Konec světa, tak jak ho známe

22.05.2023

Po prvním skvělém a originálním díle, ucházejícím druhém, je toto velké zklamání.

18.05.2022

Občas ještě probleskne původní vtipnost a rebelství, ale většinu knihy vyplňují dost násilné sexuální eskapády, které jsou zoufale nudné. Ještě jsem doufala, že se vše k lepšímu obrátí, a i jsem se pobavila u velkého ohně (Jeden míchač na kaši vládne všem, jeden všem jim káže), ale bohužel se pak už děly jen stále tytéž nudné věci a ani závěr to nezachránil.

24.05.2021

(SPOILER) Tak tohle se trochu zvrhlo, to jsem nečekala:)) souhlasím, že je to poněkud překombinované a podivné. Loe však nakousává tolik témat. Některá víc nebo míň relevantní a zajímavá, ale skáče odsud tam a podle mě je výsledkem, že se čtenář nenudí.
Ze začátku mi strašně vadilo, že přímá řeč nemá uvozovky. Ale jelikož jí tam není až tak moc, zvykla jsem si na to a přestala to vnímat.
Egila Hegela jsem si nakonec taky oblíbila, i přestože byl v počátku podán jako nadržený běžec, který neprávem zabral Dopplerovo místo:)) a bylo mi ho skoro líto, když mu Solveig nevěřila, že neejakuloval na šťastnou kočku:))) za topením peletami má u mě plus.
Bongo je nejvíc. Myslím, že je naprostým tahákem knížky. škoda, že nemluví:))

...Doppler otevřel okno a natáhl ruku. Můžu si podívat na váš mobil? požádal. Žena mu ho překvapeně podala, Doppler se vyklonil z okénka a popadl ho.
Shoří plamenem pekelným, prohlásil.
Pak jel spokojeně dál. Norové jsou tak důvěřiví.
Musel se smát
:))

a já s ním!!

15.12.2020

Taky se mi zdá, že kvalita postupně klesá. Dřív mi Loeovy knihy připadaly vcelku originální, dnes bohužel spíše laciné. Tato kniha je opravdu trochu podivná a překombinovaná. Připomíná mi knihy od A. Paasilinny, které mi nikdy nepřišly nijak zvláště kvalitní, ale vždycky mě docela pobavily. Toto na mě působí jako větší brak, navíc nijak zvlášť vtipný, obávám se, že kdyby na obálce nebylo autorovo jméno, měla by kniha ještě mnohem horší hodnocení.

11.01.2020

Kdeže jsou někdejší vtip a neotřelost, zbyla jen křeč...

26.11.2019

Jasné, že je Doppler divný, buď ho takého beriete, alebo vám vadí. Mňa bavil od začiatku až do konca, aj keď v tejto časti to bolo o niečo menej ako v ostatných dvoch. Ale Erlendov štýl .. ten ja môžem.

05.09.2019

Opravdu z celé série nejslabší. Ne že by to nebylo myšlenkově obohacující, byť někdy trochu drsně podáno, jenže celá kniha byla dost nevrovnaná. Místy se to táhlo jak med, některá místa byla naopak uspěchaná. Navíc, až na pár výjimek, mi přišlo, že chyběl i ten drsný humor.

Skončila jsem na straně 80. To jsem prostě nedala. Existuje v současné době autor, který necpe do svých knížek sexuální témata?

23.03.2019

Jedná se o třetí a zároveň poslední díl z této trilogie. Doppler se rozhodne vrátit k normálnímu životu a těší se na setkání s manželkou a s dětmi. Jenže následně zjišťuje, že jeho manželka si našla nového přítele, který se jmenuje Egil Hegel. Dokáže jeho manželka Dopplerovi odpustit, že ji opustil na několik let a přijme ho zpátky do svého srdce? Zakotví Doppler ve svém domě a bude žít normálním životem jako v minulosti? To se dočtete v této knize. :)

Kniha má 3 části, kapitoly jsou krátké, čte se dobře. V tomto díle se opětovně setkáme s absurdními a humoristickými scénami, kniha obsahuje také řadu myšlenek. Zajímavé byly také názory Dopplera, jak si v jeho pojetí představuje konec světa, respektive jeho počátky a musím říci, že se s jeho názorem částečně ztotožňuji. Samozřejmě je to všechno bráno s nadsázkou, nicméně určitě to čtenáře nutí se alespoň na chvíli zamyslet nad jeho myšlenkovými pochody.

