Ilja Erenburg

ruská, 1891 - 1967

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Populární knihy

/ všech 46 knih
Tvé šedé oči se mnou všady jdou
Tvé šedé oči se mnou všady jdou
Neobyčejná dobrodružství Julia Jurenita (a jeho žáků)
Neobyčejná dobrodružství Julia Jurenita (a jeho žáků)
Devátá vlna
Devátá vlna
Bouře
Bouře

Nové komentáře u autorových knih

Lidé, roky, život Lidé, roky, život

„Autor mně připomíná postavu z filmu Světáci, krásně zahranou Jiřinou Jiráskovou, která všechny slavné osobnosti znala osobně. Stejně je na tom - alespoň podle jeho vzpomínkové knihy - Ilja Erenburg. Lenin, Modigliani, Léger, Tolstoj, Picasso, Curie, Rivera, Einstein, Matisse a mnoho dalších lidí, světově proslulých z nejrůznějích oblastí lidské činnosti, ti všichni jsou prezentováni jako autorovi blízcí přátelé. Jenomže se o nich ze zkratkovitého textu povětšinou dovídáte buď nezajímavé drby či obecně známé informace. Upřímně se přiznávám, že dalších cca 80% v knize zmiňovaných person vůbec neznám, natož osobně :-)“... celý text
— PetrCepek

Třináct dýmek Třináct dýmek

„Krátké povídky, nazvané vždy podle majitele příslušné dýmky (hercova, kapitánova, básníkova...). Ty tu fungují jako prostředník a němý svědek podivuhodné cesty, kterou se ta která dýmka dostala k autorovi, aby mohl vyprávět její příběh. Některé povídky jsou úsměvné, jiné spíš ironické. Neurazí, ale v hlavě nezůstanou.“... celý text
— SSTknihy

Trust D.E. Trust D.E.

„Vážený Peleusy, čtěte si třeba pohádky, ty pochopíte a až dospějete, pochopíte i smysl toho o čem píše skvělý autor, jakým je Ilja Erenburg.“
— Pepi888

Bouře Bouře

„Bouře má být obrazem druhé světové války a především dokonalosti Sovětského Svazu, velikosti "sovětských" lidí a především ideologickou obhajobou a propagandou tzv. socialismu. A často až neuvěřitelnou omluvou čehokoliv špatného, co bylo "vidět" a přitom to byla jenom špička ledovce. V knize se samozřejmě nic nedozvíte o gulazích, popravách, bídě, brutální nespravedlnosti, zato zde všem nad hlavami září jasná hvězda komunismu a smůlu mají ti, kteří nepochopili, že jenom ta jedna jediná ideologie je správná a jedna jediná cesta vede do ráje. Knihu jsem přečetl přes její rozsah během gymnaziálních let a tu jednu hvězdu bych jí snad i dal čistě za jedinou věc, která mě už tehdy zaujala - za styl psaní, tedy za techniku. To vše ostatní je přes svoji rozsáhlost a bombastičnost jenom ideologický balast, lidé nejsou lidé, individuality s řadou často velmi jemně rozdílných vlastností a charakterů, ale jenom ideologické archeotypy a je jedno, jestli jsou to lidé sovětští, nebo jenom ti "ostatní". Nesnáším v literatuře (ale i v životě) ony vzorně a dokonale ideově vyprofilované osobností, které jsou typickým představiteleme a reprezentantem čehokoliv a které jednají podle předem daných ideových mustrů v modelových situacích přesně tak, aby to té ideologii přesně odpovídalo. Množství stran knihy je přímo úměrné prázdnotě obsahu a absenci jakýchkoliv emocí nebo námětu k přemýšlení, které by kniha měla přinést. O Velké vlastenecké válce napsal Vasyl Bykav dvě novely, Krugljanský most a Jeho prapor. Knížka je to útlá, vyšla u nás jenom jednou, ale právě její porovnání s tímhle nabubřelým, prázdným a ve své podstatě hloupým propagandisticko řemeslným dílem ukazuje, co byl Stalinův věrný Ilja Erenburg zač. Jistě, jsou spisovatelé, kteří byli zapálenými komunisty, byly levicoví intelektuálové, jejichž obdiv k Sovětskému Svazu a onomu "komunismu" byl upřímný. Ale byli to i opravdoví spisovatelé, kteří psát uměli a na stránkách svých děl necítili potřebu "oslavovat, propagovat a učit". Jak skvělé romány napsal obhájce procesů v třicátých letech Fuechtwanger. Jak dokonalým dílem jsou povídky Jana Drdy Němá barikáda. Erenburg svoje rozmáchle oslavné dílo plodil v době, kdy jiný spisovatel - Eric Arthur Blair vydal Farmu zvířat (snad nedokonalejší kritiku tzv. "třídního" boje) a dopracovával na farmě v Branhillu na ostrově Jura svoje stěžejní dílo s letopočtem v názvu. A jistý dělostřelecký důstojník Rudé armády, dvakrát vyznamenaný za statečnost ve stejné době "kroutil" svých osm let v gulagu. Erengurg svůj v zásadě zbytečný a prázdný život prožil v naprostém klidu a sovětské formě blahobytu a to i přes svoje "přátelství" s řadou "pokrokových" západních umělců (např. Picasso). O jeho postojích snad nejlépe vypovídá věta z jeho reportáže o předválečném Československu, kterou v roce 1931 popsal jako zemi, kde „milují amerikanismus a knedlíky se zelím a vyvážejí do světa Čapkovy spisy a Baťovy výrobky. To druhé svět potřebuje, to první si mohou nechat, vždyť každá země má Čapků dost.“ Nutno dodat, že především ony totalitní země (bohužel nejen ony) mají dost svých Erenburgů, nakonec skvěle je popsal ve svém Mistrovi a Markétce další skutečný a velký spisovatel Michail Afanasjevič Bulgakov. Erenburg by byl člen "masolitu" jako vyšitý...“... celý text
— jadran

Devátá vlna Devátá vlna

„Valentýna má naprostou pravdu. Tuhle knihu dneska nemá cenu číst. Já jsem jí už před mnoha lety odložil nedočtěnou a to ze stejných důvodů, jaké píšu u Bouře. K tomu, aby člověk pochopil "hloubku" tvorby tohoto řemeslně nesporně zdatného, ale morálně zcela pokleslého "spisovatele" je lepší si přečíst třeba jeho reportáže z USA. Erenburg pro mě svými názory a hlavně tvorbou reprezentuje to nejhorší, co v Rusku lze nalézt. Aroganci, nabubřelost, lži a přitom prázdnotu a absenci jak citu, tak rozumu. A přitom "tvořil" souběžně třeba s Bulgakovem a něco málo před Bykavem nebo i Solženicynem nebo Pasternakem. Toho ovšem neopomněl zkritizovat, co se do něj vešlo. Šolochov byl taky komunista, taky se podílel na té nejhorší sovětské propagandě, ale jeho Tichý Don nebo Příběh opravdového člověka jsou prostě kvalitní literární díla. Ale Ereneburg je jenom prostě takový sovětský Pavel Kohout. Víc k tomu není potřeba dodat.“... celý text
— jadran

Přejít na knížky autora