Daniil Ivanovič Juvačev

Daniil Charms · pseudonym

ruská, 1905 - 1942

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Populární knihy

/ všech 18 knih
Dobytku smíchu netřeba
Dobytku smíchu netřeba
Čtyřnohá vrána a nové taškařice
Čtyřnohá vrána a nové taškařice
Čtyřnohá vrána
Čtyřnohá vrána
Bába
Bába

Nové komentáře u autorových knih

Bába Bába

„Útlá sbírka absurdních povídek ze Sovětského svazu 30. let, které vás pobaví ještě i dneska. Tenkrát to ovšem zdaleka taková sranda nebyla, jak můžeme vidět na autorově osudu.“... celý text
— Finn69

Čtyřnohá vrána Čtyřnohá vrána

„Nebýt Charmse, nebyl bych tím, kým jsem. To je autor, který mě ovlivnil zcela zásadně (když jsme ho četli s kamarády v patnácti)... Byl to génius.“
— jozik_v_tumane

Ten, který vyšel z domu Ten, který vyšel z domu

„Úžasná knížka, i když jsem tomu zčásti nerozuměl (hlavně Lipavskému). Dokresluje pozadí Charmsova díla. Kromě Charmse, kterého znám dávno, mě nejvíc zaujal Jakov Druskin.“... celý text
— jozik_v_tumane

Z deníků / Anekdoty Z deníků / Anekdoty

„Ani když mi byl kdysi Charms doporučen, a tehdy bylo obtížnější ho sehnat, než dnes, ani tehdy jsem si k němu cestu nenašel a s časem se dá říct, že můj zájem i nadšení opadlo ještě více, nepřipadá mi jako nic ze superlativ, která se o něm za roky utvořila. Ale líbilo se mi "to okolo něj", některé jeho superkrátké příběhy, líbilo se mi to jako protipól nekonečně dlouhých románů. A absurdno a surrealismus je zkrátka můj jam. Ve svých denících je to ale tak nějak, co byste čekali, stejně jako když jsem četl Wolkerovy dopisy jeho mámě, je Charms obyčejný člověk, pochybující, chybující, snažící se na sobě pracovat (7.12.1932: "Chtěl jsem dnes začít pracovat. Ale celý den jsem nic neudělal. Do 4 hodin jsem neudělal vůbec nic."), člověk se vztahy ("Miluju tuhle... a pak miluju tuhle, bože dej, ať s ní můžu být" -každý muž v historii), člověk bojící se o svoje zdraví (což je schopen psát po celý týden, měřit si teplotu a bát se o své zdraví), ale taky Rus, co se znal se spoustou dalších Rusů, kulturně žil ("Musel jsem v opeře schovávat, že mám laciný hadry a neostříhaný nehty... a Mahler mě nudil."), posouval se, ale byl pro svoji odlišnost a provokování nepohodlný režimu, na což nakonec dojel. Deníky jsou relativně nuda, umělec, co nemá prachy, a tak je tahá z ostatních, půjčuje si, dějou se mu "ve víru nadšení" věci a tak není schopen vracet peníze a nechává se sponzorovat, zatímco popisuje, jak šel s A k B a potkali tam C a tak se rozhodli jít do kina a pak na výstavu, aby si dali zpátky u A čaj a byli tam do dvou rána (ale většinou se nic neděje, jen se popisuje kam šel a s kým, jak když sepisujete protokol), jméno za jménem, které vám nic neřeknou a co do obsahu děsně popisné, nicneříkající. Ke konci života jej postihla ještě větší tíživá finanční situace, poslední roky, zákaz publikace (musel publikovat do dětských časopisů a zvykl si na kratší texty), pravděpodobně zemřel hladem, zavřený v léčebně, během války, podobný osud stihl řadu zde zmíněných Rusů, zastřeleni, nebo zemřeli ve vězení. I přesto je Charms autorem mého nejoblíbenějšího citátu, který je zmíněný právě v téhle knize. Jediná anekdota, co mě rozesmála, byla hned ta druhá (moje číslo, vždycky být na druhém místě) "Jednou se Gogol převlékl za Puškina, přišel k Puškinovi a zazvonil. Puškin mu otevřel a křičí "No podívej se, Arino Rodionovno, kdo to přišel - já!"“... celý text
— JP

Bába Bába

„Nad každou stránkou jsem žasla a byla uchvácená autorovou představivostí. Pokaždé jsem si říkala "to bych nevymyslela", tak asi proto pět hvězd. Dokonale vybroušené dílo.“... celý text
— Mosofa

Přejít na knížky autora