Africké dojmy
Raymond Roussel
„Román“ Africké dojmy napsal Raymond Roussel na základě metody řetězení podobně znějících slov. V jeho díle, které bylo objeveno a doceněno až surrealisty a literární skupinou Oulipo, se směšuje nedostižná umanutost, magická obrazotvornost a obskurní, komplikované popisy. Jak o autorových textech napsal Michel Foucault: „Rousellovy mašinerie nevyrábějí bytí, nýbrž v něm udržují věci.“... celý text
Literatura světová , Novely
Vydáno: 2009 , Dauphin
Originální název:
Impressions d'Afrique , 1910
více info...
Přidat komentář
Rousselovo fantasmagorium Africke dojmy byla velka vyzva a jako mistr literarniho smyku musim priznat, ze jsem to nevydrzel, i prestoze jsem se jiz zdarne prekotlil pres bibli dekadence od Huysmanse nebo memoary sluzky Ivety Bartosove. Na strance 259 muj mozek prestal pracovat a jiz se nerozbehl. Toto se mi tedy stava bezne v patek vecer, kdyz reknu "a milostiva, za kolik je ta lahev jaggermeistera?" ale v pripade knih je to tuze vyjimecne. Vlastne doted stale netusim, jestli jsem clovek, zidle nebo mikrovlnka.
Africke dojmy jsou o skupine lidi, kteri na namesti predvadeji nejaky vynalezy a ritualy. Kazdej vynalez je popsanej na patnacti strankach tak slozite, ze kdyz jsem se to snazil predstavit, musel jsem u toho vypadat asi jako Agata Hanychova u ucebnice makromolekularni chemie. Kdyz dojde k bizarni performanci, nasleduje dalsi clovek a dalsi vynalez a toto pokracuje, mam ten pocit, dokud ctenar nezemre. Bylo to, jako bych cetl navod na sestaveni pracky v pakistanstine - 200 krat za sebou.
Me hodnoceni stale osciluje nekde mezi kavovarem, plivajici cernoskou a lokomotivou na analni pohon. Pokud chcete nekoho zabit a v Tete zrovna nemaji novicok, tato kniha je dostupna alternativa.
PS: Kdybych umel francouzsky a dokazal si uzit jeho hratky se slovy, asi bych hodnotil lepe.
Štítky knihy
Kniha Africké dojmy je v
| Právě čtených | 1x |
| Přečtených | 7x |
| Knihotéce | 13x |
| Chystám se číst | 14x |
| Chci si koupit | 3x |
| dalších seznamech | 3x |
Přiznávám, že jsem ji nedočetla. Ale stejně mě nadchla. Číst tenhle román "normálně" – lineárně od začátku do konce – je to poslední, co potřebuje. Je to surrealistická věc, a je třeba k ní tak přistupovat. Snažit se ji chápat doslovně a pak být pobouřený tím, že nedává smysl, je podle mě chyba.