Cestou svobody

16.08.2019

Šílené okolnosti si žádají šílené činy. Tak nějak by mohl znít podtitul knihy americké spisovatelky Lois McMaster Bujoldové. A co na tom, když se to trochu zvrhne a vykrystalizuje v brouka Pytlíka, práce všeho druhu aneb když to jinak nejde, vypomůžeme si všeumětelstvím. Bujoldová píše natolik zajímavě, aby tyhle potměšilé připomínky byly jen takové chvilkové postesknutí si nad rozlitým mlékem. Příběh má totiž potenciál křesat jiskry a autorčino zjednodušování nepůsobí samoúčelně. Na Cestě svobody je nicméně vidět, že ho psala žena: je v něm hodně lidské, potažmo mateřské lásky a takového toho hřejivého, starostlivého hrdinství. A samozřejmě v ostře vymezeném protipólu mužská ješitnost, pokrytectví a povýšenost. Bujoldová své postavy vybavila slušnou dávkou vitality, přičemž čtveráci, coby genetický experiment a ústřední entita příběhu, představují její představu utopické společnosti v dětsky naivním provedení. Koneckonců většina z nich jsou ještě děti, které objevují své možnosti, únikem z naprogramovaného sterilního prostředí uzavřené komunity. Dějová linie neoplývá kdovíjakými zvraty, přesto postupně graduje k dramatickému finále, které není ani velikášsky okázalé, ale ani odfláknuté. Jít společně s hrdiny Cestou svobody rozhodně není ztrátou času…

10.10.2018

Příjemná - takové zatím vždy bylo první slovo, které mě napadalo v souvislosti s knihami Lois McMaster Bujold. "Cestou svobody" není v tomto ohledu výjimkou, opět šlo o velmi příjemné, plynulé, pohodové čtení, nabízející nenáročnou formou spoustu závažných témat k zamyšlení.
Děj se točí kolem vesmírné stanice Sídliště, kde probíhá tajný projekt Cay - geneticky modifikovaní lidé mají být triumfem společnosti GalacTech: schopnosti tzv. čtveráků byly uzpůsobeny k bezproblémovému pohybu i životu ve stavu beztíže. Probíhající výcvik a výchova teprve přináší první plody dlouhodobé práce, když tu náhle ... Zajímá vás to? Přečtěte si knížku.
Ve srovnání s fantasy sérií "Chalion" je román stručnější, chybí někdy až příliš detailní popisy prostředí a nadměrné filozofování hrdinů, kniha v žádné pasáži nedrhne ani nenudí. Autorka nevypisuje vlastnosti jednotlivých postav - nechává je prostě jednat a řekne tak o nich mnohem víc, činí je živějšími, bližšími. Hůř se mi ztotožňovalo s různými technickými záležitostmi a řešením problémů, ovšem netuším, nakolik svou nevíru můžu připsat na konto spisovatelky a kolik překladatelce. Kniha se sice čte dobře, občas nicméně zarazí podivné výrazy: prostoročas, pucky (ve smyslu hrudky), mírně zmírňovat, biofeedback nebyl pro jistotu přeložen vůbec + pár dalších škobrtnutí. Žádná tragédie, ale vítěz ceny Nebula 1988 by si přece jen zasloužil obratnější péči.
"Cestou svobody" působí jako sci-fi ze staré školy, neohromí bombastickými vizemi světa budoucnosti, technologickými supervynálezy ani originálními mimozemskými civilizacemi, přesto jsem si četbu mile užila. Bylo to zkrátka takové... příjemné.