Nejnovější komentáře

Temné dědictví

„No nebylo to úplně špatné, ale první díl bych hodnotil jako napínavější. Rozhodně to ale stálo za přečtení. Už se chystám na třetí díl :-)“
— Kubajzz

Přítel Stesk

„Kniha se příjemně četla, rychle jsem se vžila do pohledu malé Viktorie a jejího světa. I kapitoly, které nebyly dopisy dodávaly dějí spád a kousky, které doplnili celou situaci. Musím uznat, že je zde hezky popsán vztah Viktorie a matky Heleny a jejich neporozumění, které je zde vykresleno tak, že je problém očividný. Dále jde trochu poznat vývoj Viktorie s přibívajícím věkem, ale za mě by tento aspekt mohl být více propracovaný. Celkově se mi kniha líbila, ale nijak mě nezasáhla, snad to bude otevřeným koncem anebo příběhem, který je sice emotivní, ale podle mě nevydal ze sebe vše, jen pouhý nástin“... celý text
— Nicoletta1681

Klinická smrt

„Autorku jsem si již dala mezi své oblíbenkyně. Její styl se mi moc líbí a opět nezklamala, co se popisu myšlenek lidí v příběhu týče. Tato kniha mě od začátku tak pohltila, že jsem ji přečetla za víkend. Hlavní postava byla doopravdy hustá:), hodně mě bavila:).Přesně v polovině knihy však nastal velký zlom. Příběh se změnil o 180 stupňů a byl na mě hodně smutný. To čtu nerada. Ale zase člověku otevřel oči a mohl o tom přemýšlet. Já však preferuji žánry, u kterých přemýšlet nemusím. Přesto doporučuji k přečtení a dávám plný počet hvězd.“... celý text
— Angelicca

Já Tituba, černá čarodějnice ze Salemu

„Tituba je černošská otrokyně, která se dostane z Barbadosu až do Salemu v Americe. Tam se na ni lidé dívají s nevolí, hlavně kvůli barvě její kůže. Vyvrcholí to až procesem proti čarodějnicím. Skutečný příběh, který si autorka upravila do románové podoby. Co všechno z něj byla pravda, už dnes jen těžko zjistíme. Zrovna nedávno jsem četla jinou knihu o otroctví na Barbadosu a téma mě velice zaujalo, v tu chvíli jsem ani netušila, že mám doma i další knihu s podobným námětem. V tomto příběhu se ponoříme opravdu do historie, neboť se odehrává kolem roku 1690. Je tu skvěle zpracováno téma otroctví, rasismu, ale i svobody a postavení žen (ať už bílých nebo barevných). Ač je to vážný příběh, autorka si do něj přidala i špetku ironie, díky tomu se čte s lehkostí. Mně tam možná právě ta ironie trošku vadila (mám raději „drastičtější“ příběhy). Od začátku si mě kniha získala, vtáhla do děje a já s chutí četla dál. Kromě samotného nelehkého příběhu Tituby, mě moc bavily dávné babské rady, léčebné postupy, ať už ty od vystudovaných doktorů nebo právě čarodějnic, různé mýty, pověry i síla přírody. Do budoucna se určitě podívám i po dalších knihách s podobným tématem, ač je to téma historické, obávám se, že v mnoha aspektech je stále velice současné.“... celý text
— eva3992

Twisted Lies: Lži na ostří nože

„Poslední díl byl velmi dobrý. Dokonce jsem uronila slzu, až teda na konec, kde skoro všichni měli děti, což je fajn jen to není nic pro mě. Shrnuto: Fajn příběhy, ale znova to číst nehodlám.“... celý text
— Damonka18

Šachmat

„Do tohoto dílu jsem se nemohla pořádně začíst. Nevím proč ale knihu jsem neustále odkládala.“
— Rapeh

Osudová léta

„Za mě i druhý díl zklamání, nedocetla jsem a do třetího se již pouštět nebudu. Časový odskok od prvního dílu, mnoho postav, roztahane a dej pomalý“
— Ludmila91

