Pierre Boulle

francouzská, 1912 - 1994

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Populární knihy

/ všech 14 knih
Planeta opic
Planeta opic
Most přes řeku Kwai
Most přes řeku Kwai
Malajská kariéra
Malajská kariéra
Planeta opic / Most přes řeku Kwai
Planeta opic / Most přes řeku Kwai

Nové komentáře u autorových knih

Most přes řeku Kwai Most přes řeku Kwai

„"mostařská" perlička - mladý britský záškodník, který měl zničit most, byl původním povoláním (z kterého pro jeho nudnost zběhl) konstruktér ocelových dílců mostů, lze tedy z dobového kontextu usuzovat, že se podílel na stavebnici Bailey bridge (to je takový mostařský ženijní "merkur" používaný britskou, kanadskou a americkou armádou, a v jednom závodě v Alabamě se díly vyrábí dodnes a lze si je objednat) - a konstrukcí bailey bridge bylo v rámci UNRRA americkou armádou ponecháno v evropě po válce přibližně 12000 tun (samozřejmě také v československu) a sloužily mnoho desetiletí, některé dodnes. namátkou ve Čtyřkolech přes Sázavu, v Kuněticích přes Labe, v Kácově přes Sázavu... já bych se teda (a to si dovolím polemizovat s některými ostatními diskutéry) za "břímě bílého muže" tolik nestyděl, evropské armády s důstojníky, poddůstojníky a mužstvem (jehož část byli profesionální vojíni a velmi pečlivě se dbalo na promíchání profíků a mobilizovaných branců a život vojáka měl svoji cenu. naproti tomu východní pojetí armády s mentalitou spíše společenského hmyzu než lidských bytostí měl pojetí "nás mnógo" a život jednotlivce byl bezcenný. není náhodou, že britské (francouzské, německé atd.) koloniální armády si v dobách před sto a více lety vždy hladce poradily s násobnou přesilou všelikých "zulukafrů" - právě pro cenění si jednotlivce a stabilní organizovanost. mimochodem, před krutostmi páchanými za války na druhé straně planety snad hrůzou bledne i Osvětim...“... celý text
— LukasB.453

Dokonalý robot a jiné povídky Dokonalý robot a jiné povídky

„Kdysi jsem byl svědkem krátké debaty, jak je zvláštní že autor Mostu přes řeku Kwai, napsal i brakové sci-fi Planetu opic. Kdyby se řečník obtěžoval tuhle knihu přečíst, nikdy by takovou hloupost nemohl vyslovit, protože by věděl, že Pierre Boulle píše velice chytré příběhy plné jemného humoru, občas protkaného prchavou příměsí ironie. Nikde jinde to nejde vidět tak krásně, jako v téhle sbírce. 100 % Dokonalý robot - nápaditá úvaha přicházející s poznatkem, že neustálým vylepšováním robota člověka nezískáte. 80 % Kolik váží sonet - o použitelnosti postupu mám své pochyby, protože při vážení dojde ke kumulativním chybám, které další zkoumání znemožní. Přesto oceňuji nápaditou hru s logikou a jazykem. Překládat něco takového znamená psát svou vlastní povídku. 100 % Nekonečná noc - o strastech cestování časem. Schválně si zkuste spočítat, kolik piva, vína, koňaku a šampaňského vypravěč vypil. Je to sice Francouz, ale stejně. Kdybych měl ovšem něco takového prožít já, tak bych chlastal úplně stejně. 100 % Zázrak - co se stane, když upřímně věřící kněz spatří zázrak a je nucen přijmout existenci Boha jako prokázaný fakt? 100 % E=mc2 neboli Příběh jedné myšlenky - nezamýšlené důsledky touhy činit dobro, mohou být stejně zhoubné jako lhostejnost, nebo zlo.“... celý text
— hanak_v_exilu

Planeta opic Planeta opic

„Při čtení Planety opic mne zprvu zneklidnil začátek, kdy jsem si říkal, že není úplně dobrý nápad mít takhle odosobněný příběh. Cestovatelé vesmírem totiž objeví zprávu a my jakožto čtenáři jim ji víceméně čteme přes rameno. Pak se ale rozjede ono vyprávění "vzkazu v lahvi" a musím říct, že ona pasáže, kdy opice testují hlavního hrdinu nebo dochází k jazykové bariéře, mě hodně bavily. Twist je pochopitelně lépe udělaný ve filmu, kniha má takovou zvláštní kličku a nemá takovou sílu... i když odhalení identity cestovatelů bylo zase krásně hořkosladké.“... celý text
— ArkAngel

