Hanna Krall

polská, 1937

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Populární knihy

/ všech 5 knih
Srdcový král
Srdcový král
To ty jsi Daniel
To ty jsi Daniel
Důkazy pro...
Důkazy pro...
Stihnout to před Pánem Bohem
Stihnout to před Pánem Bohem

Nové komentáře u autorových knih

Srdcový král Srdcový král

„Neměla jsem pocit, že čtu prokleté reportéry, ale hodně za vlasy přitaženou beletrii. Ponurý příběh polské Židovky je tak moc plný šťastných náhod, až není moc uvěřitelný. Občas jsem si vzpomněla na Pianistu. Styl věhlasné autorky je minimalistický, strohý, ale výstižný. Působí trochu jako poznámky v úkolníčku. V doslovu její práci označili za "dokumentární báji", trefné. Zpočátku jsem se nemohla v té strohosti a množství neobvyklých jmen zorientovat. Vždycky pak přemýšlím, jestli si začátek přečíst znovu. Hlavní hrdinka, ať už používala jakékoli jméno, napůl působila jako žena s pohnutou historií, napůl jako bezhlavá fanatička. Nicméně přes ty všechny těžkosti čtení mi dala knížka nové myšlenky k tématu lidských vztahů v těžké době.“... celý text
— ivetka859

Tanec na cizí veselce Tanec na cizí veselce

„Smutné povídky o osudech židovského obyvatelstva. Co na tohle říct. Jen to, že je spousta knih na toto téma. Ale tyto povídky mají jedno- povídky někdy překračuji poválečné vypravování.“... celý text
— maryzka

Srdcový král Srdcový král

„Mně podání od Hanny Krall nesedlo vůbec. Příběh, ač byl zajímavý ve mně nezanechal nic, žádný pocit po dočtení, nic mě nenutilo ani o knize a hlavní postavě a jejím životě přemýšlet. U knihy o holocaustu se mi to ještě nikdy nestalo. Příběh je opravdu stroze napsaný, odosobnělý, chvíli mi přišlo, že čtu noviny z válečné doby.“... celý text
— Miriam

Stihnout to před Pánem Bohem Stihnout to před Pánem Bohem

„„Většina byla pro povstání. Lidstvo se přece shodlo na tom, že umírat se zbraní v ruce je pěknější než beze zbraně. Tak jsme se té konvenci podřídili. Bylo nás tehdy už jen dvě stě dvacet. Dá se vůbec něco takového nazývat povstáním? Šlo nám přece o to, nedat se jen tak podříznout, až si pro nás přijdou. Smrt lidí hynoucích v mlčení není ničím, protože po sobě nic nezanechává, zatímco po těch, kteří střílejí, zůstává legenda.“ Šlo pouze o to, zvolit způsob smrti.“ Tahle novela není knížkou vzpomínek, je mnohem víc knížkou o vzpomínání. Mnohem víc než o zážitky z povstání, jde o reflexi zážitků z povstání. A tím je zajímavá a cenná, překračuje hranice žánru a nutí nás přemýšlet o vztahu mezi skutečnou pravdou a pravdou stylizovanou; mezi tím, co jsme a co chceme o sobě světu vyprávět; mezi tím, jaký svět je a jaký si přejeme, aby byl. Je to zvláštní paradox: kolem bojů v ghettu se zpětně vytvořila legenda vyprávějící stylizovaně o souboji dobra proti zlu, hrstky statečných odhodlaných proti přesile. Marek Edelman je jediným, kdo povstání přežil a měl by být žádaným zdrojem informací. Ale nevypadá to, že by někomu zvlášť vadilo, že o svých zážitcích nemluví, narušuje totiž hrdinský stereotyp konkrétnostmi, které do očekávaného obrazu nezapadají. Třeba že vůdce povstání před válkou šidil na trhu při prodeji ryb. Líbí se mi Edelmanův postoj i jeho tvrdošíjné odmítání upravovat své vzpomínky: ale on dobře ví, že nebojoval u Thermopyl a vytváření podobného mýtu, jen aplikovaného na dvacáté století, ho zjevně popouzí, proto ho neustále zpochybňuje, ironizuje. Jako by měl strach, že když připustí uhlazený výklad událostí, jeho osud přestane být jeho a jeho spolubojovníci tak vlastně budou zbaveni života podruhé, když po jejich fyzické existenci zanikne i jejich pravdivý příběh. Forma novely je zvláštní a zvláštně zajímavá, neurčitá kombinace knižního rozhovoru, reportáže, beletrie a eseje – text působí neurovnaně, jaksi rozbitě a trvale neklidně. To je jistě záměr a je to dobrý záměr – zdá se mi to pro popisované téma vhodné a snad i symbolické: čtenář netuší, co bude na další straně stejně tak, jako Židé v ghettu netušili, co je čeká za minutu. Nejistota jako jediná jistota. Časté neshody mezi redaktorkou a respondentem vytváří napětí, které slouží ději, vstupy novinářky do děje nejsou násilné a samoúčelné, paní Krall je Edelmanovi rovnocenným partnerem, nemanipuluje, ale ani se nenechá manipulovat. Oba svým nacházením pravdy společně dokazují, že hrdinství nepotřebuje retušovat. Že lidská odvaha nepůsobí slabším dojmem v podání obyčejných lidí. Že statečnost nestatečných v sobě nese větší lidskost než nepochybující přímost lidských supermanů.“... celý text
— mirektrubak

Srdcový král Srdcový král

„Moje už asi desátá absyntovka, zase trošku jiná, ale rozhodně zajímavá. :) Ten příběh mě zaujal popisem okolností například jsem vůbec netušila, že židé si barvili vlasy a předstírali, že jsou poláci. To mě osobně dosti překvapilo. Celkově se mi kniha líbila tím, jak byla strohá a děj velmi rychle ubíhal. Někdy bylo ale těžké se zorientovat, proto dávám o hvězdičku méně.“... celý text
— Raszkulce

Přejít na knížky autora