Zjizveni

„Líbí se mi, že to je i není retelling na Lvího krále. Tuhle pohádku mám ráda, takže jsem byla zvědavá, jak tohke autorka zpracuje. A to, co jsem dostala, se mi líbilo, jako že hodně líbilo. "Jednota je naše síla, Svár náš pád." Jestli jsem si myslela, že jsem podlehla Hookovi, tak to jsem ještě nepoznala Tristana Faasu. Musím vám říct, že mě očaroval. Jak svými jizvami, temnotou, tak i tím částečným světlem v něm. Zkrátka jsem jeho. Navždy. "Pravdou je, že jsem tvůj. Zcela. Nevysvětlitelně. Bolestivě. Bezpodmínečně." Přesune mou ruku a přitlačí si dýku k hrdlu. "A pokud potřebuješ obětovat mou duši, abys dokázala žít s tou svojí, udělej to." Sára není žádná křehká květinka. Ale je to bojovnice za to, co považuje za správné. Má jasný plán, vzít si krále Michaela z rodu Faasů a následně jej zneškodnit. Ale nepočítala se Zjizveným princem, Tristanem. Ten je nebezpečný, zakázaný, ale svým způsobem zajímavý a tak lákavý. A naopak to platí též. Tristan mám svůj plán a nic jiného ho nezajímá, až s příchodem Sary se situace jaksi zkomplikuje. Knihu jednoznačně doporučuji. Dostane nevšední a zajímavý příběh. A zejména pak Tristana. "Tohle není láska. Tohle je posedlost. Šílenství. Spása."“... celý text
— TerryDee

Marie Terezie - Cudná císařovna s hroznou pověstí

„Kniha není pouze o Marii Terezii ale i o širších okolnostech a souvislostech jejího života - např. její rodiče, sourozenci, děti, války o rakouské dědictví, sedmiletá válka... Bylo to trochu náročnější, ale za nové informace jsem ráda. A na konci jsem byla i dojatá. 3,5*“... celý text
— emilieselden

Někdo z nás

„VYNIKAJÍCÍ KNIHA Zaujala mě už úvodní zmínkou o domácím násilí. Vůbec jsem se nemohla odtrhnout (asi i tedy kvůli tomu, že se tímto tématem zabývám již několik let). Velmi silný příběh, ale citlivějším pomáhám příliš nedoporučuji. A i když jsem tušila, jak to vyvrcholí, od prologu do epilogu jsem se nenudila. Zajímavé nahlédnutí do toho, jak jednotliví členové domácnosti vnímají svou minulost (prožité události), z jakých důvodů se rozhodli tak, jak se rozhodli, a jak tyto jejich rozhodnutí ovlivňují jejich přítomnost a budoucnost. Některé věci mi sice z psychologického hlediska nesedí (například ta zdánlivá idila a neskutečné sebeovládání - obávám se, že minimálně u některých zúčastněných by traumatický zážitek "pracoval" daleko více), ale chápu, že tohle je jiný žánr. Občas mě mátlo rychlé střídání perspektiv (kdo je právě vypravečem a střídání přítomnosti se vzpomínkami z minulosti), rychle jsem si však zvyklá.“... celý text
— stoceska

Volání o pomoc

„Ano,napínavá detektivka, ale na můj vkus už je to příliš překombinované. Sotva se odstraní jedna překážka, hned naskočí dvě další. Třetí díl si přečtu ráda...ale až za pár týdnů :) .“... celý text
— marion111

Ultimátum

„Za sebe osobně můžu říci, že mě kniha moc bavila a její čtení jsem si maximálně užila. Je pravdou, že místy to už bylo přitažené za vlasy, ale i tak mě to svým způsobem strašně bavilo. Líbilo se mi, že autorka nám nabídla vyprávění z více stran a o zábavu tak nebylo rozhodně nouze. Co mě také překvapilo bylo, že autorka byla sama letuškou, a tak plno věcí čerpala i z praxe. Knize to tak přidalo na čtivosti a autentičnosti a nemusíte se tak bát, že by to celé bylo totálně smyšlené a nesmyslné. Kdyby se autorka pustila do psaní další knihy, určitě si ji ráda přečtu :-)“... celý text
— dencazrnu

