Měření knižních pindíků

05. května v 21:58, autor: katy238, přečteno 581x, popularita článku: 24.54

Měření knižních pindíků
Snad omluvíte nadpis, ale nejvíce vystihuje téma, které mám na srdci.

Jako člověk mám potřebu se houfovat, jako milovník knih vyhledávám houfy lidí s láskou k potištěným stránkám. A jako samotář se vyhýbám skutečným houfům. Proto jsem členem několika knižních skupin na modré síti.

Je to tam prima. Vážně. Plno aranžovaných fotek s knihami, kříži, panenkami, jídlem, nápoji, dětmi, zvířaty, přírodou, mrtvolami a nabitými zbraněmi. Ústředním motivem je vždy samozřejmě kniha. I díky těmto stránkám mi mé vlastní, i když trochu ubohé, každopádně velice podobné fotografické výtvory s knižní tématikou nepřijdou už tak šílené. Kouzlo stádnosti.

I v těchto skupinách však narážím na příspěvky, jež mě zarážejí. Například když nevinná duše na tyto stránky napíše povzdech typu: "Přečetla jsem jenom 99 knížek za 3 dny, jsem tak ubohá a měli by mě postavit ke zdi a ubít všemi díly Ottova slovníku naučného."

Tak lásku ke knihám měříme každý jinak, to je pravda.

Tento typ příspěvků mívá pravidelně 200 a více reakcí. Jsem člověk zvědavý a komentáře ráda čtu. Často vypoví více, než příspěvek samotný. A pak se nestačím divit.

Některé komentáře jsou zdravě udivené. Jestli je dotyčný člověk psychicky v pořádku nebo zda není přivázaný někde v knihovně k topení a živí se pouze duševní stravou. A jestli nemají zavolat URNA. Další jsou agresívní. Tito lidé už se sjíždí ke knihovnám pro těžké publikace z křídového papíru a hledají vhodné zdi.

A pak jsou typické. "Pche, já klidně přečtu 400 knížek za měsíc!" Nebo: "Tento měsíc jenom 800 knih, byla to slabota. A nebo co mě dostalo a teď už výjimečně moc nepřeháním: "Tak snad miluješ knihy,ne? Když to nedokážeš přečíst, tak co tu chceš."

Za léta s modrou sítí jsem se naučila, že lidé zde ztrácí soudnost, plachost, sebereflexi a duši. Jindy slušný člověk vám zde vyhrožuje, že vám podřeže dítě v lese (tady si skutečně nevymýšlím, kvůli tomu jsem odešla ze skupiny milovníků koček). Ale přehánějí milovníci knih nebo ne?

Podle čeho se vlastně měří láska ke knihám?

Teď vážně. Velikostí knihovny? Tloušťkou čtenářského deníku? Znalostí přečtených knih? Sumou utracených peněz za knihy? Opotřebovaností čtenářského průkazu do knihovny? Nebo množstvím přečtených knih za časový úsek? Jako graf? Sinusoida?!

Opravdu si pak v takové diskuzi připadám jako v putyce, kdy největší z hostů pleskne svým přirozením o stůl a vyzve okolostojící, aby ukázali, kdo je větší chlapák. V této situaci bych byla ten, co se schovává na záchodě a věří, že na něj svět zapomněl.

Už pak ani nejde o knihy, ale o soupeření, které s knihami má společného máloco. Nebo to zřejmě asi jen nechápu.

Nedávno se mi povedlo číst knihu skoro dva a půl měsíce. A bylo to celkem fajn. Zkrátka se nedala zhltat a bylo mi s ní dobře, jako se starým známým, který mě vždy čeká na příhodném místě a příjemně si popovídáme. Ale zároveň se sem tam musíme rozejít, protože máme každý svůj život a je nutné jej žít. A taky hezké.

Minulý týden jsem přečetla pět knih za čtyři dny. Prostě to šlo, nikoho jsem neošidila a měla jsem čtecí chuť. To se povede. Více říct nemůžu (dle § 52 písm. g), zákona č. 262/2006 Sb.).

Přála bych si vidět autory některých zmíněných komentářů ve skutečnosti. Zda opravdu jen čtou, zda skutečně považují jen čtení za prvořadý smysl své existence a zda mají právo soudit jiné. Asi ne. To je prostě modrá barva, někdy bere rozum. Ale pokud to některý z nich myslel vážně a opravdu nepřeháněl, chtěla bych mu vzkázat toto:

Kašli na to a zahoď tu knihu a pojď něco dělat, vždyť to není jen o čtení.

