Hermafrodit

Na jaře roku 1974 začne studentku prestižní dívčí školy na detroitském předměstí Grosse Pointe neodolatelně přitahovat spolužačka. Calliope cítí, že její city jsou opětovány, nicméně o lesbický vztah nejde – Calliope Stephanidesová totiž záhy vycítí, že s ní něco není v pořádku, lépe řečeno že je jiná než ostatní dívky. Vl...celý text

Na jaře roku 1974 začne studentku prestižní dívčí školy na detroitském předměstí Grosse Pointe neodolatelně přitahovat spolužačka. Calliope cítí, že její city jsou opětovány, nicméně o lesbický vztah nejde – Calliope Stephanidesová totiž záhy vycítí, že s ní něco není v pořádku, lépe řečeno že je jiná než ostatní dívky. Vlastně že vůbec není dívka.

Vysvětlení její vzácné vývojové poruchy nutno hledat v minulosti, ve zmutovaném genu a též v tajemství, které až do své smrti s pocitem viny střeží Calliopini prarodiče. Příběh zmutovaného genu zavádí čtenáře do malé vesnice v době hroutící se Osmanské říše, řecko-turecké války, jsme svědky vypálení Smyrny, na lodi provázíme řecké emigranty do Ameriky, zažíváme dobu prohibice, velkou hospodářskou krizi, válku, poválečnou konjunkturu, rasové bouře šedesátých let a následně druhou emigraci rodiny Stephanidesových, tentokrát z centrálního Detroitu na poklidné předměstí. Callie je z části dívka, z části chlapec. Gen předávaný generacemi v ní ukončil svou cestu, její vlastní, neméně dobrodružná odysea má teprve začít. méně textu

http://www.databazeknih.cz/images_books/14_/14803/hermafrodit-14803.jpg 4.5116
Originální název:

Middlesex (2002)

Žánr:
Literatura světová, Romány
Vydáno:, BB art
Více informací...
Nahrávám...

Komentáře (26)

Přidat komentář
kaja77
03.08.2016

bezvadná kniha. moc dobře se mi četla. opravdu jsem se bavila při popisu života babičky a dědy ve staré vlasti i pak, kdy přijeli do Ameriky jako emigranti. vyloženě můj šálek kávy všem mohu naprosto doporučit

gumkacik
02.06.2016

Mám úplně opačný názor než Sparkling (dodávám, že Hermafrodita jsem naopak četla jako první, Sebevraždy panen hned poté). Přijde mi, jakoby knihy ani nepsal tentýž autor. U Hermafrodita najdeme propracovanou psychologii postav, přehršel děje, vyprávění má spád. Sebevraždy panen mi plynuly poněkud bezcílně, co se odehrává v hlavách dívek, to čtenáři zůstávalo nepříjemně skryto a pointa vyšuměla do ztracena. Co se Hermafrodita týče, Jeffrey Eugenides se předvedl jako profesionální vypravěč. Dokáže čtenáře s naprostou lehkostí vést spletitým příběhem odlišných generací, historických období, národností a pohlaví. Přitom vše plyne naprosto přirozeně, s humorem a nadto místy čtenář narazí na pasáže, kdy si říká, že "hmatatelněji" by se to jednoduše vyjádřit nedalo. Jako například popis vlasů babičky Desdemony zamlada, jehož citaci prostě musím uvést: "Černé vlasy nosila svázané do copů sepnutých jehlicí pod šátkem. Ty copy nebyly jemné, jak je nosí malé dívky, ale těžké, ženské, vyzařovala z nich přirozená síla, asi jako z bobřího ocasu. V těch copech byla obsažena celá léta, roční období, změny počasí. A když si je před spaním rozvázala, spadly jí vlasy až k pasu."

