Atlasova vzpoura diskuze

20.07.2023

https://m.youtube.com/watch?v=G5-XbMdBmfU&pp=ygUSc2ljaHRhcm92YSBtYXJrZXRh

08.05.2022

Ayn Randová geniálně již tehdy popsala, jak bude fungovat EU, potažmo i ČR, současný tzv. fialismus nevyjímaje - rozhazování plnými hrstmi "potřebným".
Já dílo hodnotím jako hodně dobré. Jasný, pravdoláskaři a pražští kavárenští povaleči a tlučhubové nadšeni nejsou. Popsala cestu do pekel. A tam má celá EU namířeno.

26.08.2019

Zrovna čtu knihu Kupte si svou revoltu a zarazilo mě, že se zde zmiňuje Atlasova vzpoura (a Zdroj) ve spojitosti se znásilněním. Randová prý tento akt v obou knihách v zásadě popírá jako "pravidlo. které vykonstruovali slabí, aby mohli omezovat silné sexuální pudy jedince". Už je to nějaký ten pátek, co jsem Atlasovu vzpouru četla, ale fakt si na nic takového nevzpomínám (a tyhle věci mě obvykle žhaví doruda). Navíc mi přijde, že to jde totálně proti celé její filozofii (Neber víc, než kolik chceš dát. Neparazituj na druhých.). Jelikož má ale kniha 1000 stran, je hledání blíže nepopsané scény problém. Nejste někdo schopen mě nasměrovat?

27.11.2018

Jsem teprve na začátku, ale už teď vím, že tahle knížka za přečtení stojí. Přesto, že s autorčinými názory nesouhlasím. Uznávám, že na ústřední myšlence něco je a jako nápad je to určitě zajímavé. Jenže nabízený pohled na svět se nedá akceptovat bezvýhradně. Iniciativa jedince a jeho honba za vlastním prospěchem může být "motorem pokroku", ale induvidalismus se nesmí přehánět. To, že z úspěchu schopných nakonec mají prospěch i ti méně schopní a méně úspěšní do určité míry platit může, ale určitě ne tak absolutně. Zkrátka činnost jedince má na společnost dopad a svou činnost nemůžeme zúžit jen na má dáti dal, i když je pravda, že to autorka nebere jen finančně.

Kdyby lidé byli ochotni číst takové tlustospisy, dala bych Atlasovu vzporu do debaty o vztahu jedince a společnosti, odpovědnosti za sebe, ale i druhé. A jako protiváhu, něco utopického a kolektivistického, třeba Mlhovinu v Andromedě, a taky něco dystopického z jiného pohledu, např. Mechanické piano nebo nebo 451° Fahrenheita.

Za mě to není ani Bible, ani Main Kampf (narážka na jednu recenzi), bez ohledu na literární úroveň knihy a "světonázor" čtenáře, dává podněty k zamyšlení nad vztahem jedince a společnosti.

Vlastně bych nechtěla žít ve světě, jaký si autorka představuje ani ve světě, před kterým varuje. Cesta je někde mezi, individuání iniciativa i společenská odpovědnost, jinak to nepůjde. Ale kde je ta rovnováha?

09.11.2018

Took me three months to read this book. I put it down three times and had a hard time to return to it. There is a lot of to say about this book and most of it was said. So just a few of my observations:
I think you can have a perfect characteristic of her by reading this book. She hates people, she doesn't trust them and she thinks she's better than everyone else. Also, she hates men and sex.
Like yes, it's kinda good book, but it's unnecessary long. Do you want to have the leitmotiv of her philosophy and this book? Just read last 60 pages (the broadcast of John Galt) and you’ll get the spirit. And, most important, you’ll save some time.
This is a criticism of socialism. But it’s socialism pushed so much to the extreme, that it can’t be applied to reality. Majority of her population is incompetent men who I wouldn’t let to fix my plumb. Is it corresponding with a reality? Don’t think so.
There are a lot of great sentences in this book. Lot of great pages. But her philosophy, her book as a whole (as I think) is not great. She’s failing to follow her own advice: ”Whenever you think you are facing a contradiction, check your premises.”

08.10.2017

druzickaster: V knize se nemluví o mnoha skupinách, ale drobné náznaky dávají tušit, jak se autorčina filozofie dá aplikovat i na lidi, kteří nejsou schopni vybudovat koncerny nebo vynalézat nové motory. Chce se to jen odpoutat od ideje, že Randová řeší pouze finančně výdělečné lidi a že vše určuje jen na základě hmotného majetku. Ona na to pouze dává důraz, ale řeší i všechny ostatní roviny – včetně té citové a duševní. Pro ni totiž nemá hodnotu člověk, který dokáže vydělat velké peníze nebo vymyslet nový motor, ale jakýkoliv člověk, který se svůj potenciál snaží využít na maximum bez ohledu na to, kde to maximum leží. Duševně zaostalý člověk, který dokáže akorát montovat propisky, ale činí tak oddaně a pracovitě, je v jejím světě na vyšší úrovni než lékař, který si vystačí se základem pochyceným v začátku své kariéry a nadále se nesnaží nijak zdokonalovat. A jelikož její utopický svět počítá s tím, že všichni budou schopni chápat a rozpoznat, kdy se člověk snaží a kdy ne, bude o toho prvního postaráno a o toho druhého ne.

