Jan Táborský

česká, 1975

Nové komentáře u autorových knih

„Vtipné. Jen je to podle mě špatný formát jakožto kniha. Jednotlivé vtipné článečky jsou asi lepší. Takhle jsem měla tendenci číst dál a dál, a jak je toho moc za sebou, nemůžu si to dost vychutnat. Možná teď občas náhodně otevřít a připomenout si jen jeden, dva odstavce.“... celý text
— jaroiva

Jazykové jednohubky

„Jéžiš, jak já se nasmála! Přísahám, že mi u haldy článků tekly normálně slzy, jak jsem se chlámala. Miluju češtinu, strašně ráda si hraju s písmenkovou polívkou a čtu si přesně tenhle typ zajímavostí. Celou dobu jsem tak trochu srovnávala autora s géniem češtiny Pavlem Eisnerem a špekulovala, jestli mám dát taky plnej počet, a došla jsem k závěru, že si to Honzik zaslouží. Protože má k češtině stejně láskyplný a obdivný vztah a umí k ní přistoupit s velkým humorem, stejně jako právě mnou adorovaný Pavel Eisner. Zajímavostí, kterými se čeština jen hemží, jsou tisíce. Mě utkvěly třeba původy názvů světadílů, českých měsíců či planet. Zoo že není zkratka ale odvozenina řeckého slova s významem živočich. Nebo že existují pangramy (věty, ve kterých použijete všechna písmenka abecedy daného jazyka) - třeba jeden z našich zní "Příliš žluťoučký kůň úpěl ďábelské ódy" - to je prostě úžasný. Nebo že Karel Čapek děl: "Tisíciletá minulost protéká každým slovem. Děláme něco velkolepě starého a historického, když mluvíme česky." No, nebudu dál spoilerovat, sami si jistě najdete desítky dalších obočozvedačů. Taky jsem zjistila, že nutně potřebuju dokoupit spoustu slovníků, protože třeba ten Jungmannův výkladový nabízí takové perly jako vysvětlení slova fňukat: "founěti se zmítáním při tom pysků a huhňáním, připlakávati, kuňkati, kuňhati". Článeček je také věnován oblíbené T9, která umí napáchat taky lecjaké piškuntálie. Třeba když se snažíte napsat "dvakrát měř, jednou řež" a vyjde vám "dvakrát ODS, jednou sex". Příklady, které se staly vám, vřele doporučuju do diskuze. A nakonec si neodpustím opsat vám jeden celý příspěvek, který pojednává o mých oblíbených přeslechnutích, s kterými jste žili celé dětství a až poměrně nedávno vám někdo otevřel oči a vám to pozbouralo trochu dětství, ale já se tomu nemůžu vynasmát a do diskuze k téhle knížce napíšu pár mých a prosím i vás, ať se tam podělíte i s těmi svými. A teď už poslední slovo ponechám autorovi a tímto děkuju jemu i ilustrátorovi, který dodal knížce svými hlody věneček třešniček na dort! Okibača a zajíček Sven Jansen Jako děti jsme občas něco slyšeli tak trochu jinak. Já jsem například měl za to, že v "Prší, prší" se zpívá "pojedeme nanuka". Zdálo se mi to sice poněkud zvláštní, ale už tehdy jsem osvíceně tušil, že v písňových textech se nějaká ta odchylka od běžné řeči snese. Nedávno jsem si na toto téma udělal malou anketu. Ukázala, že ve světě přeslechů hraje významnou roli jistý Okibača ("černo, Okibača ovečky zatáča") a zajíček Sven Jansen ("zajíček Sven Jansen sedí sám, sedí sám"), svou slávu si vydobyl i horolezec Boriš z naší hymny ("Boriš umí po skalinách"). Taková přeslechnutí už mají mimochodem i své jazykovědné označení. Nazývají se mondegreens, a to podle přeslechnutí novináře Jona Carrolla, který místo "They have slain the Earl of Moray and laid him on the green" slyšel "They have slain the Earl of Moray and Lady Mondegreen".“... celý text
— Vidlička

Jazykové jednohubky

„Kniha pro každého, kdo propadl kouzlu naší mateřštiny a navíc se rád ještě něco přiučí a rozšíří si obzory :-) Vtipné fejetonky, úvahy i postřehy ke slovům a slovním spojením, které dnes používáme běžně a nad nimiž se už příliš nepozastavujeme. Moje srdce "věčného studenta" bohemistiky zaplesalo, knihu si určitě pořídím domů. Jenom... tyto použité ilustrace se mi leckdy "zdají býti poněkud nešťastné" :-)“... celý text
— Snoopi

Jazykové jednohubky

„Kniha, která potěší každého milovníka češtiny - v recenzích této sbírky sloupků to není žádný převratný objev, ale ona je to prostě pravda. Obecné úvahy o jazyce českém jsou proložené spoustou zajímavostí o původu slov, jejich vývoji nebo významu. Teď už vím, co bylo nazýváno slovem Králomoc, kde se vzal oslí můstek, že malíček byl dříve ušinec a výraz na pospas k nám přišel z italštiny. Některé z popisovaných jevů a pojmů jsem sice znala už dříve, ale opakování je matkou moudrosti. V několika případech mi dokonce vyvrátil zažité omyly. Knihu tedy rozhodně doporučuji jak odborníkům, tak laickým nadšencům.“... celý text
— LooneyCZ

Jazykové jednohubky

„Knihu jsem si půjčila na doporučení paní knihovnice a rozhodně si ji pořídím domů. Vtipné i poučné sloupky o jazyce jsou skvělé, ovšem nejvíc mě zaujalo, že Ondřej Sekora vytvořil kompletní českou ragbyovou terminologii, když překládal pravidla hry.“... celý text
— Réza4

Přejít na knížky autora

Jan Táborský - knihy

2014

Jazykové jednohubky

Žánry autora

Humor Literatura česká Jazyky, lingvistika

Štítky z knih

čeština jazykověda, lingvistika jazykové hříčky

Táborský je 0x v oblíbených.