Děkuji vám za pozornost. A protože jsem po té knižní náloži trochu "přečtená", jdu házet po kočkách zmuchlané účtenky z obchodu. Dát si pauzu. A je to baví.

A co myslíte vy? Co dle vás značí pravou a nefalšovanou lásku ke knihám?

Komentáře (48)

Boby17
23. května

Hm, jestli to není tou pofidernou dobou fejsbuků. Já jsem si tuhle "vymoženost" nepořídil a žiju svůj život plnohodnotně dál. V této souvislosti jsem si vzpomněl na krásnou scénu s Rudolfem Hrušínským z prvních dílů filmových Básníků, když v létě maluje zimní krajinku: "Podívejte mladý muži, já nejsem nikde organizován, já si můžu malovat, co chci!"
Takže si čtěme na co máme chuť a tempem, které nám každému jednomu vyhovuje. A jestli si někdo chce poměřovat pindíky a výkony, tak ať tak tedy činí, ale já jsem nad věcí.

kapr
23. května

Knihy nekupuji, mám to už čtvrtstoletí zakázáno. No upřímně, už stejně dávno nejsou kam dávat.
Knihy si chodím půjčovat do knihovny. Mnoho z nich si nechtěně půjčím omylem podruhé. Mnoho dalších buď nedokážu číst vůbec, nebo je prostě nesvedu dočíst do konce. Protože některé z nich prostě chci přečíst, respektive seznámit se s nimi za každou cenu, soustředím se na počínající větu každého odstavce. Když už je můj odpor nejvyšší, snažím se chytit nejméně jedné věty na každé stránce. Tento způsob čtení mne pochopiteně nijak zvlášť vnitřně neuspokojuje, ale určitý názor si na danou knihu při tom udělám. Pak mám naopak mazánky které čtu pořád dokola, a ty mazánky nejmazánkovatější prostě stačí náhodně otevřít a užívat si, protože je znám v podstatě skoro z paměti.
Tím samozřejmě naskočí počty knih vypůjčených v daném roce do nadoblačných výšin.
Některé knihy, ty tenčí, přečtu za odpoledne, jiné otevírám jen občas, a čtu je třeba i půl roku.
Prostě těžko říct. Každá kniha vyvolává jiné pocity, a čte se jiným způsobem, po jinou dobu. Každá nám dává něco jiného. Některá víc, jiná míň. Některá rozveselí, nebo prostě pohladí. Jiná zase rozesmutní. Těm se spíše vyhýbám. Ale bez čtení, bez toho bych prostě nevydržel. To radši ...

ally74
17. května

Hezký článek. Odstavec s hospodou a plesknutím o stůl mě dost rozesmál :-). Já čtu knihy pro radost. Když mám čas a náladu. A někdy, když dočtu knihu s opravdu silným příběhem, potřebuji týden volna, než jsem schopná vzít do ruky další. Potřebuji se s knihou "rozloučit. Chápu, že čtecí rekordman by si asi rval vlasy, ale já to tak prostě mám. V životě je tolik krásných věcí, které se dají dělat a čtení je pro mě jen jedním z nich. Pokud má někdo potřebu přečíst 20 knížek za týden, tak ať. V životě mu utíká plno jiných krásných okamžiků. Ale třeba o ně nestojí.
Krásný den!

Azonips
16. května

Každý čtenář má svůj styl a proti gustu ..., ale na takové nabubřelé "rekordmany", o nichž píšete, by se hodil starý okřídlený citát G. Ch. Lichtenberga: „Mnozí lidé čtou jen proto, aby nemuseli přemýšlet.“ :-)

martina.tim
15. května

Zajímavý článek a v podstatě i pravdivý, ale je tu jedno ALE. Ne každému jde o to přečíst víc knížek než soused od vedle. Což znamená, že se přikláním k Dámě s hranostajem. Těch knížek je tolik a já je chci prostě všechny přečíst co nejvíc to jde :D Baví mě se ponořit do příběhu a zvládnout ho na dva až tři zátahy, protože čím víc knihu odkládám tím víc o ni ztrácím zájem. Vím, že je to uspěchané, ale já si ji právě tak více užiju. Vemte si, že na film se také díváte najednou a ne týden po 15minutách. Prostě mi jde o to užít si příběh zaklapnout a vrhnout se na další. Na některý si za týden vzpomenu na jiný zas ne. A co? :)

