Do tmy

Příběh osamělé, nemocné ženy, která většinu života zasvětila sběru, sušení a odevzdávání léčivých rostlin, má od počátku nádech apokalypsy. Děj se posouvá kupředu pomocí detailně propracovaného „plánu sběru“. Konstantou je pak úterý, výkupní den, kdy hrdinka nedočkavě navštěvuje výkupnu. I přes pomalé, zdánlivě ne... celý text

Příběh osamělé, nemocné ženy, která většinu života zasvětila sběru, sušení a odevzdávání léčivých rostlin, má od počátku nádech apokalypsy. Děj se posouvá kupředu pomocí detailně propracovaného „plánu sběru“. Konstantou je pak úterý, výkupní den, kdy hrdinka nedočkavě navštěvuje výkupnu. I přes pomalé, zdánlivě nevzrušené tempo probublává pod hladinou podivný neklid. Rafinovaný styl nás kapitolu po kapitole vtahuje hlouběji: hlouběji do staré půdy, hlouběji do prokletí sběru bylin. méně textu

http://www.databazeknih.cz/images_books/24_/240709/do-tmy-hVO-240709.jpg 4.4310
Žánr:
Romány, Literatura česká
Vydáno:, Odeon
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (93)

Přidat komentář
zupri
včera

Tajemna kniha udrzujici ctenare v napeti az do konce.

tatatranka
předevčírem

Nedočteno. Snad proto, že mám alergii na pyl. Kýchala jsem a ztrácela jiskru.

Shardlake
18. června

Kniha je velmi čtivá, vtáhne a čtenář je s hlavní hrdinkou a pomáhá jí se sběrem bylin. Škoda, že má smutný konec.

Lenka27
17. června

Bolavá je příhodné synonymum pro Annu, vílu uvězněnou v těle člověka. Zadívala jsem se, do jaké "kategorie" systém Annu zařadil - bylinky, nemoci, půdy, půdní prostory, šílenství a musím se pousmát - téměř mě to vybízí: "Slož z těchto slov větu, která má hlavu a patu, vdechni jí děj a dej jí smysl".
S Annou jsem proplula od květů lípy, úporného hlohu, vzácného měsíčku lékařského až ke konci sezóny a konci příběhu jedné obyčejně neobyčejné ženy, která touží jen po jediném - stihnout posbírat vše, co kvete, usušit a zavézt do výkupny. Je nemocná, nebo onemocněla z tíhy života, který jí jaksi nepřísluší a nechce ho žít tak, jak se má, jak to žádá okolí? A ne, že by se nesnažila. Nevyšlo to, tak věnovala svůj život drobným kvítkům.
S Annou jsem prožila těžké životní období - odcházení a ztrátu blízkého člověka. Můj pohled na ni nedokážu vtěsnat do několika vlastností, zařadit ji do nějaké kolonky. Byla tu pro mě a já pro ni.

Tyet
16. června

Útlá knížka od Anny Bolavé je sugestivně popsané umírání jedné osamělé a „jiné“ lidské bytosti. Jak tenká je hranice mezi pouhým podivínstvím a skutečným šílenstvím! Hodina po hodině, den po dni na začátku horkého léta, je popisován tak barvitě, že se úplně snadno ocitnete na rozpálené půdě mezi sesychajícími bylinami, ve šťavnatém kopřivovém houští ve vlhkém stínu opuštěného mlýna, pod nočním nebem osvětleným blesky nebo dokonce pod hladinou rozvodněné řeky. Knížka mě skoro uvrhla do deprese, v některých okamžicích jsem se poznávala. Určitě ji doporučuji k přečtení, podobně zajímavých knížek je málo. Trochu mě ale rušilo, že téma podivínské osamělé ženy, překladatelky, se zvláštním vztahem k přírodě a vraždou na krku nepřekonatelně popsala už před pár lety Olga Tokarczuková ve své nádherné knize Svůj vůz i pluh veď přes kosti mrtvých, ale co, nemůžeme mít všechno.

monulka
14. června

Komentář Eremites mi mluví z duše.. Niterný příběh. Vše cítíte spolu s knihou - vůni i bolest. Co dodat? Vždycky jsem milovala vůni rozkvetlé lípy, ale teď si spolu s ní vzpomenu na Annu.. A tak nějak více sleduji, co všude kolem roste :-)

RADOST
10. června

Nejen oheň je dobrý sluha, ale špatný pán. Hrdince této knihy se staly špatným pánem sběr léčivých bylin a léky. V řádcích i mezi řádky je netradičním způsobem vylíčeno, co se stalo z kamarádské dívenky a milující ženy, která své obsesi zcela podřídila svůj život. Nešťastný život? Z našeho pohledu ano, ale ona to cítí jinak. Litovat? Závidět? Chápat? Zamýšlet se! To je sdělení, které si odnáším.

