Pouštní Kopí
Peter V. Brett
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/46713/bmid_demonska-serie-poust-46713.jpg
5
747
102
Démonská série série
< 2. díl >
Pouštní Kopí, pokračování románu Tetovaný, líčí střet dvou kultur, dvou světů. V jednom z nich, pohlceném válkou s démony, je nejvíce ceněna schopnost bojovat a život jednotlivce je bezvýznamný, druhý si lidského života váží nadevše a brání každého člověka. Ano, Osvoboditel přichází, ale který to je? Arlen narozený do světa spoutaného strachem z démonů se rozhodl vzepřít osudu. Stal se z něj Tetovaný, osamělý bojovník, na něhož lidé hledí jako na spasitele. Arlenovou snahou je však lidem dokázat, že každý je za svůj osud i život zodpovědný především sám. Kdo je tedy bojovník z pouště, který sám sebe prohlásil za Osvoboditele a vydal se na válečné tažení s cílem sjednotit národy v boji proti démonům? Kdo z nich má větší šanci, když démonské řady rovněž posilují…? -- 1. vydání. -- zdroj: www.legie.info --... celý text
Literatura světová , Horory , Fantasy
Vydáno: 2010 , Triton
Originální název:
The Desert Spear , 2010
více info...
Přidat komentář
Už je to dlouho, co mě nějaká kniha takhle chytla! Nejdřív to musím rozdýchat.
Ze začátku mě moc nebrala, to je pravda, protože se zaměřovala na Jardira, kterého chci nenávidět, ale ten zatracený mizera si mě stejně naklonil. I když pořád neschvaluju způsob, jakým dělá to, co dělá.
Když se vrátila na scénu Leesha a Arlen bylo to hned zajímavější a jak se linky jednotlivých postav proplétají, vtahuje mě to do Jádra stále víc a víc.
těžko odolám, abych se rovnou nevrhla na další díl. Nevím, zda se na Ineveřin pohled těším nebo mě naopak vůbec neláká.
Horší než první díl.
Nejvíce mi tu vadí, že autor nějak napsal charaktery postav v prvním díle a v tomto díle se vše snaží napravit, aby to vypadalo, že nikdo není tak zlý. Ale moc se to nepovedlo, Jardir je za mne šmejd ať se ho autor snaží popsat jak chce.
Rennina linka mne nebavila.
Krasijská armáda se pod vedením Ahmanna asu Hoškamina am´Jardira vydala na válečné tažení za sjednocení národů. Nelítostným, od raného dětství cvičeným bojovníkům se ustrašení Seveřané nedokáží ubránit. Snad jen Drvoštěpská Kotlina, vycvičená Arlenem Tetovaným a pod vedením léčitelky Leeshy by měla nějakou šanci. V druhém pokračování Démonské série rozvíjí Peter V. Brett zápletku z prvního dílu a přisypává do tavícího tyglíku další originální ingredience a postavy. Významem asi nejdůležitější a z mého pohledu také nejrozporuplnější je účinkování šar´damo ka Jardira. Na jedné straně neohrožený vůdce lidu, na straně druhé bestie, která neváhá pro dosažení svých cílů bezohledně zabíjet, znásilňovat či mučit zajatce. Čtenářky, kterým při spatření šarmantního snědého džihádisty vlhnou kalhotky, prominou, ale Jardira jako proponovaného hrdinu jsem nedokázal přijmout a pasáže, v nichž je stavěn do rádoby kladného světla, mi připadaly falešné a otravovaly mi můj čtenářský zážitek. Člověka, který dokáže bez zachvění oka stáhnout druhého z kůže, chci vidět zničeného a zašlapaného do země, ne oslavovaného jako Osvoboditele. Pouštní kopí je samozřejmě pořád famózní a mistrovská fantasy, takže je nejspíš můj osobní problém, že to nefungovalo tak stoprocentně, jak by mělo.
Jsem v rozpacích jak hodnotit tuhle knihu. Začátek byl docela nudný. Prostřední část byla výborna, že jsem nedokazala knihu odložit a konec dílu zase nuda. Posledních 50 stránek to zase napravilo. Chování Leeshe me začalo otravovat a začínám k ní chovat odpor.
O něco slabší než první díl, hlavně mě na začátku zklamala linka o Jardirovy, těšila jsem se na Arlena a Leeshu...
Téměř tak super jako první díl. Postavy mě baví všechny. Ihned se vrhám na další díl!
Opravdu nevím. Kolísám v hodnocení mezi dvěma a pěti hvězdičkami. Ve skvělém příběhu se střídají výborné pasáže s naivními až hloupými, někdy i nevkusnými.
Škoda...
V Pouštním kopí nám autor přidal nového hrdinu Jardira, jehož linka mne dost do příběhu vtáhla. Líbila se mi celá tahle pseudoarabská civilizace, v níž mají muži cenu jen tehdy, jsou-li schopni zúčastnit se alagai-šaraku neboli válce proti démonům, a zároveň jsou zpovzdálí řízeni svými zdánlivě utlačovanými manželkami. Líbilo se mi to ještě více, než klasický středověký fantasy svět z minulého dílu.