HCh
15. května

Moc hezky napsáno. Můj nejlepší čtenářský výkon bylo přečtení Pána prstenů během 4 dnů: první den společenstvo prstenu, druhý den dvě věže, třetí pauza a čtvrtý den návrat krále. Bylo to tenkrát moc fajn. Jinak když se zadaří, tak jsem schopen za dva dny přečít knihu o 262 stranách. Ale je fakt, že člověk musí mít na čtení náladu.

kyssling
15. května

tsal: škoda, že jsem to neuměl s učebnicema ...

Dáma s hrnstjm
14. května

Zuzana08: Já třeba v dnešní uspěchané době spěchám se čtením knih, abych jich stihla co nejvíc - jsem totiž hrozně zvědavá, o čem jsou všechny ty knihy, které vyšly a vycházejí :) A stačí chvíli brouzdat tady na Databázi knih a hned se seznam "Chystám se číst" rozrůstá o další položky, žejo...

tsal
14. května

kyssling: Tento názor jsem měla také. Ale pak jsem zjistila, že kamarádka provozuje rychločtení. Tuším, že 500 stran za den přechroustá úplně s přehledem a o knize je pak schopná se bavit úplně stejně jako já, která ji přechroustám za týden. Přiznejme si, že většina věcí, které čteme, nemá takový dopad, aby si po tom člověk musel na týden sednout a knihu duševně zpracovávat. Prostě ji přečteme a jdeme na další. Ona to dělá stejně, jen rychleji.

Zuzana08
13. května

Děkuji za krásné a pro mě povzbuzující výjadření Vašeho názoru.
Jsem pomalý čtenář. Práce, dvě malé děti, domácnost a i jiné koníčky často zapříčíní to, že již v osm večer mi padají oči únavou. Proto je pro mě naprosto normální číst knihu průměrně měsíc. Čtu ráda a příběhy si užívám. Nějak si ani vlastně nedokážu představit zhltnout X knih za týden. Nevěděla bych za týden o čem kniha byla, natož pak jméno hlavního hrdiny.
Pokud mnozí o množství přečtených knih nepřehánějí, pak klobouk dolů. Ale pro mne je kniha symbolem duševní a fyzické pohody. Proč tedy už v tak uspěchané době ještě spěchat se čtením knihy? Abych snad na někoho udělala dojem?

Jara 56
13. května

Hezky a vtipně napsané. Dík.

Aniday
12. května

díky, pobavilo mě to 8)
taky ráda "kloubím" lásku ke knihám s láskou ke kočkám - ve zdravém slova smyslu 8)

noxys
11. května

Láska ke knihám je pro mě to, když čtu knihu pomalu a ve volných chvílích když nečtu, vymýšlím zápletky a jiné konce. Čtení je relax a odpoutání se od tohoto světa, ne závod kdo víc...
Ještě mě napadlo vzhledem k názvu "KDO DÁL DOČŮRÁ"

Marla
11. května

Co je pro mně láska ke knihám? Asi to, že mám přiměřeně velkou knihovnu s přiměřeným množstvím knížek a to takových, které v ní mám proto, že je opravdu opakovaně čtu a tudíž je nemám jen na okrasu a chlubení. Patři k tomu asi i to, že dost zapomínám a tak si obsah knihovny čtu pořád dokola a nenudím se u toho. Lze v to zahrnout i to, že když se mi podaří koupit knihu, která sice vypadá lákavě, ale v reálu mně neuchvátila, že ji pošlu dál do světa. A dále, jsem velkou milovnicí prvorepublikových výpravně vázaných a bohatě ilustrovaných knížek z tzv. červené knihovny, takže se při návštěvách antikvariátů musím plácat přes ruce, protože obsahově jsou to hrozné blbiny...../ale ACH, ta vazba, ACH, ty ilustrace...../A také to, že čtu když chci a mám na čtení chuť.... tak to mám já, to je moje láska ke knihám.

