Povinná četba - nepovinné utrpení

10. července v 20:48, autor: katy238, přečteno 370x

Povinná četba - nepovinné utrpení
V poslední době a většinu svého studentského a dávno minulého času, slýchám nářky na povinnou četbu. Vynucené školní čtení, které nikdo neměl rád, knihy tohoto druhu bral do rukou s odporem v drtivé většině v knihovnách (kdo by to,proboha!!!, kupoval) a navíc na sobě měla stará vydání hnusné ilustrace, nebo raději vůbec žádné. Ohmatané knihy léty páchly a jejich obsah byl odpuzující už od většinou chybějící anotace.

Kentus. Tvl. Vcg.

Příběhy v nich byly těžko pochopitelné, nudné, suché a pro důchodce. Po přečtení první strany se člověku chtělo raději zemřít než pokračovat a začal raději hledat filmovou verzi, která sice byla taky z minulého režimu, ale dala se trpět cca hodinu a půl a ne mnoho a mnoho hodin.

Učiteli to stačilo a nám taky. Do konce života.

Tak vznikají averze. Má výborná kamarádka a léta již více než to, získala odpor k románu mistra Hemingwaye Komu zvoní hrana. Stačil k tomu popis jakési uličky lemované cepy a kniha letěla do kouta pokoje, odkud putovala jen zpět na polici v knihovně a čekala na dalšího nešťastníka se seznamem četby.

U mě to byl Ken Kesey a jeho román se zdravotní sestrou s láskou k lobotomii. Nečetla jsem to s odporem, ale s hrůzou a přísahala si, že tuto knihu ani jiné autorovo dílo v životě nevezmu do ruky.

Dnes čtu literaturu o dost brutálnějšího rázu a steskům na krvavost a oplzlost některých knih se směju. Přece to k tomu patří.

A přeci už bych se do prostředí temného blázince mezi dobře rozehranou partii citů, lokální moci a demonstraci síly s nevratnými následky vrátit nedokázala.

Pokud není čtenář zralý na určitý druh knih a četbu vůbec, funguje seznam povinné četby a chování některých učitelů literatury jako standardní hodina tělesné výchovy na základní škole. To, co by nás i bavilo a bylo by nám prospěšné, se nám zhnusí na upocených čtyřicet pět minut bez významu a ve volném čase se k tomu nikdy nechceme vracet.

Abychom v dospělosti utráceli za hubnutí a cvičení ve fitness. Paradox.

Mnoho moderních děl se inspiruje právě i touto zapomenutou literaturu za trest, často jsou stejné myšlenky překládány stravitelněji a populárněji.

Sama za sebe. Měla jsem dle jiných neskutečné štěstí, učitelka literatury na základní škole svému předmětu rozuměla a její přísnost a vášeň pro knihy mě nakazila. Na tu dámu vzpomínám ráda dodnes, díky ní jsem schopná zde psát, chápat text a vytahovat z něj myšlenky a předkládat je dále. Povinná četba jako taková u ní prakticky nebyla a mnoho bylo v rámci dobrovolnosti každého žáka. Se strašidelným seznamem přišel až náš profesor na střední škole a tehdy se začaly dít věci...

Někteří z nás objevili taje erotické literatury, pro mnoho spolužáků byl Dekameron jasná volba. Sice často jediná, ale dobře. Pak antika. To taky ušlo, nebylo to hlavně tlusté.

Já si zamilovala 19. a 20.století. Arbes, Čapek, W+W a Arnošt Lustig a mnoho a mnoho dalších.

Jasně, Olbracht, Kundera a spol. šli mimo mě, ale bez povinné četby bych se nikam dál nedostala a právě Karla Čapka jsem objevila mezi těmi nechutně páchnoucími knihami.

Na rovinu, hodně staré, moc ohmatané a mnohokrát polité knihy ve veřejných knihovnách smrdí, už zkrátka ztratily ten lesk knižní vůně, to se stává. Nechci nic paušalizovat.

Ale na určitou literaturu musí člověk vyzrát.

Je super číst si na prvním stupni Malého prince. Neměla jsem z toho nic. Babičku jsem číst odmítla. Vím jen, že Viktorka ječela u splavu. To mi do života stačí. A tak můžu pokračovat dál.

Úkolem školy je seznámit dítě s knihami, historií a světem, jakým byl i skrze stránky, ale pokud začneme do dítěte cpát více, než chápe a snese, automaticky se začne bránit a odmítat to.

