Černý obelisk

Kniha popisuje část života lidí žijících v jednom malém německém městě mezi válkami. Vypráví o mladíkovi jménem Ludvík, který prožil první světovou válku a v meziválečném období prodává náhrobky ve firmě Kroll a synové. Firma vlastní černý obelisk kolem kterého se vlastně tak trochu všechno točí...

http://www.databazeknih.cz/images_books/31_/31673/cerny-obelisk-31673.jpg 4.4789
Originální název:

Der schwarze Obelisk (1956)

Žánr:
Literatura světová, Romány
Vydáno:, Odeon
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (61)

Přidat komentář
parxel
20. června

Po přečtení cca jedné třetiny jsem to vzdal, což dělám velmi vyjímečně. V knize jsem postrádal jakýkoliv příběh nebo cokoliv co by mne k ní nějak poutalo. Černý obelisk mi navzdory vysokému hodnocení zkrátka vůbec nesedl.

Žurinka
28. května

Od tohoto autora jsem již kdysi dávno četla Na západní frontě klid, ale už si to moc nepamatuji. Jsem ráda že jsem si mohla přečíst i tuto knihu, moc se mi líbila.

adelinka
05. března

Prvá kniha od tohto autora a nebude posledná. Dej sa odohráva po 1. svetovej vojne v čase inflácie v Nemecku. V knihe sú veľmi krásne myšlienky, a aj keď niektoré situácie sú skôr vážnejšieho charakteru, budete sa musieť usmiať.....

sjuzn9815
01. března

Má první kniha od Remarqua a už teď si troufám říci, že rozhodně není poslední.

spursfan
03. února

Zůstal ve mě hluboký dojem. Moje první setkání s Remarquem a bylo to nádherné. Naprosto mi to vzalo dech.

Milos74
02. února

Pokud bych sestavoval žebříček svých nejoblíbenějších spisovatelů, na prvním místě by byl EMR. Černý obelisk by pak byl na předních příčkách žebříčku knih, pod kterými je podepsaný.

Jirinamac
11. ledna

Po Třech kamarádech moje nejoblíbenější knížka od E.M.R. Ráda se k ní zase vrátím

Jolkipalki
02. ledna

Beriem knihu keď je mi najťažšie - je to môj vyťahovák z depresii. Prežil som niečo podobné v Rusku v osemdesiatych a začiatku deväťdesiatych rokov - ekonomická depresia, inflácia a more alkoholu. Nebol som funebrák, ale Ludvík mi bol najbližší priateľ a bez humoru by som hádam taktiež to Rusko neprežil... Uau. A keď zase dočítaš, tak sa ti chce žiť naplno... napriek všetkému čo sa ti okolo teba deje.

Vojtak91
23.12.2016

Má jednoznačně nejoblíbenější kniha, můžu jedině doporučit!

Cipori
28.09.2016

Moje nej. :-)

st18321
27.09.2016

Četl jsem již lepší knihy od tohoto autora. Děj mě v tomto případě až tak moc nechytl. Nejvíce mě zaujal asi závěr knihy. Na tři kamarády ani náhodou nemá.

ondrej123
02.08.2016

Luvák musím súhlasiť a myslím, že je to naj od J.M.R. Možno nie tak známa ako na západnej..., či traja kamaráti. Cítal so m češtine, myslím viac trafený preklad

Luvák
26.07.2016

Pro mě nejlepší kniha pana E.M.R.

Dagmar9
13.04.2016

na takovou knihu musí mít člověk dost času a náladu, jinak zajímavá

Romanka89
09.03.2016

Pro mě naprosto dokonalá kniha! S Remarquem to bylo moje druhé setkání (první bylo Na západní frontě klid, které se mi líbilo ale moc si ho nepamatuji, tak nemohu porovnat). Rozhovory s Isabelou o tom, co dělají zrcadla, když jsou samy, nebo kam mizí věci, když se otočíme a nedíváme se na ně - všechno čeká až se otočíme a pak to zmizí – naprostá dokonalost. Bylo mi smutno, když se Isabela vyléčila. Kniha plná nejen úsměvných momentů – sázky s hřebíkem, milenci v pomníkovém háji, poukázky na jídlo atd., ale také úvah o životě a přátelství. Plný počet, bez debat.

Čtenářská výzva 2016: Kniha o přátelství.

Kolaloka
05.03.2016

No nevím, četla jsem i lepší "remárky". Dostal mě akorát doslov, kdy vypravěč shrnul, jak v životě všichni ostatní dopadli. Následovala další válka, takže samozřejmě tragicky. Prostý a stručný popis tragédie - opět náš starý dobrý Remarque.
Abych ale autorovi nekřivdila - knihu jsem četla poměrně dlouho, takže možná proto mě tak nezaujala.

Smolda
01.02.2016

Jedna z mála Remarqových knih u které jsem se i dost zasmál.

lary
16.01.2016

Tato kniha nebyla špatná, ale četl jsem i lepší Remarquovy knihy. Moc mě tato kniha svým příběhem nenadchla, ale ti, kdo si chtějí přečíst meziválečný příběh, který autor zasadil do doby kruté inflace, by neměli být zklamaní. V knize se objevuje i špetka humoru, párkrát jsem se zasmál. Určitě je to čtivě napsaná kniha (jak jinak u Remarqua), líbily se mi především Ludvíkovy návštěvy léčebny.

