Jana_Hlus komentáře u knih
Doporučila bych knížku těm, kdo teprve dělají první krůčky na cestě osobního rozvoje, pokročilejším toho moc nového nepřinese, na druhou stranu, nikdy není úplně marné vrátit se zpět na začátek a projít si to znovu...
Jaký tedy byl ten slavný Jakub Krčín? Nerudný, vypočítavý kariérista? Člověk, který se pro svou vášeň stavět rybníky spolčil s Ďáblem a zradil svou skutečnou lásku? Svůj názor si jistě po přečtení Dobrylovského románu vytvoříte sami.
Jiří Dobrylovský dokázal napsat silný příběh a čtivou formou přiblížil výraznou osobnost naší minulosti. Jeho knihu bych doporučila všem milovníkům historických románů, zejména však těm, kdo si nelibují ve složitých textech s obsáhlými popisy, ve velkém množství postav v různých dějových liniích a dávají přednost textu, který směřuje přímo k jádru příběhu.
Tak z tohoto dílka jsem opravdu na rozpacích a musím se ptát, proč vycházejí takové knihy? Proč někdo neřekne, že text má literární hodnotu průměrné slohovky žáka základní školy a obsahově přinejmenším vyvolává pozdvižené obočí. Ono by to možná chtělo občas sejít mezi obyčejné smrtelníky, kteří nejsou spolumajiteli firem, manažeři či politici a žijí ty své úplně obyčejné životy...(2/5).
Nebylo to špatné, taková oddechovka, do S. Kinga to teda mělo daleko, ale přečíst se to dalo, napsáno je to svižně, nápad docela dobrý, bavil mě i jazyk vypravěče. Ale jinak bych řekla průměr. (3/5)
Nelehký osud hlavní hrdinky Doris a její životní lásky na pozadí složité doby, dokreslený vyprávěním příběhů lidí, jejichž jména jsou zapsaná v červeném adresáři. Krásná obálka a velmi dobře napsaná anotace mě chytly na udičku. A nelituji. I když si myslím, že kniha měla mnohem větší potenciál, nápad byl perfektní, zpracování trošku pokulhávalo.
Kniha se četla dobře, ale příběhy vedlejších postav byly useknuté, často zakončené jedním odstavcem vysvětlujícím, jak dotyčný (á) zemřela. M. Faber by z toho udělal minimálně 600 stran, autorka nepotřebovala ani polovinu, ale možná právě díky určitému zjednodušení jsem knihu přelétla jako vítr, jen z toho závěru jsem příliš nadšená nebyla. (3/5).
Poněkud náročnější čtení než "Všichni žijem´ v blázinci", kterou jsem si přečetla před touto knihou. Na druhou stranu ale čtenář dostává mnohem více konkrétních informací a má možnost si uvědomit, že skutečně vše souvisí se vším, a že skutečným problémem současnosti je pohled většiny lékařů na člověka jako na stroj, kterému v případě poruchy opraví jen konkrétní součástku, nikoliv ho celkově seřídí. A jako bonus ke spoustě zajímavých informací dostává čtenář nádhernou češtinu obohacenou zajímavými příměry, historkami i citacemi klasiků (4/5).
Další povedená kriminálka s Josefem Bergmanem v hlavní roli. Perfektně promyšlený příběh, skvěle dávkované indície, k tomu pro nás tak nezvyklé prostředí Laponska, a také poněkud nestandardní aktéři figurující v případu. To vše výborně zafungovalo a já jsem do poslední chvíle netušila, kdo je pachatel. Jako bonus bych vyzvedla formu i jazyk, kterým je kniha napsaná. Snad jen ten název bych zvolila jiný, příliš to připomíná Zmizelou od G. Flynn. 4/5
Velmi dobře napsané povídky. Pro mne příjemné překvapení, šlo o mé první setkání s touto zkušenou autorkou nad stránkami její knížky. Skvělá práce s češtinou, zajímavé texty, které ukazují autorčin veliký životní přehled i fantazii. Některé povídky jsou poměrně brutální, jiné jen takové nahození, ale rozhodně za to stojí si je přečíst. 4/5
Mě kniha neoslovila, díky místním komentářům jsem očekávala nadstandardní čtení. Amatérský způsob vyjadřování, neuvěřitelně naivní dialogy, to vše mě přesvědčilo, že i když někdo má v hlavě zajímavý příběh, neznamená to, že se mu to podaří i napsat.
Tak teď mám trošku pocit, že jsem četla úplně jinou knihu, ty komentáře níže mi úplně vyrazily dech. Oddechovka? Deník ženy, prokládaný jejími nočními můrami. Ženy, která hledá cestu ke své matce-alkoholičce. Pokládá si otázky, zda dala svým dětem to nejlepší, když se je snažila vychovávat jinak než její matka. A přesto je neuchránila toho, že mají rozdílné otce. Prošly si s ní různými obdobími a ve chvíli, kdy pozvolna vylétávají z hnízda, budou mit dalšího sourozence. Sama sebe se ptá, zda její vztah s o 10 let mladším partnerem může fungovat, když ji nemilovala její vlastní matka. Podle mého názoru se jedná o výbornou knihu a velmi oceňuji závěr, kde prosvítá mezi řádky NADĚJE. Jediné, co mi trochu vadilo, jsou všudypřítomné tři tečky... 4/5
Martin Servaz ještě není úplně ve formě, ale někdo chce, aby vyšetřil již uzavřenou sebevraždu, a tak se rozjíždí místy až neuvěřitelný příběh psychické manipulace, dlouho není jasné, kdo v tom má prsty, ale my víme, že se můžeme spolehnout na Martina, že na to přijde. Místy je jednání hlavně jedné z obětí Christine poněkud neuvěřitelné, ale na druhou stranu, jedná se o detektivní thriller, kde jsou asi hranice trošku jinak nastavené. A jako bonus, jak už jsme u Bernarda Miniera zvyklí, nejedná se pouze o detektivku, záběr je mnohem širší, takže si nejenom rozšíříme znalosti opery, ale dozvíme se i zajímavá fakta o kosmonautice. Kniha je pořádná "bichle", ale čte se výborně.