To není rozmazlenost. To je reflex. A ten mnohým bohužel vydržel do dnešních dnů.

Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou ke mně přišla v pravý čas a zápal pro literaturu druhé světové války už nikdy nevyhasl. Malého prince jsem si našla později sama a konečně pochopila, že to není jen komiks o pošukovi, co se nudí, tak otravuje jiné týpky na planetách. V deseti to prostě nepobereš. Tak můžu pokračovat dál.

Každý má svůj příběh k povinné četbě, některé kladné, většinou plné odporu.

Systém není nastaven příliš správně a pro každého je vhodné něco jiného, na druhou stranu nelze brát každé dítě samostatně a hledět na jeho potřeby. Je to o kompromisu. Kompromisu v každém z nás.

Buď tomu dám šanci, nebo už se dopředu zabejčím a bude to tak pořád.

Mně se povedlo se odbejčit a knihy, jaké by klidně mohly být na seznamu povinné četby, mám v knihovně a nevadí mi je číst.

Zkusila jsem kompromis a příběh se mi zalíbil.

Bez povinné četby bychom nikdy nezjistili, co nás baví a i když je takový seznam divných knih pro mnoho z nás beznadějně zkostnatělý, najdou se učitelé, kteří hledají cesty a zkouší dát dětem šanci najít cestu ke knihám i bez protáčení očí u žlutých stránek pokrytým příběhem, k jakému ještě neměli šanci dospět.

Díky všem takovým za to a přeji jim úspěšnou cestu.

A co vy a povinná četba? Byl to trest nebo šance objevit něco nového?

Komentáře (48)

katy238
17. července

Ráda bych vám všem poděkovala za plodnou diskusi i zajímavé příspěvky. Pozitivní názor mě potěší a negativní donutí se zamyslet. Mějte se všichni krásně :-)

barus1526
14. července

V naší povinné četbě je Harry Potter, Pán Prstenů nebo i Zaklínač, takže žádné nářky u nás na škole většinou neslýchávám. :D

Falquar
14. července

Vivienne, díky, je hezký vidět, že existujou i jiní lidi, kterým povinná četba nikdy nevadila, ba naopak. :-) Sice jsem ji nikdy nebrala jako výzvu, zdroj inspirace to ale rozhodně byl - některých titulů bych se tím pohrabáčem nedotkla dodnes (Babička, příklad za všechny), některých jsem se dotkla a ještě se mi o nich občas zdají ošklivé sny (Nikola Šuhaj loupežník zkrátka potřebuje onačejší čtenáře než dvanáctileté usmrkance), ovšem to byly spíš výjimky; většinou jsem měla při výběru šťastnou ruku a čtení mě bavilo.
Možná za to trochu mohlo i to, že u nás na škole se povinné říkalo "doporučená". :D

Vivienne
14. července

Já osobně brala povinnou četbu jako výzvu. Čtení jsem už tehdy milovala, ale držela jsem se svého osvědčeného žánru a nerozvíjela se. Díky tomuto seznamu jsem poznala širší spektrum knih, přečetla si tituly, kterých bych se jinak nedotkla ani pohrabáčem. Některé autory jsem si zamilovala tolik, že jsem od nich přečetla více než jen onu jednu povinnou knihu, u jiných jsem horko těžko přečetla jeden titul a řekla si, že tudy cesta momentálně nevede.

Scathia
13. července

Hodně se v tom textu vidím... sice jsem moc ráda četla už od mala, ale k povinné četbě jsem měla dlouhodobě odpor. Četla jsem toho hromadu, ale to, co mi nakázali ve škole to ani náhodou. Teď zpětně objevuji úžasná díla, naprosto jsem propadla Čapkovi.... Ano, musí se k tomu dozrát. A pokud mluvíme o povinné četbě, řešením pro mě je nenutit nic konkrétního, jen zadat obecná témata nebo období, ať si v tom lidé najdou to svoje, co je osloví.

