Doupě latinářů
Ivan Wernisch
https://www.databazeknih.cz/img/books/11_/11520/bmid_doupe-latinaru-86K-11520.png
4
84
19
Sežrané spisy (Die ausgewühlten Schriften) Bizarní, zdánlivě prozaická kniha: gnómické texty s hrdinným Bedřichem či dehonestovanými velikány českých duchovních dějin mají svou čirostí, dokonalou mírou slov a nakonec i svým zaměřením k poezii mnohem blíž než k próze, jak ji obvykle chápeme. Sametově jemný humor Doupěte latinářů přikrývá hřebíky fakírského lože. Nové, opravené vydání „sežraných spisů“, s kongeniálními ilustracemi mladého výtvarníka Jakuba Vašíčka.... celý text
Přidat komentář
Byl to bizár, ale snesitelný. Někde jsem se pousmála, jinde mi jen rozum stál. Dílo nehodnotím *, neboť to zkrátka není můj šálek čaje.
Prace s jazykem skvela, textiky vybrousene. Nektere texty naprosto brilantni, jine me neoslovily.
absurdno, bizár a lahodné sousto pro čtenáře s vytříbeným vkusem. Pokud je v popisu této knihy použito slovní spojení "neobvyklé panoptikum", pak asi nemám co lepšího bych na adresu tohoto rozsahem malého počinu uvedl. slovní spojení "a jiný Bedřich..." se stalo na několik týdnů zejména v konverzaci se sestrou autora znalou ustáleným hostem.
Pro mě velice nesrozumitelné, kolikrát češtinově překombinované. Až mě napadaly myšlenky, zdali nejsou některá slova vymyšlená :-) Některé povídky a básně k pousmání, k zamyšlení, mnoho nepochopených, vyznívajících do prázdna.
No, já se musím přiznat, že jsem dost zklamaná... Některé texty se mi moc líbily, ale něco mi přišlo už trochu moc ujeté.
Texty Ivana Wernische na mě působí snově, surrealisticky. Mnohé příběhy jsou založeny na asociaci, "děj" plyne páté přes deváté, postavy se z ničeho nic třeba propadnou do jiného prostředí nebo se i převtělí... Naprosto absurdní. Člověk v tom nemůže hledat logiku. Co ale najde, je vtip. I proto jsem si s oblibou Wernischovy texty vybírala na ZŠ i SŠ do recitačních soutěží.
V daleké zemi mezi Prózou a Poezií, snad i blízko hranic Dadaismu, se zrodila tahle hříčka se slovy. Chudák Bedřich.
Rarach Wernisch a jeho svérázný humor. Ironická, bizarní a absurdní poezie v próze. Bedřich sem, Bedřich tam, k tomu i velká jména literatury. V něčem mi to velmi připomíná Herbář od Petra Borkovce (byť Wernischovy útvary zůstávají povětšinou formou stejné).
Wernisch dokazuje, že naruby je tento svět, ne vazba této knihy. Druhá polovina ztrácí plyn, ale i tak je to hravě fórové.
Otravná pohádka pro otravná pacholátka
Byl jednou jeden, ale brzy umřel. A dobře mu tak. Byla s ním otrava. Taková otrava, až i on sám na tu otravu umřel. Když ho našli, byl celý zelený. To je otrava, pravil zřízenec. Tady už nemáme co pohledávat, pánové, obrátil se ke svým kolegům. A zase odešli. A dobře udělali, protože jen co odešli z domu, zřítily se schody. Jen taktak a byli by všichni zahynuli. Ten dům už byl skrznaskrz prolezlý otravou. Stejně jako všechno v tomhle městě. Všechno je tu zelené, všechno spadne a všichni zahynou. Ti pánové od sanitní služby taky. A dobře jim tak. Je s nimi otrava. A dobrou noc, milé děti.
(s. 11)
Vůbec tomu nerozumím... Jako kdyby Wernisch pracoval dadaisticky, skládal k sobě slova jen náhodou a pak vzniklé nesmysly upravil, aby vznikly rádoby věty. Tenhle styl mi prostě nesedí.
Je zde připomínán Charms nebo Kafka... ten první mi nikdy nic neříkal, druhý ano, ale stejně, nenechme se zmýlit - tohleto je Wernisch!
Na základě této knihy jsme nacvičili divadelní inscenaci Bedřichu, ach Bedřichu. Je to vážně geniální - k pobavení i k zamyšlení... :-)
Četl jsem ji mnohokrát, a z některých příběhů mne čím dál víc mrazí. Svět, který místy připomene Charmse (omlouvám se, že jakoby opisuju od Dell), Michauxe nebo Kafku, ale přitom je naprosto svojský. A ten úžasný jazyk! Navíc doplněno autentickými dopisy čtenářů stěžujících si na příběhy otištěné časopisecky. Nejnovější vydání mám dokonce dvakrát – druhý výtisk mám proto, že je omylem svázán odzadu dopředu, což poskytuje nečekané potěšení.
Ivan Wernisch
TO KDY KDO
Čeho se naděju... nepotěším se asi.
Nejsem ze smutných a k veselosti
mám jako k smrti - daleko, blízko -
nevím, kde je.
.
Jedna z knih, ke kterým se pořád vracím. Při čtení jsem se neubránila smíchu ani v kupé plném cizích lidí. Ale to je jen první vrstva. Absurdita, ze které plyne úzkost, která vyvolává vztek a jakési tísnivé obavy.
Styl připomíná některé Charmsovy knihy, ale samozřejmě v autorově osobitém, nezaměnitelném pojetí.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 1965 |  Zimohrádek |
| 1992 |  Doupě latinářů |
| 1990 | Čím drží svět pohromadě |
| 1961 | Kam letí nebe |
| 1985 | Beránci vlci aneb Marcipán a pumprnikl |
Kniha Doupě latinářů je v
| Právě čtených | 3x |
| Přečtených | 115x |
| Čtenářské výzvě | 16x |
| Doporučených | 9x |
| Knihotéce | 31x |
| Chystám se číst | 26x |
| Chci si koupit | 3x |
| dalších seznamech | 2x |
Začátek byl slibný, nápaditý, vtipný... skorem by se dalo říci přepálený, neboť čtenáře poetu navnadil až příliš, avšak co následovalo, slabším bylo, a to víc a víc a konec už zcela nezajímavý... asi jako tyto moje komentáře.