Pejo Kračolov

Pejo Javorov · pseudonym

bulharská, 1878 - 1914

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Populární knihy

/ všech 5 knih
Nežiju – hořím
Nežiju – hořím
V bdění i ve snu
V bdění i ve snu
Dve pekné oči
Dve pekné oči
Bohémske noci: Výber z poézie bulharského symbolizmu
Bohémske noci: Výber z poézie bulharského symbolizmu

Nové komentáře u autorových knih

Nežiju – hořím Nežiju – hořím

„Vyjadřuje náladu přelomu století, ale na rozdíl od Sovy nebo Hlaváčka má silné sociální akcenty, trýznivé vlastenectví a pocit hluboké životní skepse. Některé básně jsou velmi působivé, zvláště ty z venkovského prostředí.“... celý text
— sika444

Nežiju – hořím Nežiju – hořím

„Moje první setkání s bulharskou poezií (a bulharskou literaturou celkově). Ne, že by to bylo špatné, ale na rozdíl od takového Áprilyho mi při prvním čtení u Javorova (Kračolova) nic neuvízlo v paměti. Čekala jsem, že básník z přelomu 19. a 20. století mě osloví víc. Snad jsem jen nebyla ve vhodném rozpoložení, nebo výběr básní či jejich překlad není až tak dobrý. Na ukázku vybírám do komentáře dvě básně, které se mi líbily nejvíce. Volání (1907) Neslyšně přízrak smrti obchází, rubášem popřikrývá každý kousek hlíny -- za nocí ledových dech námrazy list uschlý honí přes závěje, přes roviny. Na tebe myslím, matko, že jsi tam, v mrazivém stisku na kost zmrzlé země: mně je tak smutno ze sebe, jsem sám na cestě zaváté... A žádné světlo ve mně. Obchází přízrak smrti shrbený a v modré dálce navršuje hroby, noc bdí a v spikleneckém mlčení je němá jako věčnost ze záhrobí. Myslím si, matko: je ti zima tam, kde svíráš v náručí jen chladnou, tupou hlínu? Mně je tak těžko, matko, a jsem sám, v bezesných nocích piju hořké doušky blínu. Kam se to přízrak smrti naklání? Na nebi měsíc do mlhy se skrývá, nocí se nese mocné volání, tma houstne -- i mne zahalit chce, mlčenlivá. *** Nirvána (1909) Bezbřehé, bezedné jsou vody mrtvě dřímající, dvojníka nenajde v nich nikdy půlnoc hvězdná... Táhneme beze snů nad hloubkou spící a hrůzou trneme nad prázdnem bez dna. Bezedné, bezbřehé jsou vody věčně věků němé, nad ně se nenaklání nikde obzor siný... Odpověď u nich nikdy nenajdeme, když bez víry hledíme do hlubiny. Odvěké, pravěké jsou vody, věčně nepohnuté, bezedné vlny bezbřehé chlad vábně vějí... A přec z nich nechcem upít v žízni kruté, v bezesné, bezútěšné beznaději.“... celý text
— Zelený_Drak

Dve pekné oči Dve pekné oči

„Nič valné, občas tendenčné a podliehajúce diktátu doby, ale našli sa aj svetlé okamihy. :-) Vrátila si sa! – zosviatočnel kraj . . . Kde dýchnem, purpurový plameň zachváti drevo, strom i kameň. Zostávaj pri mne – vo mne zostávaj. V dyme a v žiare krvavej, v neznesiteľnej páľave zračí sa nebo v tvojich očiach precitnutých. Po ňom duša mocne zatúži! Hľaď naň a diaľka slovo predĺži – do nehybnosti v chladnom zabudnutí. V plameňoch, v dyme pekelnom svet bude horieť a my v ňom, prekrásni v mračnej ošklivosti, oškliví v krásnej žiarivosti – v úpale neznesiteľnom, v sne, čo vyvedie z nepokoja, zhoríme jasným plameňom, my dvaja, pieseň moja!“... celý text
— Salonka

Přejít na knížky autora