Experiment člověk

Experiment člověk https://www.databazeknih.cz/img/books/17_/17710/bmid_experiment-clovek-GIU-17710.jpg 4 91 9

Druhá z řady antologií světové science fiction přináší jedenáct povídek a novel autorů z Itálie, Japonska, NDR, Norska, Polska, SSSR, USA a Velké Británie.

Přidat komentář

ludek.n
05.04.2024 3 z 5

Reprezentativní přehlídka světové sci-fi Experiment člověk předkládá díla jedenácti autorů, kteří se v mnoha případech zapsali do povědomí široké čtenářské obce. Dá se říci, že je v podstatě nic nespojuje, snad jen láska k fantastice, což koneckonců platí i pro ukázky z této knihy. Vývěr témat je široký, ať už jsou to záhady vesmíru (Leze, leze po železe), otázky klonování (Homo divisus), Artušovské legendy (Mlha na Glyder-fachu), biochemické experimenty (Experiment žena), průzkum vzdálených světů (Pokus o útěk), detektivní případy soukromého vyšetřovatele Timothy Truckla (Copak nohy se kradou?), záchrana marťanské civilizace (Růže pro kazatele), boj za svobodu (Svět je les, les je svět) nebo paraevoluce supervědomí (Vzpoura genů). Povídkám neuškodilo ani méně či více jak půlstoletí od jejich vydání. Za největší skvosty téhle sbírky považuji „Svět je les, les je svět“ Ursuly K. Le Guinové a Kornbluthův Černý kufřík.

Lele61
15.04.2023 4 z 5

Výborná rozsáhlá SF antologie editora Ivo Železného obsahuje většinu vysoce nadprůměrných a dobrých povídek a jen minimum těch průměrných a slabších. Rozhodně nezklamali zejména Le Guinová, Aldiss, Zelazny a také Fialkowski a Kornbluth. Celkově tematicky velmi pestré čtení, kde si každý čtenář najde něco pro sebe. Rozhodně mohu doporučit :-)


PetrCepek
13.02.2021 4 z 5

Aldiss, Brown, Fialkowski, Le Guinová, Zelazny a další. Nestárnoucí antologie Ivo Železného z roku 1983. Netvrdím, že nemá žádná slabá místa (to spíš naopak), ale ve své době byla úžasným zjevením. A tím pro mne zůstane napořád.

Lmslaver
02.12.2020 4 z 5

Knihu jsem dostal pod stromeček před mnoha lety, coby absolvent základní školy, nejvýrazněji na mě tehdy zapůsobily povídky Vzpoura genů od Aldisse, Guinové Svět je les, les je svět a série detektivních příběhů z blízké budoucnosti Copak nohy se kradou? napsané Gertem Prokopem.

knihyKeMne
31.10.2020 4 z 5

Druhý výběr pana Iva Železného toho nejlepšího ze světové sci-fi. První výběr Pozemšťané a mimozemšťané mě okouzlil, toto bylo ve srovnání s ním slabší, ale i tak dostatečně dobré. Četla jsem obvykle po jedné povídce (některé ale byly ukrutně dlouhé, na víc večerů) jako pohádku na dobrou noc. Ideální byl např. soubor detektivních příběhů Copak nohy se kradou :-)
Bližší hodnocení viz u jednotlivých povídek.

jozik_v_tumane
23.08.2020 4 z 5

Pořídil jsem si knihu kvůli povídce Pokus o útěk od Strugackých, která mě nezklamala, i když ten konec jsem vůbec nepochopil :-) Na základě recenzí níže jsem rozečetl povídky od Prokopa, Le Guinové a Aldisse, ale u nikoho z nich mě prvních pár stránek nepřesvědčilo, abych četl dál. Homo divisus od Fiałkowského je celkem fajn, i když mi to přišlo trochu překombinované a měl jsem problém se orientovat.

SalvorHardin
29.08.2018 5 z 5

Obsahuje vybornu knihu Svět je les, les je svět od Ursuly K. Le GUinovej.

