Dan Brown
Jaká je podle vás nejlepší kniha od tohoto autora? A jak vlastně vnímáte jeho tvorbu? Já osobně jsem byl v mnoha případech velmi zklamán. Pro mě je nejlepší knihou od tohoto autora jednoznačně Inferno...
Text příspěvku byl upraven 18.03.15 v 11:54
Barry, kdybych měl svůj vztah k Danu Brownovi charakterizovat tvým výrazem "velmi zklamán", šlo by v mém případě o hodně nadsazený eufemizmus.
S tímhle chlapíkem už jsem jednou pro vždy skončil!
Já jsem mu strašně vděčná, že mne vrátil ke čtení. Měla jsem období, kdy jsem četla jen cestopisy, ale pak mne přestaly bavit a nečetla jsem nic. Pak se mi náhodou dostali do rukou Andělé a démoni, a od té doby zase čtu. Od Browna jsem teda přečetla ještě asi 3 knihy, ale pak už mne to tak nebralo, protože jsem hned z kraje věděla jak to dopadne (nebo spíš kdo je kdo), protože píše pořád stejným stylem, takže už ho nečtu, ale moc mu děkuji :-).
Vida, zrovna Inferno považuji za jeho nejslabší dílo a to jsem zatím od autora přečetla vše, co u nás od něj vyšlo. Po tom Infernu už opravdu netuším, jestli se mi od něj bude ještě něco chtít číst. Bohužel kvalita jeho knih má v poslední době sestupnou tendenci a příliš sklouzává do nepravděpodobných a za vlasy přitažených situací. A to jsem měla Dana tak ráda...
Pro Thanyss: A Andělé a démoni vám přišlo pravděpodobné a za vlasy nepřitažené? Hlavně závěrečná část mi přišla dost k smíchu. Na nic takového si v Infernu nevzpomínám... Pro mě jsou knihy Dana Browna jen dobrým a zábavným průvodcem po historických skvostech. Což není špatně, musím přiznat, že při návštěvách měst, o kterých tento autor píše, jsem si udělal čas i na návštěvu památek, které mě při četbě zaujaly a do té doby jsem o nich příliš nevěděl. Bylo zábavné si pak představovat co na daném místě zrovna Robert Langdon vyváděl :) Za to Brownovi patří dík. Ale to je tak vše co mi jeho knihy dávají... kromě otlačeniny na čele od toho, jak často si na něj klepu.
A ano, scénář je opravdu vždy jako přes kopírák, což je škoda.
Pro Lector: s poslední vaší větou do puntíku souhlasím, přesto Inferno je z jeho tvorby top (jak tématem, prostředím tak i samotným dějem).
Text příspěvku byl upraven 20.03.15 v 11:10
Neřekla, jsem, že Andělé a démoni neobsahují podobné situace, jen jsem zmínila, že knihy mají sestupnou tendenci. Začala jsem Šifrou, ta se mi líbila, pak jsem pokračovala Pavučinou lží a Digitální pevností, Anděly jsem četla myslím až jako čtvrté. No, to není podstatné. Jde spíš o to, že z profesora se postupně stává nezničitelný superhrdina, zápletka je jedna jak druhá a prostě už mě to moc nedokáže zaujmout.
Navíc jsem byla v Římě a Vatikánu v době, kdy zemřel Jan Pavel II a probíhala volba nového papeže, takže třeba Andělé a démoni, případně Šifra mi přišli při čtení takové barvitější, protože jsem na zmiňovaných místech byla reálně a dokonce v "inkriminovanou" dobu. :) I když pravda, Roberta jsem na vatikánském nebi nespatřila. :)
Každopádně hlavní myšlenka Inferna se mi líbila moc, jen to zpracování už tolik ne...
Text příspěvku byl upraven 20.03.15 v 11:44
No máte pravdu, že když má člověk s knihou spojený zajímavý zážitek (což ten váš opravdu je), tak má pro tu danou knihu určitou slabost :) Já byl v téže roce kdy vyšlo Inferno ve Florencii, na kterou nedám dopustit. Když jsem se poté na podzim začetl do Inferna, vše se mi samozřejmě vracelo, to samé následující rok v Istanbulu :) Moc se mi i líbila inspirace v Danteho Peklu, to je prostě skvost. Mrzelo mě, že takového díla, od takového mistra, nevyužil autor víc. Mohl jít více do detailů. A téma populační exploze je také přinejmenším zajímavé.
