Proč spisovatelé páchají sebevraždy?

Je to jejich koníček, patří to k jejich profesi, uvědomují co napsali, přetížení mozku, celková vyčerpanost a omrzelost životem atp.?

Sebevražda a duševní nemoc si nevybírá.
Ať už jde o slavnou osobu či nikoli.

Je to podobné třeba jako s nějakou nevyléčitelnou, smrtelnou chorobou.
Někdo ji dostane, někdo ne.

Byla to, nebyla? Dodnes to nikdo nedokázal objasnit. Antoine de Saint-Exupéry zmizel na svém posledním letu. Ten let měl být skutečně jeho posledním počinem v karieře pilota.

Už jsem se o tom sice zmiňoval - ale když to tady padlo, zmíním se znovu. Objevilo se tvrzení pilota Luftwaffe, že sestřelil Exuperyho (po nalezení vraku jeho letounu v roce 2000). Je sice pravda, že tato varianta nebyla potvrzena (dokumenty a pod.), myslím si ale, že je pravděpodobnější úvaha o pádu letadla do moře pro technickou závadu, nedostatek paliva, chybu pilota pro zdravotní komplikace a že tyto a další možnosti, které mne nenapadly, jsou možnější než řeči o sebevraždě.
O sestřelu je možno si počíst tady http://zahranicni.ihned.cz/c1-23633160

Text příspěvku byl upraven 29.10.15 v 00:00

ano, o sebevraždě E. tu nikde není ani zmínka, ale nějak tu není moc zmínek, že ten let byl jeho poslední a dál mu nebylo dovoleno ze zdravotních důvodů a s přihlednutím k překročenému věku, létat. Ani to, že létání pro něho byla posedlost. Já nic netvrdím. Ono ani nic tvrdit nejde, když jeho zmizení zůstalo bez vysvětlení.

Páchají je přece proto, že to jsou normální lidé - jako třeba zubaři, psychiatři etc., co je na tom divného? Kdybych třeba začínal 5 dní v týdnu tím, že bych ráno po (částečném) probuzení vrtal lidem, navíc neznámým, do bolavých zubů, tak bych za nějaký čas jistě navštívil psychiatra - kterého bych nejspíš svým skuhráním taky dodělal. A takový spisovatel si musí vymýšlet ještě větší hovadiny než příběhy ze života...

Mma sa tento rok dotkla samovrazda spisovatela Petra Pistanka. Jeho diela su skvele nadcasove, je to velka strata pre slovensku literarnu scenu

to je stejně divná otázka, jako proč padají letadla. občas se prostě věci sejdou tak blbě, že letadlo spadne nebo někdo spáchá sebevraždu. a může to být spisovatel, holič, nádražák, kdokoliv...

Osobně si myslím že sebevražda je chvilkový zkrat. Každá sebevražda je spáchána protože dotyčné osobě právě nebyl nikdo na blízku. Netýká se to tedy jen spisovatelů, ale všech lidí se sebevražednými sklony.

Dovolím si nesúhlasiť. Skrat mi znie ako termín z elektrotechniky a ľudská psyché ma toľko zákrut, že takéto zjednodušenie je priam vulgarizáciou.
Nebol nikto nablízku, to je ako v Hollywoodských dojákoch, niekto stojí na okennom parapete a pozerá dole do ulice v miestnosti je psychológ a vysvetľuje mu prečo nie....
Samovraždy z cti, samovražda ako jediné východisko ťaživej situácie (vzťahy, zdravotný stav) depresia, samota, nastavenie osobnosti...

woodward
to je stejně divná otázka, jako proč padají letadla. občas se prostě věci sejdou tak blbě, že letadlo spadne nebo někdo spáchá sebevraždu..... a může to být spisovatel...

Hmm, může.
Sebevraždění, nějak nemám v plánu.
Pár řádků jsem napsal, piloťák si zrovna dělám.
Tak snad se věci nesejdou tak blbě, aby se věštba vyplnila.
No, když se to povede, tak bude důvod vést o té otázce dilema.
Něco k tomu potom ze záhrobí připíšu.

Nedostatek slávy.

Jako i u jiných slavných lidí jim mozek nedokáže vypnout.Potřebují být stále slavní a opěvovaní a jedná se většinou pak o psychické poruchy- deprese, maniodeprese apod.

Spisovatelé jsou senzitivní a vnímaví, proto jsou schopni prostředkovat skrz slova příběhy, které ostatní lidi zaujmou. Často to bývají výjimečné až geniální osobnosti, což by je samo o sobě oddělilo od ostatních, ale v kombinaci s citlivou povahou mezi nimi a společností - a především jejich nejbližšími - vzniká nepřeklenutelná propast. Neporozumění vytváří největší vzdálenosti. Svět se jich dotýká a zároveň je zabíjí.

