Jan Drnek

česká, 1960

Nová kniha

Orákulum - Paměti nomenklaturního prognostika

Orákulum - Paměti nomenklaturního prognostika - Jan Drnek

Paměti nomenklaturního prognostika - Je to jednoduché, soudruhu první tajemníku. Buď je KSČ diktátor a je jí jedno, co si o ní kdo myslí, nebo žádný diktátor ne... detail knihy

Nové komentáře u autorových knih

Orákulum - Paměti nomenklaturního prognostika Orákulum - Paměti nomenklaturního prognostika

Tak jsem to zdolal a mám z toho rozporuplné pocity. Co kdyby nepřijeli spočívá v neviditelné Zdi, která brání vjezdu tanků a techniky v srpnu 1968 a obestírá celé hranice Československa. Nechci prozrazovat kdo jí vztyčil, ale rozumně to ani nejde vyjádřit. Kniha obsahuje skutečné postavy na politické scéně od počátku 50. let, které většinou dělají to co skutečně dělali. Až na nějaké výjimky z důvodu alternativní historie a mystifikace. Autor teda přináší záplavu textu, děje a popisu. Místy čtivější, místy zdlouhavé. Kdo četl sérii Žab, tak tuší co ho čeká. Při válečných situacích a líčení boje mě autor bavil více. Postava onoho prognostika proplouvá celým dějem a sleduje politická představení. Asi jsem čekal trochu více mystifikace, než jsem nakonec dostal….... celý text
ondrej.b


Žáby v mlíku Žáby v mlíku

Dostala jsem se k tomu náhodou a vůbec to není můj obvyklý šálek čaje, ale vtáhlo mě to a baví mě to, ač se mnohdy trochu ztrácím. V tom tedy autor boduje. Nebudu to moc komentovat do detailu, jiní tu píšou leccos, nad čím jsem se pozastavila i já. Varována komentáři zde - celou reálnou historii detailně neznám - došla jsem k závěru, že mystifikace už od začátku knihy má snad i svůj dobrý literární účel (je to alternativní historie se vším všudy, ne jen postavená na té jediné premise "co kdybychom se nevzdali"), ale pak ta kniha má tu dost zásadní mouchu, že není vnitřně konzistentní, něco jiného tvrdí a něco jiného dělá. Což platí asi ve víc případech. To mě osobně pobodlo konkrétně třeba v tom, jak se autor nejdřív naváží do obrozenecko-jiráskovského vidění české historie a pak se na něj, asi vlastně nevědomky, sám odvolává. Má na tom vinu to, že tohle vidění doposud přežívá v českých knihách o historii a autor čerpá zásadně z českých zdrojů? Konkrétně mě takzvaně praštilo do očí, že ačkoli se nijak moc nezajímám o dějiny válečnictví, jako zájemce o historii obecně, vládnoucí angličtinou, vím, že ledacos z toho, co autor připisuje husitům jako jejich vynález, kterým úplně přeorali středověké vedení války, ve skutečnosti jejich vynález nebyl. Dokonce ani vesničani s cepy na středověkých válečných polích nebyli úplně neobvyklí. Ne, pokud je mi známo, husiti středověké vedení války přeorali tím, že neměli vojsko postavené na feudálním principu a tyhle už existující věci a zkušenosti uměli dokonale využít. Je vlastně dost na škodu vyznění textu, že tohle autor zřejmě neví, protože tím odkazy na slavnou českou historii zůstávají na příběh spíš jen dál násilně a ideologicky naroubované. Československá armáda v příběhu ve skutečnosti dělá přesně to, že skvěle improvizuje a vylepšuje s tím, co už někde existuje - třeba tím, že je napadne použít protiletecké dělo k jinému než jeho papírovému účelu, nebo využít kanadský žert strategicky. Takže paradoxně husitský mýtus do příběhu až tak stoprocentně nepasuje a reálná historie bez mýtu naopak vůbec není té alternativní na škodu a pravděpodobnému autorově záměru ukázat, že jsme na to vždycky měli a pořád máme, by jen prospěla…... celý text
marmota-b