Neznáte ještě nějaká díla podobného ražení? A třeba i o něco kvalitnější? :)
Podobně píše Tom Egeland, četla jsem od něj Nostradamovu závěť a je to podobného ražení jako píše pan Brown. Jestli je to kvalitnější, to si rozhodně netroufám tvrdit a opět to záleží na čtenáři (i když DB dokáže přeci jen tu zápletku líp zašmodrchat). Můžete zkusit a uvidíte. :)
http://www.databazeknih.cz/knihy/bj-rn-belt-nostradamova-zavet-184215
Text příspěvku byl upraven 20.03.15 v 12:16
Tak to vypadá moc dobře, určitě ji zkusím! Já potřebuji i takovou literaturu... většinou po nějaké náročnější četbě sáhnu i po "oddechovkách" , nemám s tím žádný problém. A i když je dílko třeba slabší, nevadí, vždyť do toho už s tím jdu. Čtu snad všechny žánry... Jsem schopný po Irvingovi začít číst třeba severské detektivky nebo po Kafkovi či Čapkovi právě třeba Browna. Asi trošku zvěrstvo,mohl by někdo namítnout :) V poslední době jsem prostě maličko literární maniak :) krásný den a děkuji za skvělý tip...!
Pro Lector: Jestli vás ani trošku nezajímá téma kolem Svobodných zednářů, tak Ztracený symbol nechte ladem... 3 knihy od Dana Browna jsou tak akorát ;)
Inu, páchám podobná zvěrstva. :) Schválně jsem se podívala, co jsem četla před Infernem - Bílá velryba od Melvilla. A mám i další podobné ukázky, ale nejlepší je podle mě Rozum a cit od Jane Austen, následně kompenzovaný Potoky krve od Eriksona. :) Osobně se považuji za multižánrového knihomola.
Barry013: díla podobného ražení najdete taky u Philippa Vandenberga :-)
Thanyss: to je teda pěkná směsice :) V tom bychom si tedy rozuměli. Multižánrový knihomol je krásná diagnóza ;)
Čítala som všetky knihy od tohto autora, ale najviac sa mi páčil Stratený symbol.
..tak tady nesouhlasím s Philem ....protože Dan má u nás dveře stále otevřené. Proč?
Protože souhlasím s Barry013 a cituji ho: Já potřebuji i takovou literaturu... většinou po nějaké náročnější četbě sáhnu i po "oddechovkách" , nemám s tím žádný problém. A i když je dílko třeba slabší, nevadí, vždyť do toho už s tím jdu.
Já se prostě bavím, nepřemýšlím....na to mám jiné knihy.....
Četl jsem Šifru, Anděle a Anatomii. Šifra na 5 hvězdiček nemá, ale 4 si zaslouží. Ty dvě další sice čtivé, ale až moc akční a hodně přitažené za vlasy. Vnímám Browna jako autora akčních oddechovek. Ještě chci zkusit Inferno.
Azizi: A proč zrovna Ztracený symbol? To mě zajímá. Nemůžu říct, že bych z ní byl unesený, ale líbila se mi třeba o dost více než Andělé... Musím uznat, že v symbolu je velice dobře zpracovaný záporák (i když je hned jasné o koho se jedná) a také jsem se dozvěděl dost zajímavých věcí o zednářích. Hodně mě ale štvalo, že z Langdona dělal autor v tomto dílu dost často amatéra ve svém oboru, přitom opak je pravdou. Například každému průměrnému znalci historie a památek bylo už dost dlouho dopředu jasné, kde se ztracený "symbol" nachází a Robík do poslední chvíle, i když už se dokonce na daném místě nacházel, stále tápal... Ale jinak to opravdu nebylo tak hrozné a určitě to pro mě není Brownovo nejslabší dílo...
Pajonek: naprostý souhlas, jsou knihy od, kterých čekám hlubokou myšlenku a chci jí najít, být jí obohacen a ještě dlouho po dočtení o knize přemýšlet, takové knihy bývají skvost. Bohužel je samozřejmě spoustu knih, kde takovou myšlenku hledám a nenacházím, i když jí v díle očekávám. To je pak velké zklamání. Ovšem nemusí to být často chyba autora, ale i mého nepochopení.
A potom jsou knihy, u kterých hledám opravdu jen to pobavení, relax... A po takových knihách sáhnu právě po těch náročnějších, abych hned "nezabil" ten zvláštní pocit po dočtení nějakého silného příběhu, ale zároveň si mohl číst dál. Knihy pana Browna pak mají výhodu i v tom, že se i něco zajímavého dovím.
Text příspěvku byl upraven 22.03.15 v 12:04
Pajonku, protože příkrost mého odsudku Dana B. mohla působit poněkud arogantně, pokusím se svůj názor na něj dovyjasnit.
