Cesta slepých ptáků
Ludvík Souček
https://www.databazeknih.cz/img/books/66_/66680/mid_cesta-slepych-ptaku-xxe-66680.jpg
4
221
33
Cesta slepých ptáků série
< 1. díl >
První díl trilogie Cesta slepých ptáků. Román popisuje nález podivných mimozemských artefaktů na Islandu. Hlavní hrdinové – doktor Kameník, jeho přítelkyně a později manželka Alena a dva Islanďané, lékař Bjelke a horský průvodce Thorgunn – se pokoušejí odhalit všechna tajemství spojená s těmito podivnými nálezy a noří se do hlubin islandských jeskyní po stopách hrdinů Verneova románu Cesta do středu Země.... celý text
Romány , Literatura česká , Sci-fi
Vydáno: 1964 , SNDK - Státní nakladatelství dětské knihy
více info...
Přidat komentář
Znovu přečteno po mnoha mnoha letech. Děj je napínavý a má spád, způsob napsání mi naprosto vyhovuje. Jen už mě teď obtěžuje ten propagandistický nálev, do kterého je to celé naložené, i když chápu, že jinak by u nás Ludvík Souček asi psát nemohl. Současný čtenář se také musí připravit na to, že se od doby vzniku románu dost posunuly naše znalosti vesmíru. Pořád je to ale román, jakému 90 % současných 500stránkových plytkých bestselerů nesahá ani po kotníky.
Knížka, kterou jsem před mnoha lety nedočetla, abych ji vzala do ruky dnes a opět odložila nedočtenou. Věc je napsána jakoby dokumentárně, což mi nevadí - ovšem s jistou žoviálností, přes kteroužto se nemohu prokousat k lákavé záhadě, co nám pan Souček nabízí k prozkoumání. Nikdy nezjistím, proč a kam cesta slepých ptáků vede...
Je v tom cítit ta doba socialismu a komunismu. Ale díky stylistickému umění autora ten příběh neskutečně rychle "odsejpá". Několikrát jsem během četby zalitoval, že jsem to nečetl jako kluk, protože bych tomu neuvěřitelně propadnul a vzýval to jako literární skvost. Takhle je to jen nečekaně příjemné "volné pokračování" Cesty do středu Země Julese Verna, obohacené vyloženě o sci-fi prvek i autorovu zálibu v záhadách a konspiračních teoriích.
(SPOILER) Cestu slepých ptáků a Runu Rider jsem přečetl společně, a musím říct, že mě oba první díly trilogie příjemně překvapily. Jistě, zejména v Slepých ptácích se autor až moc nechal strhnout rudou propagandou, svazáci jsou zde etalonem dokonalosti, vojáci NATO jsou mrchy a vše nakonec jako zázrakem vyřeší protestní pochod komunistů z Islandu (!), ale jinak se jedná o zajímavé Sci-fi dílo, které si v ničem nezadá se světovými klasiky. Průzkum jeskyní je napínavý a zábavný, nápad radioaktivních vetřelců dávnověku skvělý a kladně hodnotím i formu reportáží a úryvků, dodávajících autenticitu i dynamiku. Škoda jen, že Souček nepřidal k hlavnímu kvartetu přátel - vědců také nějakého toho padoucha, který by jim házel klacky pod nohy, ohrožoval je. Hvězdičku tak musím strhnout za občasnou předvídatelnost a naivitu, poplatnou době a žánru. Rozhodně se však jedná o vynikající knihy, které splní svůj účel a navnadí vás k přečtení Slunečního jezera.
Tak mám za sebou celkem třetí přečtení, přičemž od toho prvního uplynulo více než 30 let.
Bez debat klasika české scifi, kterou jsem v té pubertě nadšeně zhltnul, ideologii úplně ignoroval a šel jen po té scifi lince, užíval si čtivost a mix s všemožnými ufo důkazy. Po třicítce už jsem nad ideologií znechuceně brblal a teď už jsem byl jen znechucenej. Zbytek je ale super, je to čtivé (což u autora není vždycky pravidlo) a má to docela hlavu a patu. Proto se výsledné hodnocení přiděluje hodně těžce.
A dovolím si tedy nesouhlasit s větou v předchozím komentáři a prostě musím konstatovat, že ideologie tam možná tehdy musela být, ale nevěřím, že v takovém extrémním rozsahu. Koneckonců následující Runa rieder je proti této knize úplný čajíček. Tohle prostě bylo moc a jediné vysvětlení mám, že to tam Souček prostě narvat chtěl. To prostě není, jako když se primář Sova jednou letmo zmíní, že bude dělat přednášku pro svazáky a hned už jede dál na nějakou tu totální endoprotézu. Tady je to samej soudruh, zlá NATO, která vpodstatě vykořisťuje islandský lid a netouží po ničem jiném, než aby postavila tu bombu, která zabije miliony hodných lidí z komunistického bloku. Taky jsem se slušně bavil, jak odkazy na vědce jsou adresně jménem, pokud jsou to sovětští vědci, pokud je to výzkum vědců jiné národnosti, tak je to v naprosté většině uvedeno jen jako "vědci". A samozřejmě, že všechno v dobré obrátí místní rudé právo a pochod prostých lidí směrem k hoře. No ach jo.
Hodnotím teda 4, primárně z nostalgie a prostě proto, že se ta série reportáží fakt dobře četla.
