Dračí carevna

Tak Perunovy dcery, Čeremisové, Permové, Varjagové a bohatýrská družina jsou za mnou. A Baba Jaga, Nesmrtelný Kostěj a ti další, jejichž jména se ztratí. A další fantazijní kamínek do historické šňůrky perel plné kostí, krve, zubů. Zvlášť v dnešní době dobré čtení, že se blblo od pradávna. Už se těším na další díl. A moc děkuji.

02.08.2023

Skvělý! Doslova jsem se nemohl od knihy odtrhnout.. Souboje, magie,hrdinství to všechno tu je a to všechno je naprosto skvostně zapracováno do příběhu.. Mé srdce plesá a tetelí blahem, tohle byla nádhera a radost číst!

28.06.2023

Pěkné pokračování prvního dílu, tentokrát možná víc pohádkovější. Teda, ona za to může asi baba Jaga, jinak to s pohádkou moc společného nemá, a ta Jaga rozhodně není taková, jak si člověk ovlivněný Mrazíkem představí. Nechybí ani boje, nechybí snad nic. A vůbec nejzajímavější je asi Koščej, ten je fakt temný a nevyzpytatelný a jsem zvědavá, jak to s ním bude dál. Skvělá fantasy, těším se na další díl.

18.05.2023

Možná ještě nejsem bohatýrem dost dlouho. Nestihl jsem se zamilovat do vlastní slávy.

Dračí carevna byla žůžo dobrodrůžo. Jsem si polebedila Už teď cítím v duši hořkost, jak mi Ilja, Koščej, Mikula a ostatní chlapíci chybí! Zprvu se mi tak nezdálo, neboť mi zážitek ze čtení kazily ty všechno prorůstající ruské byliny (k tomu asi nikdy kladný vztah nenajdu bohužel), ale! Ale v druhé polovině ustoupily a otěže převzala stará dobrá fantasy meče a magie. Což tu někdo knize vyčítal, ale mě to strašně bavilo. Akční jízda, draci, meče a oštěpy, parádní postavy. Me Gusta! Pekelně vybroušený konec a musím přiznat, že druhou knihou Bohatýra se mi Juraj Červenák zaryl do paměti jako někdo, kdo setsakramentsky umí psát. Mám takový pocit, že už je z něj tak dobře vypsané hovado, že bych od něj četla i nákupní seznam se zatajeným dechem. Bavilo mě to, užila jsem si to a těším se na trojku Bohatýra!

16.04.2022

Když jsem ještě neměl ani ponětí o tom, co to je fantasy, zbožňoval jsem ruské pohádky. Oproti těm našim s německými kořeny měly v sobě cosi hororového (kolikrát jen vrány careviči Ivanovi vyklovaly oči a k tomu Kostěj nesmrtelný a jeho život ukrytý v jehle skryté ve vejci!) a dodnes vzpomínám na svou fascinaci Bilibinovými ilustracemi knihy Peříčko Finista Jasného Sokola; zejména ty svítící lebky!
No a zde jen Ďuro Červenák zúročil tuto fascinaci. Po spíše historizujícím prvním dílu tu máme fantasy jak z dřevněruského žurnálu. Jak už někdo psal níže, je to v zásadě lineární dobrodružství z Bolgaru směrem na sever, až do Půlnočních hor. Ne že by mi to vadilo, přímočaré putování zajímavé družiny odtud tam prosáklé magií a příšerami na každém kroku, to je moje gusto.

Je tu vše, co k tomu všemu pagří: žrec s medvědí kůží umějící se v medvěda proměnit, Baba Jaga, Kostěj (pardon Koščej) a i ten život zakletý v něčem skrývajícím se v kachně. Občas bych ocenil více hutné atmosféry na úkor popisu soubojů, ale nelze vyčítat spisovateli jeho styl. Takže je to plná palba!