Sparkling
20.05.2016

Tak já nevím...
Chyba zřejmě byla číst jako první Sebevraždy panen, které jsou mi námětem i stylem psaní velice blízké, vybrat jako první sázku na jistotu. V doslovu knihy Hermafrodit se píše, že autorova druhá kniha bývá nejhorší, ale že u Hermafrodita tomu tak není. No, Hra o manželství mě teprv čeká, ale musím říct, že Hermafrodit mě opravdu nijak nenadchl. Jistě, některé pasáže si zachovávají jemný a přesto působivý styl psaní, který mě uchvátil u knihy Sebevraždy panen... Jenže knize něco chybí. Možná je to tím, že je moc dlouhá, a proto často sklouzává k (pro mě) příliš plytkým řečem. Já osobně miluju knihy, nad kterými se člověk často musí pozastavit a zamyslet se nad tím, co se právě přelilo ze stránek knihy do jeho mysli. Nebo je to snad tím, že příběh je pro mě příliš ,vycucaný z prstu´-některé zápletky (už ta hlavní, že) působí velice nevěrohodně, což by se dalo odpustit, pokud by se tak nedělo v každé kapitole. Incestní svazky, lidé mizející a vracející se v nejneočekávanějších chvílích, noční kluby plné genetických odchylek, automobilové honičky s tragickými konci... Knize chybí ona tajemnost Sebevražd panen, detaily skryté mezi řádky, možnost objevovat nové a nové významy slov a odstavců, která žijí vlastním životem.
Doufám, že mě Hra o manželství nadchne víc. A pokud ne, Eugenides pro mě i tak zůstane milovaným autorem už jen za to, že dal světu Sebevraždy panen.

RamonVarga
04.05.2016

Naprosto parádní počteníčko.

MonikaV
12.03.2016

Super, super, super.

Tiffany
06.02.2016

„Dánská dívka“ trochu jinak… Musím říct, že tady jsem jako čtenář procházela určitým vývojem. Poté, co jsem se prokousala k 170sáté stránce …, přes vypálení Bursy, řeckou mytologii, migraci řeckého obyvatelstva do Ameriky, rozkvět průmyslu, rasové nepokoje 1967 …, okupaci Kypru Tureckem.. ( mám historii ráda, jen mi to přišlo občas příliš zeširoka podáno) , začala mít knížka větší spád, podařilo se mi začíst a příběh mě víc a víc bavil. Velkou zásluhu má určitě i zdařilý překlad. Přesto, že knížka se místy líně vleče a čtení mi šlo někdy trochu ztuha, je příběh zajímavý a sem tam i poměrně humorný.

evisek
28.01.2016

Knížka, která vtáhne do děje a člověk se sžije s hlavní postavou. Mám ráda tlustý knížky u kterých se i přes dlouhé čtení nenudíte a pořád je co číst.

juckey
20.01.2016

Je neuvěřitelné, jak vyprávění, které zahrnuje tolik událostí, postav a odborných lékařských termínů může být tak intimní a niterné. A je neuvěřitelné, jak vyprávění, které obsahuje tolik tajemství, strachu a předsudků může být tak dojemné a jímavé. Eugenides tedy opět nezklamal a po dvou krutých sondách do americké společnosti se mu podařil epos jak od Homéra. Musím ocenit, jak krásně se knížka četla, i když autor šetřil s přímou řečí. Příběh nebyl tak pronikavý jak u Sebevražd panen, ale i přesto se zapíše hluboko do čtenářovy mysli a (říkám to nerada, zvlášť když Eugenides nepoužíval žádná klišé ani vyděračské emoce) srdce. Jo a pokud můžu doporučit, v angličtině má Hermafrodit tak nějak větší váhu..:)

Taťka Hraboš
17.09.2015

Krásná kniha, od začátku do konce, ve všech prolínajících se dějových liniích. Důmyslně namíchaná směs humoru a tragiky. Netušil jsem, že mě kniha s takovým specifickým tématem tak zaujme. Pulitzera dostala zcela zaslouženě.