Jinak řečeno, o přestárlého člověka se postará jeho nejbližší rodina. Celý život tvrdě a poctivě pracoval, vychoval své děti, jak nejlépe dovedl, a tím rodině poskytli zboží – výchovu, pokračování, zajištění, jistotu, základní potřeby. A rodina mu to splatí tím, že se o ně postará v době, kdy již další práce není schopen. Musí, protože mu to dluží a slušný člověk ve světě Randové nezůstává nic dlužen.
O těžce nemocného člověka se postará zase rodina, protože třebaže je člověk těžce nemocný a nemůže pomoci významně, pomoci se přesto snaží, jak nejlépe dovede. Rodina vidí tuto snahu a opět ji oplácí svou péčí. Postižený/nemocný jim dává své maximum, byť je nízké, a oni mu oplácejí svým maximem, byť mnohem vyšším.
Pokud je pak člověk těžce nemocný již od dětství či od narození, opět se o něj postará rodina. Proč? Protože to bylo rozhodnutí rodičů pořídit si dítě a proto je i jejich povinností se o něj postarat a nenechávat ho jako přítěž ostatním. Zodpovědný člověk se vypořádá se všemi situacemi, neuteče, nezačne bezmocně natahovat ruku a dožadovat se pomoci jen na základě toho, že mu něco nevyšlo, jak plánoval.

Randová tedy neodsuzuje slabší jedince nebo pomoc bližnímu. Ona odsuzuje jedince, kteří se nesnaží a kteří si chtějí nárokovat pomoc, kterou si vlastně na žádné rovině nikdy nezasloužili. Kritizuje nemocné, kteří se přestali snažit a jen se naučili natahovat ruku. Kritizuje rodiče, kterým se narodilo postižené dítě, a oni teď očekávají, že se společnost bez jejich přičinění postará. Kritizuje staré, kteří celý život jeli jen na půl plynu, a teď očekávají, že všichni všeho nechají, jen aby jim pomohli.

Jak má Randová pořešenou citovou rovinu, je krásně vidět u Henryho. Na jedné straně jeho života je rodina, která nikdy nic nedala, nikdy mu nevěnovala pozitivní myšlenku, nikdy s ním nejednala jako rovný s rovným, nikdy o něj neprojevovala skutečný zájem, ale vyžaduje, aby právě to on dělal vůči nim, protože jsou rodina a to jako důvod přeci stačí. Na straně druhé je Dagny, která s ním jedná rovně. Očekává jen to, co sama může splatit. Nedává víc, než je požadováno. Jejich vztah je v rovnováze, žádná ze stran není využívaná a proto i přes svůj konec funguje lépe než celoživotní vztahy v Henryho pokrevní rodině. Právě tak Randová vidí i vztahy mezi sourozenci, rodiči a dětmi, mezi přáteli. Pokud je vztah v rovnováze, každý dává maximum a každý dokáže rozeznat a uznat hodnotu člověka, nikdo bezdůvodně neumře hladem z důvodu staří či nemoci.

Mám to doma z knihovny, tak jsem na tu nádheru zvědav. :-)

Já bych ještě odkázala na zdejší článek pana uživatele, který knihy také vydává. Jako na zajímavý pohled pro nás "konzumenty" knih a navázání na Váš příspěvek, Lectore.
http://www.databazeknih.cz/blog/chybicka-se-obcas-vloudi-7405

10.11.2016

No, tak to koukám, jak se tu diskuze rozjela :) Příspěvky binyska si člověk snadno domyslí (zvlášť pokud jich někdy někde pár četl). Já bych chtěla spíš jen poznamenat něco k tomu, jak je v komentářích zmíněno, že A je A tzn. bílá je bílá a černá je černá, a nic mezi tím.
Já si to přebrala trochu jinak. Spíš jako že věci máme přímo před očima, tak jak jsou, ale my jsme ochotní se na ně dívat skrz brýle, které nám říkají, že "to nejde", "to nemůžu", příp. "to nechci, takže to není fér". A z toho jsme pak rozčarovaní a frustrovaní.
Jenže i když se mi to zdá nemožné, nebo nefér, stejně mám před očima, že se to děje/že to existuje. Takže celé to rozčarování je zbytečné. A navíc, když se na to přestanu dívat skrz tyhle brýle, najednou zjistím, že nejsem jen bezmocná, ublížená, ale že s tím můžu něco dělat.
Teď to možná zní, že má být člověk bezcitný, to samozřejmě ne. Když mě něco naštve, tak zuřím. Musí to ven. Ale proč se v tom hnípat zbytečně dlouho? A musí mě to opravdu naštvat? Prostě to tak je. Můžu to změnit. A když nemůžu, tak proč se tím zabývat?
Pak je samozřejmě otázka, jestli se mi chce to měnit. Ono je totiž většinou "pohodlnější" jen pyskovat a brečet. Nebo se to tak aspoň jeví v kontrastu s tím, co je třeba změnit.
A mimochodem - ke stejné rovnici došel i C. G. Jung (viz jeho Vzpomínky, sny, myšlenky). Často sice děláme, že A je B, nebo by mělo být B, ale ono stejně nikdy nebude :)

