Adelheid
Vladimír Körner
https://www.databazeknih.cz/img/books/55_/5552/bmid_adelheid-zfI-5552.jpg
4
408
65
Milostný příběh s nadčasovým významem. Tragický a svým způsobem nezdravý erotický vztah dvou lidí, kteří si jsou cizí národnostně, společensky, svým nejvnitřnějším založením i neřešitelným rozporem dobové situace. Hlavním hrdinou je voják západní armády, který se v úloze správce majetku po zavřeném nacistovi zamiluje do jeho dcery Adelheid. Tato žena je však vnitřně silnější, přijímá jeho dvoření, avšak ve skutečnosti jej nenávidí a podle této nenávisti také v kritickém okamžiku jedná.... celý text
Přidat komentář
Baladická novela, surová a tragická, propletená lyrickými pasážemi. Körner umí zahrát na emoční strunu a dokáže vystihnout krutost a krásu lidství, to vše zaobalené krásným jazykem.
Novela vsazená do chaotického období po skončení druhé světové války napsaná pěkným stylem, se snaží popsat pocity a nálady různých lidí - nejenom hlavních postav - a vztahů mezi nimi a těžkosti pro každého z nich při hledání budoucího života potom, jak je zatížila válečná minulost.
Nebudu hodnotit hvězdičkami, protože mám z knihy velmi rozporuplné pocity. Po dočtení "Adelheid" jsem si o románu a historickém kontextu potřeboval najít informace, protože jsem si nebyl jistý, jestli jsem vše pochopil správně. Líbí se mi surovost tohoto příběhu, dokonce i tragický milostný vztah a jistá melancholie, která je cítit z každé stránky. Kniha mě bavila, trochu šokovala - asi jsem nikdy nečetl nic podobného. Snad bych jen potřeboval, aby byl autor šel více do hloubky, na konec jsem se dostal až příliš rychle.
Moc nerozumím zdejšímu nadšení, pro mě byl příběh málo uvěřitelný, od knihy jsem čekala mnohem víc.
Velice krásné, i jako filmové zpracování. Rád se k tomu vracím a hrozně rád se ztrácím v našem poválečném pohraničí...s panem Sepekovským.
Audiokniha
Tento příběh z doby těsně po druhé světové válce vykresluje komplikované, mnohdy nenávistné vztahy mezi Čechy a Němci. Vztek a nenávist na straně jedné, smutek a touha po novém začátku, potřeba blízkého člověka na straně druhé. Atmosféra je tady zachycena skvěle. Neutěšená situace a tísnivý pocit z knihy přímo sálají. Vydatně k tomu přispívá i roční období, kdy se příběh odehrává - konec podzimu a začátek zimy.
I přes těžké téma se kniha čte dobře. Já jsem tady zvolila audio, příběh výborně načetl Igor Bareš.
Körnerův jazyk, styl, lyrická obraznost, to je krása a potěšení. Spolu s nedořečeností a místy nejasnými posuny v čase to dělá z Adelheid ne zrovna pověst, ale příběh odehrávající se ve vlastním čase a prostoru, do kterého jen občas vpadne známá historická realita. Viktor se od začátku snaží uzavřít se před vnějším světem, vytvořit si v odlehlém domě svůj vlastní, posléze ještě začlenit do něj Adelheid, a díky autorově zacílenosti na jeho postavu se chvíli zdá, že se to daří. Jako lyrický výsek z prozaické doby mě novela oslovuje a může být i dojemná, stejně jako každý boj jednotlivce za mír alespoň soukromý a nenáročný, když už svět kolem je krutý.
Díky tomu mi ani tolik nevadí, že fakticky vzato je Viktor nereálná, umělá postava. Nemohl by vyrůst, jak vyrostl, neztratit jemnost a ostych tím, co údajně prožil. Viktor není člověk, ale idea, a o to víc kontrastuje se všemi ostatními - četníkem, který někdy káže o morálce a jindy střílí do obrazů, vesničany a samotnou Adelheid, která mimo napsané řádky prožívá velmi lidské emoce a pochyby. U mě to způsobilo, že je mi Adelheid bližší a sympatičtější, srovnání s Viktorovou vybásněnou poloexistencí jako by Adelheidinu životnou osobnost obhajovalo. Tak to autor jistě nemyslel, vím. Ale i když se u mě asi trochu minul obsah s autorskou intencí, forma je překrásná.