Opětovně autor nepoužívá uvozovky v přímé řeči. Seznamujeme se s novými postavami. V tomto díle se vyskytuje více sexu než v předchozích dílech, což knize moc neprospělo. V knize nalezneme také Dopplerův diagram nadrženosti. :)

Hodnocení knihy je u čtenářů velmi nízké. Myslím si, že čtenáři si Dopplera moc neoblíbili, neztotožňují se s jeho chováním a asi málokomu přijde sympatický. Nicméně na postavě Dopplera si můžeme uvědomit spoustu věcí, např. naučit se zastavit a odpočinout si, zamyslet se sami nad sebou a nad aktivitami, kterým věnujeme více času než je potřeba, nelpět jen na hmotných statcích apod. Negativa určitě převažují před pozitivními stránkami Dopplera, ale svým způsobem mi byla tato postava sympatická. Některé situace u mě vyvolaly úsměv, jiné mě třeba až tak nepobavily. Každopádně si myslím, že je určitě dobře, že autor vytvořil postavu Dopplera včetně všech jeho negativních stránek. V některých okamžicích člověk neví, jak naložit se svým životem, co je pro něj nejlepší, stojí třeba před určitým rozhodnutím a neví si rady, nechá se ovlivňovat jinými lidmi, nemá stálost, není vnitřně ukotvený. Při čtení této trilogie si někteří čtenáři mohou říci, že v tom nejsou sami a že občas nastanou okamžiky, kdy sami neví, co se sebou a proplouvají životem bez určitého cíle, anebo třeba mají určitý cíl, myslí si, že je správný, ale časem to třeba přehodnotí a změní rozhodnutí a tak se to stále může dokola opakovat. Někdy člověk udělá rozhodnutí, nad kterým ostatní lidi kroutí hlavami, nicméně je důležité, aby člověk provedl rozhodnutí sám za sebe a stál si pevně za svým rozhodnutím, ať už si o tom ostatní myslí cokoliv.

V závěru knihy autor uvádí prameny, ze kterých čerpal a které vložil do této knihy. Rovněž musím pochválit přebaly jednotlivých dílů, které se povedly.

Na přebalu je uvedena následující informace: Autor "bývá označován za nejvýznamnějšího představitele tzv. NOVÉHO NAIVISMU, směru, který se objevil v norské literatuře v posledním desetiletí 20. století jako reakce na přeestetizování literatury."

Citáty z knihy, které mne oslovily:

Když si někdo má opatřit práci, ale nechce se mu do toho a neví úplně proč, měl by zasáhnout zákon, napadlo ho. Například není-li si člověk jistý svým místem ve světe a je-li zmatený a připadá mu, že odhalit smysl životních i společenských konstrukcí je těžké, měl by zasáhnout zákon. Mimo jiné by měl mít člověk právo lhát. Zákon o nutné lži při ztrátě smyslu života.

Lhát není těžké, jestliže si člověk dobře promyslí podrobnosti. Učíme se, že lež je hloupá a nebezpečná a uchylovat se k ní je vždycky nesprávné. Jenže lež dokáže vyřešit řadu problémů.

Naštěstí jsou myšlenky flexibilní a dají se dlouho odvádět od toho, na co si člověk nepřeje se zaměřovat. Ovšem nikoli navždy.

14.03.2019

Třetí kniha ze série o Dopplerovi je nejobsáhlejší, ale mě zaujala ze všech tří nejmíň. Alespoň po prvním přečtení. Absurdní situace, do kterých se Doppler dostává, jsou už trošku překombinované. A upřímně, po asi půl roce od přečtení, jsem si teď u psaní komentáře musela připomenout, jak vlastně příběh skončil. Protože Dopplerovi se stalo tolik věcí, že jsem si prostě nemohla vzpomenout. Mé sympatie s Dopplerem každou knihou postupně klesaly. Zde už jsem jím často opovrhovala. (Což se neodráží na mém hodnocení, protože to neberu jako chybu, naopak, jako možný záměr autora nebo čistý fakt). Pokud se vám líbila jednička a dvojka, stojí i tato kniha za přečtení. Pochopíme zde, že ani ta kritika dnešní společnosti není tak černobílá. Každému člověku holt vyhovuje něco jiného. A pokud se chceme od moderní společnosti oddělit, musíme čelit následkům. A nebo se prostě musíme v mnoha věcech přizpůsobit. A když se nepřizpůsobíme, i tak máme možnost.
Čte se jednoduše, pobaví, odreaguje.

10.10.2018

Knihu jsem si půjčila aniž bych tušila, že je to poslední díl trilogie , ale snad to tolik nevadilo. Místy vtipné a místy nechutné (sexuální ukájení se) vyprávění o jedinci, který nezapadá a ani vlastně nechce zapadnout do systému. Občas zajímavé postřehy zaměřené proti konzumní společnosti a stádnímu stylu života, ale celkově mě to moc nenadchlo.

