Andělé všedního dne
Michal Viewegh
Pro dvaapadesátiletého Karla z pražských Nuslí je úterý 5. září 2006 posledním dnem jeho života, ale to zatím vědí jen andělé… Mladá vdova, učitel autoškoly, sebevrah a čtyři andělé — to jsou možná trochu překvapiví protagonisté nové knihy Michala Viewegha. Nejčtenější současný český spisovatel v ní s obvyklou fabulační a kompoziční bravurou vypráví příběh jediného dne, na jehož konci se tři lidské osudy spojí v jeden. Sám autor novelu charakterizuje jako „svižnou story o lidech, andělích a umírání“ či „knížku o nás všech, jejichž čas je vyměřen, a přesto se stále chováme, jako bychom tu měli být věčně“.... celý text
Přidat komentář
Hned na úvod se přiznám, že Viewegha zrovna nemusím. Je to dle mého názoru hodně přeceňovaný český autor. Proto jsem k této knížce přistupoval s určitou nedůvěrou. A ejhle! Ono se z toho vyklubalo docela příjemné překvapení. Román totiž patří k tomu nejlepšímu, co autor napsal. Začíná to už hodně netradičním námětem a pokračuje zajímavě podaným příběhem několika lidí (a také andělů) jejichž osudy se nakonec protnou. Je to svého druhů taková hořkosladká bilance a má to i určitý filozofický přesah. Musím říct, že se líbilo.
Popravdě jsem před čtením nevěděla co od díla očekávat, ale byla jsem příjemně překvapená. Už to netradiční uspořádání děje a postavy, každá zvláštní něčím jiným a osud jim chtěl aby se jejich dějová linie za každou cenu propojila.
Knihu jsem dostala s tím že je super. Moc jsem neočekávala boť film mne nezaujal. Ale kniha je opravdu super a dobře se četla....
Přiznám se, že od tohoto autora toho příliš nečekám, jen zábavu, příjemně a nekomplikovaně strávený čas s knížkou (ale to ostatně taky není málo). Nevěděla jsem, do čeho jdu a překvapilo mě to. Jestlipak by se k sobě lidé chovali jinak, kdyby věděli, že je to jejich poslední setkání? Někde jsem četla, jak je dobré se ráno rozloučit v dobrém...co kdybychom už další možnost neměli? Dobré čtení, líbilo se mi to.
Příběhy několika obyčejných lidí, kteří na první pohled nemají nic společného, ale více se o nich a jejich vzájemném propojení dozvídáme díky vyprávění několika andělů.
Moc pěkně napsaná knížka, kterou jsem přečetla během jednoho víkendu a určitě ji doporučím dál.
Postavy moc nepřirostly k srdci kvůli krátké délce knihy. Vydána byla v roce 2007. Po přečtení Vieweghova Deník z roku 2005 už tuším odkud autor čerpal inspiraci. V deníku píše, že čte od Nicka Hornbyho Dlouhá cesta domů, kde je také laitmotiv úvahy o smrti a protnutí osudů postav atd. Komu se líbili Andělé, tak doporučuji i Dlouhou cestu dolů....
Hořkosladká andělská parodie, chce se říct. Zdá se, jakoby snad Vieweg měl s anděly docela slušnou zkušenost, podobně jako s lidmi, kteří se na anděly obrací o pomoc a žádají o ochranu. Spíše si ale načetl andělskou literaturu a své poznatky a postoje Vieweg přenáší do takřka paradoxních situací a do andělů vkládá lidskou povahu, jízlivost a city. Jakési lidské pojetí nepodložené víry v andělskou pomoc, které se lidem dostane, ať o ni usilují nebo nikoliv. V doslovu Vieweg přiznává, že v anděly ani andělské teorii nevěří, což dává smysl. Vytvořil tak uvěřitelnou podobu lidské víry v nadpozemské bytosti, kterou svým způsobem znevažuje, protože chce varovat před těmi, kteří důvěřivosti a zranitelnost lidí, kteří pomoc potřebují, zneužívají. Fair enough.