Adelheid je strhující a mnohavestevná novela. Divoké osidlování pohraničí, napjaté vztahy s německými obyvateli v Sudetech, pocit úzkosti a zmaru. Körner zkrátka umí i na malém prostoru rozehrát velké drama, i když se často odehrává v nitru.
Knihu jsem přečetla během chvíle. Celý ten příběh pro mě byl zajímavý. Postavy jsem si oblíbila, celé to prostředí bylo krásné popsané. Hlavně ty vztahy mezi postavami. Škoda toho konce, ten jsem opravdu nečekala. Tahle kniha se mi líbila z mého seznamu maturitní četby snad nejvíce, vřele doporučuji.
Tak tato kniha se mi nelíbila ani za mák. Postavy šly okolo mě a ani s jednou jsem se neztotožnil. Pokud to vezmeme na dnešní dobu, byl Viktor obyčejný moula, který nikdy nebyl schopen si najít sobě rovnou ženu. I z knihy to vyplývá, ze za kousek citu dal by život. Absolutně podpantoflak bez sebevědomí. Adelheid- Německa mrcha, která jen využívá Viktora a policajt, který se díky submisivite Viktora ožírá. To je tedy tragédie. Čekal jsem víc, i hodně víc. Škoda času nad tímto "dílem".
"A tehdy se k němu s tím nesmírným klidem horské noci proplížila dobře uzamknutými dveřmi a pevně zabedněnými okenicemi tolik známá, jediná a tak blízká přítelkyně: osamělost."
... zvláštní příběh, divná doba. Touha mít vedle sebe spřízněnou duši, nemá dobrý konec
Prostý, ale silný příběh. Nejvíc ve mně rezonuje ta osamělost, ve které jsme schopni vidět spřízněnou duši i tam, kde není. Krásně napsáno.
Kniha, která vás vtáhne do pohraničí těsně po válce a okouzlí vás svou jednoduchostí. Zrovna cítíte vůni starých knih v zámku, slyšíte Adelheid na schodech. Sedíte vedle vrchního strážmistra u krbu a vzpomínáte. Velmi silný příběh, krásný a smutný.
Na tak malém prostoru takový příběh! Bezvýchodnost situace obou hlavních postav, Viktora i Adelheid, niterná Viktorova touha po lásce, to, jak se upíná k předem ztracenému a vlastně neexistujícímu vztahu s Němkou Adelheid v době, kdy něco takového je nemyslitelné, i očekávatelný tragický konec, to vše mě doslova připoutalo ke Körnerově novele o málo stránkách...
Je to příběh ponurý, v němž jsem doslova prožila těch pár dní s Viktorem, s jeho touhou konečně se vymanit z osamělosti a pocitu vykořenění a nabídnout své srdce i duši jinému člověku, který o to ovšem ani na okamžik nestál...
Doporučuji.
Štítky knihy
zfilmováno tajemství sudetští Němci Sudety poválečná doba pohraničí láska neopětovaná osidlování pohraničí
Autorovy další knížky
| 1967 |  Adelheid |
| 1997 | Údolí včel |
| 1973 | Zánik samoty Berhof |
| 2007 | Písečná kosa |
| 1984 | Lékař umírajícího času |
Kniha Adelheid je v
| Právě čtených | 2x |
| Přečtených | 612x |
| Čtenářské výzvě | 59x |
| Doporučených | 30x |
| Knihotéce | 92x |
| Chystám se číst | 216x |
| Chci si koupit | 37x |
| dalších seznamech | 8x |
(SPOILER) Z deníku Adelheid: Boží slunce, které jde staletími ve své slepotě nadcházejícího času, jde k rozcestí v poli, kde se rozejdeme, tam stojí kříž.
Dcera vysoce postaveného nacisty ,otec čeká ve vezení na ortel.
Adelheid nyní hospodyní Viktora Chotovického, poručíka Čsl. zahraniční armády, nyní správce konfiskovaného statku se zámečkem, kde žila Adelheid s rodinou. Majetek zabaven Židům, dříve odkoupen od Řádu německých rytířů.