binýsek - " nějak jsme se rozčílili, když prasklo..." není mi jasné koho míníte tím my. Je to snad pluralis majestatis, nebo mluvíte za nějakou skupinu?
Víte, při jakékoliv diskuzi s vámi je jedna potíž. Vy totiž svůj názor prezentujete jen spoustou buď všeobecných, nebo nic neříkajících řečí - a to je na věcnou diskuzi trochu málo. Kdyby vás kdokoliv požádal o nějaký věcný důkaz na podporu kteréhokoliv vašeho tvrzení, adekvátní odezvy se nedočká, nanejvýš spousty dalších prázdných slov.
A když ani to nestačí, začnete svému oponentovi vkládat do úst věci, které nikdy neřekl, přisuzovat mu motivy a pocity, které nikdy nedeklamoval a to zřejmě čistě jen na základě svých pocitů, případně se jen snažíte zesměšnit nebo urážet. A to je, věřte tomu nebo ne, na diskuzi trochu málo. Ono totiž ani neplatí, že kdo má poslední slovo, má i automaticky pravdu.
Jinak vám přeji hezké a pohodové Vánoce.

Já jsem si to genetické bádání o keltském původu velmi pozorně pročetl a dávám mu docela velkou důležitost. Jistě, není to jednoznačný důkaz, že to tak skutečně bylo. Ale vcelku to zase není tolik odlišné od toho, co se už vědělo.
Keltové v naší oblasti byli a před příchodem Slovanů odešli jinam. Nepochybuji, že tu nějaké zbytky Keltů přebývaly i v době příchodu Slovanů a byly jimi pohlceny. Proto ten výskyt keltských genů.

Někde jsem četl, že historická událost se považuje za prokázanou, pokud je doložena aspoň třemi nezávislými důkazy (nebo dvěma? ... teď si nejsem jistý). Takže pokud se genetické bádání doloží třeba i archeologickými nálezy nebo odkazy v nějaké antické literatuře, tak můžeme patřičně upravit naši historii. Jsem rád, že moderní věda dokáže takto výrazně přispívat k poznání minulosti světa. A tím třeba i pomoci k pochopení současnosti.

Ke keltské krutosti - tenkrát to nebylo nic neobvyklého. Koneckonců, co jiného bylo např. napichování na kůl ve středověku (o tisícpětset let později), než krutost, že? :-)

Je mi osobně celkem šumafuk jaké mám kořeny, jen mne překvapuje, že osoba takřka renezanční jak se jevíte vy, dá víc na ŘEČI lingvistů a historiků, než na výsledky vědecky doložené důkazy genetiky.
Nebo vy snad pořád považujete genetiku za buržoazní pavědu?
Jen na okraj : Wikipedie je sice jako zdroj informací sice použitelná, jsou tam ale informace neověřené a je třeba je posuzovat obezřetně a nejlépe ověřovat z dalších zdrojů,
A uvítal bych, kdybyste úvahy o krutosti Keltů doložila odkazy na relevantní citaci (když už nechám stranou, že v těch časech okolo roku 500 p.n.l, byli tvrďáci nejspíš všichni, pokud chtěli přežít).
A pokud jde o kořeny - možná by jste se nestačila divit, kdyby jste si nechala udělat rozbor DNA.
Tady ve střední Evropě se to posledních 3000 let pěkně mlelo (ne-li déle).

Ještě na závěr jeden odkaz pro zájemce o Kelty, jejich rozšíření a mísení se Slovany :
http://www.taxoft.cz/nemeton/historie/kelti.php a třeba ještě :
http://bacrie.cestovatel.cz/clanek/keltsky-puvod-obyvatel-ceske-kotliny/

jinak se o tom psalo ve Vesmíru již před cca 30 lety.

Binýsku, jen jestli si tu staroegyptskou společnost příliš neidealizuješ. Nejsem si jist, že by masy obyvatelstva (převážně rolnictvo) měly takovou možnost vzdělávat se. Přístup ke vzdělání měli především kněží a královští hodnostáři-písaři.
Obyčejní Egypťané byli v podstatě zcela bezprávní - proti Řekům na tom byli se svými právy tedy o dost hůře. Řecká demokracie byla určitě na vyšším společenském stupni než egyptská despocie nebo teokracie.
Na druhou stranu měli Egypťané výhodu v tom, že jejich země byla geograficky stranou válečných konfliktů (zatímco v Řecku se bojovalo takřka neustále) a pokud byly optimální záplavy, tak i prostí lidé žili v relativním blahobytu.


