Richard Rohr citáty

americká, 1943

Citáty (36)

Bůh musí naše iluze bořit v skrytu, když se nedíváme a nemáme věci zcela pod kontrolou. Právě proto je možná nejlepším označením pro Boha Tajemství. Pohybujeme se vpřed způsobem, kterému nerozumíme, skrze klidnou práci času a milosti. (Pád vzhůru)


Bůh ví, že všichni nějak upadneme. To, že máme tendenci vnímat událost zcela nepřiměřeně ‚katastroficky‘, musí být pro Boha běžné - setkává se s tím nejméně šestmiliardkrát za den. (Pád vzhůru)


Být proti něčemu je mnohem snazší než milovat.


Církev je zároveň mým největší intelektuálním a morálním problémem i nejútěšnějším domovem. (Pád vzhůru)


Dělám si starosti o ‚opravdové věřící‘, kteří nedokážou snášet žádné pochybnosti ani úzkosti tak, jak se to naučili apoštol Tomáš či Matka Tereza. Plně pojmout tajemství života vždycky znamená snést i jeho druhou polovinu, což je tajemství smrti stejně jako pochybnosti. Poznat nějkou věc plně, znamená pojmout i tu její část, která zůstává záhadná a nepoznatelná. (Pád vzhůru)


Dokonalost je koncept matematický či božský, dobrota je nádherný koncept lidský, zahrnující nás všechny. (Pád vzhůru)


Dokud a pokud neodevzdáte svůj život druhým, sami jej na žádné hlubší rovině nebudete mít. (Pád vzhůru)


Duchovně rosteme mnohem víc tím, že děláme věci špatně, než že je děláme dobře. (Pád vzhůru)


Ego jasně dává přednost ekonomii zásluh, v níž můžeme svět rozdělit na vítěze a poražené, před ekonomií milosti, v níž zásluhy a důležitost ztrácejí veškerý smysl. V prvním případě přinejmenším pár z nás ‚správných chlapů‘ získá slávu. V druhém případě je veškerou slávou Bůh. (Pád vzhůru)


Ego nesnáší prohry, ani když ten, kdo vítězí, je Bůh. (Pád vzhůru)


Chyby jsou něčím, co zasluhuje soucit, a má být mnohem spíš vyléčeno než nenáviděno, popíráno či dokonale odstraněno. (Pád vzhůru)


Je mnohem více Áronů, kteří vám postaví zlaté tele, než Mojžíšů, kteří vás provedou exodem. (Pád vzhůru)


Jedním z největších překvapení je, že lidé přicházejí k plnému vědomí právě skrze boj s vlastním stínem, tím, že čelí rozporům odehrávajícím se v jejich nitru a spřátelí se s vlastními chybami a selháními. Lidé, kteří nikdy neprošli žádnými vnitřními boji, jsou bez výjimky povrchní a nezajímaví. Spíš je snášíme, než bychom s nimi komunikovali, neboť není mnoho toho, co by nám mohli sdělit. (Pád vzhůru)


Jen hrstka křesťanů se naučila, jak žít podle zákona a zároveň svobodně. To není cesta, po níž se ubírá moudrost. (Pád vzhůru)


Ježíše nikdy hříšníci nezneklidňovali; zneklidňovali jej pouze ti, kteří si mysleli, že nejsou hříšníci! (Pád vzhůru)


Krása a ošklivost jsou především v očích pozorovatele. Dobří lidé odrážejí naši dobrotu, a proto je tak milujeme. Ne tak zralí lidé na nás vrhají svůj zmatený a marný život, proto nás tolik matou a uvádějí ve zmatek, a proto je tak těžké je milovat. (Pád vzhůru)


Na zaobírání se řádem, kontrolou, bezpečností, požitky a jistotami je skutečně nešťastné to, že vysoké procento lidí se nikdy nedostane k obsahu vlastního života! Lidský život je víc než vytyčovat hranice, chránit identitu, vytvářet kmeny a učit se ovládat impulsy. (Pád vzhůru)


Naneštěstí máme celou generaci vychovatelů, biskupů a politických vůdců, kteří stále ještě budují věže svého osobního úspěchu, a mají proto jen malou schopnost pomáhat mladým a nastavovat zrcadlo začátečníkům. Svým způsobem jsou sami začátečníci. Sebepoznání je odmítání jako psychologizování, láska jako ‚zženštilá slabost‘, kritické myšlení jako neloajalita, zatímco zákon, rituál a kněžské intriky se stávají nutkavou náhražkou za skutečné setkávání s Bohem či upřímný vztah. To pro budoucnost církve a společnosti nevěstí nic dobrého. (Pád vzhůru)


Nejrůznější jistoty, konstanty či pojistky potřebujeme všichni v každém stadiu svého života. Ale musíme být opatrní, jinak nad námi zcela převezmou kontrolu a stanou se všeovládajícími potřebami zabraňujícími našemu dalšímu růstu. Proto se v Bibli tak často píše: ‚Nebojte se!‘ (Pád vzhůru)


Nemyslím si, že byste se měli zbavit svého hříchu, dokud se nenaučíte, co vás má naučit. Pád vzhůru


Není tak důležité, abychom se stávali duchovními bytostmi, ale spíše se máme stávat bytostmi více lidskými.


Nikdo nedokáže vést dialog s druhými, dokud s klidnou sebejistotou neuchopí svou vlastní identitu. (Pád vzhůru)


Pokaždé, když nám Bůh odpouští, říká, že na Božích pravidlech nezáleží tolik jako na vztahu, který s námi chce Bůh vytvořit. (Pád vzhůru)


Potřebujete jedno pravdivé zrcadlo, alespoň jednoho milujícího, upřímného přítele, který vás bude držet nohama na zemi. Může jím být dokonce zcela přijímající pohled Přítele, ale v každém případě potřebujete najít alespoň jedno pravdivé zrcadlo, které odhalí vaši vnitřní, hlubinnou a ano, božskou podobu. To je důvod, proč jsou důvěrné chvíle často odrazem překrásné vzájemné vnímavosti a proč nás taková blízkost hluboce uzdravuje. (Pád vzhůru)


Právě ta stvoření a lidé, kteří jsou na okraji toho, co definujeme jako normální, správné, dobré, nás mají nejvíc co naučit. Mohou nám odhalit stinnou a záhadnou stránku věcí. Tyto stále se objevující výjimky nás nutí přehodnocovat takzvaná pravidla a to, co považujeme za normální - a nutí nás měnit naše vlastní nastavení! Výjimky nás udržují v pokoře a hledání, nedovolí nám uspěchat rozhodnutí, jen abychom se zbavili úzkosti. (Pád vzhůru)


Pro lidské ego je lepší cokoliv, opravdu cokoliv, než padnout, změnit se nebo zemřít. Ego je ta vaše část, která miluje status quo, přestože je zcela nefunkční. Je připoutáno k minulosti a přítomnosti, budoucnosti se děsí. (Pád vzhůru)


Předtím, než vás pravda osvobodí, způsobí, že se budete cítit mizerně. Pád vzhůru


Sin happens whenever we refuse to keep growing. Pád vzhůru


Skutečné náboženství je vždycky hluboko uložené intuitivní vědomí, že se podílíme na něčem velmi dobrém, čeho se přes veškeré naše snahy nelze zbavit či čemu se nelze vyhnout. (Pád vzhůru)


Spása není dokonalé vyhýbání se hříchu, jak by se to egu líbilo. Spása je ve skutečnosti hřích převrácený vzhůru nohama a použitý v náš prospěch. Pád vzhůru