Tahereh Mafi

americká, 1988

• Autor
• Knihy
• Bazar
• Série
• Životopis
• Část díla
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

Nové komentáře u autorových knih

Prepletené kráľovstvo

„"Nezlomilo ju bremeno práce či bolesť v rukách – ale samota. Život bez priateľov, nekonečné dni strávené bez útechy, ktorú dokáže poskytnúť jediné súcitné srdce. Drvil ju smútok." Krásna obálka, originály príbeh šmrncnutý Orientom, ktorý si ma dokonale získal. Asi som si našla ďalšiu obľúbenú sériu!! :) Po vojnách a problematickom spolunažívaní magicky obdarených džinov a "hlinených" (alebo teda obyčajných ľudí), prijal starý kráľ Zaal zákony, čo vrhlo džinov do nemilosti. Museli sa skrývať, obzvlášť mladá džinka obdarená ľadom Alizeh. Túla sa životom sama, pracuje ako slúžka, privyrába si ako krajčírka. Do života jej znenazdajky vplyvom náhody vstúpi princ Kamran, budúci kráľ. To jej opäť rozvráti život... Autorka vytvorila pre mňa obzvlášť úžasné postavy. Alizeh je džinka, vzdelaná, inteligentná, krásna, nepoddajná, bojovná. Od smrti rodičov sa životom pretĺka sama. Znáša útrapy života ako obyčajný človek, hoci je obdarená veľkou silou a mágiou. Princ Kamran je v prvom rade vojak, ovládaný hnevom, podozrievavý, no odkedy mu do života vstúpila slúžka so zahalenou tvárou, úplne ovládla jeho myšlienky, čo vyvoláva množstvo nedorozumení so starým kráľom, jeho dedkom. Okem ústrednej dvojice má zaujal princov minister a priateľ Hazan, ktorý mi až do konca zostal záhadou. Tiež slečna Huda, ktorá najmä v závere bola pomerne vtipne osviežujúca :)) Celkovo silnou stránkou knihy sú určite úžasné dialógy ;-) Záver bol pre mňa pomerne prekvapivý. Na scéne sa objavil mladý kráľ zo znepriateleného Tulanu Cyrus, ktorý prišiel a všetko absolútne rozvrátil. Mám pocit, že sa nám rysuje milostný trojuholník. A ja tentoraz naozaj neviem, ku komu sa prikloním. Zatiaľ je to určite Kamran... ale Cyrus je zaujímavý, príjemne arogantný a zatiaľ nedostal veľa priestoru, takže uvidíme... :) Vrele odporúčam prečítať a maximálne sa teším na ďalšie diely, lebo opäť ten koniec... "Ako sa voláte?“ „Aká to nelogická otázka. Načo potrebujete vedieť moje meno?“ „Aby som vás mohla nenávidieť adresnejšie.“ „Ach. Nuž, v tom prípade ma môžete volať Cyrus."“... celý text
— Matri

---

Jsem zlomená

„Druhý díl série dočten a já ihned chci ten třetí. Sice se první polovina trochu táhla, ale i tak skvělý.“
— Ibišekk

---

Jsem zlomená

„Poslouchala jsem anglickou audioknihu v podání Kate Simses. Co mě baví: - Kate Simses jako vypravěčka. Ten způsob, jakým dokáže zachycovat emoce hlavní hrdinky a vytvářet atmosféru příběhu je naprosto neuvěřitelnej a myslím, že nebýt jí, užívám si tu sérii mnohem méně - Styl psaní, metafory a myšlenky - Rozložení akce a nových informací napříč celou knihou, respektive sérií - Warner, to, jak se pohled na něj mění postupně a pozvolna místo toho, aby se v jeden moment kompletně proměnil - Kenji, tady asi není co dodávat - Julliet, její psychika a způsob, jakým se vypořádává s tím, kdo je a se vším, čím si v životě musela projít Co mě nebaví: - Julliet, kdykoliv dojde na Adama a Warnera a vůbec celá ta romantická linka. Je to na mě až moc přehnaný, patetický. Julliet stačí sebemenší náznak dobra ve Warnerovi a dokáže z něj udělat celej psychologickej rozbor o tom, jak v něm vlastně najednou vidí tu ztrápenou duši, blabla... Wtf. - Adam je otravnej - Absence ženských postav. Kromě Julliet tu jsou dvě, ale jejich role je dost malá, objeví se vždycky jen krátce a ještě o nich celou dobu všichni mluví jako o „the girls“ (jsou to dvojčata, ale prostě meh)“... celý text
— lapetitedeny