Qadin
05. června

Život je krásný a výjimečný! Život je nádherný a neopakovatelný. Obzvlášť zahrnuje-li tramal. Po dvou až třech tabletách naráz se úsměv objeví na každé tváři a bolest povolí v ruce, která byla zlobivá.

Později budou vypovídat, že mě zachránili, ale prdajs. Sama bych taky dokázala vylézt. Ale uznávám, že křiku bylo na jeden den moc. Bohužel nemůžu zaručit, že se to nebude opakovat. Sběr léčivých bylin má na člověka zhoubný vliv.

gradující, místy absurdně vtipné, škoda jen těch uhlazujících rozuzlení v životech všech...

Corly
01. června

Ano,ano, ano!!!! :-) Výborné!
Dlouho se mi nedostala knížka takhle zvláštně do hlavy! Teď vidím Annu ve všem, co kvete... A velké plus navíc bylo, že jsem ji četla zrovna v úplně stejné roční době, v jaké se odehrává děj...
Každé úterý si taky vzpomenu...:-)

haski
31. května

Hodně zvláštní kniha. Myslela jsem, že to nedám, ale nakonec mě něco donutilo dočíst. Nakonec se mi to líbilo, krásný popis sběru bylin, dokonce jsem měla pocit, že jsem se vrátila do dětství na obyčejnou letní louku. Závěr se dal tušit, ale chybělo mi trochu podrobnější dovysvětlení.

bronulka
31. května

Musím přiznat, že kniha mě dostala. Vyprávění Vás vtáhne do hlavy hlavní hrdinky, která stojí na "okraji" společnosti. Celou knihu přemýšlíte, jestli je opravdu blázen, nebo blázna z ní dělají všichni okolo. Líbil se mi i "surový" styl vyprávění. Tuto knihu bych klidně zařadila do nejlepších českých knih poslední doby.

InaPražáková
27. května

Dlouho mě nic tak nevtáhlo, nevlezlo mi do hlavy a nedrželo se tam ještě několik týdnů po dočtení knihy. Nepříjemné, nepříjemně fyzické čtení. Ich-forma nedovolí odepsat hrdinku jako blázna, kterého nejde pochopit - a vyberte si, jestli je, nebo není, jestli je to pohled do hlavy šílence, který se celkem dlouho dokázal maskovat, nebo bychom tak dopadli všichni, kdyby nám slunce začalo vypalovat mozek z hlavy.
Nejlepší česká próza poslední doby.

Eremites
18. května

Intenzivní a velmi niterný...takový je příběh z (alespoň pro mne) neobvyklého prostředí bylin a jejich sběru.

Čtenář je polapen a "uvězněn" v hlavě hlavní hrdinky. I proto mne vyprávění od první stránky tak pevně chytilo a vtáhlo - vše se odehrává jejíma očima, jejími smysly, její optikou. A není úniku. Autorka umí psát natolik sugestivně, že při čtení takřka cítíte vůni sušících se bylin, vnímáte Anninu bolest hlavy, křičíte spolu s ní, vydáváte se na další a další výpravy za bylinami a propadáte se s ní do stále hlubšího šílenství.

Tohle je jedna z těch knih, které ve mě zanechají hlubokou stopu. Vrásku na duši, kterou si uvědomím vždy, když v létě ucítím mateřídoušku, když minu na polní cestě třezalku, když projdu bosá loukou plnou pampelišek. Takovou příjemnou vrásku.

Gabi13
30. dubna

Knížka mě nutila stále číst. Nutně jsem potřebovala vědět jak to bude dál. Stále jsem očekávala nějaký jasný výsledek děje, ale nakonec to byl velmi smutný příběh.
Knížka je zajímavě psaná líbila se mi.

pajaroh
24. dubna

Kombinace posedlosti a puntičkářství hlavní hrdinky s pochopením a vnímáním přírody je neuvěřitelně blízce vyjádřena.
Přes všechnu fyzickou bolest a psychické narušení jsem každý kvítek sbírala s Annou, prožívala její nutná setkání s lidmi a lidskou neomaleností (jak pravdivé a všudypřítomné) a doufala, že bouřkové mraky na obloze i v životě přijdou a odejdou a nezanechají spoušť na bylinkách ani v duši. A závěr? Smutně nádherný. Asi jako celá kniha.