U mě to vůbec není záležitost žánrové klasifikace ("náročnější četba" versus "oddechovky") – což zcela názorně dokladuje pohled na můj seznam přečtených knih, v němž "oddechovky" tvoří naprostou většinu a najdeš jich tam mnoho s pětihvězdičkovým skóre – ale zaprvé schopnost autorů OSLOVIT mě svým příběhem, respektive LITERÁRNÍM ZPRACOVÁNÍM svého příběhu a zadruhé schopnost autorů uvést v soulad ZPŮSOB vyprávění s jeho OBSAHEM. A obého u pana Browna nenacházím v míře dostatečné.
Jeho příběhy jsou (podle mne) ve svém jádru jistě zajímavé, ale METODA, kterou je prezentuje (tu metodu bych nazval "Pan seriózní autor"), mi holt nesedí. Zkrátka: pan Brown mě dostatečně nepřesvědčil o tom, že píše "oddechovky" a to je to celé. Proto k jeho knihám také nedokážu jako k "oddechovkám" přistupovat. Podle mne sám sebe bere při psaní až příliš vážně, a to mi brání dívat se na jeho tvorbu s nadhledem, o kterém mluvíš. A nejspíš proto jsem k němu tak tvrdý…
Marlowe jestli můžu... no z tohoto pohledu, o kterém píšeš ve druhém odstavci, uznávám, že každému Brownova tvorba sedět nemusí. Já mám při čtení jeho knih podobný pocit, ale tak nějak se nad to dokážu povznést a hledám spíše to pozitivní co mi ta daná kniha může dát. Nemůžu teď s určitostí říct, že jsem s tímto autorem skončil, ale je pravda, že si po čtyřech knihách, které jsem od něj přečetl, hodně rozmyslím, jestli půjdu do další. Asi bude hodně záležet na zvoleném tématu. Například kdyby byl děj zasazen do naší krásné Prahy, třeba do židovského města, neodolal bych.
Tvé důvody však plně chápu. Svými komentáři výše jsem nechtěl říci, že můžu číst cokoliv, také mám s pár autory problém :)
Text příspěvku byl upraven 22.03.15 v 19:46
Barry, myslím, že si rozumíme. Ostatně, nikdy neříkej nikdy, třeba Browna někdy v budoucnosti zase vezmu na milost…
Možná byla ode mne drzost odsoudit autora poté, co jsem přečetl pouze dva jeho romány (Da Vinciho kód – tři hvězdičky, Andělé a démoni – jedna hvězdička), ale upřímně, ten seskok z helikoptéry v Andělech mě natolik otrávil, že jsem se s tím pánem rozešel ve zlém. (Ta jedna hvězdička je výsledkem hodnocení celé knihy, nikoli jen výrazem znechucení z jedné scény.) Udělat něco takového např. James Bond (myslím tu helikoptéru – a tím se navracím k "pajonkovskému" úhlu pohledu), vzal bych to s úsměvem, protože "bondovské příběhy" (a jim podobné) jsou přece PRÁVĚ o tomhle, o té krásné nadsázce – ale u Browna se přes to nějak nedokážu přenést – právě kvůli té už výše zmiňované autorově smrtelně vážné serióznosti, která je pro mne tak neslučitelná s podobným ("bondovským") vyústěním zápletek…
Barry013: Prečo práve stratený symbol? Kvôli téme. Skopírujem sem svoj komentár ku knihe, myslím, že ten to najlepšie vysvetľuje :)
Snáď ešte lepšie než som čakala! Všetky tri knihy s Langdonom sa mi páčili približne na rovnakej úrovni, no každá vďaka niečomu inému. A práve Stratený symbol ma dostal svojou nesmierne zaujímavou témou. Pre mňa snáď najzaujímavejšou, aká vôbec existuje.
(možno) Spoiler!
Zaujalo ma to najmä z toho dôvodu, že mám celkovo podobné zmýšľanie, aké je prezentované v tejto knihe. Ale pomerne len málo ľudí mi rozumie (asi neviem dobre vysvetľovať :D), alebo sa so mnou zhodne. Verím v mnohé nadprirodzené javy, ale takisto som presvedčená, že všetky sú vedecky odôvodniteľné, spôsobené výhradne prírodnými zákonmi. To, že človek im možno zatiaľ nedokáže celkom porozumieť neznamená, že sú mysteriózne (neskutočné, nadprirodzené...), alebo že neexistujú. Samozrejme nedokážem naplno dôverovať niečomu, čo nevidím na vlastné oči alebo nezažijem. Ale som rôznym možnostiam viac než otvorená. A prirodzene, je tu vždy tá Nádej (krásna, hrejivá a...magická :))
Text příspěvku byl upraven 23.03.15 v 20:30
Vložit příspěvek