Pavel Vilikovský

slovenská, 1941 - 2020

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Populární knihy

/ všech 28 knih
Lampa s růžovým stínidlem
Lampa s růžovým stínidlem
Pes na cestě
Pes na cestě
Miesto v príbehu
Miesto v príbehu
Kôň na poschodí, slepec vo Vrábľoch
Kôň na poschodí, slepec vo Vrábľoch

Nové komentáře u autorových knih

Prózy Prózy

„Masakrózny výber jedného z našich najlepších spisovateľov. Neviem sa rozhodnúť či sú jeho poviedky tak bravúrne postmoderne premyslené ,alebo ich situácie autor schválne maľuje v nejasných kontúrach ktoré sa v rôznych časoch a na rôznych miestach akoby vynárajú a zase ponárajú do večnej hmly ,ktorá nikdy neodkryje celý obraz. Myslím že po druhom prečítaní budem múdrejší. Tak či onak zanechávajú čistý aj keď neidentifikovateľný pocit. O každej poviedke by sa dalo čo to povedať. Najväčší dojem na mňa urobili experimentálne bizarná -Večne je zelený , akoby z Dostojevského školy -Rómeo z epochy socialistického realizmu, fantasmagorická- Slovo o Iľjovi Muromcovi, ďalej čiernobiely príbeh ktorý som si hneď predstavil ako film Davida Lyncha - Extrémna osamelosť v ktorom autor proste nezaprie filmové videnie, no a samozrejme Posledný kôň Pompejí - delikatestné hľadanie "slovanskej citovosti" pohľadom socialistického Slováka v Londýne. Autorove názory s ktorými som sa nevedel nijako stotožniť neriešim (jeho prózy sa dajú našťastie vďaka svoje komplexnosti vychutnať aj bez tejto nutnosti), len ma prekvapilo ako aj dnes desiatky rokov čo ich autor napísal ich stále papagájujú a zrejme aj v úprimnej viere, že sú ich vlastné naši "mienkotvorní" publicisti.“... celý text
— tazkykamen

Příběh opravdického člověka Příběh opravdického člověka

„No ale když už vzpomínám, musím říct, že s tou kolaudací to nešlo jen tak, jako že hop na krávu a je tele, barák jsme zkolaudovali tuším až na potřetí. Stavbaři odvedli dost šlendriánskou práci, museli honit plán a plnit nejrůznější závazky, co si je dávaly brigády socialistické práce, tak tu po nich zůstaly křivé podlahy, že se ani nedaly pořádně zavřít dveře, popraskaná omítka na stropech, opadané kachličky a ani se nepamatuju co všecko /.../ Starý jen chodil dokola, mudroval a chvástal se jako opilý námořník /.../ Starý měl na všecko svou teorii, nebál se přímo i politizovat. Tak mě poučoval například, že všecky tyto hospodářské země, i Amerika je nyšt proti Ukrajině, ta že drží celé Rusko. Ukrajina, Kavkaz, Japonsko, to že je všecko v jednom pásmu, tyto úrodné země. Že co si myslíte, pane kolego, proč Američani hodili tu atomovou bombu na Japonsko? No přece proto, že ... Pavel Vilikovský: Příběh opravdického člověka (K4 2014) #letnicteni #3K #klubklatovskychknihomolu #knihomolove #cesicitajte #K4 #18“... celý text
— Předčítačka

Letmý sneh Letmý sneh

„Mezi řádky Letmého snehu zaznívá mimojiné též kritika dnešní konzumní společnosti, jazyka, technologizace či materialismu. Máme tolik práce s tělem s budováním kariéry, maličkostmi, které nejsou důležité, že na duši nám nezbývá čas, na lásku nám nezbývá čas. Na každého z nás se jednou může sesunout lavina, která nás buď zasype, nebo se nás jenom letmo dotkne. Nikdy nevíme, kde k té katastrofě může dojít, a proto bychom si měli vážit přítomnosti a všeho, co máme našich milovaných či zdraví. Nebát se milovat. Metaforou laviny by se dala vyjádřit celá kniha buď nás může zcela pohřbít, vtáhnout a zasáhnout jako lavina, nebo jenom lehce projít kolem nás, jako by se nás témata v ní ani netýkala. Důležitý je hlavně čtenář a to, jak moc je ochotný se nechat pohltit a jak moc chce nad jednotlivými otázkami, které Letmý sneh přináší, přemýšlet a jestli je možno na ně vůbec nalézt odpověď. Láska je, keď niekto odchádza a ty máš pocit, že by si mu chcel niečo povedať. Cítiš, že je to čosi dôležité a naliehavé, hoci to navonok nemusí tak vyzerať, ale za svet si na to nevieš spomenúť, alebo si v časovej tiesni nevieš napochytre vybrať z nepreberného množstva nikdy nevysloveného.“... celý text
— TnaKenov

Kôň na poschodí, slepec vo Vrábľoch Kôň na poschodí, slepec vo Vrábľoch

„Vilikovský je typickým predstaviteľom modernosti. Je rovnako ako i moderné umenie prekvapivý, až šokujúci a zároveň odporný. Na jednej strane vás očarí sviežou formou písania, nápaditým opisom fádnej situácie na autobusovej stanici vo Vrábľoch, kde, budem parafrázovať, "mladé dievča skrývajúce sa pred nezhmotneným dažďom vidí v autobusoch všetkých mňou ale chcela by vidieť radšej seby", a vzápätí vykoná ten najhnusnejší zločin s nesmiernou ľahostajnosťou, čo je však horšie ako by ho spáchal chladnokrvne. Zároveň treba dodať, že poviedka žiadny dej nemá, nejde v nej o nič, je len umne, občas šikovne a inokedy nudne spísanými myšlienkami a spomienkami. Po tejto knihe som siahol pretože o nej básnili v podcaste Knižnej Revue Mila Haugová a Peter Darovec ako o jednej z troch slovenských najlepších kníh všetkých čias, ktoré by si chceli zobrať na opustený ostrov. Ale nemalo ma to prekvapiť, keď popri Vilikovskom je v zozname top diel aj Peter Pišťanek.“... celý text
— Branislav230

Vlastný životopis zla Vlastný životopis zla

„Malý exkurs do historie 20. století se Vilikovskému jednoznačně podařil. Jazykově brilantní záležitost plná vtipných dialogů (alespoň pokud jde o slovenský originál) s mnoha vrstvami, které mě bavilo odhalovat. První polovina knihy je něco jako špionážní thriller z prostředí STB, druhá se tváří jako pátrání po nevyřešeném případu, ale jde spíš o soubor esejů na téma kriminologie a zlo. Citovány jsou zde i úryvky z deníku Josepha Goebbelse a tento nacistický pohlavár je tu a tam srovnáván s českým sériovým vrahem Václavem Mrázkem. Stručně řečeno: Krásný příspěvek k dějinám radosti. ;-)“... celý text
— Teckovana

Přejít na knížky autora