35. květen

23.02.2020

Tuhle knihu jsem četla už jako malá. Ani nevím v kolika letech jsem ji otevřela poprvé. Každopádně jsem si jí vždycky celou duší užívala a přečtu si jí zase. Zbožňuju pilulky, díky kterým můžete jíst prakticky cokoliv :D
Vážně stojí za přečtení, doporučuji :)

15.06.2019

Na cestě k Jižnímu moři je třeba překonat hranice Země blahobytu, hradu Slavná minulost,
Světa naruby a Elektropolisu.
Líbila se mi grafická úprava. Místy vystoupilo i nějaké poučení (ve Světě naruby), ale celkově jsem měl problém s překračováním hranic autorovy fantazie.
Čtyřhra Romula a Rema s Vernem a d´Artagnanem mě nepobavila.

"Hybaj pryč, Konráde, Tralaláčku."

26.05.2019

Vybrala jsem si tuto knihu jednak proto, abych měla nějakou s datem do čtenářské výzvy, a taky proto, že ji napsal můj oblíbený autor a já vůbec neměla tušení, že něco takového napsal. No, ne že by mě to celé nějak uhranulo. No, dětem se možná takovéhle blázniviny mohou líbit. Navíc mi připadá, že záležitost se skříní jako by si autor vypůjčil z Narnie. Tím mě to trochu odrazovalo. Přesto jsem našla místa, která mě pobavila.
Např. hláška o velrybě: "Velryby jsou přece savci. Ve vodě žijí jen z nedopatření."
Další dobrá hláška
"Jak vidíte, nejsou jen hodní rodiče, ale také rodičové zlí! Tak jako nejsou jen hodné děti, ale i děti strašně nezvedené."
patří do Světa naruby, v němž ve škole děti napravují své nezvedené rodiče. A že s některými je to vskutku těžké!
Usmívala jsem se i při poznámce Konrádova strýčka, když chtěl přemluvit koně (který se v cizině zamiloval do bílého koně), aby se s nimi vrátil zpátky:
"Mějte se na pozoru," řekl strýček Negru Kaballovi, "se slečnou Bělouškovou budete mít samá kostkovaná hříbata. Opravdu s námi nepůjdete?"
Abyste tomu však rozuměli, museli byste poznat, jak vypadala princezna Petrželka, s kterou se předtím Konrád seznámil.
V knížce se mi hodně líbily černobílé ilustrace pana Kabáta. Je v nich plno krásných detailů.
I závěrečnou slohovou práci, krasopisně a s milými pravopisnými chybami vyvedenou také patrně panem Kabátem, jsem četla s úsměvem na rtech.

Ako vidno z názvu knihy i z ilustrácie na jej obálke, ide o skrz naskrz absurdné dobrodružstvo, a keďže je autorom Kästner, je aj mierne výchovné. Milujem absurdné príbehy, s potešením si vychutnávam nezmysly a nelogickosti, no aj tak trvám na tom, že ak niekto kráča ponad more po rovníku, nejde po poludníku, ale rovnobežke. Čo sa týka ilustrácií, nemám im čo vytknúť, sú sympatické, výstižné a s textom úžasne ladia.

Malá ochutnávka:
„Nie že by som bol zvedavý,“ ozval sa strýko, „ale čím ste to vlastne strieľali, pán Krahulec?“
„Krkavec, nie Krahulec,“ prísne ho napomenul náčelník.
„Ako si želáte,“ odvetil strýko, „pre mňa za mňa sa môžete volať aj Bažant na víne. Teda pán Krkavec, čím ste to strieľali? Znelo to tak zvláštne.“
„Horúcimi pečenými jablkami,“ prezradil náčelník Krkavec. „Chcel som veľrybu len zastrašiť. Teší ma, že som vám smel preukázať drobnú láskavosť.“
„Horúcimi pečenými jablkami?“ čudoval sa Konrád. „A kde máte flintu?“
„Nemám zbraň,“ namietol náčelník. „Mám vo zvyku nabíjať pečenými jablkami svoj vreckový nožík.“