Lector
13. července

»Marthas: Věcná poznámka týkající závěru Vaší zprávy. Přisvojila jste si moji identitu a poněkud nešťastná volba gramatického pádu způsobila, že jste se "podepsala" jako Lector. V takovém případě doporučuji použít vokativu. Smysl slov je pak nezaměnitelný.
PS: Slovo "labilní" je zcela na místě. Jak jinak si lze vysvětlit situaci, kdy člověk mnoho let po absolvování školní docházky je traumatizován nějakými školními povinnostmi?
To, že toto slovo má pro Vás osobně podobu rudého hadru, je mi sice líto, ale já ho použil ve veřejné diskusi, nikoliv v osobním dialogu. Vaše podrážděná reakce jen ilustruje, kam až jsme schopni zajít v dovolávání se tzv. korektnosti. Zdá se, že bych měl častěji přispívat do diskusí na DK. Je to třeba nějak vyvážit.
Na mne opravdu nemůžete narážet, neboť toto slovo ve svých příspěvcích zde používám opravdu zřídka. V tomto ohledu jsou moje projevy poměrně stabilní. :-)

Marthas
13. července

To Lector: Já a šťastný den?.-) Jen jsem si troufla upozornit, že se mi nezdá právě vhodné, to takto použít.
To nadužívání slov v dnešní době, jako labilní, nevyrovnaný nebo schizofrenní situace (samozřejmě nenarážím jen na vás) je opravdu nechutné.
Myslím, že nejlépe udělám, když nebudu v diskusi pokračovat, a nechám ostatní, ať se tu klidně vzájemně oplivávají místo mne.
Mějte se, Lector

Lector
13. července

»Marthas: Asi jste při psaní svého posledního komentáře neměla šťastný den. Ve svém komentáři jsem Vaše osobní problémy, ať už jsou jakéhokoliv rázu, nekomentoval. Potřebujete-li tady na ně opakovaně upozorňovat, je to Vaše věc. Já se osobním věcem ve veřejných diskusích vyhýbám.
Slovo "labilní" jsem zvolil záměrně a myslím, že je na místě. Zdá se, že pro Vás má osobní negativní konotaci, ale k tomu opět mohu dodat, že můj příspěvek není formulován tak, aby se věnoval Vašim osobním dispozicím. Přeji příjemný večer.

Erilenne
13. července

Povinnou četbu považuji za přínosnou, a to z více hledisek. Studentům dnes chybí forma vedení, jsou neukotvení v rámci celého roztříštěného systému. Návrh a možnost výběru z literárního fondu, prověřeného časem, je pozitivní způsob jak vštípit, alespoň částečně, disciplínu.
Čtení jako proces prohlubuje u studentů principy etymologie a následně i zákony jednoduché kauzality, a už proto nelze v povinné četbě vidět žádnou formu nátlaku, naopak je to projev toho, že v osnovách literatury ještě pořád existují intence vštípit dětem povědomí, znalosti a kontext literatury, zvlášť české.

Marthas
13. července

To lector,boxas: Hm, přede mnou slovo "labilní" radši v této diskusi příště nevolte, je to dost podpásovka a přijde mi to jako výsměch. A problémy s měkkým a tvrdým y jsem neměla vždy, to ten počítač, když to cvakám na něm, přestanu si uvědomovat pravopis, i když podle vás je to asi hloupá výmluva. A podle vás je asi největší horor být hlupákem na DK, jak bláhové. Řeknu vám, jsou mnohem horší věci, než když někdo neumí pravopis, každý člověk se jich může dočkat. Zajímalo by mě, kdybych napsala, že musím na operaci, též by vám to přišlo vtipné.-) Samozřejmě v souvislosti s maturou, protože já místo na maturitu mimo jiné šla na operaci.
Jako není každému dána šťastná rodina ( výmluva, že), tak mu nemusí být dán schopný mozek a nebo ještě spíše mozek, který správně funguje. (chemicky)
Ale toto je asi spíše pouze můj problém, a čekat od lidí, že to pochopí je bláhovost. Podle mne stejná jako škatulkování, na klasickou hodnotnou literaturu a odpad komerce. Pokud vám není dáno, tak vás ani sebelepší literatura nepozvedne, na požadovanou úroveň, aby se o vás dalo hovořit jako o inteligentovi.
A některým dáno je a mozek si zk..... hulením trávy, tak co.
Ostatně jsem nikde nenapsala, že bych se složila kvůli povinné četbě.-)
Jinak souhlasím s Hraboshka, je spousta žáků, co vůbec neotevřou povinnou četbu a odmaturují ale ti tu pravděpodobně nejsou, aby se s tím pochlubili, hlavně proto, že každý holt pokud je knihomol musí zbožňovat i povinnou literaturu.-) A to je smutné.

babicka_amalka
13. července

no, nevím - jsem už postarší ročník a v době mé školní docházky ty seznamy rozhodně nebyly žádná hitparáda; přesto mi nikdy nevadila, přečetla jsem to všechno a mnohé i s velkým potěšením; mám často dojem, že ošklíbat se nad povinnou četbou (tehdy i teď) je spíš snahou být "in" či obavou, že kdyby dotyčný dostatečně nenadával, byl by "tlupou" ostrakizován;

Atuin
13. července

Naprosto souhlasím s Lectorem, vystihl to zcela přesně.