Lectore, nepsal jsem svůj příspěvek s tím, že bych se chtěl zastávat vykořisťovaných - pokud to tak vyznělo, tak neúmyslně.
Je pravda, že jsem se starověkému Egyptu více věnoval před nějakými 30 lety a že se mohlo mezitím nazírání na jeho dějiny nějak změnit. I když nevěřím, že zásadně.
Souhlasím, že Egypt byl na svou dobu velmi vyspělá civilizace a že byl také dost bohatý. Nicméně nemohu souhlasit, že by stavba obrovských pyramid přispívala k tomu blahobytu. Během 4. dynastie (při stavbě těch největších pyramid) došlo v podstatě k ekonomickému vyčerpání země a následující královské dynastie od budování tak monstrózních monumentů upustily. To bohatsví Egypta se dál využívalo na jiné úžasné stavby (rozsáhlé chrámové komplexy, budované po staletí), ale pyramidy se už stavěly mnohem menší nebo se od nich později upustilo úplně a stavěly se pouze hrobky ve skalách.
Při stavbách těch největších pyramid docházelo k velikému zatížení země - v podstatě celý národní produkt sloužil k tomuto účelu. Docházelo také k častým úmrtím - až desítek tisíc dělníků při třeba 10-20leté stavbě.
Od Bárty jsem ještě nic nečetl - možná se k Egyptu v nějaké dohledné době zase vrátím a prostuduji si novější věci.
O období staveb velkých pyramid jsem četl především knihy od svého oblíbeného autora Vojtěcha Zamarovského (Jejich Veličenstva pyramidy a také Bohové a králové starého Egypta) a nedávno také velmi dobrou románovou trilogii První pyramida od Bernarda Simonay.

Myslel jsem, že si na dlouhé zimní večery nechám tu knihu, až ji teda budou mít k dispozici v knihovně, ale zatím to vypadá, že si spíš k tomuto účelu ponechám pročítání zdejší diskuze.

02.12.2014

To binysek:
Ale ve skutečnosti není tak úplně pravda, že mají ženy vyšší IQ - průměrné hodnoty mezi pohlavími jsou přibližně stejné (drobné výchylky na jednu či na druhou stranu u různých testů nelze brát jako zásadní argument). U mužů je ale větší odchylka (tedy variace). Obvykle se uvádí, že v oblasti vysoké inteligence (na Gaussově křivce rozptylu IQ odpovídá přibližně percentilu 2,1%) je četnější zastoupení mužů. Nowell a Hedges ve svém článku z roku 1995 například uvádí, že muži v této inteligenční oblasti vynikají zejména vyšší čtenářským porozuměním, rychlostí percepce a asociativní pamětí (viz abstrakt článku: http://www.sciencemag.org/content/269/5220/41 - celý text je bohužel placený). Plyne z toho to, že i kdyby byly v dostatečně heterogenním vzorku lidí ženy mírně nadprůměrné oproti mužům, pokud vezmeme ty nejinteligentnější z nich, budou mezi nimi pravděpodobněji muži. Pokud jsou tedy Vaše zkušenosti s muži, mezi kterými žijete, takové, jak uvádíte, pak to může znamenat, že se ve Vaší společnosti prostě tito elitní muži buď nenachází, nebo že to na nich nepoznáte.

