Alexej Maximovič Peškov

Maxim Gorkij · pseudonym

ruská, 1868 - 1936

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Populární knihy

/ všech 113 knih
Pieseň lásky
Pieseň lásky
Zrození člověka
Zrození člověka
Matka
Matka
Na dně
Na dně

Nové komentáře u autorových knih

Tři dni Tři dni

„Upřímně, bál jsem se, že půjde o jurodivou propagandu. Musím říct, že jsem byl příjemně překvapen. Když pominu fakt, že kniha vyšla jako první svazek sdice románů v Nakladatelství Svazu přátel SSSR, text je označen za román (104 strany!), a že doslov je komunistický blábol, tak je to docela pěkná povídka. Mladý muž se chce v životě zařídit po svém, ale má despotického otce, který ho nutí, aby po jeho smrti převzal mlýn. A mladík přemýšlí, jak to udělat, aby nebyl jako otec, jak by mohl vycházet přítelsky a pozitivně se svými sousedy, nicméně je již poznamenán "stínem" svého otce, o kterém se na vesnici ví, jaký je pruďas a vlastně zlý člověk. A abych nespoileroval, je to dobrá výchozí situace, protože za ty tři dny, během nichž otec opravdu umře, se všechno v něm změní a projde si skutečně vnitřním peklem. Je to tedy pozoruhodná psychologická sondička do ruské vesnice, bez jakýkoliv náznaků budoucího budovatelství a nic tam skutečně nesměřuje k vítězné revoluci. Je to osobní drama mladého člověka, který vůbec neví, co si počít s vlastním životem. A napsané je to vlastně docela pěkně, ani to nepůsobí příliš archaicky.“... celý text
— Apo73

Matka Matka

„No co na to říct. O Gorkij jsme se učili ve škole a nechápala jsem proč i když patřil mezi spisovatele, který položil základy socialistickému socialismu a který tyto knihy mě moc nebrali. Spíš jsem se tenkrát divila o setkání Gorkého s Masarykem nebo jeho vnučka v náručí dalšího politika známého okolo Stalina. Jinak co na tuto knihu říct, popsané prostředí tak jak on uměl, no rok 1905 pokud je mi známo z knih tak všude dělnici zvedali hlavy, všude ve světě byli sociální bouře.“... celý text
— maryzka

Bývalí lidé Bývalí lidé

„Komentuji jen povídky, které nejsou ve výborech Hořké povídky, Drsné lásky a Tulák a svět. - Trh v Goltvě - velmi svěže, autenticky a se smyslem pro detail zde Gorkij vypisuje postřehy z trhu v malém ukrajinském městě. - Bývalí lidé - epopej ztracených existencí, bezdomovců, kteří mají vlastní morálku, vlastní hodnoty, vlastní styl krutosti. - Malva - antické drama nebývalé síly a působnosti. Mistrovsky vystavěná povídka o vztahu syna a otce k jedné ženě. Vedle toho v povídce vystupuje mefistofelovská postava Stěpana, poštívače a zlého člověka. Malva je jedna z nejlepších ženských postav světové literatury. Škoda, že tento skvost není součástí obvyklých výborů z Gorkého povídek. - Prohnanec - dvojdílná povídka o vypočítavém člověku, který zneužívá dobroty a lidskosti druhých. Jak příznačné pro obě strany, zneužívané i zneužívajícího. - Přítelíčkové - nesmírně smutná črta o umírání zlodějíčka a bezdomovce, který ještě na poslední chvíli nechce být zatížen krádeží koně. - Kain a Arťom - spojení dvou lidí, kteří si nemohli být vzdálenější: malého, ustrašeného a neduživého Žida Kaina a silného, bezstarostného krasavce Arťoma. Žid pomůže silákovi v chvíli nejvyšší nouze a on jej pak za odměnu ochraňuje. Jenomže... Je to umělecká o myšlenková perla. - Ještě o čertovi - skvělý nápad: čert vytáhne z Ivana Ivanoviče ctižádost, zlobu se zbabělostí, hněv s dalšími špatnostmi. Tím z něj vytáhl všechno podstatné. Zbyla jen slupka plná citoslovcí. Závěr? Čert praví: "Nejprve tu dokonalost trochu vysuším a pak do ní nasypu hrachu. Bude z ní naprosto originální řehtačka Satanovi pro zábavu..." - Červený Vaska - portrét krutého vrátného z veřejného domu, do kterého se zamiluje nevěstka. Těžká psychologická sonda. - Lotři - jak se z člověka stane vrah - a co to udělá s tím člověkem. - Děvčátko - o jedenáctileté prostitutce. Něco šíleného. - Karp Ivanovič Bukojemov - črta z vězení, kde trestanci vzpomínají na násilí, jež doprovázelo jejich život. Vždy to je jen jedna věta, ale na člověka padá úzkost. Bukojemov, starý trestanec, nemůže cítit lítost, protože nikomu na něm nezáleží. Silné. Ostatní povídky nejsou takové skvosty. Člověk a Píseň o Bouřlivákovi vyčpěly. I tak se jedná o jeden z nejlepších povídkových souborů, co jsem kdy četl.“... celý text
— sika444