Lector
12. července

Diskuse o povinné četbě mě baví. Tedy do jisté míry - zrovna, když mám náladu se na něco takového podívat. A dnes mám a dokonce mám náladu si odpůrce povinné četby popíchnout a vyprovokovat k sérii reakcí.
Nářky nad povinnou četbou považuji za alibismus. Musím se nějak ospravedlnit, musím to, že nečtu Steinbecka, Vančuru nebo Němcovou, na někoho svést. Chápu, že to řeší středoškoláci, kteří tím právě procházejí. Oni by měli rádi volný čas a místo toho musí číst nějakou trapárnu. Navíc jim to někdo předepisuje. Galeje. Nechápu, že to tu řeší lidé mnoho let po absolutoriu. Opravdu jste tak labilní, že Vaši "motivaci" číst ovlivnila povinná četba? Předpokládám, že se pak vyhýbáte i příkladům s dvoucifernými sčítanci...
Pokud někdo rád čte, nepříjemné období povinné četby podle mne vždy nějak překoná.
Buď rádi čtete a knihy máte rádi nebo ne! Ostatní je vata. Od té doby, kdy nějaký Sumer vzal dřevěnou tyčinku a začal vytlačovat první znaky do hliněných tabulek byly napsány statisíce, možná milióny knih. A Vy řešíte, že si pět z nich nemůžete přečíst, protože Vám je úchylný učitel vnucoval (za hrst bonbonů).
Je mi přes padesát. O povinné četbê, kterou nám nutili na ZŠ i SŠ, většina diskutujících ani netuší, že existuje. Ani v nejmenším mě to nepoznamenalo. Vím, že si asi nikdy nepřečtu Jiráska. No, a co? Vždyť je tolik jiných výborných autorů a knih. A soudružce profesorce Jelínkové nepotřebuji do smrti vyčítat, že nás nutila číst Pujmanovou.
Jinak se mi líbí příspěvek Boxas.

Hraboshka
12. července

boxas: K tomu bych měla jen jednu poznámku, a sice že maturant nemusí těch dvacet knih přečíst, a často to taky neudělá - všechno se dá stáhnout... Je hodně těch, co odmaturovali z knihy, kterou ani neotevřeli. A tím se dost lidí taky chlubí. Rozhodně neříkám, že to je dobře, ale prostě to tak je.