Tahle diskuze tady je v podstatě zajímavá hlavně z jednoho důvodu (z mého hlediska pochopitelně). Umožňuje nám, ať těm, kteří se jí zúčastňují, tak těm, kteří ji pouze sledují, utvořit si i přes anonymitu internetu určitou představu jak o duševním, tak i morálním profilu jednotlivých jejích aktéru podle toho, jak kdo argumentuje, zda věcně, nebo pouze emotivně s očividnou snahou snad ani ne prosadit svůj názor, jako vyvolat tady stav označovaný zpravidla jako flame war. Neklasifikuji, neznámkuji. Každý, kdo má zblo zdravého rozumu si to může posoudit sám a udělat si vlastní závěr, kdo je padouch a kdo hrdina (abych trochu parafrázoval jistou knihu, když už jsme DK).
A abych nebyl osočován, že si jen tak cintám pentli, dovolím si vyslovit několik svých a několik adoptovaných názorů k zde probíraným tématům, uchýlím se k již tady použitým příměrům
Vývoj společnosti se jednoznačně odehrává dvěma směry a to v oblasti přírodních a technických věd, a za ním želbohu zaostává oblast společenských věd ( na jedné straně létáme do kosmu, na druhé straně si podřezáváme krky - v poslední době doslovně).
Hnacím motorem není podle mého skromného úsudku práce a její nositelé (jak se pěje v jistém, leckterým známém songu) ale lidská zvědavost a zvídavost a do jisté ne nezanedbatelné míry i lenost. Kdo tímhle žentourem otáčí, je nasnadě :pokud strčím Einsteinovi do ruky lopatu, bude jistě schopen vyhrabat díru do země, kdybych se obrátil na traktoristu Jardu (místního to oblíbence), zda by mi nespočetl soustavu integrálních rovnic, asi by na mne čučel jako puk. Tím nechci snižovat hodnotu manuální práce, sám jsem se jí převážnou část života (na rozdíl od jiných) živil a uživil; když budu potřebovat nahodit omítku v baráku, nebudu shánět jaderného fyzika, ale zedníka ( no, spíš bych si to raděj naházel sám).
Úvahy o rovnosti člověků jsou jednoznačně pouhým žvástem a zbožným přáním utopistů - stačí se podívat okolo sebe, jsme sice složeni ze stejných stavebních kamenů hmoty, ale konečný výsledek je zatraceně jiný, jak fyzicky, tak duševně ba i emocionálně( a to vlastně hlavně).
Proto bych byl opatrný i s pojmem demokracie - ona to totiž ani ve starém Řecku nebyla ta překládaná "vláda lidu". Nepovažuji se za filozofa ani politologa, vstupuji na tenký led. Přesto si dovolím ocitovat názor jistého pana Tytlera. Je sice přes dvě stě let starý, ale kupodivu docela sedí i na současnou dobu. Pramen neuvádím, u nás od něj nic nevyšlo, narazil jsem na tu a další citace před lety v nějakém filozofickém traktátu. Takže :
"Demokracie nemůže existovat jako permanentní forma vlády - může trvat pouze tak dlouho, nežli voliči zjistí, že si mohu dovolit odhlasovat velkorysé výhody na účet státní pokladny. Od této chvíle hlasuje většina vždy pro ty kandidáty, kteří jí slibují nejvíce požitků z veřejných financí. Proto demokracie vždy zkolabuje kvůli nedostatku finanční odpovědnosti... průměrná doba trvání vrcholu velkých světových civilizací byla přibližně dvě století... všechny postupně procházely těmito stádii: od otroctví k víře, od víry k odvaze, od odvahy ke svobodě, od svobody k hojnosti, od hojnosti k sobectví, od sobectví k sebeuspokojení, od sebeuspokojení k apatii, od apatie k závislosti, od závislosti zpět k otroctví."
Nevím jak vám, mně to ale opravdu silně něco připomíná.

Dovolím si jednu malou, nevýznamnou poznámku - co se týče egyptských pyramid :-)
Není jednoznačně prokázáno, kdo se především podílel na stavbě - zda svobodní Egypťané či otroci.
Pokud budeme uvažovat o těch nejznámějších pyramidách (tj. z 3. a především 4. dynastie), tak se nejčastěji připouští, že se na stavbě podílely obě kategorie. A to tak, že svobodní Egypťané pracovali spíše sezónně (tedy především v období záplav a pak po sklizni - Herodotos uvádí, že to byly pouze tři měsíce v roce), zatímco otroci (a nezbytný odborný či bezpečnostní dozor) pracovali celoročně.
Nutno ještě dodat, že rozdíly mezi svobodným obyvatelstvem a otroky nebyly ve starověkém Egyptu tak velké (despotismus se po upevnění moci králů silně projevoval). Na královských stavbách (přičemž stavba pyramidy byla především náboženskou záležitostí - král byl zároveň bůh) vládly velice tvrdé podmínky. Byť otroci vykonávali nejspíše ty těžší práce, umíralo i mnoho svobodných dělníků.
Dalo by se říci, že ony úžasné egyptské pyramidy byly zaplaceny všemi obyvateli Egypta (z jejich daní) a zaroveň navíc i postaveny jejich rukama (tedy rukama té chudší části obyvatelstva, která byla na stavbu odváděna).

30.11.2014

To binysek:
jenom k tomu "konci dějin" - pokud narážíte na Fukuyamu, tak jeho koncept konce dějin, alespoň, jak jsem to pochopil já, nespočívá v tom, že nastal faktický konec dějin, že už se jako v globální politice nic zásadního nestane atp., ale v tom, že liberální demokracie je nejlepší možný a tedy finální vynález a že nic lepšího v tomto směru "objeveno" nebude. Fukuyama předpokládá, že pakliže by se liberální demokracie rozšířila celosvětově coby přijímaný "režim", byl by to de facto jakýsi konec politických dějin. Nelze říci, že by byl tento jeho koncept nějak vyvrácen, tudíž ani nelze říci, že by ti, kdo s ním nesouhlasí, nyní nějak prokazatelně "měli pravdu". On o tom sice každý mluví, ale zdaleka ne každý jeho stěžejní knihu četl, takže se pak kolem toho vytváří poněkud zavádějící dojmologie.

