Hrůza zvaná Kurupira

10.09.2022

Tohle je něco dost neuvěřitelného! Mareš popisuje příhody, které zažil v okolí amazonské stolové hory zvané Kurupira, která údajně sloužila jako předloha A. C. Doylovi pro jeho román Ztracený svět. Následně čerpá především z deníku muže, jenž v lokalitě prožil velký kus života. Popis tamějšího dění, života pralesních domorodců a jejich boje s nemilosrdnými nelegálními těžaři a zlatokopy je nesmírně čtivý. Nad vším se vznáší zlověstné tajemství záhadné hory, na níž a kolem níž se odehrávají vskutku těžko pochopitelné věci. Tajemství, o kterém byli částečně zpraveni jen místní šamani, pro které zároveň duch hory představuje koncentraci vší mocné (a zlé!) síly rozhodující o všem.
Těžko se mi posuzuje hodnověrnost celého vyprávění, ale Mareš nebyl žádný fabulátor a manipulátor. Přestože jako cestovatel a badatel byl celoživotním sběratelem záhad a tajemství, právě Kurupira pro něj představovala nejvíce fascinující téma a nikdy nerozluštěnou hádanku. Téma autor později zpracoval ještě podrobněji do knihy, jenž v r. 2005 vyšla pod názvem Kurupira: zlověstné tajemství.

02.08.2016

Zajímavá myšlenka, že roraimy fungují jako ostrovy pravěkého života. Trochu šejdrem mi ale přišlo už když Doyle popisoval, jak se na těchhle malých ostrůvcích prohání spousty obrovských živočichů, a též nechápu, proč Doyle, Mareš i další naznačují, že pterodaktil je absolutní zlo... Chápal bych to spíš jako součástí ochrany (tabu?), nebo snad podobně, jako někdo vnímá krokodýla - jako agresivního tvora?

Jo, a včera večer jsem si jasně uvědomil: potřebuju víc Mareše! x) Jdu shánět další jeho knihy..

Ak je to myslene ako phantasy tak je to OK, ak to ma byt naucna literatura tak je to nehorazne klamstvo, vycucane z prsta od A do Z.