A já pořád kdo to tluče

„Příběh o jedné divadelní hře, o jedné vraždě a o spoustě lidských osudů. U této knihy je lepší vědět méně a čtením si vše zjistit sám. Ač je kniha skvěle napsána, nemohla jsem se do příběhu ponořit, chvíli mi trvalo, než jsem se začetla, ale potom už jsem knihu nemohla odložit. Postupně si skládáte dohromady, jak je celý příběh provázaný, co s čím souvisí a proč je tak důležitá samotná divadelní hra. Je tu ukázáno, jak problém jednoho člověka, může ovlivnit široké okolí. Stejně tak i minulost, která se nedá snadno zapomenout. Rozhodně to není snadné čtení. Je to smutné, bolavé, kruté. Čtete o temných a depresivních věcech, ale je to napsáno tak skvostně, že si to prostě musíte užít. Z textu doslova čiší emoce! Při čtení jsem mi úplně svíralo srdce a bylo mi úzko (rozhodně nic pro slabé povahy). Knihu jsem četla ve společném čtení, díky němuž jsem objevila právě Radku Denemarkovou. Mám přečtené dvě její knihy, obě jsou čtenářských zážitkem a rozhodně s jejími knihami budu pokračovat.“... celý text
— eva3992

Šílená babička

„Milé, vtipné, se situacemi ze života.“
— Ivuska.09

Alfa samec

„Proč? Proč musí mít ty knížky tak příšerný obaly nebo tak debilní názvy? Tahle odrazuje dokonce obojím a ten název je ještě ke všemu úplně mimo. Naštěstí jsem se tolikrát přesvědčila, že se opravdu vyplatí nesoudit knihu podle obalu, že se už odrazovat nenechám a zatím jsem ještě nelitovala. A nelituju ani teď, dostala jsem sice nijak nadstandardní, ale přesto fajn příběh, který se četl jedna báseň, místy pobavil, místy dojal a ani chvíli nenudil. Začínám mít pocit, že Vi by dokázala napsat čtivě i návod k obývací stěně z Ikea. A abych se ještě vrátila k tomu názvu: Na rozdíl od jiných si myslím, že ten původní je ještě víc mimo než český, protože ..... SPOILER JAK PRASE ..... chlap zjistí, že jeho dítě není jeho, spolkne spoji pýchu a po rozvodu platí nejen alimenty na dítě, ale živí i ten učebnicový příklad zlatokopky, jen aby mohl dítě dál vídat. Jestli ve vztahu k tomuhle není výraz egomaniak oxymoron, tak je asi potřeba upravit definici egomanika ...... KONEC PRASETE. Jo a jen mě tak maně napadlo: jakživa jsem nepotkala člověka se zelenýma očima, ale z knih Vi a její kámošky Penelope by jeden myslel, že je má přinejmenším polovina populace. Ale to jen tak pobaveně konstatuju, neberte to jako výtku, simvás.“... celý text
— LenkaStr

Zlomená

„Tenhle i ostatní díly byly hrozně moc emočně náročné. Smekám před autorkou, všechny 3 díly byly skvěle propracované a já si jejich čtení moc užila.V každém dílu bylo úžasně zpracováno závažné téma a myslím, že se to vážně povedlo“... celý text
— Ála1968

Houbáci

„Kniha je krásně napsaná. Moc hezky se mi četla. Dětem se moc líbila.“
— Akvabela

Zakletý klášter

„Brak v nejlepším slova smyslu. :) Čte se to rychle a je to báječně oddechové. A jako snad pokaždé se Juraji Červenákovi podařilo do děje propašovat historické osobnosti. Zde Divokým Billem Hitchkokem počínaje a páterem Dobšinským konče. Bravo! A kde je další díl? :D“... celý text
— MagdaFish

