52 slok

V kontextu současné české literatury není příliš obvyklé vydávat díla bez uvedení autora; vydat nalezený rukopis je pak už vůbec ojedinělý čin. A samozřejmě také riziko – od dob Václava Hanky se na všechny nalezené rukopisy pohlíží apriori s nedůvěrou. Slovo „nalezený“ bývá vyslovováno s okázale pobavenou dikcí a popírání pravosti nálezu patří málem ke slušnému vychování. Nakladatelství M E Z E R A se přesto rozhodlo na sebe takové riziko vzít; už proto, že z textu je patrné, jak moc autor o vydání stál. Kniha přináší ojedinělé svědectví o jednom lidském pádu. Svědectví o ztroskotání člověka, který nedokázal přestoupit z osmdesátých let minulého století do éry novodobého liberalismu. Dvaapadesát oněginských strof narůstajícího zoufalství, bolesti a konečně rezignace nalezené v ohmataném zápisníku na sběrném dvoře směsného odpadu. Veršovaná životní rekapitulace bezdomovce...... celý text