Viewega obecně moc nemusím. Jednou jsem zase využívala pohostinnosti nemocničního zařízení na Karláku a můj kamarád mi pro rozptýlení přinesl Anděly všedního dne s věnováním od autora. Prý šel kolem pasáže, kde byla právě autogramiáda. To mě pobavilo. Viewega a dokonce s autogramem. Ale do čtení jsem se tehdy dala a musím říci, že jsem se nečekaně pobavila. Na pokoji jsem ležela se samými postaršími pacientkami (70+) a s jednou jsem vedla živé rozhovory. Všechny noviny a časopisy, co jsem přečetla, jsem jí dávala ke čtení a ona je přelouskala od titulku na první straně po text pod čarou na straně poslední. Vpravdě vděčná čtenářka. Já zrovna v Andělech četla pasáž, která karikuje (nás) vegetariány, a která mě upřímně pobavila, že jsem se nemohla udržet a smála se nahlas. Milá seniorní spolupacientka na mě hleděla s obrovským zájmem a s velkými otazníky v očích, cože to čtu a kdy že se s ní podělím. Jenže ona inkriminovaná část byla současně lehce erotická a já jsem se neodhodlala jí to svěřit. Byla jsem to ale zbabělec.
Ano - trochu jiný Michal Viewegh - on zde trochu bilancuje ....
Muž opuštěný ženou - manželé po 27 letech a mladá vdova ....
A kolem andělé ...znající náš osud a snažící se pochopit lidský svět - tak, jak se my snažíme přemýšlet o jejich existenci ....
Autor ve své tvorbě dozrává - zde používá i citace - ovšem ne každému se líbí jeho psaní ....
A v závěru říká : " Nemusíme věřit v Boha, ale nesmíme přestat doufat .... "
Doufat, že nás andělské bytosti chrání ....
Příběh jednoho dne. Sebevrah, vdova a muž, kterému zbývá jeden den života, se setkají. 4 andělé.
Čtivé, ale autor podle mě neví, čemu vlastně chce věřit.....
Smutné.
(2008)
Líbil se mi nápad andělů, kteří se snaží vykonávat laskavosti. Mám rovněž ráda knihy odehrávající se v mé milované Praze. Knihu jsem měla přečtenou za jedno odpoledne, příjemně ubíhala. Našla jsem v ní lidskost, hořkosladké osudy, i moudrost.
Námět to není špatný, jenže pořád mi vyskakuje to "ale"... Vieweghovi (až na pár výjimek) asi nikdy nepřijdu úplně na chuť...
Moje nejoblíbenější kniha od Michala Viewegha. Jeho "běžné" postavy jsou tentokrát zasazeny do skvělého tématu. Nápad "andělů všedního dne" mě opravdu nadchnul, příběhy, v nichž se dějové linie jednotlivých postav postupně spojují, mě baví odjakživa a autor i skvěle vychytal délku knihy. Skvělé, trošku melancholické, počtení.
Štítky knihy
partnerské vztahy hledání smyslu života
Autorovy další knížky
2002 | Báječná léta pod psa |
2006 | Účastníci zájezdu |
2010 | Biomanželka |
1994 | Výchova dívek v Čechách |
2007 | Andělé všedního dne |
Kniha Andělé všedního dne je v
Právě čtených | 7x |
Přečtených | 1 399x |
Čtenářské výzvě | 86x |
Doporučených | 51x |
Knihotéce | 279x |
Chystám se číst | 108x |
Chci si koupit | 21x |
dalších seznamech | 3x |
Na to, že autora moc nemusím a jeho pojetí věcí mi není vždy sympatické, kniha mě poměrně zaujala. Provázanost příběhů, záležitosti na první dobou zjevné a explicitně vyjádřené, ale i ty skryté mězi řádky. (Bez)nadějnost našich lidských životů, krása skrytá v detailu (příběhu i textu samotného). Prostě ideální kniha na neděli (bez sarkasmu :-)).