boxas
12. července

Nebývá to zas až tak často, ale tentokrát mě diskuze nad povinnou četbou opravdu zaujala, a tak jsem si všechny příspěvky přečetla...a došla jsem k následujícím poznatkům.
Co se "musí", to nikdo nechce, a tak vyčítejte mladému člověku, že to, co smrdí povinností, to mu nejde vnutit ani pod pohrůžkou, že neodmaturuje. Jenže...bude mít opravdu problém! A rozhodně za to nemůžou učitelé! Struktura státní maturitní zkoušky z ČJL je přesně daná a kantoři si ji na školách nevycucali z prstu. Podotýkám také, že ČJL je trvalou součástí maturitní zkoušky, což platí pro všechny maturanty a každý středoškolák tohle má před nebo za sebou. Kdo chce u nás maturitu, MUSÍ zvládnout těch ubohých 20 knížek, které státní maturitní zkouška vyžaduje. Při 4 letech studia je to 5 knížek za rok, tedy 1 za dva měsíce. Je to moc, nebo málo? Navíc ve školních seznamech si mohou studenti svých 20 knih vybrat ze souboru desítek až stovek knih. Běžně je ve školních seznamech možnost vybírat nejméně ze 100 - 500 knih. VYBÍRAT! Nikdo nikoho nemůže nutit, aby si tedy vybral právě Komu zvoní hrana, když nechce. A navíc podotýkám, že takového Krále Lávru zvládnu za hodinku, Malého prince za odpoledne, a kde je pak zbytek těch dvou měsíců? To je tedy skutečná oběť na oltář vlastního vzdělání, když maturant musí obětovat půlden 1x za 2 měsíce na svoji přípravu! Chudák pak informuje všechny své "přátele" na všech možných diskuzních fórech, jak strašné otázky byly v didaktickém testu, když "oni" chtěli, aby doplnil slovo Ezop nebo Jidáš!
Tvrdím, že kdyby nebylo "povinné" četby, drtivá většina žáků a tím více studentů by nečetla už vůbec nic. A co je ještě horší - chlubila by se tím! Takže jaká je tedy pravda?
Většina studentů nečte, jejich stesky na povinnou četbu jsou liché a pokrytecké, ono je totiž nebaví číst vůbec nic. I kdybyste jim přinesli nejlepší knihu století na stříbrné míse, řeknou, co je to za pi...inu? Jejich slovní zásoba je pak mizerná, stylistika ubohá a nad pravopisem by člověk zaplakal. Nevěříte? Tak se podívejte na příspěvky do diskuze na této straně! Y nebo i, všechno jedno, to je přece prkotina! Hlavní jsou přece NÁZORY. Co na tom, že se dotyčný autor nedokáže smysluplně vyjádřit. Ale zpět k povinné četbě. Neříkám, že je to dobrý, nebo špatný nápad ji po žácích a studentech vyžadovat, to je na každém z nás, jak se k věci postaví. Tvrdím však, že nálepka "Povinná četba" věci nesmírně škodí, jako ostatně každá nálepka, kterými my Češi tedy rozhodně nešetříme. Ať ve vztahu k jakékoliv věci, včetně četby, nebo k lidem.

Michalka98
12. července

Mně povinná četba nevadí. Objevila jsem v ní mnoho pěkných knih ke kterým bych se asi jinak nedostala a to by byla velká škoda. Samozřejmě, že se mi některé knihy také nelíbily a že náš maturitní seznam obsahuje převážně žánry, které nevyhledávám, ale když je člověk schopný odhodit předsudky a dá těmto knihám šanci, tak může objevit skutečné poklady. A navíc je jasné, že když studuju maturitní obor, tak klasická díla české i světové literatury musím znát. S čím souhlasím je to, že povinná četba by neměla být na ZŠ. My si čtenářský deník sice tvořili, ale vybírali jsme si díla sami a potom je před třídou četli. Myslím, že toto je dobrý způsob, jak děti přimět ke čtení a ne jim vyloženě vnucovat díla, která opravdu mnohdy nepochopí. Bohužel se však domnívám, že dnešní odpor k povinné četbě pramení spíše z toho, že děti číst odmítají a raději sedí na internetu.

siena
12. července

Lenka.Vilka, o pardon, jsem si dovolila...možná ta zmínka o romantismu mne vedla k té drzosti si snad myslet, že by mé příspěvky stály za Vaši pozornost. Příště vyčkám, až budu tázána.

Lenka.Vílka
12. července

Siena: já jsem nenapsala, že jste někdy něco podobného psala. Až budu mít potřebu na vás reagovat, tak napíšu vaše jméno na začátek komentáře (jako jsem to udělala právě teď)...uvedla jsem můj názor, ne reakci na vás...

siena
12. července

katy, jen malou poznámku...to hemžení, bylo hemžení ?!? (1x/příspěvek, v jednom 2x za příspěvek, v jednom dokonce není vůbec), ne vykřičníků. Používám v případě, kdy nevím, jestli bude odpověď ano/ne, co myslíte, mám/nemám pravdu...ale to bude nejspíš další v čem se nepochopíme:)
A máte pravdu v tom, že se opravdu neshodneme, vlastně ani nemůžeme shodnout.

Lenka.Vilka, kde píši, že se máte zamilovat do autorů? O tom jsem nikde nenapsala ani slovo, vlastně naopak:) Ale ono je to vlastně jedno, viďte. ..

