1985

17.04.2024

První část těžká, ale dobrá - Brugess to měl v hlavě srovnané (aspoň sám pro sebe), je tam hodně se k čemu vracet, co nechat podstoupit kritiku a dialog - líbí se mi to. Jako pojetí a vysvětlení Něčeho a Někoho skvostné.

Se samotnou částí 1985 mám problém - jednak s ní duševně nesouhlasím, a vlastně už v esejích bych musel proti Burgessovi vystoupit - se mi to kecá 40 let od vydání. Druhak tak nějak podprahově cítím, že Burgess chtěl své eseje zhmotnit za každou cenu, až inspiraci našel u sebe sama o pár strach dřív (či naopak) a děj tak doslova nalinkoval mezi ´nařezaný salám´. Výsledkem je strojový, až technokratický, příběh, na jehož konci člověk necítí vůbec nic a vůbec má pocit, že na tohle čekal už posledních sto stran jak na smilování.

Jako celek zde pak 4*, coby průměr 5 a 3, ale hodnocení je irelevantní.

11.02.2018

Nelze očekávat ucelený román jako 1984. První část se věnuje rozboru Orwellova díla včetně odkazu na Zamjatinovo My, kterým se inspirovali i další autoři. Přes odkazy na spoustu další literatury. Dále potom pomocí svého příběhu prezentuje vizi totalitárního režimu. Musím uznat, že Burgessova vize je ještě reálnější, než Orwellova. Zajímavé jsou i doslovy ke knize.
Za sebe můžu říct, že je mi celkem jedno, která kniha je reálnější a která ne, ale děsí mě, že by podobný stav mohl nastat.
Na závěr, ač to nedělám jeden citát z doslovu ke knize:
"Pokud však nahradíme chování Burgessových odborů chováním institucí demokratického státu, vyjde nám kupodivu přesná charakteristika slabiny demokracie - zajišťování práv bez požadavku plnit elementární záklandí povinnosti."

06.10.2017

První, eseistická část je podnětná a zajímavá. Na beletrii ovšem až příliš filosofická a roztěkaná. Druhá část se dá charakterizovat jako dystopie pro levicové intelektuály. Což je sice téměř každá dystopie, ale málokdy je to tak očividné, jako tady. Anthony Burgess tvrdí, že 1984 je sice určeno pro dělníky, ale je ceněno intelektuály. S tím se dá souhlasit. Ovšem Orwellovu knihu si může otevřít každý kdo na ni má žaludek, a její drtivost na něho dopadne silou cihly hozené mu na hlavu. Čtení 1985 se pak podobná dlouhému temnému tunelu, kterým pomalu projíždí vlak. Když z něj vyjede, cestující chvíli zmateně mžourají do světla, a pak na zážitek zapomenou. Čímž chci říci, že kniha je zdlouhavá, lehce nepřehledná, a i kvůli chaotickému ději a nepravděpodobným postavám jsem si z ní nic moc nevzal.

18.06.2015

Zajímavě koncipovaná kniha, která v první části esejisticky reaguje na Orwellovu proslulou antiutopii 1984. Eseje jsou podnětné a zajímavé, dotýkají se různých témat, od cenného zasazení Orwellova díla do dobového kontextu, přes obecné poznámky ke „kakotopiím“ Jevgenije Zamjatina a Aldouse Huxleyho až po rozbor některých otázek ideologie angsocu. Ve druhé části se pak Burgess pokusil o prozaické zpracování svých myšlenek a nabídl alternativní verzi budoucnosti. Je to dost plytké a nudné čtení, děj je chaotický a chování postav nepřesvědčivé... Británii v roce 1985 ovládá ideologie syndikalismu, podle které je nezadatelným právem každého člověka odepření práce. A stávkovat smějí i hasiči, policisté či vojáci. Stát nefunguje, protože jej sužují neustálé stávky. Burgessova vize je vlastně extrapolací některých varovných trendů britské společnosti 70. let – rostoucí moc a agresivita odborů (TUC – Trade Union Congress), příliv muslimských imigrantů, závislost na arabské ropě apod. Některé se naplnily – třeba ošklivé vedlejší účinky léků či potraviny plné chemie a jedů –, klíčové prvky ale nikoli (proti odborům se tvrdě postavila Margaret Thatcherová, která se stala britskou premiérkou v roce 1979, rok po vydání knihy). Přesto je to cenné varování.

19.01.2015

Eseje jsou velice dobré a zvláště v současné době po útocích v Paříži jsou dobrým příspěvkem k debatě o svobodě. Příběh je o něco horší, neboť chce sdělit politické poselství vyjádřené v předcházejících esejích, mj. i opravit Orwellovu vizi (celá kniha je vlastně polemikou s Orwellem). Burgess zachytil spoustu problémových trendů, které se za těch posledních 35 let ještě prohloubily, takže stále kniha stojí za přečtení, ale zvláště konec je takový zvláštní. Je vidět, že problémy vnímá jen z jednoho úhlu, socialismu nebo kolektivismu nebo jak to nazvat. Závěr, nebo spíš řešení, už není tak optimistické jako v Mechanickém pomeranči,

16.10.2013

První část se mi celkem líbila. Zajímavý rozbor a pohled na román 1984, který je v našem prostředí zvykem vnímat jako alegorii na Sovětský svaz a totalitní zřízení na tehdějším východě. Pravdou ale je, že Orwell mohem víc čerpal ze situace britské reality po 2. sv válce. Orwellovo uvažování je tak spíše o možnosti totality v zemi jako Spojené království. Burgess také zajímavě nahlíží na George Orwella jako na spisovatele intelektuála, který ač sdílel s levicí některé názory, v hloubi duše zůstával spíše estét a aristokrat, což se ukazovalo především ve způsobu řeči a v chování. Je paradoxem, že čím víc se snažil přiblížit sociálně slabším vrstvám, tím víc se jim vzdaloval; samotné Orwellovo dílo pak bylo daleko spíš reflektováno intelektuály než samotnými dělníky, kteří, jak Burgess správně glosuje: "...nechtěj číst nějaký sáhodlouhý pojednání o tom, jak se může všechno podělat, ale potřebujou pořádnej biják, to je to, co chtěj..." (parafráze z textu knihy, ne nutně doslovná).

Druhá, románová část rozvíjí zajímavým způsobem koncept společnosti na prahu nového tisiciletí a v lecčems je to vize více než reálná, bohužel jsem se ale nějak nedokázal s hlavními protagonisty sžít a celkově mi přišel děj a zápletka dost mdlá.

Celkově doporučuji především první část, která je pro znalce Orwellova 1984 zajímavým doplněním informací o autorovi a o vzniku samotného románu.

03.03.2011

Eseje, jistě tuze zásadní a přínosné, tonuly v jisté rozbředlosti a zároveň v intelektuálské nabubřelosti. Přečetl jsem je chutě, ale po jejich zdolání jemně zajuchal.
Druhá část, ta pro méně vyvinuté, mě zaujala o dost víc. Myšlenky někdy zásadní, někdy méně, mě dokázaly vyburcovat k souhlasnému mručení či nesouhlasné árii vzteku. Což u knihy oceňuju.
Orwellovo 1984 je samozřejmě (jak drzé) mnohem lepší. Což připisuju i faktu, že Burgess své pocení ukončil v chvatu a bez citu ke kvalitnímu uzávěru. Nejistě mu to prokapávalo za poslední tečkou, což je, na mistra, ostudné.