katy238
11. května

Kyssling: není to fikce, je to fakt, a omlouvám se, že nemám čas aktualizovat si seznam přečtených knih podle data, ale vkládám i zpětně, tímto příspěvkem jste mě celkem dost pobavil :-D je vidět, že kontrola musí být :-D

kyssling
11. května

Nic ve zlém, pěkně napsáno, ale nevím zda je to jen románová fikce : "Minulý týden jsem přečetla pět knih za čtyři dny.". V seznamu přečtených knih to není a mě by opravdu zajímalo zda jde reálně přečíst pět knih za čtyři dny (tedy pokud se nebavíme o sešitech nebo povídkách).
Jen pro zajímavost Kasparov, kdysi v jednom rozhovoru prozradil, že knihu přečte za 3-4 hodiny. Ale to není četba, ale jako když film sjedeme zrychleně na videu. Co si z takového díla člověk "odnese" je asi zřejmé, ale tak Kasporov je génius (tedy alespoň v šachu ... tedy byl :-) ).
Osobně jsem sice strašně dávno přečetl tři knihy za den, ale to byla Agatha Christie, což je v podstatě "tlustší sešit" :-)
Tak se mějte jdeme číst :-)

SoniaShadow
11. května

Zajímavé a musím říct, že překvapivě pravdivé téma. Okolo mě není moc horlivců do knížek jako jsem já. Někteří k nim nemají kladný vztah a někteří pár knížek přečetli, ale když to srovnám s mým šíleným počtem, tak moc ne. Ale to nevadí. Chápu, že někteří se tím vychloubají a podobně, ale život není jenom o knížkách. Ne každý má na ně čas. Vidím to u své mamky. Já jich přečtu tolik, protože většinou ve volném čase mám náladu spíš na přečtení knihy než cokoliv jiného. Ale ať už člověk přečte kolik knížek chce, za jakýkoliv časový úsek, důležitější je jeho vztah ke knihám. Někdo (jako já) je závislák, který když dlouho nemá dávku, tak má absťák. Pro někoho můžou být knihy jako kamarádi, kteří někam odjíždějí, ale pak se vrátí, užijou si s nimi příjemné chvíle, než se zase na čas vypaří.

Každopádně mě článek zaujal svým obsahem i tím, jak byl napsán. :D :)

PeterSmith
11. května

Pěkně napsáno :) Dobrý příklad z hospody :)))

katy238
11. května

K tem počtum, schválně jsem v článku prehanela, aby bylo vidět, jak nereálná čísla části visí na modré sítí a cim jsou schopni se holedbat. Ale zde se opravdu jedná o cílené přehánění pro účel článku :-D

babicka_amalka
10. května

R.E.M.: to by tak nejspíš odpovídalo ;-))

R.E.M.
10. května

babicka_Amalka: Třeba to byla leporela a komiksy :-)).

babicka_amalka
10. května

to ještěrka.as: nezvládne, nemůže - může tak maximálně prolistovat a jinak si jen "honí triko";
ostatně je to prostá matematika: měsíc má cca 30 dní x 24 hodin = 720 hodin; 720 hodin/400 knihami = 1,8 hodiny na knihu (bez jídla, beze spánku, bez hygieny, bez radostí) - takže pak není divu, že je z toho dotyčný zcela mimo a má vidiny ;-))
a hlavně - láska ke knize se projevuje úplně jinak, tohle by byla spíš neúcta a pohrdání psaným slovem a krásou knih, protože při tomhle z nich nemůže vůbec nic mít ;-)

jesterka.as
10. května

Krásně a výstižně napsáno :) já se považuju za člověka co má rád knihy, ale nikdy jsem za měsíc nepřečetla 400 knih - nepřečtu je ani za rok! a připadne mi to jako naprostá blbost, ten člověk by nemohl dělat nic jiného - pokud to ale fakt někdo zvládne za měsíc, tak každopádně smekám.... jeden měsíc přečtu třeba 10 knih, druhý ale klidně žádnou, protože na ně jednoduše nemám náladu, čas, cokoliv, to ale neznamená, že bych je neměla tím pádem ráda. Takže podle mě se opravdu láska jakákoliv nedá měřit počtem, ale prostě jen tím citem - buď to tak cítím nebo ne :)

katy238
10. května

To medlovice: Děkuji :-)))

medlovice
10. května

Myslím, že jsem našla svou soulmate, svou spřízněnou duši. Jakobych to napsala sama . I s těma kočkama.