Tulák a svět Tulák a svět

„Budu psát jen o povídkách, které neobsahuje výbor Hořké povídky a Drsné lásky. O těch jsem psal v komentáři u těchto knih. Jedou - jen jakýsi obrázek ze škuneru, na němž se přes Kaspické moře vracejí do Ruska námezdní dělníci. Mladý muž a mladá žena - smyslné, drsné, krásné - a velmi romantické. Desetník - o prvním zamilování třináctiletého chlapce, jenž zakusil trpké nepochopení a ponížení ve chvíli, kdy očekával polibek od zbožňované ženy. Konovalov - jak silné! Skvělý portrét bosáka, alkoholika, citlivého člověka, který je jednou z nejzajímavějších postav světové literatury. Scény z pekárny, kdy Maxim čte Konovalovi knihy (o Stěpánu Razinovi) jsou opravdu dojemné. A pak závěr - z Fedosie, kde se staví molo. Ty popisy lidského hemžení! A v tom všem hledání opravdové důstojnosti. Žádná zjednodušená ideologická klišé. Autor hledá, kde najít důstojnost pro lidi, jako je Konovalov. "Proč nemohu být klidný? Proč jiní lidé žijí, a jde to, zabývají se svou prací, mají ženy, děti a tak dále.? A vždycky mají chuť dělat to či ono... Ale já nemohu. Hnusí se i to. Proč se mi to hnusí?" Kolik podobných tázání u Gorkého je! Boles - jak má padlá žena jako Tereza najít lásku? A tak si ji vymyslí. Jenomže její soused se na ni dívá tolik skrz prsty! A pak to pochopí. "Čím víc člověk okusil hořkosti, tím usilovněji touží po sladkém. A my, lidé zahalení do svých chatrných ctností a zírající jeden na druhého závojem domýšlivosti a přesvědčení o své všestranné neomylnosti, to nechápeme. Vypadá to dost hloupě... a hodně krutě. Říkáme "padlé bytosti"... A kdo jsou ty padlé bytosti? Především - lidé, tytéž kosti a krev, totéž maso a tytéž nervy, jaké máme my. Káže se nám o tom den co den už po celá staletí. My sice posloucháme ... ale jak je to všechno nechutné! Vždyť v podstatě jsme sami také padlí a pravděpodobně velmi hluboko padlí... do propasti všemožné domýšlivosti a přesvědčení o převaze vlastních nervů a mozků nad mozky a nervy lidí, kteří nejsou tak mazaní jako my a nedovedou se tvářit dobrými, jako to umíme my... Ale raději dost o tom! Je to všecko tak stará věc, že je dokonce trapné o ní mluvit... Gubin - zamotané předivo vztahů, v nichž vládne lest, zášť a pomsta. Gubin je jedním z těchto podlých lidí. Na jeho adresu zazní slova, která platí ještě více o těch, kteří v Rusku brzy povládnou: "I tvoje vzpoura proti lidem - to je jen z toho, že nemáš co dělat, z dlouhé chvíle se nudíš, a tak sis vymyslel zábavu, jako že sloužíš bohu, jako že miluješ pravdu, ale ve skutečnosti jsi ďáblův pacholek..." V stepi - dechberoucí líčení přírody a v ní tři tuláci, kteří zabijí čtvrtého - nejprve jej oberou o jídlo, pak jej jeden z nich uškrtí - snad pro peníze. Povídka končí slovy, která tolik kontrastují se známým "Člověk - to zní hrdě.": "Nenesu vinu na tom, co se s ním stalo, právě tak jako vy nejste vinen tím, co se stalo se mnou... A vůbec nikdo není ničím vinen, protože všichni jsme - stejný dobytek." Na parníku - když je někdo narušená osobnost, je pro něj páchání zla neodolatelné. Ať už to znamená vyhodit koště z lodi, někoho praštit ve spánku polenem po hlavě nebo zabít. "Ovzduší je horké, malátné a vše je jako sen...! Vaňka Mazin - o lidské důstojnosti, která se nenechá zlomit třemi rubly. "Tys vsadil do toho celou svou duši, a on - jednu jedinou třírublovku! Což to není urážka?" Zkazky o Itálii - silný je příběh, v němž starý rybář na rozbouřeném moři v ohrožení života sděluje synovi nahonem vše důležité o životě, protože ví, že zemře. Shrnutí: Gorkij je velký spisovatel, analytik, který svou velkou inteligencí prohlédá příčiny všeho ruského marasmu. A nakonec - co od spisovatele čekat víc. Bohužel svou pověst pošpinil přátelstvím s Leninem a podporou bolševické tyranie.“... celý text
— sika444