Lenka.Vílka
12. července

Já bych povinnou četbu přiiirovnala k brokolici (v době, kdy u nás tahle zelenina nebyla in ale sci-fi). Pamatujete, jak nám herci v amerických filmech říkali: "Ne, brokolice ne, fuj!"? Já ano. My ani pořádně nevěděli, co to brokolice je, ale bylo to fuj. Protože to v televizi říkalo dítě v našem věku. A tak je to se vším. Když to dlouho slyšíš, tak to vezmeš za svou pravdu. Ano, nenechme se otrávit a sami si zjistěme, jestli jsou ty knihy pro nás. Ale je blbost si představovat, že když přečtu ty knihy, tak se automaticky zamiluju do oněch autorů. A stále se budu držet názoru, že některé knihy z těch seznamů nejdou v tom věku dostatečně pobrat. A to třeba dost otráví.
Jo, a ještě něco. Asi jsem hloupá a všichni, které znám hlupáci. Ale já si s nima nepovídám o nejvýznamnější dílech romantismu. Ale je fajn, že si nepřipadám o nic okradená...O čem se spolu bavíme, to jsem sice už na škole četla, ale ve volném čase. Protože co je víc? Číst, co chci a z povinné četby nebýt odvařená, nebo kašlat na jakoukoliv četbu, ale hlavně že mám odškrtnutou povinnou četbu?

Nelíísek
12. července

Já teď zrovna čtu povinnou četbu k maturitě, nějaké knihy se mi opravdu zalíbili, některé naopak jsem četla neuvěřitelně dlouho a ani za nic jsem jim nepřišla na chuť, asi nejhorší, co jsem k maturitě přečetla byl Svatý Xavierus, ty dlouhé monology mě prostě zabíjeli! Naopak nejvíc se mi líbili divadelní hry typu Lakomec nebo Strakonický dudák.

katy238
12. července

To siena: to jsem nikdy nikde nepsala ani nechtěla. Ale na komentáře hemzici se vykricniky nebudu odpovídat, že je určitě pravdivý, kdyz dle mě není pravdivý ani bez nich. Ale po přečtení komentářů jsem raději po lopatě vysvětlila myšlenku textu, protože se mi nezdála pochopena. Jsem vděčná za každý názor, ale svůj si nechám. Děkuji za plodnou diskusi i názory, ale očividně se neshodneme. Já bohužel stále nemohu pochopit vás názor a vy s mým nesouhlasíte. Tak se to bude jen hrotit a hrotit a nepovede to nikam. Už teď vidím stopy vzájemného napadání a to je skutečně o ničem.

siena
12. července

kathy238, příště napište, že se mají vyjadřovat pouze ti, kteří budou psát oslavné chvály na tvůrčí počiny...:-)
"...Problém je, pokud nezralý čtenář dostane do rukou naprosto nevhodnou knihu a je donucen ji přečíst, tím je pak zhnusen těmito knihami již navždy...". A já se tedy ptám, jestli je zralý na maturitu, když mu četba ve věku 14-18 let, přivodí stavy hnusení...neměl by tedy počkat i s ní?!?

Antares
12. července

Pekný článok. U mňa povinná literatúra žiadne traumy nespôsobovala... Čítam, odkedy som sa naučila čítať, takže k niektorým veciam som sa dostala už skôr, než sme ich brali v škole, niektoré som si proste prečítala, lebo som musela a na niektoré sa chystám doteraz :D A verím, že na ne ešte príde rad ;) Ale že by sa mi tým niečo zhnusilo, to asi nie. Je jasné, že niektoré veci som nechápala alebo som ich potom proste odložila, lebo mi to nešlo..
Ale súhlasím s názorom, že veľkou mierou to môže ovplyvniť pedagóg, i keď nie vždy sa samozrejme dokáže zavďačiť všetkým. Predsalen, 30 puberťákov jak bolo nás.... :))

Maser
12. července

Povinnou četbu jsem bojkotoval jak na základní, tak i na střední škole. Ke knihám jsem se dostal až po ukončení střední školy a to díky své učitelce češtiny a literatury.

Nikdy nezapomenu jak se rozplakala když nám recitovala Baladu o námořníku od Jiřího Wolkera. Dokázala tak krásně cítit, prožívat a číst mezi řádky jakékoliv knihy kterou četla. Když jsme jeli na školní výlet do Prahy jako první při rozchodu zmizela do Paláce knih kde trávila celé hodiny. Když jsem o hodině reagovali na knihu tím že na její motiv byl natočen film oponovala nám stylem: "film je sra*ka, přečtěte si knihu. Byl to doslova zápal, který mě oslovil a pomohl mi s výběrem mých oblíbených žánrů. :)