Viktor pocházel z rodiny českého statkáře. Po 2.světové válce, po r. 1948 se jim říkalo kulaci, ze statků se stala JZD, aby potraviny byly cenově dostupnější pro průmyslová města a mohl být ukončen přídělový systém na osobu tzv. "Lístky".
Po 2.SV Němci dělali sabotáže v továrnách i na venkově. Vypalovali budovy a odváděli dobytek. Ten prchal do lesů a zdivočel.
Doma u Viktora všechno padá, okna, dveře zatlučené deskami, střecha ještě drží, ploty povalené, na dvoře není živáčka.
"Nechtělo se ti dřít s tátou. Celé dny orat na poli, vozit hnůj a sít, pořád dokola. Raději si utekl do Anglie."
Na obálce křesťanský kříž, symbol ovlivňující Evropany a jejich kulturu, způsob myšlení i styl života. Po. 1. světové válce nastává výrazný odklon od náboženství, víra polevila nejen válečným utrpením, ale především chováním samotných mnohdy kolaborujících kněží...
/ V pohraničí i v tomto příběhu kněz Němec.
PS: později komunisté vykonávali dohled, ale kostely byly zaplněné věřícími až ke dveřím, nyní se boží stánky prodávají, zejí mnohde prázdnotou, čím to je.../
Průvodcem příběhu je nápis na kříži: Es ist vollbrach. Dokonáno jest. Opfer der Liebe. Oběť lásky.
Viktor chce kříž rozbít na kusy... není nic dokonáno, ani nic neskončilo, všechno pokračuje a bude pokračovat stále, protože není lásky, není smíření... Člověk nemá šanci ovlivnit svůj osud...?
Kdo poznal válku, vzájemná důvěra se vytratí. Bez důvěry láska možná není. Bez lásky radostí není. Válku nesmíme podporovat.
/PS: návratem k přírodě, k půdě, k poctivé práci, nutnosti spolupracovat, komunikovat se sousedem, rodinou.
Nenechat se některými kolaborujícími médii zatlačit do osamělosti a uvěznit s umělou inteligencí.
Nepřestat si klást otázky a hledat odpovědi, utvářet si vlastní názor a nepřenášet odpovědnost za vlastní pochybení mimo sebe, ale poučit se ze svého nesprávného rozhodnutí...
ON zemřel na kříži. Každý neseme svůj kříž ... Budeme-li věřit v jeho učení, kterou je cesta lásky a budeme konat s láskou, skrze nás , naši víru se proměníme, propustíme se z vlastního otroctví na svobodu a svobodně se budeme rozhodovat...
Kdož bez viny, první hoď kamenem...
/ Pokládám si otázky... Nejsou největší zisky z obchodů komodit : energie, zbraně, drogy, nově zelené povolenky... ?
Kdo má ze zisků prospěch? STAČILO!
Nemám pocit, zda elitáři a politici nevedou hybridní války ve vlastních státech proti vlastním občanům...?
Nemám oprávněný strach, že nás berou jako rukojmí, k uskutečnění soukromých plánů?
Neohrožují bezpečnost státu tím, že tvrdí, že jsme ve válce s jadernou velmocí? To mají ve volebním programu, pro který jsme jim propůjčili moc?
Proč prezident v zahraničí zajišťuje dodávky zbraní pro cizí stát, a říká tomu humanitní pomoc...? STAČILO!
Proč politici vyzbrojováním prodlužují válečné utrpení? STAČILO!
Proč z peněž daňových poplatníků nezajistí s takovou vervou např. zubní lékaře pro vlastní občany? Jíst se musí a zuby jsou potřeba. Mnozí třicátníci již vlastní chrup postrádají, a statisíce nemají svého zubaře?
Politikům přestalo záležet na voličích doma? Už jich zajistili dostatek v zahraničí, těch kterým nezáleží na lidech, kteří nemají čím kousat ...
Daňové poplatníky, budou krmit granáty ?/
Pro mladou generaci musí být podobná literatura asi neuchopitelná. Musí se mnoho nastudovat, aby se dalo nějak orientovat..
Fašizmus byl a je nebezpečný. Stačilo!
Máme politiky, kteří se nechávají fotit u hákových křížů. STAČILO!
Podotýkám, že se nejedná o křesťanské kříže se symbolikou lásky až za hrob.