3 trendy, které hýbou knižním světem

novinky

Tvrdit, že na čtení se trendy vůbec nevztahují, už bychom si netroufli - zejména s příchodem Bookstagramu a Booktoku se začaly objevovat čím dál tím častěji. Které teď aktuálně baví a proč? Knihomolové z knihkupectví Martinus si pro vás přichystali tři tipy na trendy, které se (nejen) na sociálních sítích nedají minout a zároveň přinášejí tipy na zajímavé nové čtení.

Dark academia: Někde mezi literaturou a temnotou

Ponurá atmosféra, akademické prostředí a touha po vědění. Tak by se dal zjednodušeně popsat nejen literární fenomén, kterému se na internetu začalo říkat dark academia a který vrátil “do hry debutový román Tajná historie spisovatelky Donny Tart Tajná historie. Vypráví o skupince studentů řečtiny, nejde ale o thriller ani detektivní příběh. Tajná historie svým tempem totiž připomíná spíš bildungsroman — román o dospívání a formování vlastního já.

Hlavní hrdinové jsou bohatí, privilegovaní a svým způsobem otravní, přesto i 30 let po vydání promlouvá román Donny Tartt ke stále větší skupině čtenářů. Krátká videa na TikToku, v nichž čtenáři sdílejí své dojmy ze čtení, mívají i přes milion zhlédnutí.

Estetika dark academia na žánr univerzitních románů svým způsobem navazuje. Vypůjčuje si z nich motivy studentského, případně profesorského života a přidává k nim nové prvky: mystiku a melancholii. Hrdinové se navíc často chovají v rozporu s morálkou a my sledujeme temné stránky jejich osobnosti. Univerzitní prostředí se najednou stává kulisami pro zločin, násilí i lidskou zhýralost.

Sad girl lit: Vítejte ve světě smutných a neoblíbených hrdinek

Sally Rooney, Ottessa Moshfegh nebo třeba Coco Mellors. Co mají tyhle spisovatelky společného? Podle některých se svou tvorbou podílejí na vzniku nového literárního trendu.

Možná jste už něco podobného četli. Hlavní hrdinka si připadá ztracená, a zatímco se ve svých bolestech snaží zorientovat, bloumá ulicemi velkoměsta, snaží se najít vnitřní naplnění a typicky se při tom ocitá ve vztahu, který jí nevědomky ubližuje. Sad girl literature, jak se literárnímu trendu přezdívá, pojednává o raněných ženách, jejichž příběhy jsou na angloamerickém knižním trhu čím dál populárnější. Jeho kořeny přitom sahají až do 60. let, kdy vyšel první a zároveň taky poslední román Pod skleněným zvonem americké básnířky Sylvie Plath.

Otázkou je, nakolik označení sad girl literature knihám prospívá. Její hlavní nevýhoda totiž spočívá v tom, že ačkoliv knihy úhledně třídí, jejich hrdinky zároveň zplošťuje. Pokud bychom název trendu přeložili do češtiny, získali bychom nejspíš slovní spojení „literatura smutných dívek“ – banální frázi, která vede ke zjednodušenému vnímání vystupujících žen a problémů, které řeší.



Autofikce: O co jde a proč nás tolik přitahuje?

Okno do života ostatních. Tak by se dal popsat žánr, který už nějakou dobu hýbe zahraničním literárním světem – autofikce.

Jako autofikční můžeme označit ta díla, v nichž autor kombinuje autobiografické prvky s těmi smyšlenými. Hranice mezi realitou a fikcí se tak v knize rozmazávají a čtenáři sledují příběh, u něhož vědí, že vychází z něčích skutečných zážitků, nedokážou však s jistotou říct, které konkrétní pasáže knihy se skutečných zážitků týkají.

Mezi autofikční díla můžeme zařadit například díla Édouarda Louise, Rachel Cusk nebo Annie Ernaux, která v roce 2022 vyhrála Nobelovu cenu za literaturu. Výčet autofikčních děl je ale mnohem širší – do češtiny byly také přeloženy romány jako šestidílná série Karla Ove Knausgårda zvaná Můj boj a v původní české tvorbě vyšla kupříkladu Torčíkova kniha Rozložíš paměť.

Autofikce je specifická tím, že nás jako čtenáře dráždí. Hned ze začátku nám totiž naznačí, že budeme svědky něčeho osobního, krátce poté se však stane záhadnou. Přestože nám slíbí upřímnost, o chvíli později cíleně a velmi rafinovaně mlží. A tím vším v nás patrně probouzí jen další zvědavost.

Pokud byste rádi četli nejen knihy, ale taky o knihách, omrkněte knižní blog knihkupectví Martinus.