Drsné lásky Drsné lásky

„Povídky, které obsahuje i svazek Hořké povídky, jsou komentovány tam. Zde hodnotím alespoň výběrově zbytek. Manželé Orlovovi - delší novela o bezútěšném životě a bezútěšném manželství. Alkoholismus a násilí jsou zde leitmotivem, jakkoli se zdá, že se Orlov v cholerovém baráku promění. Je to značně nihilistická próza, snad trochu didaktická, neboť osud Orlovové je přímo ukázkový. Snad zde Gorkij příliš tlačil na pilu. Žena s modrýma očima - výborná miniatura pojednávající o tom, jak člověk přistupuje k tomu druhému ovlivněn rolí, v níž se druhý nachází. Na vorech - živočišná láska versus náboženstvím vyvolaná askese. Otec jako reprezentant živočišnosti je autorovi zjevně milejší. Žena - v novele se autorovi podařilo zachytit podivnou chemii mezi lidmi. Večerní rozhovor autora se ženou, který končí milováním, má ohromnou atmosféru. A jako skoro vždy u Gorkého je zde mnoho drobných postřehů, filosofických úvah, portrétů bosáků. Ze zkazek o Itálii - drobné postřehy, miniatury, z nichž nejpůsobivější je ta o vesnici, která se složila mladému páru na svatbu a na příbytek. Další jsou o pomstě, o postiženém děcku, o falešném nařčení z nevěry a síle ženské solidarity. Zaříkávačka - portrét ženy Mordvinky (nějaký severský kmen), která stále udržuje povědomí o mordvinském bohu Keremeťovi. Její závěrečné kárání Krista je fascinující. Dora - obraz ženy - sestry z tuberkulózního sanatoria, která se zamiluje do pacienta. Láska, byť založená na klamu, může být neobyčejně zraňující. O neopětované lásce - tohle není ani novela, spíš malý román. Bohatý muž miluje provinční herečku, ovšem celoživotní láska se uskutečňuje jako přátelství (eufemisticky řečeno, spíš on ji vydržuje), které nikdy nepřinese opravdovou vzájemnost a naplnění. Ovšem jak působivě a hluboce to Gorkij vypráví! Vrchol jeho povídkové tvorby. O první lásce - nemilosrdně pravdivé, velmi osobní. Gorkij líčí svůj první vážný vztah. Vypovídá hodně o něm samotném, o jeho i její neukotvenosti a neschopnosti žít "běžný" život. Celkově je tato kniha nesmírně silná, všechny texty zachycují lidské typy, o nichž málokdo v ruské literatuře píše. Gorkij opravdu nasál zevnitř atmosféru, filosofii a životní styl bosáků - a nám toto vzácné poznání nabízí. Co s takovou společností mohla udělat revoluce - ať už by byla jakákoli? A mohla být jiná než krutá, když se odehrávala v zemi, jejíž většinu obyvatel tvořili hrdinové Gorkého textů?“... celý text
— sika444

Přejít na knížky autora