Všichni jsme kritici aneb Buďme kritičtí - ale i k sobě

15. května v 12:12, autor: Skeeve, přečteno 163x

Všichni jsme kritici aneb Buďme kritičtí - ale i k sobě
"„Hejty si nech“ - Matouš 8:12."
- Dominik Feri

Tento citát jsem si vypůjčil z Feriho knihy "Tak jsme lajkovali", kterou se teprve chystám pořádně, takříkajíc, zdrbnout. Tedy - lehce dehonestovat a silně zkritizovat svou amatérskou, konstruktivní kritikou... Samozřejmě se budu snažit, aby kritika byla ve výsledku nějakým způsobem konstruktivní a nešlo jen o plivání jedu, i kdyby text, ať už v podobě komentáře u knihy, či recenze, měl být sebevtipnější. Zajisté také nesmí nikdy chybět alespoň špetka (nebo láhev, plný sud) sarkasmu , která je často označována za "hejt", ale najít pomyslnou hranici, kdy je čtenářská kritika stále ještě užitečnou zpětnou vazbou pro autory a kdy se jedná už jen o pranýřování spisovatelů davem čtenářstva, je někdy těžké. Obzvláště ve chvílích, kdy čtenář nemá zájem ani snahu hledat a vyzdvihovat klady díla, když je v něm očividně nenachází. Není to ani čtenářova povinnost. Ale pokud se někdo snaží být objektivní a také psát svou kritiku konstruktivně, či alespoň nějak smysluplně, nemůže napsat jen cosi v podobě "Kniha stála za ho..fekální hmotu. Autor je nýmand a ve školce jsem psal lépe." Pokud to tak je, měl by komentující svá slova obhájit a stát si za nimi. To by měl ale v každém případě, ne jen v těch, kdy vytvoří něco tak sofistikovaného, jako v této ukázce komentáře, kterých na Databázi knih najdete přinejmenším stovky. Zodpovědnost si musí člověk nést za svá slova stejně tak, jako za své činy. Nejde jen o vizitku sebe sama. A navíc - je veliký rozdíl, mezi kritikou a holou negací. Což jak se mi zdá, často mnohým uniká.

Nemohu říci, že každý, ale spousta z nás, čtenářů, se snažíme o spravedlivé zhodnocení díla jak už skrze udělení hvězd, tak i v komentářích. Snaha není však vše a co si povídat - nejdůležitější je výsledek. Vždy naše hodnocení bude více, či méně subjektivním hodnocením, neboť do hodnocení a jeho psané formy vložíme nějaké citové zabarvení, emoce, které v nás dílo vyvolalo, zanechalo - bez toho by to byl asi prázdný výčet faktů a chyb, který by zvládl i stroj.
Díky webům jako je DK se z nás stávají recenzenti i kritici. Čtenáři přestávají být němými davy a spisovatele to lehce sráží z jeho vysokého postu "nedotknutelného", či přibližuje více nám, smrtelníkům. Začínáme více rozhodovat o čtenosti i dokonce v jisté míře prodejnosti jeho knih, svým hodnocením možná ovlivňujeme více lidí, než tušíme. Hlavně se naše slova mohou dotknout více lidí, než tušíme - dokonce i autorů. A těch někdy především....