zuzulique
09.09.2015

Po dlhom čase kniha, ktorá ma NAOZAJ zaujala a zažiarila spomedzi niekoľkých desiatok prečítaných za posledné obdobie.
Rozprávačský talent Eugenidesa má neskutočné grády a zvolená téma v sebe nesie tajomstvo neznámeho a neodhaleného.
Táto kniha potvrdzuje všeobecne známy fakt, že literatúra nás učí tolerancii, porozumeniu a empatii. Už nikdy sa na ľudí s podobným problémom nebudem dívať rovnako.

zuzi1162
31.05.2015

Mě se to líbilo moc, cenu to dostalo zaslouženě. Děj je krásně propracovaný a i někým zmiňovaná nudnost v jedné části byla podle mě na místě a korespondovala s určitou nejistotou pubertálního období hlavního hrdiny. Lehká nadsázka vypraveče mě přímo bavila.

man
12.03.2015

Zbytečně rozvláčné, zdlouhavé, místy nudné. Zkrátil bych to na třetinu. Připadá mi, jakoby autor cíleně útočil na Pulitzerovu cenu s vědomím, že pokud ji chce získat, musí se pokusit o tzv "velký americký román" o rozsahu min 600 stran ....

jakub9312
03.01.2015

Mám rád knihy, ve kterých se dozvím i o zajímavých historických událostech, tak jako v této knize o vypálení Smyrny (kolem 1920), o průmyslovém růstu a kolapsu Detroitu a podobně. Tloušťka mírně odrazuje, ale jedná se o hezký příběh napsaný čtivě, i když občas kniha není strhující a nemá velký spád.

„Mohli byste se dohadovat, jak dlouho se mi podaří to držet v tajnosti, ale nakonec to nezáleželo na mně. Ostatně tak to u velkých věcí chodí. Těmi velkými věcmi myslím narození a smrt. A taky lásku, stejně jako to, co nám láska odkáže ještě před naším narozením.“

miri.f
02.01.2015

Knihu jsem četla doslova jedním dechem, ač se v některých částech četla trochu obtížněji - hlavně pro autorovo důkladné rozebírání každého jevu. Musím říci, že se jedná o velice hluboký příběh, který mě oslovil, a ke kterému se jednou ráda opět vrátím.

Horacia
17.09.2014

Skvěle napsaná kniha, strhující příběh, i když místy stěží uvěřitelný, výborně vystižená atmosféra, prostředí i postavy. Můžu doporučit.

CaptNemo
01.08.2014

Kolem této knihy jsem dlouho chodil. Na knižním veletrhu jsem dva ročníky ji měl v ruce a vrátil, to samé nekolikrát v knihkupectví. Kniha mě zároveň přitahovala i odrazovala. Nakonec pomohly Levné knihy a - zjistil jsem, že se tam ocitla naprosto neprávem! Je to bravurně napsaný poutavý, citlivý román a excelentně vykrouženým příběhem. Zasloužený Pullitzer!

Ruzaaa
27.07.2014

Dekadentni roman misici Recko a Ameriku ve vsech pohledech vcetne protikladu obou kultur. Prvni tretina knihy, ktera popisuje zivot Desdemony a Leftyho patri k nejzajimavejsim uz proto, ze autor ma cit pro vykresleni prostredi a dokaze ctenare prenest az do Bythinios. Cast patrici dalsi generaci uz byla pro me mene zajimava, stejne jako vyrustani hlavni hrdinky. Treti ctvrtinou knihy jsem se musela doslova prokousavat. Posledni cast opet nabrala spad a bavila me. Kniha jako celek je zajimava hlavne diky schopnosti autora dokonale popisovat, a to jak prostredi, tak situace.