1938 Neporaženi 1938 Neporaženi

Samozřejmě se tato kniha krásně čte každému Čechovi. Nebo alespoň těm, co by se nikdy nejeli do Mnichova omluvit. Navíc je proti Žábám zpracována mnohem realističtěji, takže to opravdu působí jen jako drobné odbočení ze skutečných událostí. Tu jednu * ale musím strhnout za literární zpracování. Autor zpracoval úžasné množství podkladů. A bohužel je chce všechny detailně využít. Takže jste neustále zásobování kvantem informací jak 7.PD ve spolupráci s 45.PD zaujali prostor původně plánovaný pro 27.PD. V čistě odborné literatuře snad, ale v románu? Podobně už jsem měl s tím problémy v Maxmiliánovi.... celý text
hanzmb



1938: Věrni zůstaneme 1938: Věrni zůstaneme

Nebylo mi jasné proč vlastně s posledním dílem Žab vyšla tato kniha zaměřená prakticky skoro na stejné období. Rozdíl je ve stylu. Žáby jsou dost jednoduché, prvoplánové. Spíše pro náctileté. Tady už se autor pokouší o složitější literaturu. Bohužel je ale kniha dvourychlostní. Prvních 60% je vysloveně ukecaných. X-krát se vysvětluje jedna a ta samá věc. K tomu i nějaké ty autorovy katolicko-monarchistické úlety. Navíc toto období bylo už vícekrát popsáno mnohem lépe. Třeba Šulcovi Zrádci. Tohle může zaujmout jen někoho, kdo se o toto období našich dějin nezajímá a má jen bídné školní znalosti. Pak ale přijde mávnutí kouzelnou hůlkou a od okamžiku noční návštěvy generálů u Beneše je vše jinak. Najednou tu je tak skvělé čtení, že si ani neuvědomujete ta kvanta dat, která přejímáte a jsou vlastně historií 4 dní. Tohle už je opravdu Literatura, i když na fiktivním podkladu. Teď jen doufám, že 2. díl naváže na tuto část a nevrátí se k té počáteční.... celý text
hanzmb


Deklarace závislosti Deklarace závislosti

Mám rád historické romány i alternativní historii a tak jsem si triologii Maxmilián po celkem slušných Žabách taky přečetl a výsledek je za mě až překvapivě fajn. Drnek zvládá předat složité historické (a pak alternativně historické), vojensko-politické, státnické i filozofické myšlenky celkem čtivou a vztřebatelnou formou. Titulní Maxmilián je takřka dokonalou "hlavní postavou" nebo vypravěčem pro podobný typ knihy. Jistě, v reálu víme, že skutečný Ferdinand Maxmilián Habsburkský se nechal konzervativci korunovat mexickým císařem, načež si je znepřátelil opatrnými liberárními reformami a až ho nesnášeli všichni a nakonec ho zastřelili, ale proč si tím, že v reálu politickým géniem tak úplně nebyl, kazit zajímavou fikci, že? Navknize Deklarace závislosti je již zak trochu vidět vyčpělost tématu. Krom války s Pruskem a nestřílení panovníků se neděje skoro nic, ani ty intriky už nebyli tak dobré, a teologické části knihy (je jich výrazně víc než v předchozích) dovedou být vyloženě otravné, stejně jako to, že nyní náhle jakoby si Maxmilián bez modlidby ani neuprdl a pak mu za to vnuknutí nezapoměl poděkovat - a to se v první knize píše o caru Mikolášovi jako o náboženském fanatikovi(!). Abych to uzavřel, tak je Deklarace závislosti nejhorší ze série, ale celá triologie si udržuje dosti vysokou kvalitu.... celý text
ArrowM