Planeta opic Planeta opic

„75-80 procent No ...jsem z tohohle čtenářského zážitku ještě malinko v rozpacích. A ano, je to opět taková divnoknížka, která určitě nesedne každému, navíc ještě sci-žánru...A za sebe můžu říct, že se mi to vlastně líbilo. Od té chvíle, kdy poprvé vstoupili na Soror mě to opravdu strašně chytlo a nepustilo. Sedl mi i autorův styl, který podle mě dokázal zachytit jemné či více zřejmé nuance lidského charakteru a jednání, díky čemuž se člověk dokázal s postavami sžít a vnímal je jako skutečně žijící bytosti. Příběh byl napínavý, vcelku jednoduchý a vlastně i dost univerzální, jelikož na stejné téma by se dalo naroubovat mnoho jiných věcí, které by vypovídaly o rozdílech dvou odlišných kultur a jejich zvyků, stejně tak by kniha mohla být o mimozemštanech a lidech, lidech a jiném zvířecím druhu než jsou opice, lidech a robotech. Jak můžeme vědět, že jsme jediní živočichové, kteří dokáží cítit a myslet? Jak se máme chovat k někomu komu nerozumíme? Máme odsoudit cizí kultury za jejich rituály, které my považujeme za barbarské? A co je vlastně barbarské? Kdo to určuje? Je správné využívat lidské oběti k pokroku vědy? Vlastně se jedná o velmi fascinující antropologické otázky, které dokáží být univerzální v jakékoli době, protože mnohé věci se prostě nemění, jen se mohou měnit její aktéři. Proto si troufám říct, že je kniha nadčasová a co je nejdůležitější vede k zamyšlení, které ve vás ostatní knihy tohoto druhu třeba ani neotevřou...a navíc je velmi krátká, a další film franšízy bude za měsíc v kině...“... celý text
— knihomolka27

Planeta opic Planeta opic

„Momentálně za největší slabinu knížky považuji to, že se o ní nemluvilo v seriálu přátelé, protože jsem si myslel že jo, když tam někdo nějaký čas bydlel s opicí. Nevadí, přečtu si Králíčka Smetáčka. Ale k věci. U těch klasik tak nějak člověk tuší co dostane, filmy všichni známe, i proto mě překvapilo, že je knížka vlastně docela jiná. A je třeba si to přiznat, oproti filmu ze šedesátých let vlastně o dost slabší. Líbila se mi trochu odlišná pointa, vyprávění postavené tak, že vesmírná loď zachytí "láhev" se vzkazem a pak si ho čte, divně naopak bylo to, jak cizí planeta v cizí galaxii vypadá vlastně jako úplná země s jediným rozdílem a to jsou ty opice. A většinu času jsem při čtení (poslechu, mimochodem geniálně načteno Davidem Novotným) přemýšlel "no jasně, oni jsou vlastně na zemi jak to bylo ve filmu", ale ne, mýlil jsem se. Kniha Planeta Opic se skutečně odehrává na Planetě opic. Co mi přišlo úplně mimo, to bylo seznámení s historií prostřednictvím "rozmluvení člověka v laboratoři", protože když už si každý z nás nese v genech nějaké zkušenosti, které se projevují jako instinktivní chování ve vypjatých situacích, proč by nebylo možné z něčího mozku vytáhnout 7000 let starý deníkový zápis slovo od slova, že ano, vždyť je to úplně logické. No nic, přistupuju ke knize jako ke klasice, která byla mnohokrát použita v dalším rozvíjení tématu, takže rozhodně nebudu mluvit o zklamání, jsem rád, že jsem si na stará kolena doplnil vzdělání, ale zůstanu v tomhle případě u filmů. A nebo u muzikálu co byl v Simpsnech (Dr. Zeus Dr.Zeus, oo, Dr. Zeus.)“... celý text
— Kochy84

Přejít na knížky autora