---------------
Pamatuju se jako dnes, co jsi mi tehdy řekl: komunismus není vývozní zboží, Bjelke. Ten si musíte udělat vlastníma rukama u vás doma… Řekl jsi to tak, viď?“
---
Ostatně, budou si myslet, že jsi blázen, a rovnou tě z redakce vyhodí.“ Leif zavrtěl rázně hlavou. „Nevyhodí. Já sám člen strany. V redakci znají mne…,“ teď si Jirka přestal zavazovat botu, roztáhl pusu od ucha k uchu a rozzářeně se na Leifa podíval.
---
„Tři soudruzi na jednoho měšťáka – to je přesila, Jyrry. Tak tedy dobrá – já jsem taky pro Thjódviljin, abychom byli dočista jednotni. Ostatně, většina by asi stejně rozhodla, že? Tak je to správné, mezi…,“ Bjelke chvilku váhal a pak dopověděl: „… mezi námi soudruhy, nebo ne?“
---
Nemám tu skálopevnou víru v zázračnou moc rudých časopisů jako ty a raději připravím dynamit.“ „Jen počkej, však on tě ten rudý časopis přesvědčí!“ odsekl jsem zpátky...
---
Jmenoval se Jón Gunarsson, za deset minut jsme si už říkali „soudruhu Jóne“ a „soudružko Aleno“ a za další čtvrthodinu už jen „Jóne“ a „Aleno“
Dostala jsem knihu v roce 1990, přečetla ji jedním dechem a byla nadšená. Teď jsme si ji dala jako malé opáčko a sice jsem už nebyla tak nadšená, ale i tak jsme knihu zhltla jak malinu..... Některé pasáže mi chvilku trvalo schroustnout... A jak už bylo řečeno, ideologie tam být musel, ale opravdu nijak nenarušovala děj a pocit z knihy.
Klasika české sci-fi literatury, která mi až dosud unikala. Z počátku jsem měl obavy, že se jedná o variaci na Cestu do středu Země, ty se později ukázaly jako liché.
Autor jako uvědomělý straník sice musel ideologii vnést do děje, naštěstí to není příliš rušivé...
Celou první čtvrtinu knihy jsem v sobě živil naději, že Ludvík Souček napsal modernizovanou a obohacenou verzi Vernovy Cesty do středu Země. Autor ovšem stočil sled událostí jiným směrem a narouboval do děje své pavědecké teorie - v ucelené podobně představené v pozdější knize Tušení stínu. Co neobstálo ve vážně míněné práci, to se v beletrii pochopitelně snese, takže výsledný dojem není špatný. Přesto platí, že první polovina vyprávění je čtivější než ta druhá.
Mohu plynule navázat na předchozího komentátora R47 a napsat, že jsem knihu četl právě jako kluk a bylo to super. Před časem jsem se k Součkovi vrátil a ejhle, ono to bylo stejně dobré jako před lety. Jako nenapravitelný romantik jsem tam pod povrchovou krustou více než slušné sci-fi našel i podzemní dobrodružství a takový ten příjemně latentně popsaný milostný vztah. Líbí se mi rovněž ornamentální "součkovské" detaily, jako je sběr jeskynních brouků. Vychytaná knížka!
Kniha trochu poplatná době a režimu ve kterém vznikla. Ale celkově je to velice dobré a napínavé čtení.
Celkem dobré, až na to politikaření a to s tou tabulkou prvků, to byla vyloženě blbost.
Rudá agitka :-)
Ne, povedená sci-fi, taková, jaké vznikaly v dané době. "Reportážní" styl ke knize pasuje, i ta záhadologie dänikenovského typu. A ano, najdeme zde řadu drobností poplatných politickému nastavení autora, to ale nemění nic na faktu, že je knížka dobře napsaná.
Po dočtení knihy pana Kariky jem sáhla do knihovny a zase si prolistovala Cesty slepých ptáků - knihy která mne nadchla a pohltila. Takhle má vypadat fikce!
Zde tuto knihu hodnotím očima kluka, kterou jsem ji objevil v 80. letech v knihovně ZŠ. Kniha byla zajímavá svým nápadem rozpracovat Verneovku do novodobého sci-fi pokračování a proložit to informacemi o světových záhadách. Forma vyprávění příběhu je poutavě zpracovaná a nějakou dobu jsem se dohadoval kolik je na tom příběhu reálného a co je fikce. Mnohem později jsem v antikvariátu zjistil, že je to trilogie a ihned zakoupil.Ovšem tento první díl byl pro mě nejzajímavější.
Zajímavě napsáno formou reportáže a různých rozhovorů. Začátek sice nebyl moc záživný ale zbytek je dobrý. Prvních několik stránek jsem měl problém zjistit, kdo zrovna vypráví a ještě se do toho pletli redakční poznámky. Nápad je dobrý i využití Verna je dobré. Teď jsem se již vrhnul na druhý díl. Doufám, že bude také tak dobrý, zatím to vypadá, že ano.
Autorovy další knížky
| 1979 |  Tušení stínu |
| 1980 | Tušení souvislosti |
| 1964 | Cesta slepých ptáků |
| 1983 |  Bohové Atlantidy |
| 1970 | Případ jantarové komnaty |
Kniha Cesta slepých ptáků je v
| Právě čtených | 1x |
| Přečtených | 298x |
| Čtenářské výzvě | 17x |
| Doporučených | 22x |
| Knihotéce | 107x |
| Chystám se číst | 83x |
| Chci si koupit | 10x |
| dalších seznamech | 3x |
V podstate nezdieľam názor so žiadnym komentujúcim. Pre mňa to bola len červenopropagandisticka literatúra poplatná dobe vzniku. Keby som ju čítal pred 40mi rokmi, bol by som isto nadšený a očarený tým "tajomnom", no dnes som ju prečítal len s problémami a trvalo mi to nekonečne dlho.