Krátká zamyšlení a postřehy ze života. Malá, útlá knížka, která se skvěle hodí do kabelky a za jízdy v dopravním prostředku si můžeme s R. Fulghumem zlehka zafilozofovat. Napadlo vás třeba někdy, o čem vypovídají dveře ledničky? Při čtení knížky jsem měla pocit, že mě autor pustil do své hlavy a mohla jsem v přímém přenosu sledovat tok jeho myšlenek. Oceňuji hlavně Fulghumův životní nadhled.
Náhodné setkání v knihovně, o to milejší, že kniha je fakt dobrá, i když někdy, pro nás Pražáky, nepříliš přívětivá. Oceňuji, jak je umně poskládaná z několika souběžně jdoucích příběhů obyčejných lidí a gradující v závěrečném finále, kdy se jejich cesty protnou. Autorova myšlenka, že si raději pustíme do uší jakýkoliv hluk (hudba, TV) hlavně, abychom nemuseli přemýšlet, tak to mi bude znít v hlavě ještě dlouho...
Tak takhle kniha mě oslovila hodně, dokonale popsané sourozenecké vztahy bez jakkéhokoliv idealizování, které gradují v nenávist a nepochopení, a to nemusí jít ani o nevlastní sourozence. A rodiče? Těžká úloha, když mají obě děti rádi. Skvěle napsané, jen snad trošku rušivě na mě působilo, že všechny postavy ve třech různých povídkách mají stejný styl vyjadřování.
Rozjezd pomalejší, trošku kostrbatý, ale pak už to nabralo tempo a postupně se objevovaly jednotlivé dílky puzzle, které v závěru všechny do sebe hladce zapadly bez nějakých nereálně umělých zvratů. Kniha se čte velmi dobře, oceňuji hlavně propracovanost jednotlivých postav, různorodost prostředí i motivů.
Tak to se autorovi hodně povedlo, skvělý námět, uvěřitelné postavy, velmi dobře psychologicky propracované. Několikrát mě vývoj příběhu překvapil a udržel v napětí až do konce. Asi víc než linie sériového vraha mě bavilo sledovat příběhy setkání románových postav se svými "spřízněnými dušemi", to bylo velice dobře zpracované a uvěřitelné.
Výborný název knihy, ale tím to více méně končí. Marně jsem hledala nějakou pointu, poučení či moudro mezi řádky, Takže takový nenáročný "zlatokopkový" dýchánek, na který čtenář okamžitě po dočtení zapomene. Ale napsáno je to svižně a občas autorka svými postřehy i pobaví...
Tak to byla jízda! IP je skvělá vypravěčka, skoro jsem měla pocit, že jdu vedle ní, drápu se na pětitisícovku či popíjím v mrňavé místnůstce slaný čaj. Její nestandardní vypravěčské schopnosti, kdy se s ničím nemazlí, napíše, co si opravdu myslí, tak, jak si to myslí, padni komu padni, zprostředkovávají naprosto reálný zážitek. Je otevřená, přímá a nemá nasazené růžové brýle, za mě jeden z nejlepších cestopisů, co jsem četla (4/5).
Autorům se podařilo vytvořit chuťově vyváženou a dobře stravitelnou pohádku pro dospělé, splňující očekávání od knihy z fantasy žánru. Jedná se o pohodové čtení s přiměřenou dávkou romantiky, střípků historie i špetkou duchovna. Doporučila bych ji čtenářkám, které si rády přečtou odpočinkovou knihu příliš nezatěžující mozkové závity....více v recenzi:-)
Z průvodce jsem se dozvěděla mnoho zajímavostí, které podnítily mou zvědavost vypravit se na neznámá místa, a rozšířit si tak obzor i jiným směrem, než kam nás žene běžný turistický proud. Víte například, u které pražské vily se nachází zahrada s letohrádkem, dřevěnou zvoničkou z Valašska, pomník herečky Hany Kvapilové od Jana Štursy a také dřevěný roubený pravoslavný kostelík sv. Michala z 18. století? A najdeme tam i jezírko s vodopádem a sochou Herkula? Pokud znáte správnou odpověď - jedná se o zahradu u vily Kinských na Smíchově - tak smekám pomyslný klobouk.
Kniha není „rychlokvaška“, jak se občas v poslední době u různých průvodců (a bohužel nejenom u nich) stává, je detailně propracovaná a vnímám z každého řádku veliké úsilí týmu autorů předat čtenáři kompletní informace o pražských historických objektech a zahradách, zejména s ohledem na architekturu, dendrologii a památkovou péči. (5/5)