27.12.2021

No z mého pohledu opět narážím na stejný problém jako u prvního dílu. Je to pro mně daleko a v době o které moc nevím. Stejně tak východní slované mají trochu rozdílnou mytologii, než západní a to můj zmatek ještě víc prohlubovalo. V příběhu se objeví spousta nových postav, hlavních i vedlejších, ale u většiny z nich jsem cítil, že je to jen pojmenovaná vata pro ostří mečů a šípů, nebo tesáky a spáry příšer. Děj je plný zvratů a obvykle k horšímu a obzvláště příběh Išory jsem si představoval úplně jinak a čekal jsem že do děje zasáhne mnohem víc.
Asi bych hodnotil níž, a to jen kvůli mým nedostatkům, ale závěrečné vysvětlivky a rejstřík mi ukázaly jakou si autor dal práci (ne že bych o tom předtím pochyboval, ale tady mi to nějak docvaklo). Je neuvěřitelné jak velká část příběhu vypadá jako fikce a přitom stojí na reálných základech, na druhou stranu je stejně tak neuvěřitelné kolik si toho autor vymyslí a přitom se to tváří jako historická skutečnost.
Navíc jsem rád, že jsem knihu dočetl o Vánocích, protože baba Jaga k nim, pro mně, už o dětství patří :)

03.07.2021

I druhý díl se povedl,jsem unešen jak se krásně čte.

08.04.2021

I v prvním díl má obsah kouzel a nadpřirozených jevů větší než malý, ale Dračí carevna je jimi nasáklá jak štamgast v sobotu v šest ráno v nonstopce. Vlastně se z historické fantasy stala čistá fantasy, kde už ani nejde přesně na mapě určit, kde se hrdinové nachází a nakonec se z ní ztratí úplně.
Sice mám raději, když se všechno dá řešit jenom jenom v rámci reálné fyziky našeho světa, ale v Bohatýrovi mi to až tak nevadí. Navíc je všechno protkáno nejen slovanskou ale i turkickou a ugrofinskou mytologií národů žijících v povodí Volhy.

14.03.2021

Po nadšení z prvního dílu jsem si ihned objednal druhý a třetí díl této série o mém nejoblíbenější avangerovi z dětství - o Iljovi Muromcovi.
Carevnu jsem přelouskal v krátkém čase a je to opět čtivé dílo. Ale musím říct, že z jedničky jsem byl uchvácen více. Tady už jde o skoro typickou fantasy zápletku. Nevplétají se už ruské byliny do děje v takovém množství a trochu to pro mě ztrácí půvab spojitosti s "reálným" podkladem pověstí.
Ale i tak knihu vřele doporučuji, řemeslně zvládnutá na jedničku. Děj odsýpá a autor se příliš nezdržuje vatováním příběhu.
Na trojku jsem zvědav hlavně co se týče linky Kostěje, doufám, že se nedočkám klasického Hollywoodu... :-)
Dávám 5/6

26.12.2020

Trestná výprava kyjevských bohatýrů po boku nezkrotných Varjagů. Vzájemně se moc nemusí, ale přesto společně postupují povolžskou Bulharskou říší na sever do studené, bažinaté země divokých Čeremisů a Čudů. Možná to není to pravé vánoční čtení, ale autor mě znovu okouzlil předkřesťanskými mýty, které se prolínají s dějinami a nabídl dobře promyšlený, drsný, dobrodružný fantasy příběh, vrchovatě naplněný bytostmi přirozenými i nadpřirozenými, pohádku pro dospělé. Ale ano, u nás k Vánocům pohádky patří.
90 % (aktuálně 219 hodnotících je na shodném průměru 90 %).
…
„Přestaňte s tím malomyslným kňučením,“ utrhl se Jegor Svjatogor. „Jsme kyjevská družina, slavní bohatýři, Svjatoslavovi vlci, nebo jen hejno kdákajících slípek?“
„Moje řeč,“ pokýval Suchan Radimič plešatou, jizvami rozrytou hlavou. „Nejhorší, co nás dnes může potkat, je smrt. A kdo by si dělal hlavu s takovou prkotinou?“...
Jegor se na něj podíval a vzápětí se dunivě zachechtal. „Dobrý postoj, Radimiči…“

06.10.2020

Druhý díl se mi líbil výrazně víc než první, a také víc než třetí, který jsem rozečetla, ale pořád nejsem s to se jím prokousat. Děj byl klasickou "fantasy zápletkou", kdy skupina hrdinů někam putuje, cestou zažívá dobrodružství, dojde na nezbytnou bitvu, a závěrečné vyvrcholení ve světě, kam by se smrtelník neměl odvážit vydat. Ačkoli omílání poslání Družiny a její sounáležitosti bylo později už trochu únavné, oceňuji rozšíření repertoáru bohatýrů a podotýkám, že co jsem nahlédla do svého vydání Bohatýrských bylin, většina jmen se zde skutečně objevuje. Jen Červenák jim, stejně jako v případě Volcha / Volhy či samotného Ilji, přiřknul trochu jinou minulost a rozhodně i jiný konec.