Nejsilnější pro mne ale byla Rennina linka s otcem - jinak ale musím souhlasit s níže komentujícími v tom, že romantické pasáže ubírají knize potřebný drive a že je kniha celkově dost natahovaná. To se ale u autorů, kteří jsou smluvně zavázáni k psaní sérií, bohužel stává. I tak je to ale solidní čtyřhvězda - 80%
I druhý díl je naprosto skvělý.
Zpočátku jsem si myslel, že "flashback" o Jardirovi bude krátká záležitost. Sice tomu tak nebylo, ale vůbec mi to nevadilo. Místy už bylo těch všech krasijských titulů, hodností a oslovení moc, ale alespoň to pomohlo lépe poznat tuto kulturu.
Linka s Arlenem, Rojerem a Leeshou si ponechala vše z prvního dílu.
Krátce jsem se díval trochu s odstupem na nově představené druhy jadrnců. Ale opravdu jen krátce. Tohle bude ještě zábava.
Jak již tady bylo několikrát zmíněno, proměna Renny je hodně ukvapená a ne úplně věrohodná.
Vtipný byl střet obou kultur v závěru knihy.
Za mě úžasná "počtívaná" a plynule přecházím na třetí díl.
Po prvním dílu jsem se těšil na druhý a nebyl jsem zklamán. Příběh dál pokračuje v napínavém a kvalitním vyprávění, i když Jardirova linka není tak čtivá a zajímavá jako Arlenovy příhody. A jak už to bývá, největší nepřátelé lidí nakonec nejsou ti nelidští netvoři, ale lidé sami. Jsem zvědav, jak se příběh hlavních hrdinů v dalších dílech propojí. 80%
Co si budeme povídat, skvělé pokračování. Zprvu mě nenadchla představa dlouhého prokousávání se "arabským" světem podpantofláka Jardira. Ten je každopádně nejlepší z nejlepších bojovníků, vykreše občas trochu té lidskosti a možná i soucitu, ale Arlenovi nesahá ani po kotníky. Ten zatím kosí démony levou zadní, pomáhá a chrání, z chlapů dělá muže a v sebemrskačství je nepřekonatelný. Ale uf, dovolí si alespoň trochu toho lidského tepla, není úplně ztracen. Některé pasáže knihy jsou neuvěřitelně vtipné, například při první návštěvě Jardira v Kotlině jsem se mnoha stránkami vyloženě prosmála. Brett prostě umí, naprosto uvěřitelně sází humor vedle hrůzy (Renna), akční bojové scény s dojemnými setkáními, jen ty pokusy o romantikou drhnou. Těším se dál :-)
Bavilo mne to stejně jako první díl, od čtení se nikdy nemůžu odtrhnout, jen mi dost vadila, neuvěřitelně rychlá proměna Renny z traumatizované, vyděšené a poslušné dívčiny na krvežíznivou pobíječku jadrnců. Na začátku jsem také nebyla nadšená, že musím přelouskat Jardirovo dětství, ale i to mne chytlo a leccos se tím vysvětlilo :-)
Byla jsem rozhodnutá další díly Tetovaného nekupovat, protože první mě vůbec nenadchl. Nicméně covidová nuda mě donutila a Pouštní kopí bylo příjemným překvapením. Příběh měl tentokrát mnohem lepší dynamiku, propracování, jedinou výhradu bych měla snad ke konci, který měl náznak červené knihovny, ale jinak bez výtek, děj se krásně zaplétá a bohužel si tedy budu muset koupit i ten třetí díl :)
První kniha byla fantastická, ale ta druhá je snad ještě lepší. Série se začíná pěkně rozjíždět.
Zpočátku jsem neměla ráda Jardira, ale tím, že autor věnoval prvních pár kapitol jemu, jsem si o něm udělala obrázek z “jiného úhlu” a změnila na něj názor. Postava Renny mi přijde zajímavá, nelíbila se mi pouze část, kde se zázračně rychle dostává z “tranzu” - což mi, i přes to že jsme ve fantasy žánru, nepřišlo u člověka reálně možné.
(SPOILER)
(Ale až v 2. části)
Nejvíc mě bavila část za Jardirova mládí, naopak skoro vůbec ta s Rennou - Tetovaného bývalá zaslíbená je neskutečně nesympatická. Jinak je vše celkem v poho. Finální boj je docela ok.
SPOILER ALERT!
V tomto díle je velice zajímavý faktor mozkový démon a jeho měňavec. Jsem zvědavý co se ještě v Jádru skrýva a jak proti tomu budou hrdinové bojovat :)
Tato série mě zatím neskutečně baví a vyvíjí se to zajímavě, jenom se mi každým dílem začíná více a více protivit Leesha.