U severní zdi

„Velmi těžké čtení,ale důležité pro to, abychom si uvědomili,jak dobře se máme. Děkuji autorce za velmi čtivě napsanou knihu s takto těžkým tématem. Zaryla se mi do srdce.“... celý text
— Reny304

Sudetský dům: Jaro - léto 1945

„Štěpán Javůrek se pravděpodobně dostal na jednu z nejvyšších příček autorů současných autorů a nutno říci, že zaslouženě. Po Chaloupkách , od nichž jsem neodtrhla oči jsem se vrhla na Sudetsky dům, který tak nádherně popisuje, jak lehko je člověk zmanipulovatelný a jak lehko zapomíná vlastní chyby a j eště lehčeji podléha nesmyslným pomateným myšlenkám... a následně ..Král je mrtev,ať žije král.Javůrek popsal vše tak nádherně a lidsky, ale....bydlím v Sudetech, v roce 1987 jsem viděla, že Blaschke měl pravdu, když říkal...."Vrátíme se..." , tenkrát jsem tomu ale nerozuměla, pochopila jsem to mnohem později a nejvíc právě u této knihy...a vzpomněla jsem si i na bujaré oslavy Němců na Jestědu pravě v osmdesátých letech, ...odpouštět křivdy se má, ale opakovat chyby by se nemělo a to věděl o František Smolík z Glasrndorfru, či že Sklářů.“... celý text
— Vendula897

Ostře sledované vlaky

„Film viděn několikrát, kniha čtena poprvé. Velké hrdinství malého člověka.“
— veverkaVv

Strašidla

„Chuck Palahniuk ukázal, že to umí – umí ohromit, umí zmást, umí zvednout žaludek plný guláše s houskovým knedlíkem. Ale je samozřejmé, že ne všechny povídky byly skvostné. Některé se mi vryly pod kůži (mj. Střeva, Exodus, Vyvářka), jiné se vytratily z mysli hned po přečtení. Avšak povídky by jako celek byly na plný počet hvězd, ale jak jste již v anotaci jistě postřehli, nejedná se o klasický soubor povídek. Kniha Strašidla je román (z) povídek, mimo povídek je zde i jeden hlavní příběh. A ten mi to kazil. Jako samotný příběh je to také skvělé, ale mně to tam vyčnívalo, bylo to tam zbytečně navíc. Kdyby samotný příběh vznikl jako samotná povídka nebo novela, byl bych nadšen, ale v tomto formátu jsem si jej neužil. Byl jsem z toho až zmaten. A zase jiné povídky by samostatně nedávaly smysl. Celkově jsem ale ze Strašidel nadšen. Směle se pusťte do čtení (pokud vám teda nevadí číst mdloby přivádějící texty).“... celý text
— LukasZdan