"Kritici jsou vši, které lezou po literatuře."
- Ernest Hemingway

Když opomenu, že spisovatelé jsou bohy vlastních světů, jsou to stále také i smrtelníci jako my. I přesto někdy na nás může dopadnout jejich hněv za naší kritiku, ať už tedy jakoukoliv. Někdy i dosti oprávněně. Musím přiznat, že si často sám neberu servítky a své komentáře vykonstruuji do podoby, že sám být oním autorem, na koho můj komentář míří, asi na sebe někde počkám a dám si do tlamy, nebo si podkopnu nohy na schodech. Proto také patří můj dík a lehký obdiv všem autorům, kteří mi dokázali napsat zpětnou odezvu bez vulgarismů, výhrůžek násilí, smrtí a podobných milých záležitostí zkrášlujících každodenní shon. (Samozřejmě můj dík nepatří těm, kteří na mě stále ještě čekají kdesi za rohem s palicí, či pytlem a otevřenou dodávkou.)
Nejednou jsem se setkal s odezvou autora v podobě zprávy, či e-mailu a jak jsem si všiml v komentářích u některých knih, profilů autorů, nebo i v různých diskuzích - nejsem rozhodně jediný, komu se autoři občas ozvou, obzvláště v případech, kdy s danou kritikou nesouhlasí, či naopak, kdy je velmi potěší. I když, přiznejme si, s tím potěšením, to už je o něco vzácnější případ.
Takových reakcí, jak jsem psal výše, si vážím. Autoři mi věnují čas, mě i mé kritice a díky této zpětné odezvy si sám leckdy uvědomím své možné chyby a také fakt, že jsem to někdy... Přehnal. Samozřejmě se neomlouvám za vše, nezaleknu se a nezačnu couvat, neboť si za svými slovy stojím. Rozhodně pak už vůbec na popud nespokojeného autora, pokud tam onen popud je, nepřepisuji komentáře a nepřehodnocuji díla počtem hvězdiček. Jen mi někdy díky tomu dojde, že i já jsem přes své snahy někdy nespravedlivý, neobjektivní, "velkohubý", či přes míru zbytečně krutý. Má upřímnost obsahuje i jistou dávku arogance a jak říká můj kamarád "Dendrin" - je důležité si neplést upřímnost se svinstvím.
Někdy nastává chvíle záchvěvu svědomí. Protože nenávidím pokrytectví, nikdy nepřehodnocuji a nepřepisuji své malé-velké kritiky z dřívějška. Jak jsem psal, ani na něčí popud, natož na popud mého svědomí. Je to takový odkaz, jak jsem dílo bral dříve, jak na mě dříve, v onu dobu zapůsobilo. Takže když už, vyjádřím se k nim třeba znovu s nějakou doplňující informací, proč tak činím. (Díky bohům za datum zveřejnění u příspěvků. Tedy - díky Danovi.)


„Kritici jsou krvežízniví lidé, kteří to jen nějakým nedopatřením nedotáhli na kata.“
- George Bernard Shaw

Když už jsem se zmínil o záchvěvu svědomí... Tak možná právě ono mě donutilo napsat tento článek. A onen záchvěv svědomí vyvolala i jedna autorka, se kterou jsem se včera setkal. (Milá slečna, spisovatelka fantastiky, které moc za toto pro mě obohacující setkání velmi děkuji..) Věnovala mi svůj čas a mimo jiné jsme mluvili dosti o knihách, autorech i kritikách na autory a jejich díla. No a protože je svět malý, umělecký kruh spisovatelů tuzemské fantastiky ještě menší, byla dosti dobře obeznámena s jednou mou "kritikou" na autora, se kterým jsem si i poté vyměnil pár zpráv. (I jemu patří samozřejmě můj dík, že jsem neskončil v té dodávce s pytlem na hlavě). Já si nebral takříkajíc servítky a on si možná mou kritiku vzal příliš osobně. .... Ačkoliv, ještě aby ne. Hanil jsem nejen jeho dílo, ale možná i dost zbytečně jsem se bez skrupulí obul do něj samotného.


Rádi kritizujeme, rádi hodnotíme. Často to v nás vyvolává různé pocity "moci", když sami rozhodujeme o dílech druhých a jejich budoucnosti, ačkoliv třeba jen v takto malé míře. Pocity naší vzdělanosti a velikého rozhledu v oboru, když se setkáme s několikanásobným souhlasem, či libou odezvou na naše hodnocení. Či pocity jistého zadostiučinění, přispění do literárního světa, či jiného, kam svou kritiku směřujeme a jiné, další a další... (Záleží i dosti na nátuře a povaze hodnotících.) A přitom takové pocity mají často postavené základy na vodě. Hlavně - spoustě lidem chybí sebereflexe/autoreflexe. Což je, myslím, velmi důležitá věc, pokud chci někoho soudit (nejen ve světě literatury, či ještě obecněji, ve světě umění). Velmi důležité je umět kritiku nejen rozdávat, ale i přijímat. S čímž se setkávám mnohdy ještě méně, než s čímkoliv jiným, když různé recenzní kousky pročítám.