30.11.2014

"Kromě toho připuštění jakéhokoliv jiného pohledu na hodnotu člověka by znamenalo, že jsou mezi námi lidé, kteří mají jiné, větší nároky na cokoliv. Třeba na záchranu z hořícího domu, nebo na přednostní podání život zachraňujícího léku, jiní, než ti, kteří na to mají nárok z přirozenosti, tedy děti a ženy v jiném stavu."

Tak jak je to teda - jsou si lidi absolutně rovní a měli by chcípat bez rozdílu, anebo jsou si nerovní na základě kritérií, která se vám (samozřejmě nikoli z osobní zaujatosti, chichichi) zamlouvají? Je to roztomilé sledovat, jak ze sebe na jednu stranu hrnete ta děsná klišé o sluníčkové všeobjímavosti, a na tu druhou se ze všech sil snažíte dokázat, že nadřazený je tu někdo jiný než ty hnusné elity.

29.11.2014

Hm...taky se na chvilku zapojím do diskuze...
Říkám si, že je docela smutné, že lidé znají a oslavují například nějakou televizní hvězdu, která jediné co udělala je, že se objevila párkrát na obrazovce, ale člověka, který zachraňuje denně lidské životy, nebo vynalézá nové a nové technologie díky kterým je život "lepší", jak pro koho, tak o něm člověk neslyší. Neslyší o nich ve většině lidí, u toho stáda, ale pak existují ti druzí, možná právě ta krásně zvaná elita, která má zájem a povědomí o takovýchto věcech. Možná je to rozhodnutí člověka jako takového, jestli se nechá prostě vláčet proudem a přistoupí na to, co ostatní, nebo se proti proudu obrátí a zajímá se o to, co ho skutečně zajímá. Chce přemýšlet, chce myslet. To je už potom zas otázka individualismu. Neměla by elita být tím, kdo tvoří a nějak posunuje svět dál? Pak je opět otázkou, jestli jsou lidé díky tomu pokroku skutečně šťastnější, nebo ne.
Oháníte se inteligencí...ale co praktičnost? Znám docela dost lidí, kteří vědí hodně a určitě mají velkou inteligenci, ale jako praktický člověk, který by bez druhých dokázal sám přežít, to nejsou. A pravdou je, že i mezi génii, kteří pomohli utvářet tento svět je mnoho těch nepraktických k normálnímu životu.

Ale zpět ke knize. I když ta diskuze je vlastně už úplně o něčem jiném.
V knize je krásně ukázáno, jak to dopadne, když prostě místo kvality začne převládat kvantita. V knize je krásně ukázána spotřební společnost, kdy firmy nepotřebují aby zboží vydrželo roky, ale aby si je člověk opět koupil a utratil za ně peníze. A jako další krásný příklad je v knize ukázka toho, že stačí mít proříznutou "hubu" a i člověk bez jakýchkoliv zkušeností se dokáže dostat, kam jen bude chtít. A další...bratříčkování. Když se člověk dnes podívá kolem...Už skoro nezáleží na tom, kdo má jaký titul, ale kde kdo má jakého známého. Asi jsem usnul na vavřínech, když si budu myslet, že to tak vždy nebylo. Ale pořád nějak mám za to, že ten člověk musel aspoň nějak té problematice rozumět a ne jen mít kamaráda, příbuzného na teplém místečku.
Ale to už jsem nejspíše odbočil...

Tahle diskuze nabrala směr, který i když už s danou knihou asi nemá moc společného, mne opravdu baví. Takže se ještě zapojím
"já myslím, že je to tak a je to tak i správně, že dva pitomci jsou více než jeden chytrolín" tato citace binyska mne vede k úvaze, že (jestli to ona ovšem myslí vážně a není jen z principu v opozici) pokud by tomu opravdu tak bylo, lítali bychom dodnes po lese, třískali se klackama a žrali kořínky.
Jinak mi přijde úsměvné, když má někdo na jedné straně plná ústa příchylnosti k "manuálně pracujícím" a na druhou stranu o sobě prohlašuje, že "jsme už nejméně druhá generace, které se manuální prací neživí".
Merde alors, to mi setsakramensky něco a někoho připomíná.

28.11.2014

Ano, jsou. Pokrok je vždycky dvojznačný, proto jsem chtěl aby se tady Babouš pokusil ten pokrok nějak blíže definovat, když už o něm tak pěkně psal, leč zdá se, že nenašel odvahu.
Třeba ten kulomet vynalezl Hiram Maxim, který taky vynalezl inhalátor, nějaké zlepšení motorů a moderní pastičku na myši. Pravda, pastička asi destruktivní sílu střelných zbraní nevyváží...;-) Ale kupříkladu taková atomová energie, u té už je problematičtější rozhodnout, zda je ku prospěchu nebo není. V tom Teslově vzorci by války jakožto negativní důsledek pokroku reprezentovala právě síla R, zatímco pozitivní síla pokroku by byla ta V. Pak by u těch elit šlo o to, aby síla V převážila sílu R, přičemž v Teslově vzorci je síla V kvadratická - což teda vypovídá hlavně o tom, že Tesla byl nenapravitelný optimista (a taky že to chtěl naroubovat na ten vzorec kinetické energie ;-) ). Realita je samozřejmě složitější a je nutné se jí přizpůsobit. Já jsem na straně "pokroku", jen je třeba si uvědomit, co to přesně znamená a co se pokrokem vlastně sleduje. Závěr je tedy ten, že pokrok je předmětem diskuze (a měl by být předmětem diskuze, neměl by být něčím, co je nějak apriorně přijímáno jako danost). V konkrétních situacích se pak lze snažit uvědomit si co nejširší význam a dopad určité změny a přiklonit se k prosazování "správného" názoru dle nejlepšího vědomí a svědomí - co se stane pak, je otázka, na níž přesnou odpověď nikdo nezná - budoucnost je nejistá a vždycky byla.