katy238
09. května

Děkuji za zajímavé komentáře i občasné pochvaly :-) Nebudu adresne odpeisovat každému, ale láska ke knihám ani k ničemu jinému se opravdu měřit nedá. Buď na knihy myslíte, nosíte je sebou a případně vás baví i jiné aktivity kolem, ale nikdy se nemá tlačit na pilu ani nic do krajnosti. Pokud se z vášně stane posedlost a potřeba pomerovat se, už to nemá se zdravým vztahem nic společného.
Facebook jako takový používám právě z důvodu spojení z mnoha lidmi. Bez něj už bych mela jen málo zpráv, kde jsou a jak se mají. Facebook skutečně i podle me je dobrý sluha, ale zlý pán. Mnoho skupin jsem opustila, pokud se z ostatních členů stávalo militantní zastánci jen své pravdy. Pak to nemělo význam pouze se u příspěvku rozčilovat.
Každopádně, všem děkuji za super diskuzi :-)

Atanone
09. května

Pro Dámu s hranostajem veliké díky a trošku sluníčka z Moravy.
Dle rad se zařídím a postupně to nějak pořeším :)

Dáma s hrnstjm
09. května

Atanone: Mám pro vás radu - označte si jako "přečtené" všechny knihy, které jste kdy přečetla a pamatujete si to :) Potom otevřete svůj profil a záložku "Přečtené." U jednotlivých knih se potom dá kliknout na ozubené kolečko, vybrat "Upravit datum" a tam do obou kolonek vynulovat data (00.00.0000). Uložit. Potom se nezobrazuje u knihy žádná datace, žádný měsíc s otazníkem a podobně, ale kniha v seznamu přečtených zůstává.

Jinak pardon, k tématu článku nic nemám :)

Antares
09. května

Vďaka za výborný a výstižný článok.

Podľa mňa je láska ku knihám individuálna a každý z nás ju prežíva inak. Niekto má čas, číta pomaly a s pôžitkom. Iný zas číta objemy kníh ako o preteky a pritom ten zážitok pre neho môže byť rovnako dobrý :) Myslím si, že sama čítam pomerne dosť (konštantne mám niečo rozčítané a dokonca viac kusov), no niekedy zistím, že mi to moc nejde, horšie sa mi sústredí a to znamená, že treba zvolniť alebo si dať pauzu. Pre mňa sa láska k literatúre prejavuje v tom zážitku, ktorý si odnášam z procesu čítania. V zážitku a vedomí, že si knižku hockedy môžem otvoriť a začítať sa. Alebo že sa po stý krát zobudím z driemot s čelom v knihe a smejem sa sama sebe. ;) Láska ku knihám sa nedá merať a tá skutočná navonok nie je veľmi viditeľná. Jediné miesto na internete, kde cielene trošku diskutujem o knihách je práve tu. A Fejsbuk? Dobrý sluha, zlý pán... Využívam jeho služby, no neprikladám mu veľký význam.

Atanone
09. května

Jen jsem sem jukla a zaujala mě větička od Raksy.A o tom facebooku,protože jsem to nedávno řešila,posloužím odkazem pro ty,kteří jako já mysleli,že jde FB pouze deaktivovat (což jsem udělala ale oni mi ho zase sami zaktivovali,což mě fakt rozhodilo)
takže:
http://technet.idnes.cz/musite-trikrat-kliknout-a-14-dni-pockat-pak-se-facebooku-zbavite-navzdy-1ex-/sw_internet.aspx?c=A110627_173239_sw_internet_pka

Mimochodem-jsem tu nováček a nepochopila jsem,jestli patří k dobrým DK mravům dávat si do "přečtených" jen knihy,které jsem přečetla od vytvoření profilu. Už mám pár zasloužených křížků,přečetlajsem toho za život docela dost,takže jsa čisté duše,dala jsem do přečtených to,co jsem přečetla,nebo chtěla nějakým způsobem komentovat,nebo doporučit a tím pádem se i já jevím,jako bych za jeden měsíc přečetla tuny knih,ale nepřišla jsem na to jak to upravit v kalendáři. Tak jsem to tak prostě nechala. A tím pádem se to časem srovná samo a já budu vypadat jako pomalý knihomol,kterým také jsem.
Vlastně až tady v různých diskuzích jsem přišla na to,že ty slavné "body" asi taky k něčemu budou,ale to mě nechává v klidu,něco podobného zažívám na Livejournalu a vcelku nad tím jen kroutím hlavou.
Takže tak.