Ssojka42
23. dubna

Silná, podmanivá kniha, která mě mile překvapila a emotivně mnou cloumala. Strach o Annu, lítost, pomalu nesnesitelnost číst dál a dál a zároveň se o Anně dozvědět více. Krásný popis krajiny. Občas jsem měla choutky s ní válet sudy...

Majdule
22. dubna

Bude těžké napsat svoje hodnocení tak, aby zprostředkovalo moje vjemy, můj zážitek z tohoto příběhu. Vezmu to postupně, jak se měnily moje pocity.
Začátek: je to zvláštní a trochu bolestné. Mám pocit, že Annin život je jako místnost s kukátkem, jímž kouká ven. A proboha, kdo kdy zbohatnul sběrem bylin?
Prostředek: je mi Anny tolik líto a tolik se o ní bojím. Ale té potřebě samoty rozumím. Chápu její opojnost i nebezpečí. Vím, že bych se do ní, za určitých okolností, mohla také potopit. Moje lítost se stupňuje a číst některé pasáže bolí.
Konec: je téměř nesnesitelné číst dál. Nejraději bych Annu pořádně propleskla nebo objala. Bolí každý řádek, až do posledního.
Nádherná kniha s krásným jazykem a popisem krajiny a bylin. Ta Annina posedlost sběrem je vlastně poetická, dokud nedojde na úterní odevzdávání ve sběrně. Pak bodne ten osten skrytý v kráse bylin, ta posedlost, která mění lásku v utrpení. Sledovat, jak se její svět mění vlivem nemoci je matoucí, bolestné, ale současně vlastně fascinující.
Ohromující čtenářský zážitek. I když drásal, vím, že jakmile vyjde volně navazující román Ke dnu, běžím pro něj.

Zorka
19. dubna

Chtěla jsem se tolik dozvědět, co Annu vlastně trápilo, měla jsem pocit, že jí rozumím, že vím, co se jí stalo ... než jsem dočetla do konce. Pak jsem vlastně zjistila, že nic nevím. Kniha je každopádně velmi zajímavá, do jisté míry lyrická, přitom velmi čtivá. Zavzpomínala jsem na své dětství, kdy jsme museli povinně odevzdávat ve škole léčivky a já vytrvale chodila výhradně na hluchavku. Jen ten konec. Ten mi to neměl dělat :-).

tsal
06. dubna

Do tmy je hodně zvláštní kniha. Přitáhla mě k ní chvála, která se ozývala snad ze všech koutů internetu, a tak jsem ji jednoho dne v knihovně popadla, přestože jsem nevěděla, co přesně čekat. Anna je svérázná hrdinka s až extrémními vlastnostmi. Na jednu stranu ji musí člověk obdivovat pro její duševní sílu, odhodlání, píli a ochotu obětovat i nějakou tu krev pro svůj cíl. Je to v zásadě něžná duše s citem a pochopením pro přírodu a její vnitřní monology probouzejí chuť vyběhnout do přírody a projít se vysokou trávou. Na druhou stranu se jí a o ni bojíte. Je šílená. Těžko říct, zdali je šílenství zdrojem jejích fyzických potíží, nebo zda jsou její fyzické potíže zdrojem těch duševních, či měla smůlu a chytla obojí nezávisle na sobě. Bez pochyby je však fyzicky i psychicky narušená a to jí znemožňuje žít normální život. Začlenit se, udržet si přátele, mít fungující vztah. V jejím životě je jen sběr, kterému obětuje vše. Snad protože je pro ni tak důležitý, snad proto že si myslí, že je to jediná věc, kterou jí nikdo nesebere, která neodejde.