Román o strete dvoch civilizácii. Dvoch kultúr. Príbeh na motív Španielov, ktorí prišli do Južnej Ameriky zaslepení svojou domnelou bohom danou nadradenosťou a samozrejme zlatou horúčkou. V snovej knihe prepletenej proroctvami, víziami a námesačnosťou, sa odvíja dráma o boj nad ekosystémom planéty, ktorá je jeden veľký les. Teplé plytké moria, z ktorých tu a tam vystupujú útesy, ostrovy, súostrovia a päť veľkých pevnín. To všetko pokrývajú stromy. Na Novom Tahiti, zvanom aj Athše sú jedinou voľbou oceán a prales. Voda a slnko alebo lístie a prítmie.

Svet je les, les je svet (The Word for World Is Forest, 1972, 1976) je súčasťou voľného Hainského cyklu, ktorý vytvorila americká spisovateľka Ursula K. Le Guinová, v ktorom ľudstvo, ktoré si zdevastovalo planétu, zachráni starodávna civilizácia Hainov, ktorí sa kvôli pocitu hlbokej a nepochopiteľnej viny snažia ostatným strateným svetom, ktoré kedysi opustili, pomôcť. Vďaka kozmickým lodiam Hainov pristanú ľudia zalesnenej planéte Athše. Na Zemi už dekády nie sú stromy ani príroda. Ľudia začnú planetárny prales postupne rúbať. Kniha, ktorá dokáže byť krásne romantická a zároveň si autorka neberie žiadne servítky a bravúrne vykresľuje ľudské neduhy ako egoizmus, megalománia a túžba po moci a kontrole.

Na Athše založili Terrania vojenskú kolóniu pre ťažbu dreva. Liga všetkých svetov, teda spojenectvo Hainov, Pozemšťanov a ďalších známych svetov ešte má len vzniknúť a ľudia teda majú voľné ruky a správajú sa k Athšeanom ako otrokári. Mierumilovná kultúra, v ktorej jazyku slovo pre les je zároveň slovom pre svet, je ohrozovaná ľudským antropocentrizmom. Sociálny systém Athšeanov je silne decentralizovaný a jednotlivé vládnuce klany sú pomenované podľa jednotlivých druhov stromov. Athšeania vytvorili dômyselnú techniku snívania, ktorá im umožňuje vedome vstúpiť do svojho sna, čo má uzdravujúce účinky a determinuje ich správanie. Sú to bdelí spáči, pre ktorých sen je rovnako dôležitý ako skutočnosť. Sen je v ich kultúre rozšírením reality a realita je rozšírením snov. Meditační národ, čo sníva s otvorenými očami. Tí ľudia, ktorí dokážu sny interpretovať sú považovaní za akýchsi bohov – nadľudí, ktorí dokážu nahliadnuť ďalej než ostatní, dokážu najlepšie interpretovať sny a udalosti, niektoré dokonca, ktoré sa ešte len stanú. Sny a tému, čo by sa stalo, keby sa doslova mohli „zhmotniť“ a stať skutočnosťou autorka bravúrne spracovala v knihe Smrtonosné sny (The Lathe of Heaven, 1971).

Mierumilovná spoločnosť usilujúca o dokonalú homeostázu sa pod Terranským utlačovaním rozhodne povstať. A po krvavých masakroch na oboch stranách sa im podarí napokon Pozemšťanov vyhnať. Ale za cenu zničenia ich nenásilnej kultúry a rozloženie sociálneho systému. Terra sa stane členom novovzniknutej Ligy všetkých svetov a Hainovia, zdesení z toho, čo svojou dlhou nečinnosťou spôsobili, prídu so zákonom kultúrneho embarga, ktoré zakazuje akokoľvek vstupovať do záležitostí civilizácie cudzej planéty. Nič však už nemôže byť ako pred tým a planéta Athše je navždy zmenená. Silne sociálna, silne ekologická a silne antikoloniálna kniha, ktorá v roku 1973 získala prestížnu cenu Hugo a inšpirovala Avatara Jamesa Camerona.

