Umberto Eco citáty

italská, 1932 - 2016

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Citáty (36)

„„Řešení jsem velice blízko,“ řekl Vilém, „jenže nevím kterému.“ „Znamená to, že nemáte na všechny své otázky jednu jedinou odpověď?“ „Kdybych ji měl, Adsone, vyučoval bych teologii v Paříži.“ „V Paříži mají vždycky správnou odpověď?“ „Nikdy,“ odpověděl mi Vilém, „zato však pevně věří ve své omyly.““

„Abych nevypadal jako hlupák potom, snažím se nevypadat jako chytrák teď.“

„Antikrist se může zrodit i ze soucitu, z nadměrné lásky k Bohu nebo k pravdě, jako se kacíř rodí ze světce a člověk posedlý z proroka. Obávej se, Adsone, proroků a těch, kdož jsou ochotní zemřít za pravdu, protože obvykle nechají spoustu jiných lidí zemřít s sebou, často před sebou a občas místo sebe. A možná, že úkolem toho, kdo miluje lidi, je přivést je k tomu, aby se smáli pravdě, přivést pravdu k tomu, aby se smála, protože jediná pravda je umět se osvobodit od chorobné vášně k pravdě, abychom se nestali otroky svých představ. (Jméno růže)“

„Člověk se vždycky narodí ve špatném znamení a prožít svůj život důstojně znamená vlastně den po dni korigovat vlastní horoskop.“ — Foucaultovo kyvadlo

„Člověk všechno pochopí, když už nestojí za to něco chápat.“ — Foucaultovo kyvadlo

„Hlouposti bily ze všeho nejvíc do očí tím, že se daly jen těžko vysvětlit, budily dojem, že jde o záhady...“ — Foucaultovo kyvadlo

„Jak pokojný by byl život bez lásky...“

„Je možné, aby člověk byl zbabělý jen proto, že odvaha ostatních mu připadá neúměrná ve srovnání s bezvýznamností toho, co se děje? Pak by ale moudrost vedla ke zbabělosti...“ — Foucaultovo kyvadlo

„Je-li pravý nepřítel příliš silný, je třeba najít si slabšího. (Jméno růže)“

„Jestli to napadlo mě, určitě už na to přišel někdo přede mnou.“

„Každý komplexní problém má jednoduché řešení, které je vždycky špatné.“

„Kdo nemá mravní zásady, obvykle se zahalí do praporu, a parchanti se vždycky dovolávají čistoty své rasy. (Pražský hřbitov)“

„Knihy nie sú na to, aby sme im verili, ale aby sme ich skúmali. Pri knihe sa nemáme pýtať, čo hovorí, ale čo chce povedať. - ( Meno Ruže str. 297 )“

„Kolik myslí zkažených, jako je tvoje, by však z této knihy vytěžilo extrémní závěr, že ve smíchu spočívá dokonalost člověka! Smích zbaví na chvíli sedláka strachu. Zákon však nabývá platnosti pomocí strachu, jehož pravé jméno je bohabojnost. - Jméno růže“

„Lidé se nikdy nedopouštějí zla tak dokonale a s takovým nadšením, jako když to dělají z náboženského přesvědčení. (Pražský hřbitov)“

„Na otázku věří-li v Boha odpověděl: Ach, to ne, já věřím... v něco mnohem většího...“

„Naše hledání modelového autora je náhražka za ono jiné hledání, v jehož průběhu se Obraz Otce rozplývá do Mlhoviny Nekonečna, a my se nikdy nepřestaneme ptát, proč je tam spíše něco než nic.“

„Někdejší růže je tu už jen co jméno, jen pouhá jména držíme ve své moci.“

„Nič ma nebude môcť zbaviť presvedčenia, že tento svet je plodom temného boha a ja predlžujem jeho tieň. - Tajuplný plameň kráľovnej Loany“

„Odhalené tajemství nemůže přinést nic než zklamání. - Foucaultovo kyvadlo“

„Pochopil jsem. V jistotě, že tu není nic, co by se dalo pochopit, by měl být můj klid a můj triumf. - Foucaultovo kyvadlo“

„Pravdu měl Proust: Život vyjadřuje líp odrhovačka než Missa Solemnis. Umění si z nás utahuje, poskytuje nám pocit bezpečí, ukazuje nám svět takový, jakým by ho umělci chtěli mít. Škvár předstírá, že to nemyslí vážně, a přitom nám ten svět ukazuje takový, jaký opravdu je nebo aspoň bude... (Foucaultovo kyvadlo)“

„Proč by měl člověk žít, kdyby všechno bylo opravdu tak, jak se to jeví? - Foucaultovo kyvadlo“

„Proč je třeba dokazovat něco, co nemůže být jinak než je?“

„Slova tóry se zjeví jen tomu, kdo je miluje. A my jsme chtěli mluvit o knihách, a nemilovali jsme je, chtěli jsme se jim vysmát... - Foucaultovo kyvadlo“

„Snaž se být radši s těmi, kdo pocity vyvolávají, než s těmi, kdo jim podléhají.“

„Styk s Božstvem nesmí trvat dlouho, jinak člověk přijde o rozum. - Foucaultovo kyvadlo“

„Teď si tu zoufám, že ji už nikdy neuvidím, mohl jsem ji však taky nikdy nepotkat, a to by bylo mnohem horší.“ — Foucaultovo kyvadlo

„Tvá moc je však tak velká, že si můžeš dovolit být hodný... - Foucaultovo kyvadlo“

„Už jsem se začal chovat jako člověk, po kterém jdou - zatím jen hodiny tím, jak na nich naskakují nové a nové číslice... (Foucaultovo kyvadlo)“