Dítě divočiny

Příběh o chlapci Jodym, který vyrůstá na samotě uprostřed přírody floridských pralesů. Každý den je tu jiný, bohatý na překvapení, přesto Jodymu něco chybí. Přátelství. Náhoda mu přivádí do cesty osiřelého srnečka. Jody je šťastný, jeho touha je splněna. Ale jako každého, i Jodyho, jednoho dne čeká bolestné rozčarování. Je ko...celý text

Příběh o chlapci Jodym, který vyrůstá na samotě uprostřed přírody floridských pralesů. Každý den je tu jiný, bohatý na překvapení, přesto Jodymu něco chybí. Přátelství. Náhoda mu přivádí do cesty osiřelého srnečka. Jody je šťastný, jeho touha je splněna. Ale jako každého, i Jodyho, jednoho dne čeká bolestné rozčarování. Je konec přátelství se srnečkem, konec dětským hrám a snům. Jody si uvědomuje, že je dospělý a že už je čas, aby zastal otce v práci. Dítě divočiny je půvabná kniha, plná vzrušujících dobrodružství, zároveň však i obraz čistého a statečně prožívaného života. méně textu

http://www.databazeknih.cz/images_books/73_/73466/dite-divociny-73466.jpg 4.310
Originální název:

The Yearling (1938)

Žánr:
Dobrodružné, Pro děti a mládež
Vydáno:, Mladá fronta
Více informací...
Nahrávám...

Komentáře (2)

Přidat komentář
newtory
02.07.2015

Bolo to v časoch, keď som knihy priam hltal, najmä tie dobrodružné a o prírode. Čítanie mi pôsobilo radosť. Až raz, boli sme na návšteve a zavládla tam príšerná nuda, dospelí sa rozprávali a ja som sa akosi "stratil". Začal som šmejdiť v policiach s knihami, konečne som objavil niečo zaujímavé, bola to táto kniha. Zvládol som cca desať strán a tá návšteva zrazu nebola taká strašná, tá knihu ju predčila, bolo príjemné vrátiť ju do police...

pet-kyval
15.05.2011odpad!

[033/11] Byl to můj takový malý souboj a jediný důvod, proč jsem to vůbec dokázala dočíst, byla nechuť mít podobný rest na seznamu nedočtených knih. 'Dítě divočiny' je zdlouhavý popis ničeho, o ničem, o nikom a pro nikoho. Jediný vhodný čtenář je snad jen dítě z města v předškolním věku, které nikdy nevidělo setbu, naháňku a nebo rybolov.

První den, kdy jsem to otevřela, jsem byla schopná číst jen do strany třicet. Třicet stran o tom, jak se malý kluk válí u potoka a nedělá nic. V první třetině svazku jsem “poslouchala“ skuhrání dítěte, jak moc by si přálo mazlíčka. Srnečka, medvídka, mýválka, veverku,… (ECH!) Následovalo radostné popisování, jak je to získané zvířátko úžasné, dokonalé a neuvěřitelné a mezi tím se plakalo nad smrtí nepodstatné a nedůležité postavy, která prohodila snad jen dvě věty.

Ke konci měl proběhnout vzrušující lov na smečku vlků a medvědího zabijáka, ale celé to bylo suché, jak podrážky saharského beduína a celkový konec, který mohl být jen ve formátu: domácí mazlíček bude žít až do smrti na dvorku / uteče do lesa za potencionální družkou / nebo ho prostě a jednoduše odstřelí, se ukázal jen jako prachsprosté emoční vydírání, nad kterým jsem, přiznávám se, usnula.

Suma sumárum, je to nuda. Nemyslím, že by to bavilo chlapce, nevěřím tomu, že by to bavilo dívky, ale přiznávám, že jako první knížka to nemusí být špatné. I když ty popisy lecjaké houštiny dítě musí odrovnat. Jako trest za rozbitou porcelánovou mísu myslím dobré.