Jinak k těm elitám a inteligenci a pod., tak třeba "intelektuál" je pojem, který se začal široce používat během Dreyfusovy aféry, když řada francouzských spisovatelů veřejně vystoupila na Dreyfusovu obranu. Byli označeni za intelektuály - tedy za někoho, kdo se zabývá především duševní prací, kdo má vysoké vzdělání a kdo především svoje názory prosazuje veřejně. Zda jsou intelektuálové zároveň elitami, nevím. Zda jsou na světě lidé, kteří ovlivňují směřování dění více než jiní? Nesporně jsou, ať už jim říkáme jakkoli. Jaký je ovšem jejich skutečný vliv, který mají pod kontrolou - tedy jaké jsou jejich reálné možnosti naplnit jejich vlastní záměry? Většinou mnohem menší, než si mnoho z nich myslí. Díky čemu? Díky tomu, že svět je natolik složitá vztahová struktura (pokud by se použilo exaktnějších pojmů, řeklo by se "disipativní systém", v němž jsou bifurkační body dané tím, že výstupy fungují v rámci systému zároveň jako nové vstupy, proto nelze vytvořit jejich spolehlivě vypovídající model), že výsledek jakékoli záměrné činnosti je vždy nejistý. Mimojiné také právě proto, že je nás tolik - tolik těch Frantů Traktoristů ap. Ale přesto jsem optimista a myslím si, že není nutné házet flintu do žita, nýbrž si ji ještě nějakou dobu ponechat u pasu - jinak řečeno určitý pozitivní vývoj ve světě vnímám a jsem přesvědčen, že lze zbylý potenciál vědomě využít. A taky jsem přesvědčen, že pokud k tomu využití alespoň částečně dojde, tak k tomu dojde relativně vyšší zásluhou některých z nás, ne pouhou náhodou či společným úsilím všech, jelikož "lid", to je "stádo" a stádo má slabou vůli, inteligenci a je lehce manipulovatelné. A pokud jde o to, co si myslím o těchto z nás, tak lze celkem dobře předpokládat, že nebudou nejhloupější, ani nebudou průměrně vzdělaní, ani nebudou průměrně talentovaní (pokud naopak, tak to určitě nebude nic pěkného - i když tím zase na druhou stranu nechci vzbudit falešný dojem, že si myslím, že nás nějací vzdělanci nutně spasí). Jestli jim budeme říkat elity nebo nějak jinak je mi celkem buřt. Takže tolik k mému názoru na elity a jejich vliv.

28.11.2014

To Lector:
Ano, Nikola Tesla k tomu na přelomu 19. a 20. století napsal zábavný článek do časopisu Century - Problém zvyšování lidské energie (http://www.tfcbooks.com/tesla/1900-06-00.htm):
Vycházeje ze známého vzorce pro kinetickou energii analogicky definoval: MV2, přičemž M jsou zde veškeré "lidské zdroje" ("the total mass of man") a V je ne zcela jasně definovaná hypotetická rychlost vědeckého pokroku. Dle Tesly je zde dále protisíla definovaná jako R (viz obr. http://www.tfcbooks.com/images/articles/prob/a.gif), která zastupuje negativní aspekty civilizace, jako jsou války či jiná příkoří, která lidský potenciál vyčerpávají a stahují k zemi. Dále definoval tři hlavní způsoby, jak "lidskou energii" zvýšit (viz obr. http://www.tfcbooks.com/images/articles/prob/a.gif) - těmi jsou:
1. Redukce síly R
2. Navyšování lidských zdrojů M
3. Akcelerace V
K tomu sepsal takový program, v němž prosazoval všechno možné - od konstrukce teleautomatů, využití volné energie, sestavení volně přístupné globální komunikační sítě (globalizace dle Tesly je nejlepší prevence proti válečným konfliktům), až po různé dietologické rady.

Nuže, elity by tedy tvořili ti, kdo by cílevědomě naplňovali alespoň jeden ze tří bodů pro hypotetické navýšení "lidské energie" (MV2), zatímco "Jardové Traktoristé" by pouze pasivně naplňovali jeden parametr, a to M. Zní to sice jako bláznivý sociální experiment jednoho elitáře (kterým Tesla bezesporu byl), ale myslím, že exaktněji a asi i zábavněji to nikdo jiný doposud nepopsal.

