Marcus Tullius Cicero

italská, -106 - -43

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Populární knihy

/ všech 35 knih
O povinnostech
O povinnostech
O přirozenosti bohů
O přirozenosti bohů
Listy přátelům I
Listy přátelům I
Dvě rozmluvy
Dvě rozmluvy

Nové komentáře u autorových knih

O povinnostech O povinnostech

„Dílo mě velmi překvapilo jeho nadčasovostí, zejména v oblasti lidské mentality mi potvrdilo, že některé věci se ani po staletích nemění.“
— lernami

Marka Tullia Cicerona O nejvyšším dobru a zlu knihy patery Marka Tullia Cicerona O nejvyšším dobru a zlu knihy patery

„Zprvu jen řeknu, že, byť byl autor sebeméně zběhlejší v antické filosofii a v Ciceronovi, překlad byl velmi zbrocen a ztřísněn autorovým archaickým jazykem, jejž tam vtěsnal a do něhož se nutil, až je text mnohými místy nesrozumitelný a zmotaný. Řídil se zaslepenými brusy, které neměly ponětí o jazyku, a bohužel tím předklad ubývá na kvalitě. Je velice zajímavé číst Ciceronovo rozjímaní proslulých filosofických škol, kterak se je snaží kriticky rozebrat a u žádného neopomenout své výtky. Jak je řečeno i v předmluvě, ne všude byl zcela objektivní (zejména u epikurovců), ale na tehdejší dobu si člověk musí vážit jistého jeho nadhledu. Vcelku je dílo De finibus bonorum et malorum jedno z Ciceronových nejpropracovanějších a i my z něho máme co čerpat.“... celý text
— Clivicus

Cato starší o stáří Cato starší o stáří

„Opravdu nechápu toto nízké hodnocení. Cato starší o stáří je zrovna jedno z antických děl, jehož užitečnost a pravdivost trvá i přes obrovskou zející mezeru časovou mezi moderním člověkem a římským řečníkem. Celý tento traktát ve formě dialogu mě hluboce poučil o obecném nazírání lidí na stáří, jež prý trápí své nositele, jak uvádí Cicero, čtyřmi souženími: odvádí od činnosti, zbavuje tělesné síly, zbavuje rozkoše a smyslnosti a je blízko smrti. Cicero ústy Catonovými všechny výtky bystře vyvrací. My dnešní lidé se ještě máme od dávných reků čemu učit.“... celý text
— Clivicus