"Slova mají moc, jakou jim sami propůjčíme."
- Ne, tohle není úryvek z fantasy, ani citát. To je prostě fakt.

Jistě se mnozí setkali s kritikou na svá díla. Vždyť snad od každého desátého uživatele tu nacházím jejich odkazy na články, blogy.. Odkazy, byť verbální, na to, že se jednou chtějí stát spisovateli - sen to mnohých čtenářů... Jak snášíte vy kritiku na svá díla, když už se vám tedy nějaká dostane? Jak vy hodnotíte práci ostatních, při nějaké té nelibosti? A jak berete tu "druhou, opačnou" kritiku?
Tou opačnou kritikou myslím jisté mazačství medu kolem pusy. Autorovi chcete polichotit či se vetřít do jeho přízně za každou cenu a tak přechvalujete jeho dílo, díla. Taková kritika samozřejmě málokterého spisovatele rozlítí, pokud vůbec nějakého, ovšem tady hodnota kritiky pro samotného autora jako takové je absolutně mnohdy nulová stejně tak, jako u té holé negace jak je "všechno pitomý, pitomý, pitomý. A autor je taky pitomec." Ale jistě, já vím, já vím... Kdokoliv by si mohl mezi těmi dvěma vybrat, kdo by volil tu negativní?

O kritice by se daly psát hromady knih. A o těch spoustě knih další kritiky... Pak kritiky na ony kritizující kritiky... Nekonečný kruh. Jednou jsem ale nalezl na blogu jisté spisovatelky radu začínajícím autorům. "Buďte kritičtí, hodně čtěte a kritikou nešetřete. To vás posune dál." Není to doslovná citace, ale rozhodně mě to zaujalo. Zajisté je důležité se vyhnout jistým formám, které nám vadí, vyvarovat se stereotypům, chybám etc. Avšak... Neměli bychom být někdy více kritičtí sami k sobě?

Komentáře (8)

Gerty
18. května

Skeeve - no, já si vždycky pustím na PC přesně tuhle scénu a je mi fajn :-) O její realizaci samozřejmě v žádném případě neuvažuji, on by se tím z nějaké mé knihy bestseler stejně nestal. Navíc další kritická vyjádření k té jediné knize, na které mi záleželo, už stejně nemají co zkazit, tak směle do nich.

Broučci - takhle to je ve wiki:
...Knihu vydal (Karafiát) anonymně vlastním nákladem u Václava Horkého. Po sedmnácti letech byla objevena spisovatelem Janem Herbenem. Díky recenzi Gustava Gammy Jaroše v časopise Čas byla první edice rychle vyprodána...

Ještě detail - sem tam se tady vyká, sem tam tyká - mě by tykání v žádném případě nevadilo.

Marthas
17. května

To Skeeve: Jasně, že to jde, ale hůř, teda doufám. Koneckonců pochybuju, že já bych byla jeden z vámi niže jmenovaných příkladů - měněnákladovky většinou nečtu, nutně bych si je musela koupit, abych se k nim dostala a oblíbených mám jen pár. A že bych byla oblíbená kritička, phe, ani komentář jsem mnohdy nevykřesala z té masy čtenářů, co to četli.-)
Jak říkám, autoři se mě už bát nemusí, neboť jsem se polepšila.-)
Koneckonců to taky byla moje úplně první tvrdá kritika, kde jsem neskákala nadšením a nebo nebrzdila a nenašlapovala opatrně, ale možná právě proto mohla mít "tvrdý dopad".
Asi jsem to psala, když jsem byla na autora pěkně naštvaná, to ty flashbacky, ty za to mohly.-)

