Čas odejít
Jodi Picoult
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/248587/bmid_cas-odejit-2rA-248587.jpg
4
1216
359
Jenna se nikdy nevzdala naděje, že jednou najde svoji mámu Alici. Ta totiž zmizela, když její kolegyni v rezervaci udupal slon. Anebo to bylo celé jinak? Alice studovala chování slonů v Africe, když však poznala Jennina otce, vrátila se s ním do Ameriky, kde společně vedli sloní rezervaci. A jednoho dne, když zemřela za záhadných okolností jejich kolegyně, Alice zmizela. Jenna byla tehdy ještě maličká, přesto celé ty roky touží matku najít. Nevěří totiž, že by ji jenom tak opustila. Jde za vědmou, najme si soukromého detektiva, zkouší cokoliv, jen aby celé záhadě přišla na kloub. Někdy se však i zdánlivě jasné odpovědi mohou docela zamotat a svět nemusí být takový, jaký se zdá.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2015 , Ikar (ČR)Originální název:
Leaving Time , 2014
více info...
Přidat komentář
Jodi Picoult prostě umí. Zajímavý příběh, konec naprosto neočekávaný. A krásně popsané chování slonů.
Co napsat o této knize a přitom moc neprozradit? Autorka opět vybrala nelehké téma a zpracovala ho na několika úrovních. Mateřská láska, pouto mezi matkou a dítětem u lidí a u slonů. To je nosné téma. Netradiční zpracování se mi líbilo, i když nejraději jsem četla dějovou linku Alice. Serenity, Jenna i Virgil mi v něčem vadili. Přišla jsem na to až v samém překvapivém závěru. Bylo to odhalení, které jsem nečekala. Pro mě trochu knihu degradovalo, protože toto není až tak něco, co bych měla ráda a především už to bylo pro mě za hranou uvěřitelnosti. Celkově ale kniha moc vydařená a pro náročnějšího čtenáře jako stvořená.
Ke knize jsem se dostal jen díky čtenářské výzvě. Co mě hodně bavilo ,byl popis životů slonů a jejich chování, ale samotný příběh mě už tolik nechytil, moc mi nesedla ta duchařina. Nakonec jsem knihu dočet a kladně ještě hodnotím její dobrou čtivost.
Tak to bylo velké překvápko nakonec...ale nechci nic prozrazovat. Hodně zajímavostí o citovém životě slonů, o jejich nelehkém boji o existenci. Doporučuji.
Co ve mne po přečtení knihy Čas odejít nejvíce rezonuje? Vztah matky a dítěte je všemocný, láska prekonavajici bariéry, narušené manželství nevede k ničemu dobrému a ze Jodi umí..
Kniha se mi nečetla moc lehce,příšla mi taková rozvláčná.
Jako plus beru zajímavosti o slonech,hlavně vztah matky s mládětem.A dost překvapující konec.
Skvěl napsaná kniha, velmi zajímavý námět. Zjistit tolik informací o slonech se mi moc líbilo. Příběh je psán z pohledu 4 vypravěčů. Od začátku mě kniha zaujala, ale z té skutečnosti jsem pořád taková na vážkách. Název knihy pochopíte opravdu až na konci.
Knížky od JP mám moc ráda, tahle tedy nezklamala. Napřed jsem se nemohla srovnat s tím, že 13-tiletá Jenny mluví nějak moc dospěle, ale pak to bylo opravdu překvapivé, jak bylo již popsáno. Sloni super
Tak tohle. Tohle byla bomba. Musím říct,že mě to vůbec nenapadlo,jakože fakt vůbec. Takže tleskám za skvěle odvedenou práci.
Výborná kniha. Žádnou podobnou jsem nečetla. Jsem z ní nadšená. Informace o slonech byly velmi zajímavé - a ten příběh - to bylo něco. Prostě skvělá kniha. Posledních hodně stran jsem se od knihy nemohla odtrhnout - a ke konci a konec - to bylo tedy překvapení. Kniha má krásnou obálku a mám ji doma v knihovně. Vše skvělé a doporučuji.
Byla to má první zkušenost s touto autorkou a alespoň pro mě to byla opravdu změna. Nic podobného jsem zatím nečetla. Na jednu stranu vypráví příběh, pro někoho možná neuvěřitelný, pro někoho k zamyšlení, ale na stranu druhou je to studnice informací o životě slonů, které by jste i na National Geographic hledali jen těžko. Nečetlo se mi to úplně lehce, místy jsem se ztrácela, ale i když se mi hlavou honily všechny možné závěry, tohle by mě vůbec nenapadlo. Konec mě strašně překvapil a teda i rozesmutněl. Nevím v co věřím, ale v něco věřím určitě a sama bych si moc přála, aby něco z toho byla pravda.. Třináctiletá Jenna hledá svou matku, kterou před 10 lety za nejasných okolností ztratila. Rozhodne se oslovit vědmu a poté i policistu, který se dříve částečně tímto případem zabýval. Každý z nich má svou minulost, každý své velké trápení, své tajemství a i když to ani jeden z nich netuší, pojí je k sobě daleko víc, než by čekali. Pro mě to byla silná kniha s nečekaným zvratem a smutným osudem, donutila mě se zamyslet. Celou dobu jsem se přikláněla spíš ke 4*, ale za ten konec dávám zaslouženě 5*. Už jen obálkou mě teď zaujala Jodiina nová kniha - Kniha dvou cest a po dočtení téhle se na ni těším o to víc. Tak snad mě ani ta nezklame.