Možná mě nyní její fanoušci ukamenují, ale nemohu si pomoci. Ačkoliv jsem zdravotnice stejně jako ona, její občasné arogantní chování vůči přátelům, odsuzování Rojera a Arlena(Tetovaného), ačkoliv je vlastně vůbec nezná, mi leze krkem. Může být sebekrásnější, ale když se někdo chová jako pitomec, tak u mne povětšinou rychle skončí.
Co se mi u ní naopak líbí je její sarkasmus.
V tomto díle se mi hodně zalíbila postava Renny, která mi přirostla k srdci více než Leesha. Její síla a odhodlanost mě překvapila vzhledem k tomu, čím si prošla.
Jdu se vrhnout na třetí díl. :)
Štítky knihy
démoni postapokalyptické romány
Autorovy další knížky
| 2010 |  Tetovaný |
| 2010 | Pouštní Kopí |
| 2013 | Válka za bílého dne |
| 2015 | Trůn lebek |
| 2018 | Jádro |
Kniha Pouštní Kopí je v
| Právě čtených | 10x |
| Přečtených | 1 141x |
| Čtenářské výzvě | 28x |
| Doporučených | 98x |
| Knihotéce | 361x |
| Chystám se číst | 172x |
| Chci si koupit | 59x |
| dalších seznamech | 7x |
(SPOILER) Ze začátku mě překvapilo, že si musíme projít dalším dětstvím, tentokrát Jardirovým. Světe div se, přestože svět Krasijsů je drsný (víme na kom je založený, že?), tak mě opravdu bavil. Nová jména, názvy… vůbec to nevadilo. Právě naopak, dodávalo to jejich světu šmrnc. Líbilo se mi, že se příběh střetl s první knihou a mohli jsme tak vidět Jardirův úhel pohledu a jeho vztah s Arlenem, který byl v Tetovaném jen naznačený. Takhle část byla opravdu skvělá. Celá nápad s dvěma Osvoboditeli, Krasijským tažením a boji s démony, je boží. Bohužel, ty boje s démony byly až na výjimky všechny na jedno brdo… Musím přiznat, že ke konci knihy už jsem ty popisy přeskakovala.
Tetovaného jsem přečetla jedním dechem a po dlouhé době to byla kniha, která mě fakt nadchla. Za to druhý díl zklamal.
Mám jednu důležitou otázku pro autora… Proč všichni v téhle sérii myslí pohlavními orgány? Ty nechutné popisy znásilnění, neustále narážky na prsa, ženskou nahotu a kdo s kým se vyspí – to už fakt bylo moc. Dále mě zarazily ještě další věcí.
Zničené postavy.
V celé knize jsem měla pocit, že Arlen je jediný se zdravým rozumem. Takhle postava nese celou sérii na ramenou. Jediný, kdo si dokázal udržet mé sympatie a nad jehož chováním jsem neprotáčela oči v sloup.
Leesha je taková dokonalá světice, co všechno umí, všechno se hned naučí a je tak osvícená, že brečí nad bičovanými muži, kteří chtěli znásilnit její kamarádku. Ale na druhou stranu hupne do postele s člověkem, pod jehož vedením se hromadně vraždí, znásilňuje a utlačuje. Rojer není jiný – ten hupne do postele rovnou se dvěma ženami, aniž by pomyslel nad následky a jeho hlava je pořád jen okolo dokonalé Leeshi.
Jardir… Co ti to provedli?! Prostě, proč?!
Do třičtvrtě knihy jsem ho zbožňovala. Rozpolcená postava, vůdce, který si vládu dobil krví a drsným vedením. Na druhou stranu má problém se svoji manipulativní manželkou. A taky věří, že je Osvoboditel a všichni se musí podvolit jeho nátlaku. Opravdu jsem si jeho postavu užívala… dokud nepřišla opěvovaná Leesha. Samozřejmě, ona ho uhranula svoji dokonalostí a nadpozemskou krásou, jedině pro ni se zřekne svých zákonů (přestože jdou proti tomu, v co sám dosud věřil a učil). Hlavně když bude Leesha jeho manželka! Dává to někomu sakra smysl? Neskutečný zklamání.
Reena je kapitola sama o sobě…
Najednou vraždí démony stejně zkušeně jako Arlen, který má ROKY výcviku, pořád jen vrčí a Arlen ji musí pořád dokola zachraňovat. Hlavně před její hloupostí. Kdyby ji předhodil démonům, zlobit se fakt nebudu.
Ty ženy mi v téhle sérii lezou krkem. Hysterický, uřvaný, manipulativní. Muži jsou na druhou stranu buď tupý jak pařez, podpantlofáci nebo odporní úchylové. Jardir – vůdce, který nestrpí neposlušnost a nabádá všechny k tvrdé disciplíně – začne před Leeshou vypadat jako ustrašený králíček. Ostatní jsou jen na okrasu jako kupa svalů a seno v hlavě. Mužskou populaci okrajově zachraňovali jen Abban s Arlenem.
Takhle série by mohla být tak dobrá! Kdyby jen zmizely všechny ženské postavy a přestalo se řešit, kdo s kým spí. Začíná se podobat červené knihovně. A proč zatraceně všichni v jednom kuse řvou?