marcela6183
03.11.2015

Byla doba (a to mi bylo tak šestnáct), kdy jsem tyhle knihy žrala, milovala Remarueqa a Dänikena a nenáviděla rodiče:-) Dneska jsem Remarquea přerostla, Däniken mne nebere a rodiče miluju.
Když jsem o víkendu nosila knihy z patra A do patra B kvůli rekonstrukci, chvíli jsem zrovna tuhle měla v ruce. Oblíbenou pasáž jsem založila, abych ji kdykoli bez problémů našla. A myslím, že obyčejný život ze mne snahu filozofovat vymlátil.
Je to docela škoda. Ale o víkendu jsem zavřela, založila a napadlo mne, že o tohle jsem se ještě nepodělila.
Netypicky na mne tak na závěr jedna prosba: nenechte se utlouct životem, nečůrejte na svůj černý obelisk, když někoho potkáte, nevzrodujte a pokud vám někdo ortavuje život, pryč s ním.
Život je krásný a krátky, tak přestávám psát a jdu žít:-D

ziriant
30.09.2015

Dávno tomu je, co jsem tuto knihu četla naposledy... po ní přišlo mnoho dalších Remarqueů a přece jsem si pamatovala ten krásný tíživý a zároveň lehký pocit, který jsem z ní měla. A samozřejmě kalhotky na kříži :-) Remarque je opravdu jen jeden, dospívala jsem s ním před lety, nyní s ním dospívám znova. Jistě také nemohu zapomenout na "Výbor pro obnovu lyriky přímou zkušeností"! Inspirující.
A co zbyde po dočtení? Melancholie. A tím větší touha žít.

k009
06.09.2015

O ztracené generaci; o tom, co je v zrcadlech, když se do nich nikdo nedívá; o tom co je v zrcadlech, když je úplná tma... Tahle kniha je trochu "jiný" Remarque; více filosofie, více úvah o smyslu naší existence, diskuze o Bohu apod. Na druhou stranu nechybí ani trefný humor - třeba jídelní lístky nebo okapová roura :) Chtěl jsem dát čtyři hvězdičky, ale díky silnému závěru dávám pět.

Peleus
19.08.2015

Jak se vyrovnat až s absurdně složitým životem? Nevzdávat to a žít!

Terošu
02.08.2015

Velmi pochmurné čtení, nejvíc mě ale chytla za srdce ztráta Isabely. Celý její svět, který najednou zmizel, veškerá hloubka, veškeré konflikty a otázky. Ve chvíli, kdy se od nich osvobodila, a mohla se volně rozletět, společnost pro ni připravila nové mříže, které ji opět uvěznily...

Kacka6
02.07.2015

Další úžasná kniha od úžasného spisovatelee Několikrát mě rozesmála (okapová roura např.), poslední kapitola mě regulérně rozbrečela a také mě donutila si tak hezky filosoficky popřemýšlet.

Knišíl
29.05.2015

Má druhá přečtená kniha (první Čas žít, čas umírat) od Remarqua. Ve srovnání s první knihou mě příběh tolik nevzal. Naštěstí umí Remarque skvěle psát, pak i "obyčejný" příběh se stane natolik poutavým, takže čtete a čtete dál až jste u konce. Typicky výborně popsané charaktery, děj je místy humorný a najdou se i pasáže knihy, které působily značně depresivně, ale na to jsem u Remarqua zvyklý, jeho příběhy přece obsahují více esencí života.

FMMMM
15.05.2015

Nejlepší kniha od Remarqua k zasmání i zamyšlení.

camillio
03.05.2015

Vynikající kniha plná humoru i smutku. Komu se líbilo cokoliv od Remarquea, nebude zklamaný asi ničím z jeho pera.

ladypink22
08.03.2015

„Miluji tě a vím, že v životě nebudu nikoho milovat, protože už nikdy nebudu takový jako v tuto chvíli, jež mizí, zatímco o ní mluvíme, a již nemohu zadržet ani za cenu svého života."

„Ze všeho, co člověk přežije, se stane dobrodružství. Je to k blití! A čím byla válka strašnější, tím větším dobrodružstvím se stává ve vzpomínkách. Dokonalý úsudek o válce si můžou udělat jen mrtví. Jen oni ji prožili celou."

„Proč v míru zabijeme nemocného psa, ale člověka necháme trpět! A pak jich povraždíme milióny ve zbytečných válkách."

„Neukazuj ženě nic nového, nebude to chtít a neupláchne ti."

„Proč se tu teď rozčilujeme kvůli jedinému mrtvému, a proč jsme už skoro zapomněli na ty dva milióny? Ale snad jen to proto, že i jediného člověka je to vždycky smrt, kdežto u dvou miliónů pouze statistika."

„Vždycky se nám zdá lepší to, co nemůžeme dostat, než to, co už máme. V tom spočívá romantika a idiotství lidského života."

„Ale takový už je člověka, doopravdy si váží jen toho, co nemá."

Zdeňula
13.02.2015

Knížka mě nenadchla a moc nebavila....

Koňadra
11.11.2014

Túto knihu mám od Remarquea asi najradšej. Asi. Ostatné som prečítal v jednom ťahu, keď som mal štrnásť alebo pätnásť rokov a odvtedy sa im akosi vyhýbam. Z opatrnosti, aby ma Remarque nesklamal. Príbeh knihy má dve roviny. Jednak bežný život hlavného hrdinu a na druhej strane jeho vzťah k schizofrenickej pacientke ústavu, kde chodí hrávať. Viac ma zaujala tá prvá. Trošku mi pripomenula troch kamarátov, len je o kvapôčku dozretejšia, skeptickejšia, ale i humornejšia. Pre môj náhľad na tú druhú rovinu je limitujúca moja skepsa, že pri príbehoch z psychiatrických liečební si autor môže dovoliť viac a trošku to zneužíva. Aj keď .... knihu "Bol som dlho preč" milujem.