Eureka: Esej o hmotném a duchovním vesmíru

28.12.2013

"Dojem, který Eureka v člověku zachovává, je smíšený, ale mocný. Na jedné straně je nutné pročítat celé stránky neplatných vědeckých racionalizací, na druhé straně doopravdy působí nějakou vesmírnou silou, jakou mohou zahlédnout jen platónští mudrci nebo žalem zlomení alkoholičtí básníci." napsal o Eurece filosofující geolog Václav Cílek. Postřeh je to natolik trefný, že vlastně nemám moc co dodat. Snad jen několikero dostatečně výmluvných citátů z eseje samotné, které onen "smíšený, ale mocný" dojem dokáží v čtenáři (i kdyby jen na zlomek času) roznítit:

"Chci-li změřiti vliv atomu ve slunečním paprsku na jeho nejbližší atom, nemohu tak učiniti, aniž dříve spočtu a zvážím všechny atomy ve vesmíru a určím přesnou posici všech v daném okamžiku. Odvážím-li se přemístiti, byť i jen o bilióntou část palce, mikroskopické zrnko prachu, ležící na špičce mého prstu, jaká je povaha tohoto činu, kterého jsem se odvážil? Provedl jsem výkon, který otřásl Měsícem na jeho cestě, který způsobil, že Slunce již není Sluncem, a který pro vždy mění osud množství myriád hvězd, které obíhají a září ve vznešené přítomnosti svého stvořitele."

"Prohlašuji jen, že, jakožto individuum, cítím, že jsem puzen k tomu, abych si představoval - neodvažuji se nazvati to přesněji - že existuje neohraničený sled vesmírů, více či méně podobných tomu, který známe - tomu, který jediný budeme kdy znáti - aspoň do té doby, dokud se nevrátíme ze svého vesmíru do jednoty. Jestliže však takové shluky shluků existují - a existují - je dokonale jasné, že nemají, poněvadž neměly podílu na našem původu, žádného podílu na našich zákonech. Nepřitahují ani nás, ani my nepřitahujeme je. Jejich hmota - jejich duch nejsou naše - nejsou to, co vidíme kdekoli v našem vesmíru. Nemohou míti účinek na naše smysly nebo na naše duše. Mezi nimi a námi - když uvažujeme o nich všech společně - není vzájemných vlivů. Každý z nich existuje, pro sebe a neodvisle v lůně svého zvláštního Boha."

"Smysl pro symetričnost je vskutku pud, který je závislý na důvěře, téměř slepé. Je to poetický výtažek vesníru - vesmíru, který se svrchovaností své symetrie je toliko nejvznešenější ze všech básní."