Príbeh mapuje morálne skleslého kapitána Davidsona, ktorý má na starosti tábor na Novom Tahiti. Kapitán sa vo svojej nenávisti k domorodcom odhodlá uskutočniť svoje konečné riešenie pre obyvateľov planéty. Začnú páliť a strieľať, zhadzovať napalmové bomby a besniť. V kontraste: kapitán Ljubov chce zase miestnych obyvateľov študovať a pochopiť. Chodí medzi nich, správa sa k ním ako rovnocenný partner, chce sa s nimi spriateliť. Spaľujúci hnev kapitána Davidsona vyvolal miestny Selver, výnimočný, ten, kto ukazuje cestu, Ten, kto zmení svet, je mostom medzi skutočnosťami a navždy zmení spoločnosť na Athše. Sha’ab. Tlmočník. Ten, kto prekladá z jazyka sna a filozofie do reči všedného dňa. Ten, kto dokáže zdeliť ostatným vnemy z podvedomia. Hovoriť týmto jazykom znamená tvoriť niečo nové. Povedie obranu proti ľudským plieniteľom a vybojuje ich boj za slobodu. V momente, kedy hrozí, že sa situácia nenávratne zhorší, tesne pred katastrofou zakročia opatrní a odmeraní Hainovia.

Dôraz na cudzie tradície, antropológiu, astrobiológiu, miestne legendy a ich vieru. Jedinečná kultúra, jedinečná sociálna štruktúra, jedinečný zážitok. Hypnotický a horúčkovitý spoločensko-kritický román o ochrane životného prostredia, o ekológií, o démonoch nerestí a zdravom rozume, čo bojujú v človeku. Príbeh o lese a sne, o hľadaní funkcie snenia v spánku, o deštrukcií ekologickej rovnováhy a potlačovaní citovej rovnováhy. Kniha so silným príbehom o ľuďoch a inteligentných humanoidoch, o pocite nadradenosti a hrdinstve, o ničení a záchrane prírody, príbeh v niečom silne podobný Dune od Franka Herberta.

Svet je les, les je svet ukazuje, že moderná sci-fi literatúra je oveľa viac než mimozemšťania a hviezdne vojny, že môže byť aj hlbokou meditáciou nad podstatou života, prírody a všetkého. Môže byť silnou kritikou spoločnosti, ktorá sa zaslepene pomaličky rúti do záhuby, môže vyzdvihovať to najlepšie v nás, pranierovať to zvrátené v nás, môže rozšíriť environmentálnu a ekologickú problematiku pre publikum, ktoré možno o tom ešte nevedelo. Skutočne dobrá sci-fi vždy rozoberá aktuálne problémy premietnuté do budúcnosti. Nastavuje nám zrkadlo. Ukazuje varovný prst. Varuje pred cestou, ktorou by sme sa vo vlastnom záujme nemali vydať.

yerry
13.08.2016 3 z 5

Objemná antológia s dosť premenlivou kvalitou poviedok. Na môj vkus miestami až moc preideologizovaná hlavne v prípade posledných poviedok od Gerta Prokopa. Niektoré poviedky až novely z tejto zbierky naopak, stáli za to. Vynikajúca bola už tradične Ursula Le Guinová so svojou novelou Svět je les, les je svět, ktorú som už čítal dávnejšie a tuná som ju len prebehol očami. Homo Divisus od Konrada Fialkowského, vydaný aj knižne ako román, bol vynikajúci. Růže pro kazatele od Zelazného a Vzpoura genů od Aldissa patria k už klasickým vrcholom.

Ak by som to mal zhrnúť, tak kvalitné texty vyvažujú tie menej kvalitné a jednoduchým prepočítaním to hodnotím preto ako DOBRÉ čítanie. Pozor, väčšina tzv. poviedok sú dosť dlhé literárne útvary.