Já se z té Jodi zblázním. Zase jsem uvěřila tomu, ze napíše knihu, která mě bude bavit tak jako ledabyle a nakonec mě zklame :)) Omyl, opět jsem nadšená. A to už po páté!! Kniha mě uchvátila světem slonů.. a moc rada bych navštívila nějakou rezervaci.. Krásně vylíčené popisy krajiny, slonů, jejich chování, a pozorování.. pořád jsem toho plná. Strašně ráda bych chtěla číst dál a dál.. a závidím všem, kteří mají knihu zatím před sebou.. Díky Jodi. ( ps. Posledních 200 stran jsem dala v jeden den a nemohla jsem přestat ).
Po tématu darování orgánů, rasismu nebo holocaustu je tu něco zcela jiného, co prozradit a nespoilovat, je to prostě krásné. Citlivý vztah matek a dcer, ať už ve sloním nebo v tom lidském světě, tak poutavě popsáno, že se při čtení až tají dech, přečtěte si, je to nádhera. A trochu duchařská zápletka, ta vůbec nevadila, procítěné vyprávění, které rozhodně nenudí.
Jodi Picoultová je pro mě už PANÍ spisovatelka. Kniha je vyprávěna z pohledu čtyř vypravěčů – Jenny, která hledá svou matku, která zmizela před deseti lety. Virgila – soukromého očka, který se nemůže vypořádat s vlastní minulostí. Serenity – vědmou, která komunikuje s mrtvými, ale svůj dar ztratila. A Alice – matkou Jenny. Postupně se před čtenářem odkrývají dva příběhy – jeden, kdy se Jenna snaží vypátrat svoji zmizelou matku a druhý – kdy Alice líčí svůj život ve sloní rezervaci. Poznatky o slonech byly pro mě nesmírně zajímavé a obohacující. Nadpřirozeno strhující – já tohle můžu a věřím tomu. Asi 100 stran před koncem jsem měla dojem, že je případ vyřešen, ale to byl omyl. Musela jsem číst dál a dál, nemohla jsem knihu ani na okamžik odložit. Konec mě naprosto rozsekal, bulela jsem jako želva. Tohle byla neuvěřitelná, nezapomenutelná kniha. Jedna z nejlepších, jaké jsem letos četla! Čas odejít…. Proč se kniha jmenuje Čas odejít, říkala jsem si? Pochopila jsem až na konci.
Jsem na rozpacích. Čtení o schopnostech slonů mě zaujalo, věštění už vůbec ne a
pátrání po zmizelé nemělo konce. Kniha mě zklamala.
Vyzeralo to na fakt dobrý námet, ale nevedela som sa začítať, myslela som si, že to bude autorkiným štýlom, ale skôr asi prekladom, ten teda nie je najšťastnejší, navyše keď ho jeden človek preložil, ďalší redigoval a ďalší korigoval...no žiadna sláva:-(.
Striedanie rozprávania postáv bolo fajn, ale skutočne zaujímavých bolo pre mňa len posledných sto strán. Už som ku koncu vytušila čo je vo veci, keďže som si v minulosti pozrela film, kde bol záver taký istý. Nebudem spomínať film, lebo by všetko prezradil. Možno do budúcna dám autorke ešte šancu, toto bol však pre mňa taký priemer, nebyť toho konca, nebolo na knihe nič, z čoho by mi mohla padnúť sánka.
Autorka, která mě zatím nezklamala. Co kniha, to originální téma a musím se přiznat, že co kniha, to i slzy ukápnou. Tady to bylo na konci knížky, který mě velmi překvapil.
Každá postava z knihy (Alice, Jenna, Serenity, Virgil, Gideon, Thomas, ...) měla něco do sebe a nemůžu říct, že by mi někdo přišel protivný. Zasazení příběhu mezi slony bylo naprosto úžasné. Člověk se o nich dozvěděl hromadu věcí, hlavně situace, kdy je velmi podobný člověku. Kdy u slonů, stejně jako u lidí, existuje velmi tenká hranice mezi negativním okamžikem a traumatem. A propojení s vědmou a jejími schopnostmi a se soukromým detektivem bylo velmi nápadité. Knihu doporučuji, je moc pěkná.
V té přehršli novinek, které se na nás hrnou každý týden se mi často vyplatí odolat :-) a přečíst si nějaký můj osobní rest. Tak to bylo třeba i u této knihy od Jodi. Četla jsem před časem Vlka samotáře, a tak jsem trochu tušila, co čekat. Ale nakonec jsem dostala ještě víc a to zcela nečekaným a strhujícím závěrem knihy. A vůbec, po trochu pomalejším začátku se, v druhé části, příběh rozvine zejména v deníkově pojatém příběhu Alice, v pěkné drama. A potom postava Jenny (ach!), které v hledání matky pomáhá bývalá slavná veštkyně Serenity a soukromý detektiv Virgil. No, užila jsem si tento tajemný příběh o lásce, zejména té mateřské, vrchovatě. A paralela s životem slonů, podaná tak, jak to autorka umí, příběhu dodala další rozměr. Skvělé čtení.
Štítky knihy
nevěra věštění psychologické romány sloni duchové a přízraky matky a dcery duševní poruchy, duševní nemoci
Autorovy další knížky
| 2014 |  Vypravěčka |
| 2005 | Je to i můj život |
| 2015 | Čas odejít |
| 2011 | Nejsem jako vy |
| 2017 | Velké maličkosti |
Kniha Čas odejít je v
| Právě čtených | 13x |
| Přečtených | 1 684x |
| Čtenářské výzvě | 257x |
| Doporučených | 145x |
| Knihotéce | 431x |
| Chystám se číst | 752x |
| Chci si koupit | 159x |
| dalších seznamech | 13x |
U této autorky jsem myslela, že jdu na jistotu, ale tato kniha mi vůbec nesedla. Čtení sice celkem ubíhalo, ale moc mě nebavilo. Nechci spoilerovat, ale ani překvapivý závěr hledání za mě příběhu nepřidal.