Tak... tohle mě také hodně zajímá. A už jsem o tom hodněkrát přemýšlela. A nejenom o tom, proč páchájí sebevraždu spisovatelé, ale i jiní lidé.
Já už jsem se také dostala do situace, kdy jsem byla... jak se říká na tom dně, ale...
No, tady je zase to, že někdo je na dně, protože mu umřela kočička, nebo pejsek - což je taky hrozný, jo? - ale jsou lidé, kteří celý život něco budovali a teď se jim to zhroutilo. Chtěla jsem jen říci, že těch důvodů, ze kterých je člověk zoufalý, je spousta. A nebudu tu samozřejmě vypisovat, co se stalo mě, ale nikdy, nikdy, ani na okamžik - i když jsem byla úúplně zoufalá a v naprosté beznaději - mě nenapadlo sáhnout si na život.
Někdo říká: "Hmm, tak to jsi na tom dně asi nebyla."
Někdo říká: "No... já nevím, já jsem zbabělej si něco udělat, nebo si dokonce sáhnout na život."

Já si myslím, že jde o syndrom vyhoření. Mají pocit, že už nemají co říci. Každý spisovatel nese kůži na trh, dává do knih kus sám sebe.
A když už se vydají, co pak?

Dôvodov je istotne viac, v podstate už väčšina bola aj vymenovaná. Napríklad, že spisovatelia viac ako druhí rozmýšľajú o svete a spoločnosti, čo nevedie k optimistickým záverom – a nebolo tomu tak ani v žiadnej dobe. Alebo sú viac citliví a empatickí, čo tiež nie je pre praktický život veľmi užitočné. Môžu byť duševne trochu... iní, čo im umožní na jednej strane pozerať sa na svet novým pohľadom (a so šťastím takým, o aký svet stojí), na druhej strane potom majú problémy sami so sebou a/alebo s okolím. Alebo môže prísť problém so samotnou tvorivosťou, dlhodobá tvorivá kríza – aj to je hrozne deprimujúce. A napokon sú tu ešte individuálne poruchy alebo traumy, ktoré postihujú tak spisovateľov ako aj nespisovateľov.

Psaní jim přestane pomáhat,ztratí možná jediný záchytný bod který měli.

Přesně! Sere je zivot a už neví co roupama. Pokud se zrovna něčím nesjíždějí a jsou vůbec duševně nevyrovnaní. A samozřejmě, jako určitý druh exhibicionistů, zapíší se svým způsobem do historie. Ale je to jejich rozhodnutí.

(Samozřejmě odhlédnu od lidí, kteří jsou duševně nemocní, ti to řeší různě, obecně ale dokážou zaměstnat spoustu lidí zvlášť, skočí-li pod vlak).

Text příspěvku byl upraven 14.07.19 v 16:13

asi by bola zaujímavá štatistika promile obyvateľstva, versus promile spisovateľov - možno ešte rozdeliť na básnikov a prozaikov a alkoholikov. A až v tom prípade sú rozdielne čísla, má význam sa s tým zaoberať.

Text příspěvku byl upraven 14.07.19 v 16:24

Ijcro: nemohu dát palec za poslední příspěvek, tak alespoň slovně. Přesně! Už nikdo neřeší, že v tom vlaku mohl jet někdo, kdo v životě nepřečtl jedinou knihu (dostal jí před dvěmi dny třeba, chystal se na ní, těšil a teď z toho nic nemá) a kvůli němu umřel. Skočit pod vlak je sobecká smrt. Hlavně když se to třeba panáčkovi (či panence) nepovede a jediný skutečně zraněný je v tom vlaku :(
(Plus potom ta práce kolem. A plus, že každý zbytečně ztracený život je prostě zbytečně promarněný.)

(Snad nemáte něco podobného v plánu sám?! Slibuji, že už to bude brzo, vážně si od vás něco přečtu. Jak jsem slíbila ;)...)

Text příspěvku byl upraven 14.07.19 v 16:28

Rozložení sebevražd ve společnosti a profesích bude zřejmě rozdílné, neb některé profese jsou k tomu jednání náchylnější, díky tlaku prostředí a vnitřní odpovědnosti.

Trochu jiný pohled může být skz nešťastnou lásku, pokud je partner/ka citlivé povahy (pozor, nikoliv hysterické)

ijcro - sorry, ale uznávam a aj to iba s určitým obmedzením sebevraždu pri neliečiteľnej a ťažkej chorobe. A aj to poznám niekoľkých, ktorí bojovali do posledného dychu o každý deň. Kam by sme došli, keby sme sa kvôli nešťastným láskam vrhali pod kolesá vlakov.

Dvaja z mojich predkov si sebevraždu zvolili - ale ani jeden z nich nebol spisovateľ a ani neboli ťažko chorí. Jeden bol ortodoxný komunista a druhého sa dotkol krach na burze.

Můj spolužák si zvolil tento Osud z nešťastné lásky, ale to ho podváděla manželka a on to neunesl :(