Něžná fata morgána

„Dominika Dán - Nežná Fatamorgána Počet strán: 287 Vydavateľstvo: @slovart_vyd Žáner: #detektivka Tu hneď na úvod sa priznávam, že zo mňa nikdy v živote kriminalista nebude. Nielen, že moje teorie v uvode išli do kýbla ale nikdy by ma nenapadlo tak ako Krauza, že zrovna ten človek bude vrahom. Ani by som si to neodvodila s jeho zistenia Tentokrát sa vraciame späť do doby keď Krauz ešte nebol v tíme - tu bol moj prvý omyl. Tajne som dúfala, že im pomôže hneď s tymto prípadom ako "tajný milenec" veď jeho prehrešky - ani by som sa nečudoval. Potom skončíme do roku, kde už Krauz bol a pomôže až teraz. V pozadí mame začiatky nežnej revolucie, ktora sa tiahne a vyvíja až dôjde k zdarnemu koncu na konci knihy (hold dejiny neprepiseme) Tento prípad bol veľmi zamotaný, nádejných stôp bolo veľa ale aspoň tam som vedela, že to išlo veľmi ľahko na to aby to bola pravda po toľkých vraždách. Chronologicky tretí diel z osemdesiatych rokov. Teším sa na 4 knihu s nazvom List zo zahrobia a na roky deväťdesiate. Kniha č. 62/2024 Za #spolocnecitanie ďakujem Martin Petráš Katarína Jantoláková Júlia Júlia Zuzana Žužu Dobiasova Anna Slobodnikova Anastázia Gorčošová #recenzieTerka #kniznastafeta #kniznarecenzia #kniznizavislaci #podporujemeslovenskychautorov #skbookstagram #milujemeknihy2 #milujemeknihyslovenskychautorov Obsah: #sériovývrah #slovenskékrimi #sexuálnezločiny #detektívka Tretí príbeh z obdobia novembra 1989, z obdobia detektívnych začiatkov Richarda Krauza. Richard Krauz pracuje na oddelení vrážd už rok a pol, no ešte stále je v očiach starších kolegov iba kriminalistické ucho. Jeho učiteľ, detektív Eduard Burger, má na stole tri staré nevyriešené vraždy mladých dievčat, ktoré vrah znásilnil a zahrdúsil na lavičke mestského parku. Modus operandi všetkých troch vrážd jednoznačne nasvedčuje, že ide o toho istého páchateľa. Vyšetrovanie si vyžaduje špecializovaný tím, no socialistické vedenie polície tento fakt ignoruje. Nechce medzi obyvateľmi vyvolať zbytočnú paniku. Štvrtá vražda sa stane mesiac pred revolúciou a Burgerove varovanie, že vrah neprestane, sa potvrdí. Už nikto nepochybuje, no už je neskoro.“... celý text
— TerkinKnižnySve

Bouřková sezóna

„Po dočítaní Paní jezera som si myslel, že Bouřková sezóna mi pomôže zbaviť sa toho nepríjemného pocitu, ktorý vo mne zostal. Bohužiaľ sa tak nestalo. Kniha je lepší priemer s dosť klišé dejom. Geralt zabíja potvory, chlastá, putuje a občas sa s niekým vyspí. Marigold sa dostáva do problémov. Všade sa rieši politika. Čarodejky tu zastupuje zrzavá mrcha Astrid Lyttneyd Ásgeirrfinnbjornsdottir, z praktických dôvodov známa ako Lytta Neyd (mimochoodm, kým v knihe je opísaná ako krásavica, v netflixovskej fraške je vážne škaredá, ale aspoň zostala biela). Čarodejníkov zasa skupina mocichtivých magorov venujúcich sa nechutným genetickým a hybridizačným experimentom, čo v prostredí stredovekého fantasy vyznieva ako nevydarené sci-fi. Spôsob, akým Geralt príde k mečom, je doslova deus ex machina. Už pri Paní jezera som mal pocit, že Andrzej melie z posledného, rieši veci skratkovito a dokonca, že ho už možno písanie dávno prestalo baviť. Tu sa mi to potvrdilo. Na druhej strane, podobne ako Vosa mám aspoň chuť si znova prečítať celú ságu.“... celý text
— Shindo

Ztracen na Hedvábné stezce

„Pokud nemáte odvahu se z ničeho nic sebrat a vydat se do světa, tak s touto knihou si to můžete zkusit. Autor nás bere do míst, která nejsou cílem cestovních kanceláří a zároveň jsou to právě tyto oblasti, kde nejlépe může návštěvník krajinu (a její lidi a kulturu) poznat. Co se mi na knize líbilo: - kvalitní provedení (pevná vazba, zabudovaná záložka, kvalitní papír) - čtenáře zajímá, co se s cestovatelem bude dít na následující straně - knihu nebudete chtít odložit - je zde tolika věcí z historie a geografie, že bych se nebála titul doporučit pedagogům, aby z tohto cvalíka vytáhli zajímavé střípky do svých hodin Co mi na knize vadilo: - jazyková úroveň - oku češtináře hrubky a překlepy neujdou. Jasně, autor to vypráví stylem - bavím se s kámošem - ale místy ty nepřesnosti komplikují čtení. #spoluprace“... celý text
— cestina_s_linus

Panenka

„Jeden z dobrých příběhů 87 revíru, který je opravdu fajn a moc jsem si ho užil.“
— Johny_H.