eraserhead
20.09.2012 3 z 5

Až mě skoro mrzí, že musím hodnotit knihu jako celek. Těch 11 věcí, co obsahuje, totiž kvalitativně kolísá od takřka nudného skoro odpadu, po výborné, stoprocentní věci. Potěšujícím faktem trochu je, že se vydavatelé rozhodli jedním výtiskem zabít hned několik much najednou. Kniha totiž obsahuje práce, které by vydaly na samostatné knihy. LEZE, LEZE PO OBLOZE (Frederick Brown) je docela úsměvná sci-fi komedie o jednom podnikateli, který se rozhodne pro dosud nevídanou reklamní kampaň. (****) HOMO DIVISUS (Konrad Fiałkowski) je takřka schizofrenním sci-fi psycholigkcým dramatem, jehož přeskakování z jedné postavy do druhé je dost zmatečné. Povídka je poměrně rozvláčná a dost nudná. Trvá strašně dlouho, než se trochu zorientujete. Po dlouhé době věc, u níž jsem přemýšlel, že to nedočtu a přeskočím. Nakonec jsem dočetl, ale možná to byla špatná volba. (*) MLHA NA GLYDER-FACHU (Oyvind Myhre) koliduje na pomezí sci-fi, patriotického dobrodružství a silné fantasy. Nic pro mě. (*) EXPERIMENT ŹENA (Gilda Musová) se konečně trochu dotýká tématického zadání antologie, respektive jejího názvu. Nekompromisní pohled na člověka jako takového v mocenské pozici, respektive pozici uzurpátora, kolonisty, bytosti, která se nedokáže (a ani nechce) srovnat a vyrovnat s naprosto odlišnou kulturou a hodlá ji vypudit a nahradit svou vlastní. První kriticky nastavené zrcadlo, v němž se člověk jakožto rozumná a inteligentní bytost nezrcadlí ve zrovna příjemném a přívětivém odraze. (***) AUTOSEN (Gaku Kosuki) Krátká sonda do temnýh zákoutí vědeckého pokroku a systému fungování jeho původců. Vzhledem k roku vydání by se to dalo pojímat i jako kritika kapitalistického způsobu fungování společnosti. (***) POKUS O ÚTĚK (Arkadij a Boris Strugačtí) Takové průměrné, až se mi chce napsat nic. Tato povídka mi trochu symbolizuje občas klasické a tradiční scifistické: Mnoho povyku pro nic. Spousta formy, obsah nic moc. (**) MALÝ ČERNÝ KUFŘÍK (C. M. Kornbluth) je další z mnoha parafrází časoprostorového přesunování, chtělo se mi napsat cestování, ale tady vlastně čas a prostor změní jen pouhopouhý lékařský kufřík. Kolik toho tento čin dokáže, je podáno docela čtivě a zajímavě. (***) COPAK NOHY SE KRADOU? KRIMINÁLNÍ PŘÍBĚHY Z 21. STOLETÍ (Gert Prokop) Pominu-li první povídku, tak mě kniha začala pořádně bavit až tady. Několik povídek na sebe nějak moc nenavazujících ale přesto vytvářejících jedn komplexní a ucelený svět, jejichž hlavním hrdinou je trpasličí soukromý detektiv (samozřejmě nejlepší z nejlepších) v blízké vzdálené budoucnosti velmi povedeně kombinuje kriminální žánr s tím vědecko-fantastickým. Celé to zabírá skoro tři sta stran, stejěn tak dobře by to mohlo vyjít jako samostatná kniha. Výtku bych měl jen k posledním dvěma povídkám, které na můj vkus zbytečně staví hlavního hrdinu do role protisystémového bojovníka, tyto dvě povídky se nevěnují ničemu jinému, i proto, a navíc pro až nechutný hrdinský kult, jsou nejslabší. (****) RŮŽE PRO KAZATELE (Roger Zelazny). Tohle je až poezie sci-fi žánru, plná humanity, lidství a toho dobra, které se snad v těchto pojmech ještě pořád vyskytuje. (***) SVĚT JE LES, LES JE SVĚT (Ursula K. Le Guin) Tvorbu Le Guin miluju, již pro její přístup k člověku, jeho temným i světlým stránkám, nekritický a otevřený přístup k jeho sexualitě a mnohým jejím příběh o mutaci podobám. Tohle mi trochu asociovalo Star Wars: Návrat Jediho. Zdejší chlupaté mimozemšťany jsem si představoval jako ty malé, tuším, že Ewoky. Le Guin si nebrala servítky a lidstvo, člověk, to u ní schytává bez jakýchkoliv skrupulí. Ano, člověk je občas sobecká, egoistická svině. Trochu mě pobavilo to, že by se dalo říci, že tahle novela inspirovala Camerona k Avataru. (*****). VZPOURA GENŮ (Brian Aldiss) je skoro klasický sci-fi/horrorový příběh o genové monstermutaci, které se, hlavně ve filmu, vedlo na přelomu osmdesátých a sedmdesátých let. Na obrazovkách jste podobnou věc viděli snad stokrát. Na papíře je to však i posté první snesitelné a čitelné. (****)