Darwinův omyl

Osobně považuji Darwinovu teorii evoluce za nepravdivou...

09.01.2018

Neříkám, že musí člověk s autorem souhlasit, ale dozví se alespoň o dalších záhadách, o kterých nevěděl, a o kterých si může pošpekulovat...

13.02.2017

Náhodou... Velice zajímavé knihy, Autor ví, o čem píše.

Odpad, jako většina jeho knih

Jestli si chcete přečíst něco seriózního, tomuto se zdaleka vyhněte. Snůška ničím nepodložených nesmyslů, které může vyvrátit i laik po pěti minutách googlování.

18.03.2016

Naprosto úžasné a zajímavé čtení. Je tam hodně věcí k zamyšlení, že vše, co se pokládá za pravdu, může být jinak.

10.11.2015

Jedním slovem FAIL. Čekal jsem něco střihu Ancient Aliens, ale dostal jsem do ruky velmi rozpačité dílo. No dílo, spíše obhajobu jediné správné myšlenky, jediného možného řešení, naštěstí jen podle autora. Nejsem fanoušek ani Darwina ani jakéhokoli boha, ale stejnětak jsem se nestal fanouškem p. Zillmera. Když už jsem se při čtení začal radovat že autor otevírá oči ze svého monotóního pohledu, tak se autor pohodlně vrátil ke svému kolovrátku, i když nic nevysvětlil a vlastně ani nepokoračoval, odskočil zpět na svou linku. Kniha stála za přečtení asi spíše kvůli utvoření vlastního názoru a poznání jak může být někdo zaslepen svou genialitou. 30%, -10% za malá písmenka.

07.04.2013

Letitý spor dvou věrouk. Správnost jedné, nebo druhé víry pak může dokázat jednoznačně jen to, že mezi nás první strana sporu přivede Boha, nebo druhá strana doloží opravdový chybějící článek. V každém případě ale platí, že teorie není dokázaný fakt!

27.01.2012

Mne tato kniha velmi zajímala a celkem si myslím, že může mít i v něčem pravdu.

Četbu knihy Darwinův omyl považuji za svůj velký omyl. Pochopitelně vím, že má evoluční teorie řadu trhlin a v domnění, že si v tomto směru rozšířím vědomosti a něco zajímavého a nového se dovím jsem se do ní také pustil. Autor ale omílá kreacionismické názory a to nejen na Darwinovu teorii, ale i na vznik vesmíru a naší planety včetně vzniku života na ní. Jako důkazy pro (své ?) teorie používá několik mnohokrát již citovaných archeologických nálezů a podporuje je názory či domněnkami některých vědců, které povětšině interpretuje tak, aby mu vyhovovaly a které i když se tváří jako vysoce odborné (třeba jeho názory na vznik hornin) jsou místy až úsměvné (třeba představa duté vodní „koule“ okolo země – která evokuje teorii duté zeměkoule, hlásané před léty německými „vědátory“). Každopádně jeho argumentace je sto vyvolat v čtenáři – laikovi – pocit možnosti až pravdivosti tvrzeného a v tom se mi zdá být až nebezpečná.
Je pravdou, že naše poznání nejstarších dějin jak naší planety, tak i druhu je neúplné a plné mezer – to vede k vytváření nových verzí jejich vývoje a mimo klasické či oficiální historie se začínají objevovat historie alternativní, které mají i ve vědeckých kruzích řadu zastánců a propagátorů. Zatím to ale na mne působí spíš dojmem kamene vhozeného do rybníka – rozvíří se voda, rozběhnou vůkol kruhy, které se postupně rozplývají, až zůstane zase nehybná hladina našeho spíše nevědomí než poznání. A zůstává otázka: Kdo jsme a kam jdeme?, která nahrává spekulativním autorům typu Zillmera.
Nemám nic proti spekulativní literatuře, nesmí ale podle mne nahrazovat jedno dogma druhým, musí přinášet nějaký nový, neotřelý pohled – třebas se zdá bláznivý a nesmyslný. A Zillmerova kniha se snaží nahradit naši současnou, byť i nedokonalou, představu o vesmíru, Zemi a o nás lidech představou odvozenou z Bible, z knihy Genesis – to se mi nezdá dostatečně šílené, aby to mohlo být pravdivé (abych tak trochu ocitovat klasika) a to prostě nemohu akceptovat a podle toho taky knihu hodnotím.
Ještě doplním o citaci Jana Zrzavého z http://www.literarky.cz/index_o.php?p=clanek&id=703

"Věda je jako detektivka. Chceme vědět, jak to bylo. Když se v závěru detektivky dozvíme, že pachatelem není domovník, nýbrž satan, cítíme se oprávněně podvedeni, protože takového pachatele jsme prostě detektivními (vědeckými) metodami odhalit nemohli. Může to být pěkné počtení, ale detektivka to už není, satanský horor je jiný žánr. Právě tak kreacionismus není věda, a to ani ve své soft verzi. Nebýt vědou není jistě žádný hřích; kostely, parlamenty, operní scény i nevěstince fungují a jsou v mnohém užitečné, i když se tam nedělá věda, ale je dobré to o nich vědět."