Nejhorší kniha, kterou jste četli
..to je haluz..:) ked ma nejaka kniha nebavila tos-som ju odlozil,nebudem do seba predsa pchat rum ked mi chuti borovicka.daaaka divna otazka,citam tie prispevky a tiez su take-nemastne,neslane.dla mna ziadna kniha co som cital
nema nalepku ZLA
apropo-to je co ze Maly princ je najhorsia kniha aku si cital,clovece?SI INU ESTE NECITAL TAK NEDAVAJ HNED NALEPKU ZE NAJHORSIA,nechapem.Schvalne,popis preco sa ti kniha nelubila
lubomirkosom: Netvrdím že se nemůže líbit jiným čtenářům.Své názory nikomu nevnucji a taky netvrdím že není horší kniha, prozatím jsem však na horší nenarazil a navíc otázka zní "nejhorší kniha co jste četli" a toto je pouze můj názor.
Určitě je jich několik, docela mě rozčilovala Věčná Ambra, ta ženská mi fakt lezla na nervy, svého času mě kdysi podobně štvala Nana, ale tu bych si ráda přečetla znovu, s odstupem, protože se dívám na některé věci už jinak. Co mě fakt zklamalo, byla kniha Patnáct mínus, která měla dobré téma a pár zajímavých postav, ale styl vyprávění mi připadal úděsný a vlastně nejlepší a nejkvalitnější z celého románu byl epilog, až jsem si říkala, kdyby psal knihu v této podobě, mohl to být trhák.
Takže, Patnáct mínus má opravdu mínus.
Text příspěvku byl upraven 16.10.15 v 21:51
Eumenida, mluvíš mi z duše! Ambru a Nanu jsem úplně nenáviděla, ale jak šel čas, soustředila jsem se v každé z těch knih na něco jiného a našla tam zajímavé věci, které jsem nevnímala, když jsem to četla třeba v sedmnácti. U Ambry jsou to historická fakta z doby, kdy se po Cromwellově smrti vrací na trůn Karel II Stuart. U Nany mne zase fascinoval takový skoro plíživý rozklad některých hlavních osob. Takže jsem už neřešila, že Ambra i Nana byly v podstatě hloupé nány, pokud nechci použít silnějších slov, ale v podstatě se mi obě staly průvodkyněmi určitého období. To, že byly to, co byly, jsem pak už zas tak neprožívala.
Text příspěvku byl upraven 17.10.15 v 19:24
Možná se to týká víc knížek, pamatuji si, že kdysi se mi vůbec nelíbila Marťanská kronika, a když jsem ji četla o pár let později, nadchla mě. Totéž platilo u Pána prstenu, ten mě dokonce dost zklamal, a když jsem jej četla o pár let později, objevila jsem půvab a sílu tohoto příběhu.
Na Nanu jsem zvědava. Věčnou Ambru už asi nedám, protože jsem knihu darovala a novou kupovat nebudu, ale je možnost půjčit si ji v knihovně.
Loni jsem takhle otevřela znovu sérii Dumasových Pamětí lékařových, o francouzské revoluci a všemu, co předcházelo. Zajímavé čtení, opravdu, tentokrát jsem se nezaměřila jen na příběh hlavních postav, ale i na reálie kolem.
Snad mě neukamenujete, když napíšu Babičku od Boženy Němcové. Museli jsme ji přečíst ve 2 na gymplu, jinak bych ji nečetla. Kniha mi vůbec nesedla...
Je jich víc, ale pokud mi něco připadá hrozné už od začátku - většinou už poznám, co můžu očekávat a neztrácím tak čas - knihu nedočítám. V poslední době to byly hned 2, Skladatelku voňavého prádla od M. Formanové jsem sice dočetla až do konce, ale každou chvíli jsem u toho nadávala. :-D A ta druhá jsou Pilíře země, velmi doporučovaná a chválená knížka, která mi ale taky pořádně lezla na nervy. V první třetině jsem skončila. Někdy se až divím, co vše je pokládáno za literaturu...mám na mysli hlavně tu Formanovou.
Text příspěvku byl upraven 03.11.15 v 15:32
Nejspíš nějaká povinná četba.:D Myslím, že jednu z nejvyšších příček si zaslouží vraždy v ulici Morgue od Edgara Alena Poea. Je libo dvacetistránkový rozbor tématu Za jak dlouho vyplave mrtvola hozená do řeky? (ano, to tam skutečně je)
Otomar Dvořák - Největší české záhady: Záhadné a neuvěřitelné jevy dávné a nedávné minulosti
Stopař od Jamese Fanimora Coopera. Příšerná slátanina, v podstatě červená knihovna převlečená za rádoby dobrodružný román.
Je jich víc, ale teď si vzpomenu jenom na Malého prince. Jediný, co se mi na této knize líbilo, byly některé myšlenky.
Zatím jediná kniha, která po pár stránkách letěla do koše byla od Vladimíra Párala Kniha o biči, či jak se ta sr.... jmenovala.
Jednoznačně 50 odstínů šedi - dočetla jsem jen proto, že jsem byla zvědavá, jestli to může být ještě horší. A bylo.
Tady si nedovolím napsat nejhorší... každý máme jiný vkus . pokud se mi kniha nelíbí, nečtu ji.Vzhledem k tomu, kolik mi literatura dala v životě zážitků, začínám být k autorům pokorná.
Text příspěvku byl upraven 31.05.17 v 16:58
Nemohu říci, tak ani tak, protože s takovou knihu okamžitě praštím a nejsem takový masochista, abych ji četl do konce. A některým titulům se okamžitě obloukem vyhýbám, příkladně chvalozpěvům na Václava Havla.
Za mě aktuálně nejhorší byly Upíří deníky a pak 50 odstínů, ty jsem nezvládla dočíst dál než na 50. stránku, kde jsem si chtěla rozmlátit hlavu o zeď. Obloukem se vyhýbám Vieweghovi (Román pro ženy jsem taky protrpěla), kterékoliv autorce označené za Viewegha v sukni a Coelhovi.
Text příspěvku byl upraven 17.07.17 v 10:50
Nepamatuji. Jakási detektivka, bylo tam něco o Japonsku o Yakuze, a někomu tam jakýsi supersilák drtil hlavu takovým způsobem, až mu lebka praskla. Detaily si už nepamatuji, a jsem tomu jenom rád.
Když si myslím, že to bude hrozný, tak se do toho raději nepouštím a nebo rychle opouštím, ale v poslední době pro mě byly strašný Okamžiky štěstí od Patrika Hartla, slátanina, škoda času, je takových knížek, které ještě čekají na přečtení.
Vojenská felčarka. Ale tu jsem vlastně nečetla, protože to se opravdu nedalo.
Vložit příspěvek