O zákonech O zákonech

„Kniha „De Legibus“ navazuje poměrně zajímavým způsobem na knihu „De Republica“. Odkazy v ní jsou dokonce výslovné, stavěné tak, že Ciceron připomíná, co Caton prohlásil v oné knize. Navazuje se tedy v tomto smyslu: v Republice Ciceron popsal ideální obec (Řím s drobnou systematickou úpravou) a v Zákonech jí vybavuje zákonnou úpravou (Římskou s drobnými systematickými úpravami). Zcela neskrývaně tak replikuje Platónův postup v Ústavě a Zákonech. Přeci se Ciceronova struktura zdá poněkud méně rozmáchlá a díky tomu systematičtější, kompaktnější. Dílo obsahuje tři knihy, přičemž první pojednává o (pozor!) přirozeném právu, druhá a právu pontifiků a třetí o úřadech v obci. Pokud víc knih vzniklo (jako že patrně ano) nám se, bohužel, nedochovaly. I přes to je dílo ve zdaleka lepším stavu, než De Republica, což je po mém soudu skvělé, jelikož jej shledávám o něco zajímavějším. Druhá a třetí kniha samozřejmě tak trochu vyčpěly. Ciceron bohužel nepojednává o civilním právu, kteréžto úvahy by pro nás dnes byly mimořádně zajímavé, vzhledem k tomu, že nový občanský zákoník provedl opětovný příklon k římskoprávním základům. Pontifikální právo, ani rozložení úřadů pro nás zkrátka již dnes nemají jinou, než historicky kontextovou hodnotu. I tak je to jistě zajímavé čtení. Možná nejzajímavějším na něm je, že by Ciceron (relativně) humanisticky založen. Kdyby Platón došel alespoň takovému pochopení pojmu „humanismus“ mohl se svět vyvíjet zcela jinak a mohl být lepší. No, nenadělám nic. Nejzajímavější jsem shledal knihu první. Pojednává, jak již řečeno, o právu přirozeném. Nu a je to, nakolik jsem obeznámen, vlastně první relativně strukturované pojednání o tomto tématu! Ciceron byl, pokud si správně pamatuji, první, kdo načrtl relativně ostrou linii mezi pozitivním právem které jsme si sami dali (tedy právem v tom smyslu, ve kterém jej podle Cicerona chápe obyčejný lid) a právem, které vyvěrá ze samotné existence lidského druhu, které přirozeně směřuje ke spravedlnosti a které je za standardních okolnostem nám všem vlastní. Nemám ambici tu jeho chápání daných pojmů replikovat, přečtěte si to, je to krátké a překladatelé i editoři si v Oikoymenh tentokrát dali opravdovou práci, je radost to číst. Pozastavím se tu snad jen nad jednou větou, kterou Ciceron pronesl. Ta věta je podle mne nad jiné zajímavá. Stojí se takto: „úkolem zákona je napravovat neřesti a podněcovat ke ctnosti“, či lépe takto: „ut quoniam vitiorum emendatricem legem esse oportrt commendatricemque virtutum, ab ea vivendi doctrina ducatur.“ Není to úžasné? Podivejte, tohle by vám nikdy žádný pozitivista nevyslovil! A já jsem pozitivista, já o tom něco vím! Takovéhle ambice, to je zkrátka famózní. Představte si, že jste zákonodárce a snažíte se na základě svého omezeného rozumu vymyslet zákon tak, aby napravoval neřesti (dnešní ubozí zákonodárci se zmůžou dohromady na to, aby potrestal zločiny!) a podněcoval ke ctnosti (a na to, aby před pácháním dalších zločinů pokud možno odstrašil!), to by se z toho snad ten chudák musel zbláznit. A pokud by se z toho nezbláznil on, tak my jistě. Ta představa je podle mě celkem vzato děsivá – zákon, ne vaše vnitřní přesvědčení vás provede vašim vnitřním životem… Fuj. Vždy mne takovéto myšlenky, a Ciceron ji zformuloval nádherně, fascinovaly. Já bych si opravdu nikdy nedovolil mít takové ambice! Je to možná projevem jisté zbabělosti, že se my, pozitivisté, snažíme o tupé a pozemské nastavení takových společenských pravidel, abychom se, pokud možno, nepozabíjeli, ať úmyslně, či nikoliv. Nu, ale dost toho. Zkrátka se jedná o zajímavé dílo literárně, filozoficky, právně, i historicky a jako k takovému k němu chovám náležitý respekt, právě jako k Ciceronovi chovám veliký respekt za jeho rétorické schopnosti.“... celý text
— Set123

O řečníku O řečníku

„Kdo jiný může napsat taký učený a čtivý výklad o řečnictví než Cicero? Pro M. T. Cicerona nebylo povolání řečnické pouhým uměním přesvědčovat a svádět ke svým míněním, nýbrž i být znalý práva, dějin, literatury a filosofie. Každý řečník musí nést břímě morální, třeba těžké, chce-li se stát řečníkem dobrým. Správné mravy je třeba poznat skrze činy a životy předků a Řeků a ty skrze pilné studium a učení teoretické. Dobrý řečník se neobejde ani bez vloh daných přírodou, ani bez cvičení paměti a znalostí. Bezesporu doporučuji každému milovníku moudrosti.“... celý text
— Clivicus

Přejít na knížky autora