Rovněž se mi líbí vhodně zvolený název. Skutečně začínáte na světle. Na slunné polednem prohřáté louce a pak se dnem za dnem, stránku po stránce sunete do tmy, do míst, které by spousta z nás nazvala peklem. Je to příběh o člověku, který se zničil a ani na okamžik toho nezalitoval. Něco, co zaujme a zároveň vzbuzuje strach. Zájem a znepokojení však byly jediné emoce, které ze mě kniha vydolovala. Nějak jsem vůči Anně nedokázala vzplanout jakoukoliv jinou emocí a od začátku do konce jsem se cítila čistě jen jako nezávislý pozorovatel. Divák, který se na chvíli zastaví a pak jde zase o dům dál.

alef
03. dubna

Zajímavý příběh o posedlosti ... vedoucí až k (nebo spíš za) hranici sebedestrukce. A víte, co je na tom příběhu nejzajímavější? ... že se to vlastně moc hezky čte ... vyprávění příjemně plyne, sledujete Annu od rána do večera, od večera do rána, jste jí neustále „za zády“,´„posloucháte“ její vnitřní hlas a přitom Vás jednotlivými kapitolami spolu s ní provázejí všemožné léčivé „plevele“ :-) ... vše, co je škoda nechat na stromech, na trávnících, na krajích polí, na březích potoků, na hřišti, podél hřbitova, v lese, v sadě ... vše, co se dá posbírat a odvést do výkupu ... z vyprávění cítíte vášeň, je ovšem smutné, že ji Anna nepociťuje k lidem, že jediný zdroj takových citů se suší na novinových listech u ní na půdě.
Je to vlastně smutné vyprávění o promrhaném životě? Jenže tak to Anna necítí (a vlastně ani Vy), vyprávění nevyznívá smutně, spíš nevím ... rezignovaně? ... nebo jako konstatování? ... toho, co je dané, co vždycky tak bylo, a není třeba o tom nijak zvlášť rozumovat, pouze přijmout ... vlastně si vůbec nejste jistí, co Anna cítí ... celý svůj život, veškeré své každodenní počínání, všechnu sílu a energii, kterou má (a vzhledem k její nemoci tušíte, že jí není zrovna moc) podřídila jedinému cíli ... nasbírat co nejvíc ... jenže proč? Anna je hodně zvláštní člověk ... je záhadná a tím i zajímavá, ... a přitom ... neuchopitelná, nepochopitelná, ... a asi i nepochopená ...

„Pod korunami stromů se to ještě těžko pozná, ale na dvoře už vidím oblohu na některých místech prosvítat. Nebude to dlouho trvat a začnou se otevírat květy divizen. Chci to vidět. Sednu si na zahradě přímo k nim a tentokrát to nepropásnu. Párkrát za život jsem tohle zkoušela, ale málokdy se to povedlo. Vždycky už bylo pozdě. ... Až dnes je ten pravý den. K tomuhle momentu se musí dospět. Duševně dozrát a dostárnout. Divizny se zkrátka otvírají jen před vyvolenou duší. Dělají to sice každý den, ale zpozorovat se nenechají. Je to záhadný proces, nepatrná chvilka. Dnes ráno by to mohlo vyjít. ... Nebudu spěchat a nepřijdu ani příliš pozdě. Jakmile si s prvními denním světlem člověk rozezná čáry na rukou, je konec, hotovo, rozevřeno. Je třeba přijít o moment dřív. Přesně teď.“

PS: za chvíli pokvete bez, vyrábím z něj šťávu, ale nebojte se nepůjdu na něj s nůší ... jen s malým košíkem ... nechám i pro ostatní :-)

nokos
04. března

prvnich par kapitol me prislo jako naprosto zbytecna kniha. kniha se ale moc pekne cetla a nelze ji uprit notnou davku poetiky. dokonce je i celkem napinava. cela se vicemene odehrava predevsim v myslenkach hlavni postavy (chvilemi to az lezlo na nervy). ....a stejne bych rad vedel, co te zene bylo :-)

MichelleS
02. března

Rozhodně nezapomenutelná kniha. Anna je velmi neobvyklá hrdinka, dostala ze mne širokou škálu pocitů. Štvala mě svou umanutostí, pak jsem ji obdivovala pro píli a vytrvalost, byla mi blízká svým samotářstvím a zodpovědností, stále častěji mi jí bylo líto, ale zároveň ve mně vzbuzovala až strach, především tím, jak měla přeházený žebříček hodnot.
Moc se mi líbí i obálka, na monitoru je příliš zářivá, ale v reálu výrazně vystupují menší světlé květy (to je ta kouzelná vůně bylinek a zdraví a pomoc, kterou přinášejí) a pod nimi při pozorném zadívání velký temný květ (ten neklid a hrozba, velká ale ne zřejmá na první pohled).