---

---

Jsem roztříštěná

„Jsem roztříštěná jsem četla v době, kdy poprvé vyšla v českém překladu, tzn. před asi 11 lety. Dodnes si pamatuju, jakej byl kolem vydání hype, blogeři dostali s předstihem e-knihy (tehdy reading copies vůbec nebyly tak běžný jako dneska) a všude na mě skákalo hrozně moc nadšených ohlasů o tom, jak dobrá ta kniha je a já se nemohla dočkat, až ji budu taky držet v rukou. Marketing tu na mě prostě zafungoval fakt na výbornou. Jenže pak se pro mě Jsem roztříštěná stala synonymem knižního zklamání. Takovej ten pocit, když se na nějakou knihu strašně moc těšíte, očekáváte, že to bude nejvíc skvělý, úžasný a budete to milovat, jenže ono se to nestane. I po těch 11 letech je tohle ta první kniha, na kterou si vzpomenu, když se o knižních zklamáních mluví a upřímně myslím, že mě nikdy žádná nezklamala víc. Naprosto chápu, jestli vás teď zaráží, proč jsem se do ní teda sakra rozhodla pustit znovu. Přemýšlela jsem o tom v posledních letech několikrát, protože znám lidi, kteří tu sérii naprosto zbožňujou a ve mně kvůli tomu pořád hlodalo, jestli jsem třeba něco nepřehlédla... Teď na ni náhodou znova došla řeč, zároveň na mě vyskočila v audoknižní appce, kde si platím předplatný, tak jsem si řekla, že do toho teda půjdu. A světě div se, nebylo to tak hrozný, jak jsem čekala. Možná díky tomu, že jsem měla doslova nulový očekávání, možná i díky Kate Simses, jejíž audio zpracování se fakt dobře poslouchalo. Pořád si myslím, že je to spíš průměrná kniha. Taková klasická stará dobrá dystopie, kterou odlišuje hlavně specifický styl psaní, který připomíná deníkové zápisky, ve kterých Julliet často škrtá myšlenky a opravuje se, což vytváří kontrast mezi tím, co si skutečně myslí/cítí a tím, co si myslí, že by si myslet/cítit měla. Kniha jako taková ale nenadchne, neurazí, nebyla jsem napnutá jak kšandy, ale ani jsem se vyloženě nenudila. Docela mě nicméně bavila Julliet a právě to, jakým způsobem je zpracovaná její psychika a ty kontrasty v ní – což je docela vtipný, protože v recenzi z roku 2013 jsem si mimo jiné stěžovala, že mě postavy vůbec nezaujaly, nevytvořila jsem si k nim vztahu ani nic podobného. A i když v případě Adama to platí furt (byl docela cringe, co si budeme), Julliet vlastně byla napsaná docela dobře – anebo to prostě zachránila ta Kate Simses, protože to zahrála faaakt dobře! Co za mě ovšem bylo obří NE, jsou popisy milostných scén mezi hlavními hrdiny. Není to smutt, ale ty scény jsou i tak dost dlouhý a hlavně tak divný. Možná jsem na to už stará, fakt nevím, ale u těch pár scén, co se objevily, jsem fakt trpěla nad tím, jak moc patetický to bylo. Já jako chápu, proč Julliet tolik prožívala doslovat každej dotyk, každej projev náklonnosti... Ale prostě ne. V závěru teda hodnocení zvedám o jednu hvězdičku a pomalu začínám druhý díl, k tomu jsem se nikdy dřív nedostala, tak uvidíme. Jsem docela zvědavá na Warnera, až se trochu víc ukáže.“... celý text
— lapetitedeny

---

Jsem roztříštěná

„Hned ze začátku mě zaujal až takřka poetický styl psaní, kterým autorka knihu napsala. A vcelku jsem se i snadno začetla. Ale bohužel, jak stránky ubíhaly, měla jsem víc otázek než odpovědí a nadšení opadalo. Jde sice o lehce dystopický svět, ale kniha ho takřka nepředstaví, dozvíme se něco jen velmi málo okrajově. Pak nastoupí záhadný Adam a taky záporák. Který mohl být tak dobrý, kdyby to celé nezabila jeho nezdravá touha po Juliette. Která sice místy vyznívala skvěle psychopaticky, ale taky vcelku prázdně, protože jeho záměry přebíjela jeho podivná touha. A ta neustálá touha po Juliette a zamilovanost mi to zabíjela i v případě Adama. Na začátku neznámý kluk se ukáže jako starý známý a je z toho láska jako trám. A já jim to nějak nevěřila. Víceméně se tam po sobě víc plazili než spolu mluvili. Sice je to místy krásně zaoblené pěkným literárním jazykem, ale je to v podstatě to jediné, co ty dva definuje. Osobnost nula. Prostředek mi přišel poměrně nezáživný a než jsem se nadála, nastal totálně X-men konec a šlus, zvonec konec. Knížka na jedno odpoledne, která se sice dobře čte, ale je tam strašně moc nezodpovězených a nedotažených věcí. Nejspíš proto je z toho taky trilogie. A já si další díl přečtu, protože doufám v odpovědi a nějaký posun. Třeba se odprostí od té love story (kterou jsem jim prostě moc nežrala) a bude se to víc soustředit na ten systém ve světě, který mě celou dobu tak zajímal, ale nedozvěděla jsem se o něm skoro nic. Bohužel jsem vcelku marně hledala nějakou sympatičtější nebo zajímavější postavu. Nejzajímavější byl právě záporák, kterého ale autorka nechala být spíše otrokem svých pudů než psychopatem s mocí a samotná Julietta má sice vytříbený literární mozek a mluvu, ale těžko se to věří puberťačce, která byla od čtrnácti zavřená a neměla nic, z čeho by se mohla učit nebo čerpat. Navíc působí jako magicky přitažlivá Mary Sue, do které se zabouchne každý mladík, co s ní přijde do styku. Snad bude druhý díl lepší a o něco vyváženější, pokud půjde o akci, která se tady odehraje v posledních pár kapitolách.“... celý text
— Thalin

Žánry autora

Literatura světová Romány Sci-fi Fantasy Pro děti a mládež

Štítky z knih

antiutopie, dystopie, kakotopie mytologie láska magie pro ženy proroctví princové královny pro dospívající mládež (young adult) království

Mafi je 116x v oblíbených.
Osobní web autora