Skeeve
17. května

@Marthas - Komentářem zabít knihu? No, i to lze, domnívám se. Obzvláště u těch méněnákladovek a podobných. Tam je každé hodnocení silným nástrojem pro ovlivnění dalších čtenářů - vzhledem k celkovým možným hodnocením, k celkovým potenciálním čtenářům. Stačí pár nelibých komentářů a to celkové hodnocení je kdesi u bodu nuly. Přitom kniha nemusí být zlá, nemusí být ani "hloupá", či špatná, jen se nedostala do rukou zájmové, či cílové skupiny. A při teoretickém nákladu (kupříkladu) 100 kusů může deset zcela negativních hodnocení a negativních komentářů z patnácti celkových udělat knize velmi mizerné vyhlídky na budoucnost. A nebo.... A možná i spíše - stačí, aby komentář, ten velmi negativní, zplodil někdo , kdo má své "oblíbence", čtenáře kritik a podobně. Pak tento "vyzdvihovaný a vážený" komentátor může udělat také divy.
Ale.... Tohle jsou už jen mé domněnky a teorie.


@Gerty - Děkuji za rozšíření obzoru, ještě se musím na tuto skutečnost někam podívat - o Broučcích a jejich rozhodnutém osudu skrze pozitivní kritiku. Nikdy jsem o tom neslyšel.
Jen tak ze zvědavosti - Vaše doporučení zhrzený autorům máte vyzkoušené jak...? Říkám si, že kdyby to bylo osobně, "na vlastní kůži", asi byste mi buď neměl možnost momentálně jak napsat, pokud Vás tedy už nepropustili, nebo byste se tím alespoň moc nechlubil... Ale víte, teď si nejsem ani jedním tolik jistý. Hlavně ani tím, jestli bych se odvážil ještě vyjadřovat případně k Vašim knihám.... Ehm.... https://www.youtube.com/watch?v=HyObQH1RmLo ...?

Gerty
16. května

Skeeve - dobrý příklad, kdy pozitivní kritika stvořila bestseler, jsou Karafiátovi Broučci. Na druhou stranu jsem četl o spisovateli, který v důsledku zavržení svého románu kritiky skutečně spáchal sebevraždu - ale nedaří se mi progůglit se k jeho jménu. Jen tuším, že to asi byl Brit.
A ještě něco z vlastního pohledu na věc - kritika tím víc bolí, čím víc péče věnuje autor svému dílu a čím větší naděje do něj vkládá. Pokud ale něco střelí jen tak od boku a je spíš zvědavý, co to s čtenáři udělá, určitě vezme případnou prohru s daleko větším nadhledem.
A obecně - zhrzeným autorům můžu jako terapii doporučit jednu scénu z filmu Atlas mraků :-) Mám to vyzkoušené - funguje to :-)

Marthas
16. května

To Skeeve: Možná jo, možná ne.-) Ale rozhodně jsem jí snížila prodejnost mezi čtenáři DK.-/
Ale co je takových 300 lidí oproti tomu, kolik by jich ta knížka měla normálně být schopná k sobě upoutat. Já ani nevím, kolik má tzv. bestseller normálně náklad. Pravda ale je, že možná nejsou moje zásluhy tak velké, i v zahraničí totiž měla prodejnost autorovy série klesající tendenci. První díl byl vydán ve 40 edicích, druhý ve 35, atd. u 4. už jsme na 5 edicích, je pravda, že čím novější tím míň edic by to mělo logicky mít ale i tak. Ne, mám štěstí autor mne zavraždit nemůže bo je zahraniční, ledaže bych se měla obávat jeho prodloužené ruky tedy agenta, či distributora či vydavatele, prostě všech co se na vydání podíleli.-)
Já taky to po sobě čtu x-krát ale pravda je, že spousta gramatických chyb mi uteče, nemluvě o čárkách ve větě. Vím, že můj pravopis mne dost sráží, ale já prostě píšu archaicky. Dlouze, nudně, nepochopitelně a gramaticky nesprávně...
No, já bych to taky nehrotila a názor neměnila, kdyby se mi ten druhý díl zase nelíbil, bohužel.-/
Ale mohu všechny autory ubezpečit, že už jim ode mne žádné recenzní nebezpečí nehrozí, už je nepíšu.-) A zabít knihu komentářem je o dost těžší.-))

