Varlam Šalamov

ruská, 1907 - 1982

Populární knihy

/ všech 8 knih

Nové komentáře u autorových knih

Vzkříšení modřínu; Črty ze zločineckého podsvětí Vzkříšení modřínu; Črty ze zločineckého podsvětí

Oproti odzbrojujícím Kolymským povídkám přibyla lyrika a explicitnější autorovo pohrdání kriminálníky. Lyrika je však myšlena ve velmi specifickém smyslu, který má jen pramálo společného s běžnými školními definicemi. Kdo neví, do čeho jde, bude nejspíš šokován a zhnusen brutalitou každodenností dalněvýchodních gulagů, kde soucit nebo slabost málokdy znamenaly život. A o život přicházeli nejen lidé, ale i zvířata. "Kočka nestačila proklouznout ven, šofér Míša ji chytil v předsíni. Popadl starý vrták - krátkou ocelovou tyč - a zlomil kočce páteř a žebra. Zvedl kočku za ocas, otevřel nohou dveře a vyhodil ji ven na sníh, do noci, na padesátistupňový mráz." Tak například začíná jedna z nejsilnějších povídek knihy s názvem "Bezejmenná kočka", která bez falešné sentimentality a samoúčelného naturalismu vypráví o nepravděpodobném přátelství, které jako krátké a nesmělé kolymské léto spěje k neodvratitelnému konci... Zatímco Šalamov dokázal věcným popisem bez kudrlinek na pár stránkách dokola sdělovat o lidech víc než celé romány, popsat pocity z knihy běžnou slovní zásobou moc nejde a dočíst ji až do konce znamená naložit na sebe spoustu bolesti. A ve světě, kde spousta cizího neštěstí znamená únavu a otupělost, toho možná i litovat.... celý text
Kotrlat


Levý břeh Levý břeh

Příběhy z Gulagů mám rád. Zřejmě proto, že je to něco tak hrozného a tak obludně velkého, až se zdá nemožné, že něco takového mohlo existovat. A proto mě to přitahuje, ty mezní situace, které prožívaly miliony lidí každý den, každou hodinu po několik desítek let. Dnes chcípni ty, já umřu až zítra. Stát ve státě, nekonečný proud nejlevnější pracovní síly na světě.... celý text
MaxQ


Kolymské povídky (sebrané spisy I.) Kolymské povídky (sebrané spisy I.)

Trochu nenápadná kniha, i podle statistik zde na Databázi ve stínu Solženicyna, ale navzdory postupující otupělosti vůči gulagovského utrpění, které jsem získal během čtení monumentálního Souostroví Gulag, musím říct, že už dlouho na mě žádná kniha tak nezapůsobila jako Kolymské povídky. I když ke konci už jsem měl přece jen pocit, že se místy motivy opakují, krutá a strhující autentičnost, navozující atmosféru nehostinné Kolymy a povídku za povídkou testující, co ještě čtenář dokáže unést, se zarývá skutečně hluboko pod kůži...... celý text
Kotrlat



Kolymské povídky (sebrané spisy I.) Kolymské povídky (sebrané spisy I.)

Co povídka, to vděčnost. Za místo kde žiji a kdy žiji. Několikrát jsem se ptala: proč chtěli vůbec žít? Věděli, že i v případě propuštění budou mít peklo, nebudou mít nic... a přesto se drželi "zuby nehty". Při pohledu na dnešní dobu, si i za prkotinu člověk usnadní trápení dobrovolných odchodem. Silný zážitek.... celý text
Ajabubu


Kolymské povídky (sebrané spisy I.) Kolymské povídky (sebrané spisy I.)

Drsné, surové, geniální. Skvělá předmluva autora. "V určitém smyslu musí být spisovatel cizincem ve světě, o kterém píše. Jen v takovém případě může materiál kriticky posoudit a zůstane ve svých soudech svobodný. Všechno, co je na papíře, je do určité míry smyšlené. Zachovat drobky upřímnosti, aťsi jsou jakkoliv nevzhledné. Bojovat s pravdou umění ve jménu pravdy životní to ještě není tak těžký úkol. Problém spočívá v něčem jiném, v tom, že samotná životní pravda je nestálá a proměnlivá. Má jepičí život, už to není ta, co tu byla včera, ani ta, co tu bude zítra. Emoce jsou to jediné, v čem umělec nelže. Mnohokrát mě se vší přesvědčivostí napadalo, že intelektuální vzdálenost mezi takzvaným obyčejným člověkem a řekněme Kantem je mnohonásobně větší než mezi obyčejným člověkem a jeho valachem. V člověku je daleko více zvířecího, než si dokážeme představit. Je daleko primitivnější, než se nám zdá. Dokonce i tehdy, když je vzdělaný, používá této zbraně k obraně svých primitivních pudů. V situaci, kdy se tisíciletá civilizace hroutí jako domeček z karet a zvířecí, biologická stránka se vyjevuje ve vší nahotě, se zbytky kulturnosti využívají v reálném a hrubém boji o život a v jeho bezprostřední a primitivní podobě. Jsem nucen psát jazykem, kterým píši nyní, a ten má přirozeně jen málo společného s jazykem, který stačil k vyjádření primitivních pocitů a myšlenek, jimiž jsem v těch letech žil. Budu se snažit předat autentičnost svých dojmů jenom v tom spatřuji možnost, jak zachovat pravdivost líčení. Všechno ostatní myšlenky, slova, popisy krajiny, výpisky z knih, úvahy, obrázky z běžného života pak nebude v dostatečné míře pravdivé. A já bych přece jenom chtěl, aby ta pravda byla pravdou právě toho dne, pravdou starou dvacet let, a ne pravdou mých dnešních životních pocitů."... celý text
BlueMind18