Autofikce

29.06.2023

Poprvé jsem od autorky četla Hadi a náušnice, tak jsem se pustila i do Autofikce. Hadi a náušnice byla velmi zajímává, místy brutální kniha s nespočtem zajímavých postav. To se o Autofikci říct nedá. Mám pocit, jako by autorka dosadila za hlavní postavu sebe a na jednu stranu se snažila vypadat děsně cool, ale mně po celou dobu čtení lezla krkem. Rádoby nešťastná holčina, která se ale do špatných situací dostává tak trochu vlastní vinou (viz její touha po násilnickém partnerovi) a zároveň se snaží tvářit, jako by jí na tom nezáleželo. Její postoj (nebo snad postoj samotné autorky) k tématu znásilnění (to se v knize objeví hned několikrát) raději ani nekomentuji, to byl hnus. Četlo se to dobře, věty jsou krátké, ale to je tak jediné plus. 2/5

27.02.2021

První kniha této autorky. Spíše jsem měl začít knihou "Hadi a náušnice", co jsem se tak dočetl... Knihy asijských autorů čtu velmi rád i tuto jsem četl s jakýmsi zápalem, ale ne tak velkým jako jindy. Hlavní "hrdinka" v tomto případě by se dal použít popisek jiných recenzentů... Byla občas opravdu na nervy hrající holčina. Nemění to však nic na tom, že je to další příběh z nám tak odlišné kultury a to se u mě v knihovně počítá vždy kladně :-) Kniha není tak dlouhá, abych u ní musel řešit zda jí dočíst či ne.

Tak ještě "Hadi a náušnice" :-)

17.10.2019

Ježiš to byla hrůza. Četla jsem od Hitomi Hady a náušnice někdy ve věku sedmnácti let. Tehdy to pro mě bylo šokující, nové, prostě wow.
Teď je mi skoro třicet a v rámci Čtenářské výzvy jsem si řekla, že bude fajn si osvěžit vzpomínky. No, nebylo. Hlavní hrdinku Rin bych nejraději profackovala zleva zprava, jak mě celou dobu rozčilovala. Zpovykaná, hysterická, rozmazlená kráva. Furt jen chlast, sex, drogy, nihilismus, ale ve finále nic víc, než plochý popis. Do příští výzvy si Kaneharovou ráda odpustím :)

13.10.2015

Když člověk čte knihu o cca 160 stranách tři týdny a dostane se do 2/3, tak je to impuls, že není něco správně. Ať mě klidně někdo zkusí přesvědčit o opaku, ale dle mého je to škvár... Nevadí mi tématika, násilí, i tu promluvu s .... jsem skousl pozitivně. Ale nemám důvod knihu dočíst (a to mi vnitřní hlas říká, že kniha se nemá nechat rozečtená, jsem v tomhle svědomitý!), nejedná se o nijak dobrou knihu. Hadi a náušnice, tam byl alespoň nějaký děj, zajímavé postavy... Tady mě maximálně tak rozčílí hlavní hrdinka svými vnitřními monology :-D
Ta hvězdička je za sepsání, vydání a snahu (i když občas něco nevydat by bylo mnohem lepší).
EDIT 7/2017: Na doporučení "někoho, kdo se celkem vyzná" kniha podruhé rozečtena a konečně zdárně dočtena. Můj šálek kávy to nadále není, ale zvyšuji hodnocení ze "skoro odpad" na průměrné tři hvězdičky.

Anotace na přebalu mě přivedla k očekávání, že Autofikce je podobná jiným knihám autorky, jinými slovy jsem očekávala něco jako Hadi a náušnice. Autofikce je ale jiná, hlavním motivem nejsou drogy, náhodný sex ani násilí, nýbrž myšlenkové pochody holky, která je zamilovaná, oddaná svému klukovi a přemýšlí o sobě, hlavním motivem je tady introspekce.

Nejvíc mě brala první kapitola a části, kdy hrdinku spalovala žárlivost. Nicméně Autofikce by mě asi bavila víc, kdybych od ní neočekávala něco, co není.

14.08.2013

Tato kniha mě celkem zklamala.. Jsem zvyklá na spoustu "absurdních" věcí od japonských spisovatelů, takže jsem nebyla ničím pohoršena... Spíš jsem očekávala, že ty absurdní věci typu dialogu s kundičkou apod. k něčemu povedou..., ale akorát to vedlo k tomu, že jsem četla jak si schizofrenodepresivní osoba ničí každý vztah tím, že vidí všude, to co není apod.... A chápu, že se jedná o autofikci, ale zřejmě mi unikl smysl sálodlouhých rozporuplných vnitřních monologů...

13.06.2013

Občas jsem měl pocit, že čtu japonskou verzi knihy "Jíst, milovat, meditovat" (myšleno znuděná blbá ženská si dělá z vlastního života zbytečně peklo) ale tam asi si hlavní hrdinka nepovídá s vlastní kundičkou a neokřikuje ji aby držela pysky. Ale až na nudnější pasáže, je to faj čtení

03.06.2013

Naprosto zbytečná kniha.
80 % nesouvislého myšlenkového blábolu, hysterie a halucinací.
Samotný narativ se vejde na několik vět a není naprosto ničím originální, nebo alespoň zajímavý.
Nezbývá než se zeptat: kde končí Kaneharová a kde začíná fikce?

"Lidská duše je přece mnohem složitější! Opravdu? A co když je vlastně jednoduchá? Ne, to si nechci připustit."
Nechce. Kdyby si to připustila, neměla by o čem psát.

08.04.2012

Oproti Hadům a náušnicím vidím velký autorčin pokrok. Příběh není tak prvoplánový a i postavy se zdají propracovanější. Zaujala mne sonda do duše psychicky nevyrovnané mladé ženy, bohužel jsem ale nebyla schopná v hlavě propojit jednotlivé části s jednou postavou, občas mi přišlo, že si Rin trochu protiřečí. Co dále oceňuji je čtivost - ale jak zjišťuji, u japonských autorů asi celkem klasika. Doufám, že Hitomi Kanehara vydá ještě další romány, je hodně mladá a tak skutečně stojí za to sledovat její postup. Jsem ráda, že je Autofikce méně násilnická, ke stylu této autorky mi to násilí příliš nesedí a přijde mi umělé...

06.09.2011

Vynikající kniha...

27.02.2011

Knížky pro japonské puberťačky,anebo analýzy společnosti pozdní doby? Autofikce i Hadi a naušnice od H.Kanehary jsou čtivé a trochu úchylné.

16.02.2011

velmi dobře napsaná kniha..náká kundička mě nepohoršuje..přešetlaa jsem za jediný den

28.11.2010

Podobné pocity jako uvádí první příspěvek. Jsem na japonskou literaturu zvyklá, ale pasáže, kde si slečna povídá asi přes čtyři stránky se svou "kundičkou", nebo názory na znásilnění,... To už bylo moc i na mě, u některých pasáží jsem nepochytila, co tím chtěla autorka vlastně říci. Jinak téma, které se prolínalo všemi částmi - závislost na partnerovi - bylo zajímavé.