Komentář píšu s poměrně velkým odstupem, takže už dojmy nejsou tak čerstvé a dost mi toho vypadlo. Navzdory vysokému hodnocení (4 hvězdy v rámci Červenákových knih + v porovnání s prvním Bohatýrem) se mi nyní vybavují hlavně věci, které se mi nelíbily. Kromě obligátního překladu (Svjatoslav x Svatoslav) a absence látkové záložky v knize, kterou by stavaři díky její tloušťce mohli použít jako materiál, to bylo především to, co Červenáka dělá Červenákem: krev tryskající v rudých gejzírech, slizké chuchvalce mozku létající vzduchem, kluzká střeva pleskavě padající na zem... Bylo toho trochu moc a vždy s nezbytným přívlastkem, který to čtenáři ještě víc vizualizoval. Bohatýři jsou povětšinou nezranitelní, zásahem šípu či kopí padají jen vedlejší postavy vedle nich, a ač se jim třeba tětiva náhle přetrhne, vždy se ze všeho dostanou. No... dostanou. Všichni tedy ne. Ač závěr prvního dílu mnohé napověděl, stále jsem čekala a doufala. Abych se nedočkala a vývojem tohoto charakteru byla silně rozčarovaná.

Mrzí mne, že Ďuro z mého pohledu vůbec neumí uchopit ženské postavy. Dinara je spíše do počtu, aby tvořila Muromcovu motivaci v prvním díle, zde se od ní více méně oprostil. Čeremisova manželka (jejíž jméno už jsem zapomněla) se sice nakonec vzmohla na nějaký odpor, ale kdyby v knize chyběla úplně, čtenář by tím nijak nestrádal. Samotná Baba Jaga (potažmo její dcery) měla velký potenciál, obzvlášť, když vyšla najevo její osobní minulost, ale v podstatě to byla jen striga a i její sexualita byla něco temného a odpudivého (scéna lákání bohatýrů). Legenda o Sjudvejovi se mi líbila, přišla mi hezky lyrická a vyloženě fantasy ranku, ale v knize to bylo jen takové "ťuknutí" bez toho, aby ji autor více rozvedl, takže žádné výsledné WOW se nekonalo. A i na konci, kdy se na scéně zjevila Večernice, to byla pořád jen pošahaná bosorka, žádná vznešená a důstojná bohyně...

Vztah bohatýrů ke Koščejovi mi přišel ne moc propracovaný, na jednu stranu děsná radost ze shledání, na druhou od počátku odpor, a to zejména u Mikuly. Proč celou dobu čekali, co se z něj vyklube a brali ho s sebou? Jako ano, mám rozečtenou trojku, takže chápu, že nějaká zápletka musela být i tam, ale ta psychologie postav mi přišla neuvěřitelně plochá a nedotažená.

Vedlejší linka s kmenem Čeremisů byla docela zajímavá, i když se mi nechce věřit, že ostřílený mazák Braggi by byl takový pitomec. Čudy jsem, nevím proč, ve své hlavě viděla jako Ewoky, možná kvůli tomu medvědímu božstvu :-). Bitka s Jagou byla zajímavá, ale z hlediska významu pro děj vlastně spíše samoúčelná... A samotné seznámení Ilji s jeho budoucím varjažským betou bylo pro mne také trochu zklamáním.

Zkrátka bych řekla, že jsem se v poslední době "přečervenákovala" a tím, že mám autora hodně načteného, mnohem víc si všímám i jeho autorských nešvarů, opakujících se schémat či plochosti postav. Přitom ale u něj velmi obdivuji, jak umí pracovat s jazykem, v pár jednoduchých větách vykreslit prostředí močálu tak, že čtenář cítí vlhkost a zatuchlinu a slyší podprahový a zlověstný bzukot komárů. Moc se mi líbil i úvod knihy, kdy je první kapitola psaná rétorikou bylin - nejprve mne to trochu překvapilo, ale byla jsem ochotna na to přistoupit. A pak se do vyprávění nevložil Mikula a Červenák se zase neukázal v pravé podobě :-). Škoda, přeškoda, že Červenák vydává řádem tak jednu dvě knihy ročně. Kdyby je nechal trochu zrát, dal přečíst betačtenářům a propracoval hlouběji postavy, bylo by to mnohem lepší. Takhle je to taková chlapácká fantasy, která neurazí, ale sofistikovanější čtenáře asi ani příliš nenadchne.