Skeeve
16. května

@Marthas - Jestli tedy chápu dobře - díky tobě přestali vydávat knihy v nějaké sérii? Tedy, opravdový knižní kat... I když se domnívám, že takové "top" kritika-kata je sebevražda autora, či alespoň pokus o sebevraždu. Pak jsou ty opačné případy, kdy je zavražděn kritik...
Já své chyby opravuji, obzvláště gramatické, když se někde nějaká vyskytne. Ono psát článek či cokoliv jiného s kávou ve dvě, či půl třetí ráno, občas zůstává rozum stát nad tím, co jsem napsal. Ale samozřejmě, čtu po sobě článek tolikrát - a stejně najdu kolikrát nějakou chybičku až po vydání. Ale co se týká názorů, nejsem ten typ "kam vítr, tam plášť". Ačkoliv pak často nastává "noc dlouhých nožů"...


@Gerty - Děkuji za komentář. Je milé, že tu přibyl i pohled z pozice autora a nakladatele. Kritika dokáže pořádně ztrhat díla, ale i díky ní se stávají knihy bestsellery. Je to taková sázka do loterie mnohdy - protože záleží na tom, kdo kritiku píše. O tom ale autor po publikaci knihy už nemá možnost rozhodovat, bohůmžel...

Gerty
15. května

Z pohledu spisovatele a nakladatele v jedné osobě: kritika je pro mě nesmírně hodnotná do okamžiku, ve kterém zadám objednávku na tisk knihy. Do té doby mohu knihu vylepšovat, první čtenáři mi v ní mohou najít chyby a nedostatky všeho druhu. Jenže před vydáním mohu dát knihu přečíst jen velmi malému počtu lidí. Ve chvíli, kdy je kniha na trhu, je mi jakákoliv zpětná vazba na nic. Můžu si z ní něco vzít nanejvýš pro příště, bude-li tedy ještě nějaké příště.
Jestli mě kritika už vydané knihy mrzí - upřímně řečeno - ano. Jestli mám někdy chuť kritkovi nakopat zadek - jo, mám. Ale čtenář prostě má možnost být kritikem, má možnost ovlivnit úspěch mého díla - jak je napsáno v článku - a pokud mi dílo někde veřejně pohaní, stejně už se to nedá vzít zpátky.
Můžu udělat jen něco do budoucna - napsat lepší knihu, než byla ta předchozí.

Marthas
15. května

Ano, kritika je mocná zbraň hlavně v rukou ne-mocné.
Až se na sebe naštvu ještě víc, nejenže přestanu s recenzemi, s těmi jsem už přestala ale přestanu komentovat a přestanu hvězdičkovat.-)
Ale upřímně už jsem se s tím setkala, jakou má recenzent moc. Jednou jsem to takhle přepískla, jedna z mých nejpopulárnějších recenzí a vydali už jen jeden díl ze série a pak to stopli. Problém byl, že se mi ten další díl líbil mnohem víc. Ale s jednou vyřčeným ortelem už nic neuděláte, i kdybyste se sebevíce snažili. Pravda mohla jsem tu recenzi máznout, že. Ale jak jsi podtknul, asi mám v sobě pud sebemrzkačství, protože jednou napsaný ortel nikdy nemažu. Dělá mi problém i opravovat pravopisné chyby, nu říkám si, když už jsem to zvojtila, tak ať se všichni podívají, jak jsi "blbá".

O blogerovi

Skeeve
L. S.