Uvědomuji si, že jsem povinnou četbu na střední škole, až tak nebojkotoval, protože každou jednu knihu ze seznamu který jsme dostali, nám Paní učitelka dokázala krásně vysvětlit a převyprávět, tak že četba už nebyla nutná.

katy238
12. července

Jsem ráda, že jako klišé je brán příspěvek, který vyzvedává povinnou četbu jako možnost podsunutí kvalitní literatury mladším čtenářům a hledá možnosti, jak najít pro každého začínajícího čtenáře tu správnou klasickou knihu :-) Těší mě, že tu už několik jiných řešilo, že povinná četba je krásnou bránou do světa náročnějších knih a zamýšlí se nad tím, že povinná četba nemusí povinně znamenat utrpení, ale dle postoje čtenáře i krásný zážitek :-D naopak, utrpení jejího čtení je pro každého nepovinné a skrze tyto knihy může ještě nezralý čtenář uzrát do svého tématu a získat klíč do světa toho, co jej chytí a nepustí do konce života, jako to byla u mně válečná literatura. Problém je, pokud nezralý čtenář dostane do rukou naprosto nevhodnou knihu a je donucen ji přečíst, tím je pak zhnusen těmito knihami již navždy a ve svém výkřiku se zamýšlím nad cestou, jak tomuto předejít :-) ani jsem netušila, kolik je nás tu zastánců povinné četby a klasických knih a na toto téma píší články i vysokoškoláci :-D setkávám se spíše s opačným trendem...

siena
12. července

Hraboshka, ano, my všichni máme absolutní nadání pro to co děláme? Dovolím si odhadnout, že těch, co ho mají "v genech" mnoho nebude. Ano, je to dar, když máme štěstí na toho pravého učitele. Přesto, je hloupost tvrdit, že mám z nějakého autora kopřivku, že mám odpor ke čtení, jen proto, že jsem měla trapáckého učitele, že má nějaký seznam v názvu povinný. A tím se vracím i k poznámce tenaxe...
Máte bohužel naprostou pravdu, o to vice mne to zaráží na stránkách o knihách, literatuře, proto jsem také zareagovala na tento článek...

Hraboshka
12. července

siena: Jasně, já proti povinné četbě jako takové nic nemám, spíš jsem myslela, že by se nějak měl změnit způsob, jakým se to učí. Přece není dobře, když má hromada lidí odpor k literatuře právě kvůli škole a nikdy pak kvůli tomu neotevře knížku. Jenže to pak jde fakt hlavně o toho učitele, stejně jako v každém předmětu. Někdo i zajímavou látku podá hrozně nudně a jiný vás zase nadchne i pro národní obrození. Ale uznávám, že je to těžké zařídit a že není lehké něco poutavě učit, když většina lidí má odpor ke škole celkově... :D

siena
12. července

Ještě připodotknu, už jsem se zde na dané téma vyjadřovala dost často, ostatně, je tu připomínáno a šířeno, s častou frekvencí, takže se budu též opakovat. Teď mne napadlo, v diskuzi běží vlákno o klišé v literatuře, pro mne, toto patří zrovna k těm "nejprofláknutějším":)
Hraboshka, ale povinná literatura tu není od toho, to není jejím hlavním úkolem, aby někoho bavila, aby přiváděla/odrazovala někoho ke/od čtení. Možná to nyní tak vypadá, když se zavedly volitelné seznamy, ve snaze těm "trpitelům" vyjít vstříc. Podle mého, by měla "vysvětlit", o čem se v Literatuře povídá, co se učí. Jak nejlépe pochopit rozdíl mezi romantismem a realismem, jak někoho připravit na "zvláštní dialogovou formu", když si otevře drama...Dnes je to povinná literatura, zítra to bude literatura vůbec, pak také chemie/fyzika/biologie, matika, tam dokonce po mně chtějí počítat i nějaké příklady?!? Možná budu se svým názorem ojedinělá, staromódní, k smíchu, ale toto "prokletí" prostě patří k povinnostem, stejně jako ostatní učivo v učebnicích...

Koka
12. července

Katy - možná, kdybyste tu povinnou četbu zkusila číst bez předem daného (a zde dále šířeného - jak neštovice) odmítavého a výsměšného postoje, tak byste třeba shledala, že slovo "utrpení" má ve skutečnosti úplně jiný význam, než jak jej zde používáte vy hned v nadpisu tohoto výkřiku.