28.11.2014

Já jsem jenom ráda, že takového Jobbse, Hawkinga, Gatese, Taylora, Hitchense, Dawkinse a tak dále a tak dále, přidej jakoukoli přední osobu ze svého oblíbeného odvětví, nebude jednou sebemenší problém nahradit, protože Jarda, traktorista z lidu, hrdinně zabodne vidle, plivne si do dlaní a všem těm elitářům dokáže, že co zvládnou voni, to von zvládne taky a stokrát líp a že nějaká myšlenka rozdílů mezi lidmi na základě nadání, schopností a intelektu je jen hroznej, nebezpečnej fašyzmuz.

A vážně, k tomu bezejmennému lidu. Tisíce bezejmenných středostavovských paniček s prvotřídním vzděláním celá staletí drnkaly v salóncích na spinet, a přesto se vždycky musel objevit nějaký ten nespravedlivě odlišný elitář s divným účesem, aby jim do těch not foukl trochu čerstvého větru.

Padla tady zmínka o demokracii (ono to bývá docela často citované slovo). Nedá mi to, abych nepřipojil na toto téma dva citáty :
Demokracie je, když dva vlci a jedno jehně hlasují, co bude k večeři. Svoboda je, když dobře ozbrojené jehně odmítá hlasovat (Benjamin Franklin)

Pokud přijmeme zásadu demokracie, že pitomec má stejnou cenu jako nadaný člověk, je třeba zajít o krok dále a připustit, že dva pitomci jsou lepší než jeden nadaný člověk. (Leó Szilárd)

Jeden ani druhý citovaný pán nebyli zrovna blbové, takže na jejich názorech nejspíš něco bude.
A pokud jde o knihu samotnou - nečetl jsem ji, těžko se k ní tedy vyjadřovat. Snad mohu jen podotknout, co si myslím o počtu čtenářů té které knihy. Není to pro mne kriterium její kvality, natož důvodem pro její četbu. Spíš je to někdy prostá zvědavost.
Diskuze tady se až sveřepě zaobírá mimo jiné elitami a ideály - odlehčím ji jedním vtipem :
Kdyby se topil právník a komunista a vy jste mohli zachránit jen jednoho...
Šli byste na oběd nebo byste si přečetli noviny?

27.11.2014

To Babouš:
Přemýšlel jsem ještě o tom, zda "úspěšní, vzdělaní a kreativní zlepšují svět" a vlastně se mi to vůbec nezdá tak samozřejmě pravdivé, jak to na první pohled vypadá. Dokázal byste to povýšit z té nicneříkající floskule na něco konkrétnějšího a zodpovědět tři související otázky?

1. Kdo jsou ti úspěšní, vzdělaní a kreativní - v čem jsou úspěšní, v čem vzdělaní?
2. Co to znamená, že se svět zlepšuje - tedy co je to zlepšení světa?
3. Jak konkrétně toho tito vzdělaní a úspěšní lidé dosahují?

Atlasova vzpoura mě v tomto ohledu neuspokojuje ani v nejmenším, jelikož spíš než o našem světě vypovídá o nedomyšlených ideálech, frustracích a redukovaném vhledu své autorky.

26.11.2014

To Babouš:
Článek je sice tendenční, ale jako satirická reakce na ultimátně tendenční knihu docela ujde. Na rozdíl od Randové Adam Lee evidentně neztrácí vtip.

Jinak co se týče k tomu "opiu lidstva", tak to jsem dal do komentáře proto, že Randová sama náboženství coby takový opiát ve svém románu staví - stačí si vzpomenout na její dva úběžníky společenského zla: náboženský mystik hledající ráj v metafyzickém prostoru a socialista hledající ráj v utopické budoucnosti. Pokud tedy chcete jednoduše namítnout, že smysl výroku "náboženství je opium lidstva" je komunistický, pak tím jaksi vyléváte s vaničkou i dítě (jak by řekl klasik) - tím dítětem je zde pochopitelně míněn objektivismus. Tolik k citacím a vypůjčkám.

No a zda úspěšní, vzdělaní a kreativní zlepšují svět? Ano, s tím nelze než souhlasit. Ale o tom Atlasova vzpoura není. Pokud byste redukoval celý román na tuhle banální a nic neříkající zobecněnou pravdu, tak bychom se za prvé neměli o čem bavit a za druhé by s ním Randová stěží vyvolávala takové kontroverze. Takže to prosím nezjednodušujte. Dostáváte se tím na podobnou rovinu, jako když nějaký náboženský fanatik kontruje ateistovi: "cožpak nevěříš v lásku?" (Když už jsme tedy u toho náboženství.) Pak kdo je tady tendenční, že...

26.11.2014

Myslím, že dát všechnu moc ve státu "pracujícímu lidu" už někdo zkoušel. A jak to dopadlo...