Odsouzen k smrti

„Druhá kniha mé aktuálně nejoblíbenější autorky. To snad ani nešlo jinak. Jde totiž o druhou knihu, kterou jsem opravdu přečetla během jednoho dne. Tak moc napínavá a čtivá byla. Strašně mě baví styl psaní autorky, žádné příkrasy, odbočování nebo dlouhé odstavce o ničem. Tady vše frčí, tak jak by v detektivce mělo. Vše je srozumitelné a jasné. Moc mě také baví střídání kapitol z pohledy Hany a Davida. Je to nejen zajímavé z hlediska vnímání děje, ale zároveň z hlediska mužského a ženského myšlení. Prostě doporučuji všemi deseti a jdu číst Vina a trest.“... celý text
— adlen

Levá ruka tmy

„Od této knihy Ursuly Le Guin jsem si hodně sliboval vzhledem k literárním cenám, které obdržela. Ale převládající pocit je lehké zklamání. Čekal jsem od toho přece jenom malinko víc. Příběh Genlyho - velvyslance planet Ekumenu na zimní planetě Gethen má poměrně hodně "hluchých" míst, která se dost nudně táhnou. Plusem je zase kvalitní vykreslení prostředí zimní ledové planety a putování po tomto zmrzlém mrazivém světě. Celkově to ale vidím pouze na tři hvězdičky.“... celý text
— Lele61

U severní zdi

„Ufff, nestalo se mi, ze bych nejakou knizku cetla tak dlouho. Musela jsem si to davkovat. Pribehy jsou tezke, cela kniha velmi propletena a dobre promyslena, neni to odpocinkove cteni - clovek se na to musi fakt soustredit a cte se pomaleji. Jeste to rozdychavam, ale tohle by mohla byt povinna cetba. Kazdy by si to mel precist jako pripominku 50. Let a jako uvedomeni jak skvele se mame.“... celý text
— PetraDD

Temné ozvěny

„Tenhle díl ze začátku je takový průměr, ale vydržte jako já a budete odměněni velice podařenou detektivkou. Ale opravdu doporučuji číst sérii popořadě, protože pochopíte více a rychleji chování hrdinů z prvního dílů, kteří zde zasáhnou do děje. Prvotní čin, krádež kořalky dvěma mladistvými se zvrtne, když se stanou svědky něčeho, co zprvu moc nechápou. Do města dorazí seržantka Rebeka, která váhala zajet za otcem, opilcem a konspiračním teoretikem. A náhle je pozdě a ona mu přijela zařídit pohřeb. Sebevrah. S touhle myšlenkou se ale nedokáže smířit. A ještě navíc tu potká muže, který jí kdysi zlomil srdce, a navíc byl údajně poslední, který viděl otce živého. A stále jí běží hlavou poslední slova otce, že tento muž Ash lhal a ona tehdy také. A tak se Beky rozhodne vše prověřit, chce očistit otcovo jméno a pohřbít ho důstojně. Ale Ash a ani nikdo jiný její vyšetřování zrovna nevítá. Navíc Ash jí dává najevo, že nikdy na ni nezapomněl, ví, že tenkrát udělal chybu, ale moc by chtěl vše změnit. Jenže zlo má jednu zásadní vlastnost, odmítá se jen tak vzdát, a je mu jedno, jestli jsou do toho zataženi děti či dospělí, jestli někomu ublíží, zničí pověst a podobně. Na druhou stranu pravda se také nevzdává, i když se hned neukáže, neznamená to, že si nehledá cestičku na povrch. Velká zima, samý sníh okolo, odlehlé oblasti, víra, naděje, ale i strach a touha jít přes mrtvoly, to vše tu najdete. I když bylo z mého úhlu pohledu velké napětí až ke konci příběhu, i tak jej hodnotím vysoko. Moc se mi to líbilo a budu doufat v další díl.“... celý text
— moudivlacek