Ječmínek
28.04.2014

Kniha by se dala rozdělit na dvě části. Nejdříve sledujeme osudy mladých Řeků Leftyho a Desdemony, kteří po 1. sv. válce za dramatických okolností emigrovali z Turecka do USA, kde pak založili rod Američanů s řeckým původem. Přivezli s sebou však i zmutovaný gen. Jejich vnuk Cal vlastně celou knihu vypráví a postupně se dostává do druhé části, popisu jeho vlastních osudů - osudů hermafrodita, zvláště do doby, kdy se v dospívání najednou dramaticky mění z dívky Calliope v chlapce Cala. Je to kniha velmi zajímavá a čtivá (i přes některé zdlouhavé pasáže, zvláště o Americe). Pro mě je typická čtyřhvězdičková.

MichelleS
27.03.2014

Velmi se mi líbil autorův způsob vyprávění. Dokonale předává chutě, vůně, náladu, emoce... Dlouho jsem byla přesvědčená, že to bude za plný počet. Pak mi ale trochu vadilo přílišné soustředění na vztah se spolužačkou a hlavně jeho tělesnou stránku. Někdy je méně více a tady by aspoň na mne více zapůsobilo ponechat jen citovou rovinu nebo pokus o sblížení. Také se mi zdálo, že se Calliope příliš rychle a snadno srovnala se změnou holka/kluk. Prostě ke konci je to příliš na efekt, chtělo to ubrat plyn.

Hanka_Bohmova
16.01.2014

Moc se mi líbila ta historická část, bylo to plastické, poučné, psané pěkným jazykem (např. pasáž z Fordovy továrny). Současná linie, život Callie/Cala, mě popravdě moc nezaujala, připadalo mi to hodně vzdálené. Dala bych 3,5 hvězdičky, kdyby šly dávat půlky. Nelituju, že jsem si to přečetla, ale vracet se k tomu rozhodně nebudu.

konformita
18.11.2013

Moc moc dobrá kniha. Skvělá, ale zbytečně rozsáhlá. Místy jsem se přistihla, že čtu slova a myslí jsem někde jinde. To by se nejlepším knihám nemělo stát. Proto jen čtyři hvězdičky.

marataheja
30.06.2013

Velmi čtivá kniha....

bookcase
27.08.2011

Tuhle bichli jsem si doslova vychutnávala, výborně napsaný silný příběh.

ichinose
29.06.2011

Neskutečně obsáhlé, podrobné a zároveň čtivé a geniální dílo, které sice možná nezaujme po prvních pár stránkách, ale jakmile se dostanete za určitou hranici, nedokážete se odtrhnout a prostě to musíte dočíst... no téměř na jeden zátah. Pan Eugenides stvořil dalo by se říci biografii člověka, jenž je intersexuální, a dovedl popis historie jeho rodiny, prožitků, životních traumat a problémů téměř k dokonalosti (a to musím ještě hodně pečlivě zvážit použití slova 'téměř'). Celý příběh je neskutečně věrohodný (čemuž také výrazně pomáhá původ spisovatele). Myslím, že v tomto případě je Pulitzerova cena více než zasloužená.

Fabiana
08.05.2011

Se začátkem jsem byla trochu na štíru, po necelé hodině mě ale příběh neuvěřitelně zaujal. Tak fascinující popisy událostí a impozantní fakta se hned tak nevidí.

Márinka

Nejsem vášnivá čtenářka "špalků". Ale tuto obrovskou knihu o pěti stech stránkách jsem přečetla během tří nocí. Ne nadarmo získala Pullitzerovu cenu za nejlepší román 2003. Sága totiž nevypráví jen příběh o přeměně dívky v chlapce, muže, ale poutavě líčí historii tří generací řeckých emigrantů v americkém Detroitu od roku 1922 po součastnost. Díky skvělým vypravěčům, jako je Eugenides, se často dovíme o své minulosti mnohem více, než v hodinách dějepisu.

Autor a jeho další knihy

Jeffrey Eugenides

Jeffrey Eugenides

americká, 1960

Štítky

hermafrodit Pulitzerova cena

Uživatelé mají knihu

v Přečtených152x
v Právě čtených7x
v Knihotéce63x
v Doporučených23x
v Chystám se číst221x
v Chci si koupit33x