06.12.2019

Fantázia. Kniha sa číta sama. Dej sa valí míľovými krokmi dopredu, odhadzuje mŕtvoly prípadne ich údy okolo seba. Čestní hrdinovia versus temní záporáci. Dokonalé.

23.11.2018

Oddychovka - rozprávka

09.10.2018

Paradoxně můj nejoblíbenější díl. Ty "druháky" většinou slouží jako spojky, ne však v tomto případě. Je hodně temný, krvavý a naturální, zároveň ale nabízí mnoho příběhů z ruského folkloru a mýtů, a to se mi právě hodně líbí. Pojem bohatýr zde získává vskutku heroický rozměr a docela mě zamrzely některé ztráty na životech. Useknutými hlavami a jinými končetinami Ďuro opravdu nešetřil. Občas jsem se i zasmála, ale humor byl zase poněkud černější. A hlavně je zde hned několik ultrazáporáků! Je to fantasy podle mého gusta!

25.06.2018

Toto je môj obľúbený diel trilógie. Doporučujem v duchu: Neváhej a čti!!!

24.05.2018

Po přečtení knihy Ocelové žezlo jsem se na tuto knihu těšil a teď po přečtení mám trochu smíšené pocity. Vyprávění se mi zdá takové nějaké skokové, jakoby nenavazující plynule, stejně tak jako dosti velká porce nadpřirozena. Nakonec jsem dočetl v rekordním čase, částečně proto, že jsem byl tlačen knihovnou, která chtěla knihu pro dalšího čtenáře. To je asi tak vše, teď přemýšlím o třetí části, no uvidíme.

23.04.2018

A zasa Ďuro za plný počet. Výborná akčná fantasy, kde už Ilja nehrá prvé husle, ...ale to čo urobí s Jagou kdesi uprostred močiarov na severe má dostalo do kolien a nie, není to to, čo si myslíte. A bude aj: "Ku mne predom, k lesu zadom!"

13.02.2018

Sklamanie, prvý diel bol oveľa lepší. Na mňa až príliš veľa fantasy. posledných 150 strán som sa nudil a nútil sa do čítania. Prehnaná Ukrajinská rozprávka. Tiež priveľa neznámych cudzích slov.

04.02.2018

O Oceľovom žezle sa ešte aj dnes šušká, že je skôr historické ako fantastické. Dračia cárovná, naopak, pomer vraj vyvážila, a je teda viac fantastická ako historická. Pravda sa ukrýva niekde medzi. Obe časti našli ten správny pomer základných zložiek hrdinskej historickej fantasy, ktorá od svojho počiatku prekypuje veľkolepými vojnovými ťaženiami, bohatými opismi či dobovými reáliami, nad ktorými plesá vaše srdiečko takmer bez prerušenia. Dračia cárovná neostala Oceľovému žezlu nič dlžná. Je dynamická, výbojná, nenásytná, rozprávková, exotická, trošku romantická či strašidelná. Stále drží čitateľa v napätí a primeraným násilím ho núti obľúbiť si postavy, ktoré do deja vstupujú a zároveň z neho i vystupujú, aj keď nie vždy v takej podobe, na akú ste si počas rozprávania zvykli.

Oceľové žezlo otvorilo bránu do sveta slovanských mýtov, bájí a legiend. Do krajov poriadne neprebádaných a k hrdinom možno menej okázalým, ale za to odvážnym, spravodlivým či dychtivým po poriadnom boji. Dračia cárovná ponúka možnosť spoznať bohatierov z blízka. Poodhalí ich pravú náturu, priblíži zmýšľanie, rozpovie príbehy, ktoré ich zlomili, ale aj náhody, čo ich posilni, a s dávkou ojedinelého slovanského humoru spríjemní pobyt po ich boku na výpravnej ceste divokým krajom Čeremisov, územím tajomných Čudov a panenskou prírodou slovanského záhrobia, kde na vás už netrpezlivo čaká snová Baba Jaga, ale aj Tugarin, nočná mora nejedného bohatiera.