01.10.2018

Jsi jablko!
Jsi červené, krásné jablko.
Doppler rozhodně JE jablko. Jenže před lety při pádu v lesu zjistil, že roste na švestce nebo měl alespoň ten pocit a vypravil se proto žít do lesa v naději, že najde svůj domovský strom. Místo toho našel nejlepšího kamaráda v losovi, a ujistil se, že žádné jabloně kolem Osla nerostou. I vypravil se i se synem Gregusem do sousedního Švédska. Tam taky jabloně nerostly, ale měli tam skauty, ptáky a jednu THC nasáklou bábu.
Tam si Doppler uvědomil, že k bytí jablkem vlastně domovskou jabloň nepotřebuje a vyrazil zpátky domů.
Jenže v domácí bedýnce už pro jeho jablko najednou nebylo místo. Jeho žena do ní totiž uložila docela jiné jablko, nepotlučené, nesvraštělé, nenahnilé - kdepak! Je to jablko krásné, lesklé, pravidelné, červené, radost pohledět!
Doppler s využitím nejprimitivnějších pudů cizí jablko vystrnadí, jenže to jeho je prostě už příliš poničené a prostě do té domácí bedýnky nepasuje...
Konec světa... je absurdní parodie na současnou dobu, současnou (nejen) norskou společnost, na naše životy, na přístup k ostatním lidem, na to, jak zacházíme s technikou, jak se obklopujeme věcmi, jak se snažíme být ekologičtější, ekonomičtější, jak chceme víc prosperovat, jak drobíme zájem a upíráme enormní pozornost na naprosto nepochopitelné věci (jež nám ale přijdou absolutně zásadní). Autor pravidelně testuje čtenářovu odolnost a mezi satirickým komentováním všemožných jevů (mým favoritním jsou růžové bloggerky) nechává Dopplera trousit DNA všudemožně i nemožně. Od emocí naprosto odproštěný Doppler, vytržený z kořenů, neschopný porozumět jazyku dnešní společnosti prochází vývojem od sledovače televize (medvědi! Tolik medvědů!), přes hltače zpráv na internetu, pak nahých zadků, aby nakonec skončil u toho, že se zmenší na samotnou fyzickou podstatu svého bytí a od duchovna se odprostí úplně, aby nakonec skončil tam, kde začal - v lese.
Že jsem z děje prozradila moc? Ale vůbec ne. Protože na něm, tak jako v obou předchozích dílech, vlastně vůbec nesejde.
(A Kateřina K. se navíc postarala o to, že kniha plyne tak, že se v podstatě nedá odložit.)

19.09.2018

Kniha opět dost ujetá na to, aby mne bavila číst. Plno myšlenek, názorů a pocitů, tak jak člověka přepadají. Myslím, že o děj knihy ani tak nejde. Super styl psaní a zajisté nejeden překladatelský oříšek.
"Egil Hegel ... nepřiměřeně veselý. Jako pes."
"Jestliže se člověk vystříhá alkoholu a pije pouze mléko, mají čas a kreativita dveře dokořán"

Doppler se ve své třetí knize dostává do nezáviděníhodné situace. Nemůže žít ve společnosti; ani bez ní. Pokusí se vrátit ke své ženě a dětem; jako otec i manžel selže, protože už neumí být jako ostatní. Neumí být pilný a vše podřídit ceně peněz. Jako čtenáři jen smutně a bezmocně přihlížíme jeho depresivnímu příběhu -pádu až na absolutní dno, mezi bezdomovce a pokusu o práci pornohvězdy. Přichází i absolutní tělesné vyčerpání, psychofarmaka, ztráta jakékoliv sebeúcty. Ale naštëstí je tady Bongo, přítel, který umí chápat víc, než lidé, na nic se neptá a Dopplera bezmezně miluje. Závěr příběhu je trochu mystický a apokalyptický zároveň. Naskočila mi podobnost s závěrečným monologem v RUR . Kniha přes všechen smutek a beznaděj nekončí tragicky, spíše nevyřčenými otázkami a drobnou vizí budoucnosti.
Poslední ( zatím...) díl Dopplerovskou trilogii staví do zcela jiného světla, humorný příběh kdysi úspěšného muže, který odchází žít do lesa, se mění v závažné zamyšlení nad moderní civilizací. Zklamání budou čtenáři hledající humor prvního dílu; ale Doppler se třetí částí ,myslím , posunul mezi neopomenutelná díla současnosti, možná i budoucnostii, ale přesto zůstává hravým, přístupným, čtivým, řekla bych až lehce vulgárním, ovšem v kontextu dneška.