iva23
27. února

Hodně zajímavé téma, hezky a poutavě napsáno. Klidně mohla být knížka delší, ráda bych se dozvěděla o Anně víc.

sporran
26. února

Opravdu hodně neobvyklá kniha. Naprosto originální téma a příběh, kterého si člověk může vykládat děj dle svých pocitů. Jaká byla Aninna nemoc? Rakovina, schizofrenie?.... Úplně jsem při čtení cítila vůni lipových květů, bzučení včel v koruně stromu a viděla krásné zářivé květy divizen. Chápu i onu posedlost sběrem, konec konců, kdo z nás nemá nějakou posedlost. Náročná kniha, ale zajímavá.

Jana283
21. února

Ač mi byla hlavní hrdinka svou posedlostí a pro mne nepochopitelným pachtěním vlastně nesympatická, kniha si mne kakýmsi zvláštním kouzlem podmanila a já četla a četla...

etrnka
15. února

Žádný velký příběh, žádný velký dějový zvrat, a přesto tak silná a podmanivá kniha :-)

Msourkova
07. února

Po dlouhé době knížka od české autorky. A jsem nadšena. Krásný, podivně intimní příběh, ve kterém se to celou dobu všechno kazí, ale jistota sběru bylinek zůstává nedotčena. Od čtení jsem se nemohla odtrhnout a opravdu mi bylo líto, když jsem se blížila k posledním stránkám. Líbila se mi posvátnost každého úterý, život v přírodě i hlavní hrdinka - víla, slabá na těle, silná na duši. Příběh budu ještě dlouho vstřebávat, ale už teď se těším na další autorčina díla.

-Pečivo-
29. ledna

Do tmy je příběh osamělý pobzíkaný vesnický pani z jižních Čech, která sbírá byliny. Víceméně nedělá nic jinýho, než že sbírá, suší na půdě a v úterý prodává. A je taky čim dál tim víc nemocná. V knize jsou popsaný symptomy i prášky co bere, ale mě nic nedošlo. Ani teda nevim jestli mi to dojít mělo. Ale to že mi to je jedno vypovídá dost o tom jak se mi kniha líbila.

Knize nechybí komplikovaný vztahy v rodině a ve vesnici. Celý je to celkem pěkný, trochu temný, ale ne moc, aby to zbytečně čtenáře nevyděsilo jak černoch v letáku od Lidlu. Oceňuji, že po dlouhé době kniha zvládla jít komplet mimo mě a vzbudit takovou míru lhostejnosti, kterou jsem nezažil od posledního mistrovství světa v biatlonu. 5/10

Aaliyan
24. ledna

Už dlouho jsem nezažila, aby mě kniha takto mile překvapila. Opravdu velmi dobré čtení, které mě nenudilo, a které mi opět dokázalo, že stojí za to sáhnout po naprosto nenápadné knize bez kdovíjakých reklam.

Přesto věřím, že ne každého nadchne, někdo nemá rád bylinky, někomu bude vadit někdy chaotická přímá řeč (které j ale v závěru velmi málo) a někdo knihu, jak se dnes říká "nepobere", protože, podle mě, je to jedna z těch knih, kterou otevřete a buď naprosto milujete, nebo ji ihned vrátíte do knihovny ...

Kdo má rád bylinky, přírodu, trochu napětí, dojemný příběh ... bude spokojen. Čtivost, výborný jazyk a hlavně duchaplnost, toho si cením nejvíc.

amysa
07. ledna

Hodně zvláštní a podmanivý příběh... Mistrně poskládaná písmenka vás doslova nutí číst pořád dál a dál, abyste se co nejdřív dozvěděli víc... Ale všechno zůstavá nadále spíš nejasné, zahalené v mlze, pokryté ranní rosou, ale hlavně smutné až beznadějné...
Ke knížce se už určitě nevrátím, ale sbírat s Aničkou bylinky mě bavilo... Moc ráda jsem se vrátila do svého dětství a vzpomínala na to, jak jsem sbírala hluchavku, heřmánek, kopřivy, maliník, bez... a jak se moje babička docela čertila, že má na půdě nepořádek... hezká vzpomínka... zkrátka nostalgie mého dětství...